Berla

Hlavice biskupské berly. Irsko, 9. stol.

Berla (z lat. ferula, hůl) je pevná hůl jako opěra při chůzi. Pastýřská hůl se zahnutým koncem byla atributem faraonů. Biskupská berla je odznak biskupů a opatů v některých křesťanských církvích.

Jako protetická pomůcka se berla často užívá v páru a mluví se pak o berlích.

Pastýřská hůl

Dřevěná berla byla odedávna hlavním nástrojem i symbolem poutníků a pastýřů. Pastýřům zejména drobného dobytka sloužila jak ke shánění stáda, tak případně i k obraně. Už ve starověku bývala atributem panovníků, například v Egyptě. Nahoře zahnutá berla se nalezla v hrobě faraona Tutanchamona.

Francie, 13. stol.

Francie, 18. stol.

Ferula, Rusko, 20. stol.

Biskupská berla

Ozdobná pastýřská hůl, nahoře zahnutá nebo zavinutá do spirály, se stala v raném středověku znakem a symbolem křesťanských biskupů jako biskupská berla (lat. pedum). V katolické, anglikánské a některých protestantských církvích ji užívá biskup nebo opat při slavnostních příležitostech, obvykle s dalšími odznaky (mitra, pektorál, prsten), a drží ji v levé ruce. Ve východních církvích se užívá ferula ve tvaru písmene T s mírně ohnutým horním ramenem.

Papežové někdy užívají berlu, někdy ferulu ve tvaru kříže.

Berle

Berle do podpaží

Berle na předloktí "Ganymed"

Jako pomůcka při chůzi se už ve středověku užívaly dřevěné podpažní berle, často směrem vzhůru rozvidlené a opatřené poduškou, o niž se člověk v podpaží opírá. Dnes se častěji používají kratší „francouzské hole“, kovové předloketní berle s otevřenou nebo uzavřenou plastikovou objímkou na předloktí a s držadlem.

Metaforický význam

Berla nebo častěji berlička může v přeneseném smyslu znamenat oporu něčeho chatrného, co ji nezbytně potřebuje, aby nepadlo.

Odkazy

Literatura

• Ottův slovník naučný, heslo Berla. Sv. 3, str. 821

Externí odkazy

• (anglicky)
• Různé typy chůze o berlích

• Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické Wikipedie.