Karel Poláček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karel Poláček
Bust of Karel Poláček.jpg
Busta Karla Poláčka v Rychnově nad Kněžnou
Narození 22. března 1892
Rychnov nad Kněžnou
Úmrtí 21. ledna 1945 (ve věku 52 let)
Gleiwitz
Povolání novinář, spisovatel, filmový scenárista, redaktor
Státní příslušnost Rakousko-Uhersko, poté ČSR
Vzdělání gymnázium, nedokončená práva
Období tvorby 1920–1943
Žánr beletrie, povídka, fejeton
Významná díla Bylo nás pět, Hostinec U kamenného stolu, Hráči, Hrdinové táhnou do boje, Okresní město, Podzemní město, Vyprodáno
Partnerka Dora Vaňáková
Děti Jiřina Jelinowitzová
Nuvola apps bookcase.svg seznam titulů v katalogu NK ČR
Pamětní deska Karla Poláčka v Rychnově nad Kněžnou
Tento článek pojednává o spisovateli. O fotbalistovi SK Plzeň a pozdějším ministru strojírenství pojednává článek Karel Poláček (politik).

Karel Poláček (22. března 1892, Rychnov nad Kněžnou21. ledna 1945, Gleiwitz – dříve se uvádělo úmrtí 19. října 1944 v Osvětimi)[1] byl česko-židovský spisovatel, humorista, novinář a filmový scenárista. Dílo Karla Poláčka představuje jednu z nejvýznamnějších hodnot české meziválečné prózy. Ve svých humoristických románech se zaměřil na zobrazení tragikomedie maloměstského života.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Rychnově nad Kněžnou, jeho otec Jindřich Poláček byl židovský obchodník, matka se jmenovala Žofie a byla rozená Kohnová.[2] Karel Poláček měl čtyři bratry – Arnošta, Kamila, Ludvíka a Zdeňka, a dva nevlastní sourozence Bertu a Milana z otcova druhého manželství s Emílií Posilesovou.

Poláček studoval v Rychnově vyšší gymnázium, byl však vyhozen pro „vzdorovité chování“ a špatný prospěch. Nakonec gymnázium dokončil maturitní zkouškou v Truhlářské ulici v Praze roku 1912. Po jeho absolvování začal studovat na právnické fakultě Karlovy univerzity. Zároveň ale v Rychnově organizoval studentské loutkové divadlo, pro něž psal a překládal hry, hrál v něm a také je řídil. V Praze se Poláček při studiu pokoušel též o zaměstnání, byl však vždy zakrátko propuštěn.

Na začátku první světové války Poláček narukoval do armády a absolvoval důstojnickou školu, nedosáhl však nikdy výše než na hodnost četaře. Byl odvelen na ruskou frontu (Halič), kde zažil porážku rakouské armády a její ústup. Koncem války padl do srbského zajetí, z něhož se vrátil po skončení války.

Nastoupil jako úředník ve vývozní a dovozní komisi (pozdějším Úřadě pro zahraniční obchod). Zkušeností z této práce zužitkoval v povídce Kolotoč, která se stala začátkem jeho spisovatelské dráhy. Od roku 1920 začal psát do satirických časopisů Štika venkova a Nebojsa. V nich se seznámil s bratry Karlem a Josefem Čapkovými. Od roku 1922 soustavně spolupracoval s Lidovými novinami jako sloupkař a fejetonista a také soudní zpravodaj. V druhé polovině 20. let působil jako redaktor Tvorby, od roku 1928 pracoval v listech vydavatelství Melantrich především v Českém slově jako sloupkař a soudničkář. V letech 19271930 redigoval humoristický časopis Dobrý den. V roce 1933 znovu nastoupil do Lidových novin, odkud byl v roce 1939 pro svůj židovský původ propuštěn. Do Lidových novin psal zejména sloupky a soudničky.[3]

Okupace a rasová perzekuce ho donutily pracovat v Židovské náboženské obci jako knihovník. Své dceři Jiřině zprostředkoval emigraci. Dne 5. července 1943 byl deportován do terezínského ghetta, po roce – dne 19. října 1944 byl poslán transportem do koncentračního tábora Osvětim. Původně se předpokládalo, že zemřel v Osvětimi v plynové komoře, až v 90. letech se podařilo najít důležitého svědka, účastnici pochodu smrti Kláru Baumöhlovou z východního Slovenska, která potvrdila, že Poláček přežil transport z Osvětimi do tábora Hindenburg, kde napsal krátkou divadelní hru, v níž svědkyně také hrála, a že se potom účastnil pochodu z Hindenburgu do tábora Gleiwitz. Zde již neprošel selekcí a byl nacisty popraven. Proto bylo posunuto předpokládané datum úmrtí na 21. ledna 1945 do koncentračního tábora Gleiwitz.[4]

Karel Poláček se řadil k tzv. Pátečníkům. Roku 1995 mu byl in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka II. třídy.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Literární dílo[editovat | editovat zdroj]

Bylo nás pět, sousoší v Rychnově nad Kněžnou

Patřil k nejvýznamnějším česky píšícím humoristům (často používal satiru i sarkasmus), orientaci v jeho díle komplikuje fakt, že některá jeho díla byla vydána pod jménem některého z jeho přátel.

