Karel Poláček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o spisovateli. O fotbalistovi SK Plzeň a pozdějším ministru strojírenství pojednává článek Karel Poláček (politik).
Karel Poláček
Busta Karla Poláčka v Rychnově nad Kněžnou
Busta Karla Poláčka v Rychnově nad Kněžnou
Narození 22. března 1892
Rychnov nad Kněžnou
Úmrtí 21. ledna 1945 (ve věku 52 let)
Gleiwitz
Povolání novinář, spisovatel, filmový scenárista, redaktor
Národnost židovská
Stát Rakousko-Uhersko, poté ČSR
Vzdělání gymnázium, nedokončená práva
Období 1920–1943
Žánr román, povídka, fejeton
Významná díla Muži v offsidu, Hlavní přelíčení, cyklus Okresní město, Bylo nás pět
Manželka Adéla Herrmannová
Partnerka Dora Vaňáková
Děti Jiřina Jelinowiczová
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska Karla Poláčka v Rychnově nad Kněžnou

Karel Poláček (22. března 1892, Rychnov nad Kněžnou21. ledna 1945, Gleiwitz[pozn. 1] byl česko-židovský spisovatel, humorista, novinář a filmový scenárista.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Rychnově nad Kněžnou, jeho otec Jindřich Poláček byl židovský obchodník, matka se jmenovala Žofie a byla rozená Kohnová.[1] Karel Poláček měl čtyři bratry – Arnošta, Kamila, Ludvíka a Zdeňka, a dva nevlastní sourozence Bertu a Milana z otcova druhého manželství s Emílií Posilesovou.

Poláček studoval v Rychnově vyšší gymnázium, byl však vyhozen pro „vzdorovité chování“ a špatný prospěch. Nakonec gymnázium dokončil maturitní zkouškou v Truhlářské ulici v Praze roku 1912. Poté začal studovat na právnické fakultě Karlovy univerzity. Zároveň ale v Rychnově organizoval studentské loutkové divadlo, pro něž psal a překládal hry, hrál v něm a také je řídil. V Praze se Poláček při studiu pokoušel též o zaměstnání, dle svých slov však „neměl štěstí na trvalá místa“.[2]

Na začátku první světové války Poláček narukoval do armády a absolvoval důstojnickou školu, nedosáhl ovšem nikdy výše než na hodnost četaře. O svých zkušenostech později napsal: „Za čtyřletého vojákování jsem ‚Švejka‘ vůbec nepotkal. Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla.“[3]. Prošel ruskou a italskou frontou, koncem války utekl do srbského zajetí.[4]

Po návratu do ČSR nastoupil jako úředník ve vývozní a dovozní komisi (pozdějším Úřadě pro zahraniční obchod). Zkušeností z této práce zužitkoval v povídce Kolotoč, která se stala začátkem jeho spisovatelské dráhy. Od roku 1920 začal psát do satirických časopisů Štika venkova a Nebojsa. Zde se seznámil s bratry Karlem a Josefem Čapkovými. Stal se také členem kruhu pátečníků. Od roku 1922 soustavně spolupracoval s Lidovými novinami jako sloupkař a fejetonista a také soudní zpravodaj. V druhé polovině 20. let působil jako redaktor Tvorby, od roku 1928 pracoval v listech vydavatelství Melantrich, především v Českém slově jako sloupkař a soudničkář. V letech 1927–1930 redigoval humoristický časopis Dobrý den. V roce 1933 znovu nastoupil do Lidových novin; v roce 1939 byl pro svůj židovský původ propuštěn. Do Lidových novin psal zejména sloupky a soudničky.[5]

3. srpna 1920 se Poláček oženil s Adélou Herrmannovou (1895–1943).[6] Podle vzpomínek dcery Jiřiny (1921–2001) manželství nebylo šťastné.[7] 16. listopadu 1939 bylo Poláčkovo a Herrmannové manželství rozvedeno „od stolu a lože“.[pozn. 2][8]

Německá okupace a rasová perzekuce Poláčkovi znemožnily pracovat v novinách; živil se jako knihovník v Židovské náboženské obci. Dceru Jiřinu stačil (především díky aktivitě své družky, právničky Dory Vaňákové) ještě poslat do bezpečí do Anglie. Dne 5. července 1943 byli Karel Poláček i Dora Vaňáková deportováni do terezínského ghetta, 19. října 1944 pak nastoupili do transportu do koncentračního tábora Osvětim.

