Ornát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Barokní ornát

Ornát je liturgické roucho užívané u kněží v římskokatolické církvi. Je to látkové svrchní roucho, které celebrant mešní liturgie klade na albu se štólou. Ekvivalentem u řeckokatolické a pravoslavné církve je tzv. felón, což je liturgický oděv střihem připomínající pláštěnku.

Historický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Střih ornátu původně vychází z oděvů vyšších vrstev v Římě prvních staletí našeho letopočtu. Postupně vznikaly ornáty, které byly čím dál tím zdobenější. Typ, který se vyvinul ve středověku je ve zjednodušené podobě vyráběn v dnešní době. Tento středověký typ ornátu se nazývá „gotický ornát“ a vyznačuje se tím, že jeho okraje přesahují ramena a končí až pod lokty. V baroku se vyvinul střízlivější střih ornátu, dle tvaru řečený „basička“ nebo „housličky“, který se vyznačoval tím, že jeho boční okraje končily těsně za rameny celebrujícího. Přední část měla vystřiženou látku, aby byl prostor na sepnutí rukou, aniž by došlo k ohnutí látky. Dorzální (zadní) stranu zdobil kříž, který býval vyšitý na celou výšku i šířku ornátu. Tento typ se odborně nazývá kasule [kázule] a bývá hojně zdoben vyšíváním.

Před II. vatikánským koncilem (1963) se více používaly ornáty tzv. barokního střihu, ale mohl se nosit i gotický střih. Záleželo na faráři jaký střih ornátu si vezme. Po II. vatikánském koncilu došlo ke zjednodušení liturgie a s tím souviselo i zjednodušení liturgického oděvu, takže se tato situace spíše otočila a více se začaly používat tzv. gotické střihy. Ovšem je opět na knězi, jaký střih si zvolí. Ornáty jsou v liturgických barvách. Bílý ornát se používá při příležitosti různých svátků a slavností, zelený ornát se používá v liturgickém mezidobí, červený ornát při svátku mučedníků, fialový ornát v době postní a adventní, černý ornát při pohřbech a na svátek všech věrných zemřelých (lze užívat i fialový ornát). Slavnostní ornát muže být též zlatý.

Galerie[editovat | editovat zdroj]