Řada jeho povídek patří do literatury sci-fi.[3]

Poláček se snažil s humorem zobrazit „malého člověka“ v každodenním životě, častým námětem jeho děl je lidská malost. Je tvůrcem mnoha vtipných novotvarů, např. „ten mně může být ukradenej“.[zdroj?]

  • Dvě povídky Na prahu neznáma a Kouzelná šunka, vydal F. Borový 1925, patří do satirické sci-fi
  • Lehká dívka a reportér1926 je prvním větším dílem Karla Poláčka. Zachycuje novinářské prostředí s postavou redaktora Hirsche.
  • Dům na předměstí1928, hrdina policie si zakoupí ve městě dům a tam terorizuje své nájemníky. Poláček se těmto lidem nejen vysmívá, ale zároveň varuje před jejich nebezpečností.
  • Muži v offsidu1931, děj tohoto románu se odehrává v prostředí fotbalových klubů Viktorie Žižkov a Slavie Praha.
  • Hedvika a Ludvík1931
  • Hlavní přelíčení1932 – příběh průměrného člověka, který se v touze po majetku dopustí vraždy; postava samolibého krasořečníka, právníka Fábery, se objevuje i v pozdější pentalogii Okresní město.
  • Hostinec U Kamenného stolu – 1941 – humoristický román, jehož vydání muselo být „kryto“ jménem malíře Vlastimila Rady.
  • Michelup a motocykl1935
  • Poláček chtěl napsat pentalogii, ve formě fresky ze života maloměsta. Vydány byly čtyři díly, z pátého byly nalezeny jen fragmenty.[5]
    • Okresní město1936, jedná se nejrozsáhlejší Poláčkův román, který se odehrává v malém českém městě těsně před první světovou válkou. Charakterizuje zde jednotlivé společenské vrstvy, upozorňuje na přetvářku, podlézavost a faleš. Charakteristika je ironická až zesměšňující, především u vyšších vrstev.
    • Hrdinové táhnou do boje1936
    • Podzemní město1937
    • Vyprodáno1939
  • Bylo nás pět – vyšlo posmrtně, 1946. Příhody pěti malých chlapců na venkově, kniha opět zobrazuje problémy maloměsta očima dítěte. Vzpomínal zde na své dětství. Používá zde kombinaci hovorového a nespisovného jazyka společně se spisovným.
  • Židovské anekdoty – jedná se o vtipy, které sesbíral
  • Žurnalistický slovník1937, úsloví a rčení
  • Povídky pana Kočkodana1922
  • Mariáš a jiné živnosti1924
  • Povídky izraelského vyznání1926
  • Život ve filmu1927 fejetony o lidech kolem filmu
  • O humoru v životě a v umění1928 – výběr článků, sloupků a fejetonů
  • Hráči1931
  • Metempsychóza čili stěhování duší1936
  • Lidé před soudem1938 fejetony, sloupky, eseje
  • Doktor Munory a jiní lidé – výběr fejetonů a sloupků z let 19351939
  • Se žlutou hvězdou – vlastní deník
  • Edudant a Francimor1933, pro mládež

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

  • Muži v offsidu (1931)
  • Obrácení Ferdyše Pištory (1931)
  • Načeradec král kibiců (1932)
  • Dům na předměstí (1933)
  • U nás v Kocourkově (1934)
  • Hostinec U kamenného stolu (1948)
  • Z deníku žáka III.B aneb Edudant a Francimor (TV seriál, 1993)
  • Bylo nás pět (TV seriál, 1994)
  • Vše pro firmu (TV film, 1998)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jan Lopatka Ptáci vítají jitro zpěvem, poddůstojníci řvaním, sborník z 1. poláčkovského simposia, 1992 stručně také na stránkách Pražské informační služby
  2. Záznam o narození Karla Poláčka v matrice na stránkách Národního archivu
  3. a b ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha : R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Poláček, Karel, s. 183.  
  4. I toto datum je však někdy zpochybňováno viz např OSOBNOSTI RK
  5. Byly otištěny například ve svazku Vyprodáno (k vydání připravila Milada Chlíbcová). Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 1994. ISBN 80-85844-05-2

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 77, 93, 95, 158, 174
  • Alena Hájková: Knížka o Karlu Poláčkovi. Praha, Academia 1999. ISBN 80-200-0739-3

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu