Infule

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mitra
Vývoj miter (z Catholic Encyclopedia (1913))
Náhrobek infulovaného probošta Františka X. Kryštůfka, Vyšehradský hřbitov

Infule (latinsky infula) neboli mitra je ceremoniální či kultická pokrývka hlavy užívaná převážně kněžími.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původně to byla ceremoniální vlněná čelenka, s níž byly ve starověkém Řecku zobrazovány některé bohyně (např. Héra, Deméter) a bohové (Dionýsos, odtud nazývaný mitroforos); v Římě ji nosili cizinky, prostitutky a archigallus (představený gallů, kultu kněží bohyně Kybely).[1]

Od 10. století se začla užívat jako pokrývka hlavy křesťanských biskupů a opatů. Při investituře, tj. uvedení do úřadu, ji zprvu biskupovi vkládal na hlavu papež, arcibiskupovi biskup, opatovi buď také papež (u exmptních klášterů) nebo představený řádové provincie či kongregace (pater abbas).

Podoba[editovat | editovat zdroj]

Raně křesťanská infule měla tvar zaoblené čepice z vlněného sukna s podšívkou z lněného plátna a se dvěma našitými vlněnými pruhy volně visícími na záda (viz například dochovaná infule sv. Simeona v Trevíru), ve 12.století ještě se dvěma oblými výstupky. Během vrcholného středověku se tvar měnil od rovnostranného trojúhelníka ke stále vyššímu trojúhelníku rovnoramennému. Po reformaci se infule stala insignií římsko-katolického kněze, reformované církve ji postupně přestali užívat.

Názvosloví[editovat | editovat zdroj]

Tato špičatá kněžská čepice je v českých zemích známá spíše pod názvem mitra, což je řecké slovo stejného významu. Infulovat znamená propůjčit právo nosit mitru; mimo biskupů měli toto právo i někteří další významní církevní hodnostáři, jako opati, kapitulní probošti nebo arciděkani[2]. Infularius je označení přisluhujícího (ministranta) při křesťanských obřadech, jehož úlohou je držet mitru v době, kdy ji církevní hodnostář právě nemá na hlavě. Slouží-li bohoslužbu, má biskup po sejmutí mitry na hlavě solideo neboli pileolus. Trojstupňová mitra užívaná dříve papeži (posledním byl Pavel VI.) se nazývá tiára.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Encyklopedie antiky. Praha: Academia, 1974. S. 390–391 a 210.
  2. http://www.kohoutikriz.org/priloha/goskh.php

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Josef BRAUN, Die liturgische Gewandung im Occident und Orient: Nach Ursprung und Entwicklung, Verwendung und Symbolik. Freiburg im Breisgau 1907.
  • Josef BRAUN: Handbuch der Paramentik. Freiburg 1907
  • Lojek, Antonín: Mitra nejen jako oděv v církevním a světském právu. [Miter - more Than Just Clothing in Canon and Secular Law.]
  • Oděv v právu. Ostrava : KEY Publishing, 2013 - (Schelle, K.; Tauchen, J.), s. 124-131 ISBN 978-80-7418-188-7