Původně se předpokládalo, že Poláček zemřel v Osvětimi v plynové komoře. Až v 90. letech se podařilo najít důležitého svědka, účastnici pochodu smrti Kláru Baumöhlovou z východního Slovenska, která potvrdila, že Poláček přežil transport z Osvětimi do tábora Hindenburg, kde napsal krátkou divadelní hru, v níž svědkyně také hrála, a že se potom účastnil pochodu z Hindenburgu do tábora Gleiwitz. 19. ledna jej paní Baumöhlová viděla naposled. Není známo, zda Poláček zahynul na pochodu, při vstupní selekci nebo ještě později. Údaj 21. ledna 1945 odpovídá datu selekce v koncentračním táboře Gleiwitz.[9]

Roku 1995 byl Poláčkovi in memoriam propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy.[10]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Bylo nás pět, sousoší v Rychnově nad Kněžnou

Poláček patří k nejvýznamnějším česky píšícím humoristům. Ve svých románech zobrazuje především směšnost i tragiku života „malého člověka“. Některá z děl (Mariáš a jiné živnosti, Hedvika a Ludvík, Hráči) lze charakterizovat jako specifický „román živnosti“: všechny vystupující postavy jsou výrazně utvářeny svým povoláním nebo zálibou.

Poláčkův styl je většinou lakonický, bezozdobný, antiromantický. I u Poláčka se ovšem najde přesně odměřený patos (např. Vyprodáno). Často využívá s komickým efektem přívlastek stálý (epiteton constans). Pro důsledný odpor k žurnalistické a politické frázi, posmutnělý humor a niterný realismus byl srovnáván s A. P. Čechovem.[11][12]

Přijetí dobovou kritikou bylo spíše rozpačité. Například F. X. Šalda neuznal literární kvality Poláčkovy. Jazykové prostředky (opakování a sdílení frází), jež Poláček užívá k vystižení omezeného životního a duševního obzoru svých hrdinů, odsuzuje Šalda jako chudobu stylu. A Hlavní přelíčení byla podle Šaldy práce „věcná, suchá, střízlivá až do nudy“. Podobně odsoudil i Okresní město.

Sebrané spisy Karla Poláčka vyšly v 90. letech v Nakladatelství Franze Kafky.

Povídky a fejetony[editovat | editovat zdroj]

  • Povídky pana Kočkodana (1922) – soubor krátkých satirických povídek.
  • Mariáš a jiné živnosti (1924) – komika „živností“
  • Povídky Na prahu neznáma a Kouzelná šunka (F. Borový 1925) lze zařadit do satirické sci-fi.[5]
  • Povídky izraelského vyznání (1926) – soubor povídek
  • Život ve filmu (1927) – fejetony o lidech kolem filmu.
  • O humoru v životě a v umění (1928) – výběr článků, sloupků a fejetonů.
  • Metempsychóza čili stěhování duší (1936) – soubor povídek včetně již dříve vydaných
  • Lidé před soudem (1938), fejetony, sloupky, eseje
  • Doktor Munory a jiní lidé – výběr fejetonů a sloupků z let 1935–1939
  • Židovské anekdoty – sbírka anekdot, 1933
  • Žurnalistický slovník (1937) – v této parodii na výkladový slovník Poláček zesměšňuje soudobou novinářskou frázi.[13]

Humoristické a satirické knihy[editovat | editovat zdroj]

Lehká dívka a reportér (1926) je prvním větším dílem Karla Poláčka. Zachycuje novinářské prostředí s postavou redaktora Hirsche. Muži v offsidu (1931) byl první Poláčkův román, který zaznamenal výrazný čtenářský úspěch.[14] Děj se odehrává v prostředí fanoušků fotbalových klubů FK Viktoria Žižkov a SK Slavia Praha. V knížce Hedvika a Ludvík (1931) humor plyne z převrácení stereotypu pečujících rodičů a neodpovědných dětí (podobně jako v knize Vše pro firmu).

Kniha Hráči (1931) popisuje a charakterizuje hráče mariáše. Edudant a Francimor (1933) je povídka pro děti s někdy absurdním humorem. Hostinec U Kamenného stolu (1941) je humoristický román, jehož vydání muselo být „pokryto“ jménem malíře Vlastimila Rady.

V románu Dům na předměstí (1928) si policejní strážník zakoupí dům a terorizuje své nájemníky. Michelup a motocykl (1935) je opět satirou na vlastnický pud. Oba romány končí konvenčním happy endem.

Společenský román[editovat | editovat zdroj]

Hlavní přelíčení (1932) je první vážný Poláčkův román. Byl inspirován případem loupežné vraždy, která se udála v červenci 1928 v Hostivaři. Tragikomický příběh malého člověka, slabocha a naivního snílka, který se v touze po majetku dopustí nejprve podvodu a pak i zabíjí, bývá někdy označován za předstupeň Okresního města.

