Mlok skvrnitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Mlok skvrnitý

Mlok skvrnitý
Mlok skvrnitý
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: obojživelníci (Amphibia)
Řád: ocasatí (Caudata)
Čeleď: mlokovití (Salamandridae)
Rod: mlok (Salamandra)
Binomické jméno
Salamandra salamandra
(Linné, 1758)
Evropské rozšíření mloka skvrnitého (zeleně).
Evropské rozšíření mloka skvrnitého (zeleně).

Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) je středně velký ocasatý obojživelník a nejrozšířenější evropský zástupce čeledi mlokovitých rozšířený v západní Asii, jihozápadní Africe a zvláště v jižní a střední části Evropy (přesný evropský areál rozšíření viz mapka níže).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Mlok skvrnitý je robustnější obojživelník protáhlého tvaru s krátkými končetinami, poměrně dlouhým a silným ocasem a dosti velkou hlavou se zakulacenou tlamou a vypouklýma očima. Velikost i zbarvení se výrazně mění dle několika poddruhů (viz níže). Dospělý jedinec je dlouhý 18–28 cm. Nejčastěji se objevují mloci s černě zbarveným tělem se žlutými skvrnami nebo pruhy. V některých lokalitách se objevují i poddruhy se skvrnami pomerančově oranžovými až červenými. Svým zbarvením se blízce podobá americkým axolotlům a stejně jako u nich má jeho barevné skvrnění funkci varovnou a odrazující. Pohlaví se od sebe zbarvením neliší.

Prostředí[editovat | editovat zdroj]

larva mloka skvrnitého

Mlok skvrnitý obývá výhradně vlhké lesní lokality, louky nebo pole, mnohdy v blízkosti vodních toků, avšak mimo období kladení larev žije často daleko od vody. Preferuje listnaté nebo smíšené lesy v podhorských lokalitách do nadmořské výšky 1 200 m n. m, nejčastěji 200–600 m n. m.

Chování a potrava[editovat | editovat zdroj]

Aktivní je především v noci a za soumraku, přes den se ukrývá pod listy, kmeny stromů, větvemi, v dírách v zemi nebo pod kameny, kde je chráněn před přímým slunečním zářením. Za deštivých nebo vlhkých dnů však často vylézá ze svých úkrytů i ve dne. Mlok je charakteristický svým pomalým pohybem. Jeho potravou se stávají nejčastěji malí až středně velcí bezobratlí živočichovéžížaly, stonožky, drobný hmyz, pavouci, červi, slimáci aj. Na přelomu října a listopadu se před nepříznivým zimním počasím schovává do podzemí, kde se drží stálejší vyšší teplota.

Na svou obranu používá jed salamandrin, který vyměšuje ze žláz za očima. Salamandrin není pro člověka příliš nebezpečný, pokud se však dostane např. do očí způsobuje silné pálení. Menším živočichům, kteří se ho snaží napadnout, ale může způsobit silné svalové křeče a zvýšení krevního oběhu v celém těle, spojené s obtížnějším dýcháním; jed ve větším množství pak může takového živočicha i zabít. Díky této schopnosti nemá téměř žádného přirozeného nepřítele, největším nebezpečím je pro něj člověk.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Mlok skvrnitý pohlavně dospívá ve 3. až 4. roce života. Při páření samec samici uchopí zespodu, odloží spermatofor na podklad a sklouzne na stranu, takže samice klesne na spermatofor. Páření probíhá koncem léta a na podzim. V našich podmínkách je mlok živorodý případně vejcoživorodý; vajíčka se tedy vyvíjejí v těle samice. V březnu až květnu následujícího roku klade samice do pomalu tekoucích potoků, studánek či jezírek přibližně 40 (max. 70[1]) larev o délce 2,2–3,2 cm, které před proměnou dorůstají velikosti až 8 cm[1] (obvykle do 6 cm). Larvy jsou masožravé, živí se rybím potěrem, drobnými korýši nebo členovci, často se u nich také projevuje kanibalismus. K proměně u nich dochází po třech měsících, v červenci až srpnu. V přírodě se dožívají průměrně 20, v zajetí až 50 let.

Výskyt a početnost v ČR[editovat | editovat zdroj]

Mlok skvrnitý je v Česku dle vyhlášky 395/1992 Sb. silně ohroženým druhem. Vinu za tento stav nese lidská činnost především vzestupem automobilismu a ničením a znečišťováním přírodních vodních toků, jezírek a studánek. Na mloka se vztahuje též Bernská konvence, podle níž je zařazen mezi přísně chráněné druhy; odchyt v přírodě je zakázán, živé jedince lze získat jen z registrovaných chovů. Druhy žijící na území našeho státu lze chovat v zajetí jen na základě udělené výjimky ze zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992&nbsp Sb.

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Poddruh S. s. gallaica.
  • S. s. alfredschmidti
  • S. s. almanzoris
  • S. s. bejarae
  • S. s. bernardezi
  • S. s. beschkovi
  • S. s. crespoi
  • S. s. fastuosa
  • S. s. gallaica
  • S. s. gigliolii
  • S. s. longirostris
  • S. s. morenica
  • S. s. salamandra
  • S. s. terrestris

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Fire Salamander na anglické Wikipedii a Salamandra plamista na polské Wikipedii.

  1. a b ZWACH, Ivan. Obojživelníci a plazi České republiky. Praha : Grada Publishing, 2009.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZWACH, Ivan. Obojživelníci a plazi České republiky. Praha : Grada Publishing, 2009.  
  • Diesener & Reichholf (1997): Obojživelníci a plazi.
  • Moravec ed. (1994): Atlas rozšíření obojživelníků v ČR.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]