Julius Pelikán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Julius Pelikán (23. února 1887, Nové Veselí17. února 1969, Olomouc) byl český akademický sochař a medailér.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 23. února 1887 v rodině ševce v domě čp. 23 v Novém Veselí u Žďáru nad Sázavou. Obecnou školu navštěvoval v rodišti a měšťanku v Žďáře nad Sázavou. Poté odešel na Odbornou kamenickou školu do Hořic v Podkrkonoší. Od roku 1905 pak následovala praxe v Německu. Vrátil se roku 1908 a získal zaměstnání při pracích na dómě sv. Petra v Brně. Další praxi absolvoval v Olomouci. Odtud odešel studovat Akademii výtvarných umění v Praze (1909–1913), byl žákem Josefa Václava Myslbeka a Jana Štursy. Po ukončení studia se po vzoru dalších umělců vydal na studijní cestu do Itálie. Od roku 1913 žil trvale v Olomouci, zde i založil rodinu. V roce 1915 byl nucen narukovat.

Za první světové války byl členem zvláštního oddílu pro výzdobu válečných hřbitovů na území dnešního Polska. V tomto oddíle působil také architekt Dušan Jurkovič nebo malíř Adolf Kašpar. Na konci války pracoval s Adolfem Kašparem a dalšími na restaurování fresek v kostele Panny Marie Sněžné v Olomouci.

Od roku 1940 byl předsedou Sdružení výtvarných umělců moravských. Za druhé světové války (1942–1945) byl s manželkou a nejstarším synem Vladimírem vězněn v internačních táborech ve Svatobořicích a na Kounicových kolejích v Brně. Po těchto zkušenostech není divu, že jeho velkým tématem se staly plastiky námětově se týkající odboje. Pozornost věnoval také komorním a dětským námětům a medailérské tvorbě. V roce 1967 mu byl udělen titul zasloužilého umělce. Zemřel 17. února 1969.

Jeho syn Jiří Pelikán byl významný český novinář a politik.

Vila Julia Pelikána v Olomouci v ulici Na vozovce 21 z roku 1924–1925, architekt: Josef Štepánek.
socha u vily Julia Pelikána v Olomouci v ulici Na vozovce

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Kromě volné tvorby se zapsal především jako autor desítek pomníků a sochařské výzdoby architektury. Nejvíce jeho prací se nachází v Olomouci.

Výběr jeho prací v Olomouci (pokud není uvedeno jinak):

20. léta 20. století[editovat | editovat zdroj]

. 1921 - pomník Žďár nad Sázavou

  • 1928 – ženská figura na pomníku obětem světových válek v Lutíně
  • 1929 - socha sv. Václava v Olomouci - Topolanech
  • 1929 – reliéf sv. Cyrila a Metoděje na Krajinské lékárně, Horní nám. 10 (spolupráce s architektem Klaudiem Madlmayrem)

30. léta 20. století[editovat | editovat zdroj]

  • 1931 – reliéf ležící ženy se snopem na portálu Pozemkového ústavu, Horní nám. 11 (s K. Madlmayrem)

40. léta 20. století[editovat | editovat zdroj]

neseřazeno[editovat | editovat zdroj]

  • Kostel svatého Cyrila a Metoděje (Olomouc) – vytvořil sochy z kamene, kovu a ze dřeva: bronzové sousoší sv. Cyrila a Metoděje, sochy na bočních oltářích, sochy v kapli Panny Marie, reliéf na křtitelnici, reliéf na kazatelně.
  • busty Josefa Kajetána Tyla, Jaroslava Vrchlického, Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka na budově Moravského divadla (již na budově nejsou)
  • reliéfy Aloise Jiráska, Eduarda Vojana, Hany Kvapilové a Leoše Janáčka na provozní budově Moravského divadla (třída Svobody)
Pomník Žďár nad Sázavou 1921
  • Jan Ošťádal – pamětní deska na Sokolské ulici
  • Jan Rudolf Demel – busta před zemědělskou školou v Olomouci-Klášterní Hradisko
  • baron a mecenáš městských sadů Wilhelm von Schneeburg (1804–1880) – nezvěstný pomník ze Smetanových sadů, pomník odstraněn za komunismu
  • Tomáš Garrigue Masaryk – busta před školou v Holici
  • socha před Solnými mlýny v Holici

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Lakosil, Jaromír: Sochař Julis Pelikán, Brno 1962
  1. Mauzoleum Jihoslovanů, citováno 7. ledna 2008

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]