Poláček chtěl napsat román ze života českého maloměsta („...český politický život tkví svými kořeny v rakouské minulosti...“).[15] Vydány byly čtyři díly.[pozn. 3] Okresní město (1936) se odehrává v malém českém městě těsně před první světovou válkou. V díle Hrdinové táhnou do boje (1936) propuká válka, lidé „s konzervami a vojenskou výzbrojí vyfasovali i vůli erární“. Podzemní město (1937) se celé odehrává na ruské frontě, kde v zákopech vzniklo jakési surogátní podzemní město. Kniha Vyprodáno (1939) popisuje poslední rok války, vyhladovělé zázemí a události na italské frontě. Spisovatel v cyklu zobrazuje jednotlivé společenské vrstvy, jejich pravidelné rituály a pevně dané společenské uspořádání. Tímto ustáleným životem neotřese zcela ani taková katastrofa, jakou je světová válka („...válka ... není přece jen s to, aby natrvalo změnila lidské ustrojení a lidské stavovství.“).[16] Ke své tvůrčí metodě spisovatel uvedl: „...mne individuální psychologie neláká tak jako psychologie davu a stavu“; „...aktualita mne neláká, dokud se nestane perpetualitou.“ [17] Jak píše Alena Hájková, spisovatel se v této maloměstské kronice dokázal obejít „bez kazatelského tónu i přičinlivého komentáře“.[18]

Poslední díla[editovat | editovat zdroj]

Útlý román či delší povídku Bylo nás pět napsal Poláček krátce před odchodem do Terezína, poprvé vyšel v roce 1946. Kniha zobrazuje dění na maloměstě tentokrát očima dítěte. Příhody pěti chlapců jsou psány groteskní kombinací jazyka hovorového, obratů z dobrodružné četby a slohu povinných školních prací.

Deník, který si Poláček psal v roce 1943 před odchodem do Terezína, byl poprvé vydán v roce 1959 pod titulem Se žlutou hvězdou.

Film[editovat | editovat zdroj]

Námět nebo spolupráce na scénáři[editovat | editovat zdroj]

  • Muži v offsidu (1931)
  • Obrácení Ferdyše Pištory (1931) podle stejnojmenné divadelní hry Fr. Langera
  • Načeradec král kibiců (1932)
  • Dům na předměstí (1933)
  • U nás v Kocourkově (1934)
  • Včera neděle byla (1938)

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

  • Hostinec „U Kamenného stolu“ (1948)
  • Hlavní přelíčení (TV film, 1971)
  • Dohazovač (TV film, 1971)
  • Michelup a motocykl (TV film, 1972)
  • Uctivá poklona, pane Kohn (TV seriál, 1992)
  • Z deníku žáka III.B aneb Edudant a Francimor (TV seriál, 1993)
  • Michelup a motocykl (TV film, 1994)
  • Bylo nás pět (TV seriál, 1994)
  • Doktor Munory a jiní lidé (TV film, 1997)
  • Vše pro firmu (TV film, 1998)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Dříve se uvádělo úmrtí 19. října 1944 v Osvětimi – např. Jan Lopatka: Ptáci vítají jitro zpěvem, poddůstojníci řvaním, sborník z 1. poláčkovského symposia, 1992
  2. Rozvod od stolu a lože nezakládal zánik manželství jako takového, ale pouze uvolňoval povinnosti, které k sobě manželé měli.
  3. Poláček měl zanechat pět opisů pátého dílu u pěti přátel, dosud však bylo nalezeno bylo jen torzo exempláře, který byl uložen u básníka Josefa Palivce. Tyto nalezené stránky (33 listů strojopisu) byly poprvé otištěny v časopise Plamen, 1968, č. 3 a 4, podruhé v sebraných spisech ve svazku Vyprodáno (Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 1994, ISBN 80-85844-05-2)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Záznam o narození Karla Poláčka v matrice na stránkách Národního archivu
  2. O humoru v životě a v umění, Praha, Čs. spisovatel, 1961, s. 112
  3. O humoru..., 1961, s. 86
  4. Můj otec Karel Poláček. Vzpomínky dcery Jiřiny Jelinowiczové
  5. a b ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha : R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Poláček, Karel, s. 183.  
  6. Hájková 1999, s. 20
  7. Můj otec Karel Poláček (2)
  8. Hájková 1999, s. 35
  9. Hájková 1999, s. 39
  10. Řád T. G. Masaryka, seznam vyznamenaných
  11. Hájková 1999, s. 196
  12. „Aktualisace banálních dějů a řečí je skoro výhradným námětem Čechovovým“ – Pavel Trost: Poláčkův román maloměstský.
  13. „Můj zájem se kloní k politické a lokální části denního tisku... Největší kontingent frází dodalo mi mladočešství.“ O humoru..., 1961, s. 95]
  14. Firt 1972, s. 174
  15. O humoru..., 1961, s. 116
  16. O humoru..., 1961, s. 116
  17. O humoru..., 1961, s. 117, 118
  18. Hájková 1999, s. 154

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]