Karel Poláček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o spisovateli. O fotbalistovi SK Plzeň a pozdějším ministru strojírenství pojednává článek Karel Poláček (politik).
Karel Poláček
Busta Karla Poláčka v Rychnově nad Kněžnou
Busta Karla Poláčka v Rychnově nad Kněžnou
Narození 22. března 1892
Rychnov nad Kněžnou
Úmrtí 21. ledna 1945 (ve věku 52 let)
Gleiwitz
Povolání novinář, spisovatel, filmový scenárista, redaktor
Národnost židovská
Stát Rakousko-Uhersko, poté ČSR
Vzdělání gymnázium, nedokončená práva
Období 1920–1943
Žánr román, povídka, fejeton
Významná díla Muži v offsidu, Hlavní přelíčení, cyklus Okresní město, Bylo nás pět
Manželka Adéla Herrmannová
Partnerka Dora Vaňáková
Děti Jiřina Jelinowitzová
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska Karla Poláčka v Rychnově nad Kněžnou

Karel Poláček (22. března 1892, Rychnov nad Kněžnou21. ledna 1945, Gleiwitz[pozn. 1] byl česko-židovský spisovatel, humorista, novinář a filmový scenárista.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Rychnově nad Kněžnou, jeho otec Jindřich Poláček byl židovský obchodník, matka se jmenovala Žofie a byla rozená Kohnová.[1] Karel Poláček měl čtyři bratry – Arnošta, Kamila, Ludvíka a Zdeňka, a dva nevlastní sourozence Bertu a Milana z otcova druhého manželství s Emílií Posilesovou.

Poláček studoval v Rychnově vyšší gymnázium, byl však vyhozen pro „vzdorovité chování“ a špatný prospěch. Nakonec gymnázium dokončil maturitní zkouškou v Truhlářské ulici v Praze roku 1912. Po jeho absolvování začal studovat na právnické fakultě Karlovy univerzity. Zároveň ale v Rychnově organizoval studentské loutkové divadlo, pro něž psal a překládal hry, hrál v něm a také je řídil. V Praze se Poláček při studiu pokoušel též o zaměstnání, byl však vždy zakrátko propuštěn.[2]

Na začátku první světové války Poláček narukoval do armády a absolvoval důstojnickou školu, nedosáhl však nikdy výše než na hodnost četaře. Byl odvelen na ruskou frontu, kde zažil porážku rakouské armády a namáhavý ústup. Koncem války utekl do srbského zajetí, kde zůstal až do konce války.[3]

Nastoupil jako úředník ve vývozní a dovozní komisi (pozdějším Úřadě pro zahraniční obchod). Zkušeností z této práce zužitkoval v povídce Kolotoč, která se stala začátkem jeho spisovatelské dráhy. Od roku 1920 začal psát do satirických časopisů Štika venkova a Nebojsa. Zde se seznámil s bratry Karlem a Josefem Čapkovými. Od roku 1922 soustavně spolupracoval s Lidovými novinami jako sloupkař a fejetonista a také soudní zpravodaj. V druhé polovině 20. let působil jako redaktor Tvorby, od roku 1928 pracoval v listech vydavatelství Melantrich, především v Českém slově jako sloupkař a soudničkář. V letech 1927–1930 redigoval humoristický časopis Dobrý den. V roce 1933 znovu nastoupil do Lidových novin; v roce 1939 byl pro svůj židovský původ propuštěn. Do Lidových novin psal zejména sloupky a soudničky.[4] Karel Poláček patřil do kruhu pátečníků.

Německá okupace a rasová perzekuce mu znemožnily pracovat v novinách; živil se jako knihovník v Židovské náboženské obci. Svou dceru Jiřinu (1921) stačil ještě poslat do bezpečí do Anglie. Dne 5. července 1943 byl deportován do terezínského ghetta, 19. října 1944 nastoupil do transportu do koncentračního tábora Osvětim.

Původně se předpokládalo, že Poláček zemřel v Osvětimi v plynové komoře. Až v 90. letech se podařilo najít důležitého svědka, účastnici pochodu smrti Kláru Baumöhlovou z východního Slovenska, která potvrdila, že Poláček přežil transport z Osvětimi do tábora Hindenburg, kde napsal krátkou divadelní hru, v níž svědkyně také hrála, a že se potom účastnil pochodu z Hindenburgu do tábora Gleiwitz. 19. ledna jej paní Baumöhlová viděla naposled. Není známo, zda Poláček zahynul na pochodu, při vstupní selekci nebo ještě později. Údaj 21. ledna 1945 odpovídá datu selekce v koncentračním táboře Gleiwitz.[5]

Roku 1995 byl Poláčkovi in memoriam propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy.[6]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Bylo nás pět, sousoší v Rychnově nad Kněžnou

Poláček patří k nejvýznamnějším česky píšícím humoristům. Ve svých románech zobrazuje především směšnost i tragiku života „malého člověka“. Některá z jeho děl (Mariáš a jiné živnosti) lze označit přímo za „román živnosti“ – všechny vystupující postavy jsou výrazně utvářeny svým povoláním nebo zálibou.

Poláčkův styl je lakonický, bezozdobný, antiromantický. Důsledně odhaluje a zesměšňuje frázi. Často využívá s komickým efektem přívlastek stálý (epiteton constans).

Pro důsledný odpor ke frázi, posmutnělý humor a niterný realismus byl srovnáván s A. P. Čechovem.[7][8]

Vlivný kritik František Xaver Šalda neuznal literární kvality Poláčkovy. Jazykové prostředky (opakování a přejímání frází), jež Poláček užívá k vystižení omezeného životního a duševního obzoru svých hrdinů, odsuzuje Šalda jako chudobu stylu. Například Hlavní přelíčení je dle Šaldy práce „věcná, suchá, střízlivá až do nudy“. Podobně odsoudil i Okresní město.

  • Povídky pana Kočkodana (1922) – soubor krátkých satirických povídek.
  • Mariáš a jiné živnosti (1924)
  • Povídky Na prahu neznáma a Kouzelná šunka, vydal F. Borový 1925, patří do satirické sci-fi.[4]
  • Povídky izraelského vyznání (1926)
  • Lehká dívka a reportér (1926) je prvním větším dílem Karla Poláčka. Zachycuje novinářské prostředí s postavou redaktora Hirsche.
  • Život ve filmu (1927) – fejetony o lidech kolem filmu.
  • O humoru v životě a v umění (1928) – výběr článků, sloupků a fejetonů.
  • Dům na předměstí (1928) – policejní strážník si zakoupí dům a terorizuje své nájemníky, s nevěrohodným happy endem
  • Muži v offsidu (1931), první Poláčkův román, která zaznamenal výrazný čtenářský úspěch, děj tohoto románu se odehrává v prostředí fanoušků fotbalových klubů Viktorie Žižkov a Slavie Praha.
  • Hedvika a Ludvík (1931)
  • Hráči (1931) – o hráčích mariáše.
  • Hlavní přelíčení (1932) – první vážný Poláčkův román, inspirován případem loupežné vraždy, která se udála v červenci 1928 v Hostivaři. Příběh průměrného člověka, slabocha, který se v touze po majetku dopustí podvodu a vraždy. Označován za předstupeň Okresního města (s ním spojen i postavou právníka Fábery).
  • Edudant a Francimor (1933), pro děti
  • Židovské anekdoty – sbírka anekdot, 1933
  • Michelup a motocykl (1935)
  • Poláček chtěl napsat pentalogii ze života českého maloměsta. Vydány byly čtyři díly.[pozn. 2]
    • Okresní město (1936), se odehrává v malém českém městě těsně před první světovou válkou. Charakterizuje zde jednotlivé společenské vrstvy, upozorňuje na přetvářku, podlézavost a faleš. Charakteristika je ironická až zesměšňující, především u vyšších vrstev.
    • Hrdinové táhnou do boje (1936)
    • Podzemní město (1937)
    • Vyprodáno (1939)
  • Metempsychóza čili stěhování duší (1936)
  • Žurnalistický slovník (1937) – parodie na výkladový slovník, Poláček ostře zesměšňuje soudobou novinářskou frázi.
  • Lidé před soudem (1938), fejetony, sloupky, eseje
  • Doktor Munory a jiní lidé – výběr fejetonů a sloupků z let 1935–1939
  • Hostinec U Kamenného stolu (1941) je humoristický román, jehož vydání muselo být „pokryto“ jménem malíře Vlastimila Rady.
  • Delší povídku Bylo nás pět napsal Poláček krátce před odchodem do Terezína, poprvé vyšel posmrtně v roce 1946. Příhody pěti chlapců, kniha zobrazuje postavy maloměsta tentokrát očima dítěte. Groteskně působí kombinace knižního, hovorového a nespisovného jazyka – parodie na sloh školních prací.
  • Se žlutou hvězdou – vlastní deník, vydán 1959

Film[editovat | editovat zdroj]

Námět nebo spolupráce na scénáři[editovat | editovat zdroj]

  • Muži v offsidu (1931)
  • Obrácení Ferdyše Pištory (1931) podle stejnojmenné divadelní hry Fr. Langera
  • Načeradec král kibiců (1932)
  • Dům na předměstí (1933)
  • U nás v Kocourkově (1934)
  • Včera neděle byla (1938)

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

  • Hostinec „U Kamenného stolu“ (1948)
  • Hlavní přelíčení (TV film, 1971)
  • Dohazovač (TV film, 1971)
  • Michelup a motocykl (TV film, 1972)
  • Uctivá poklona, pane Kohn (TV seriál, 1992)
  • Z deníku žáka III.B aneb Edudant a Francimor (TV seriál, 1993)
  • Michelup a motocykl (TV film, 1994)
  • Bylo nás pět (TV seriál, 1994)
  • Doktor Munory a jiní lidé (TV film, 1997)
  • Vše pro firmu (TV film, 1998)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Dříve se uvádělo úmrtí 19. října 1944 v Osvětimi – např. Jan Lopatka: Ptáci vítají jitro zpěvem, poddůstojníci řvaním, sborník z 1. poláčkovského symposia, 1992
  2. Poláček zanechal pět opisů pátého dílu u pěti přátel, dochovaly se však jen dva zlomky. Poprvé byly otištěny v časopise Plamen, 1968, č. 3 a 4, později například v rámci sebraných spisů ve svazku Vyprodáno (Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 1994, ISBN 80-85844-05-2)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Záznam o narození Karla Poláčka v matrice na stránkách Národního archivu
  2. O humoru v životě a umění, výbor, Praha, Čs. spisovatel, 1961, s. 112
  3. Můj otec Karel Poláček. Vzpomínky dcery Jiřiny Jelinowitzové
  4. a b ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha : R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Poláček, Karel, s. 183.  
  5. Hájková 1999, s. 39
  6. Řád T. G. Masaryka, seznam vyznamenaných
  7. Hájková 1999, s. 196
  8. „Aktualisace banálních dějů a řečí je skoro výhradným námětem Čechovovým“ – P. Trost: Poláčkův román maloměstský.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]