Tomio Okamura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tomio Okamura
Tomio Okamura
Úřadující
Ve funkci od: 20. října 2012
Předchůdce Jana Juřenčáková
Narození 4. července 1972 (40 let)
Tokio, JaponskoJaponsko Japonsko
Politický subjekt nestraník
Děti Ruy Okamura
Příbuzní Macuo Okamura (otec), Osamu Okamura (bratr)
Zaměstnání senátor, podnikatel
Podpis Tomio Okamura, podpis
Webová stránka www.tomio.cz

Tomio Okamura (japonsky: 岡村 富夫, Okamura Tomio, * 4. července 1972 Tokio) je český podnikatel a politik moravsko-japonsko-korejského původu[1][2], viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur. Od října 2012 je nezávislým senátorem za obvod Zlín. Mandát mu vyprší roku 2018. V roce 2012 se ucházel o kandidaturu na úřad prezidenta České republiky. Ministerstvo vnitra však po ověření podpisů na petičních arších odmítlo registraci jeho kandidatury pro nedostatečný počet podpisů.[3]

Obsah

Život [editovat]

Narodil se v Tokiu, kam se jeho moravská matka po svatbě s Japoncem v roce 1966 přestěhovala, většinu života však Tomio prožil v Česku. Původem je z poloviny Moravan, ze čtvrtiny Japonec a ze zbylé čtvrtiny Korejec.[4] Do tehdejšího Československa přicestoval poprvé, když mu bylo šest let. Část dětství strávil v dětském domově v Mašťově u Podbořan. V mládí pracoval devět let v Japonsku mimo jiné jako popelář a poté v tokijském kině jako prodavač popcornu.

Z tříletého manželství s Japonkou Mie má syna Ruye. Od roku 2004 se věnuje práci dobrovolníka v Asociaci českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA), kde zastával funkce viceprezidenta a mluvčího.

V roce 2012 zažaloval Barboru Tachecí kvůli pomluvě, když se podle ní snažil najít „konečné řešení cikánské otázky“.[5] Soud však žalobu 11. června 2012 zamítl.[6]

Podnikatelské aktivity [editovat]

Podniká od roku 1994, a to především v pohostinství, obchodu, průvodcovské činnosti a překladatelství. Také vydává čtvrtletník Pivní magazín a další. Je také spoluautorem dvou knih. Kniha Tomio Okamura – Český sen se hned po vydání v roce 2010 umístila mezi deseti nejprodávanějšími knihami v ČR. Na jaře roku 2011 následovala další kniha s názvem Umění vládnout. Účinkoval jako jeden z investorů v televizní reality show Den D v České televizi.

V roce 2012 se ukázalo, že roku 1999 investoval devět milionů korun do spoluvlastnictví sítě restaurací (mimo jiné restaurace U Vejvodů). Jeho společníkem ve firmě Gastro-sport Praha s.r.o. byl podnikatel Jan Hájek, který byl ve styku s kontroverzním podnikatelem Václavem Kočkou. Okamura později prohlásil, že jakmile zpozoroval nekalé aktivity, tak ze spoluvlastnictví se ztrátou odešel.[7]

V únoru 2012 svůj veškerý majetek ocenil na čtyřicet milionů korun. Pro Okamuru je nejvýnosnější firmou cestovní kancelář Miki Travel Prague, ve které figuruje jako jednatel, ale nevlastní ji. S ní souvisí i jeho firma Mebius, která zajišťuje průvodcovské a překladatelské služby, ta je ale v dlouhodobé ztrátě. Mimo ně spoluvlastní firmu Japa Foods, která se specializuje na prodej japonských potravin a módy. Tato firma, v které je také jednatelem, mu za tři roky provozu vynesla pouze dvacet tisíc korun. Také je spoluvlastníkem firem Break2win a U Machtů. Za posledních třináct let (do roku 2012) mu podíl v osmi firmách přinesl ztrátu.[8][9]

Podniky a firmy - (podíl)
  • Miki Travel Prague s.r.o. - (bez podílu) - pražská cestovní kancelář, vlastníkem je britská GM Communications Limited
  • Mebius s.r.o. - (100 %) – průvodcovské služby a překládání pro Miki Travel
  • Japa Foods s.r.o. - (50 %) – dovoz a prodej japonských potravin a módy
  • U Machtů s.r.o. - (10 %) – restaurace Staré časy
  • Break2win s.r.o. - (7,5 %) - vývoj elektronických aplikací
  • Pivní magazín – vydává s Jaroslavem Novákem Večerníčkem

Politika [editovat]

Během 90. let 20. století byl voličem ODS.[10]

Ještě roku 2011 odmítl, že by uvažoval o vstupu do politiky.[11]

Senátor [editovat]

V říjnu 2012 kandidoval, jako nezávislý kandidát, na senátora v obvodu Zlín. V prvním kole volby získal 11 772 hlasů (30,27%) a z první pozice postoupil do kola druhého. Ve druhém kole získal 17 401 hlasů (66,23%) a porazil kandidáta ČSSD MVDr. Stanislava Mišáka.[12] I přesto prohlašoval, že Senát je obsazen pouze "dobře placenými loutkami poslanců".[4]

V Senátu se přidal k senátorskému klubu pro obnovu demokracie - KDU-ČSL a nezávislí. Ve funkci v únoru 2013 podepsal návrh části senátorů na obžalování prezidenta Václava Klause z velezrady za jím vyhlášenou amnestii.[13] Žalobu však Ústavní soud ČR zamítl. Okamura také hlasoval pro senátní návrh o zrušení sKaret[14] a podpořil ústavní novelu o zrušení doživotní imunity veřejných činitelů.[15] V květnu 2013 hlasoval pro povinný odvod ve výši 3 % povinného ručení ve prospěch hasičů.[16] Dle pojišťoven to způsobí zdražení pojistného.[17]

Kandidatura na prezidenta ČR 2013 [editovat]

Jako reakci na úspěch v senátních volbách oznámil jen několik hodin po zvolení úmysl kandidovat na prezidenta ČR v přímé volbě v roce 2013, dle svého prohlášení pro svou podporu včas sehnal 61 500 podpisů.[18] 23. listopadu 2012 Ministerstvo vnitra oznámilo, že platných z nich bylo pouze 35 750, a tím mu byla odmítnuta registrace na kandidáta. Sám Okamura se kvůli rozhodnutí o vyřazení z volby odvolal k Nejvyššímu správnímu soudu, kde ho bude zastupovat další neúspěšná uchazečka o post prezidenta republiky Klára Samková.[19] Dle svého prohlášení se v případě neúspěchu u soudu hodlá ucházet o post prezidenta republiky i ve volbě roku 2018.[10] V prosinci 2012 organizace Transparency International vyhodnotila financování jeho kampaně jako nejméně transparentní ze všech kandidátů.[20] Tuto zprávu Okamura odsoudil a o organizaci prohlásil, že ji tvoří "parta příživníků".[21] Nejvyšší správní soud dne 13. 12. 2012 rozhodl, že ministerstvo vnitra ve výpočtu chybovalo, nicméně ani po přepočítání neměl Okamura dostatečný počet podpisů, a tak nebyl ani dodatečně zaregistrován. V reakci na tento rozsudek sám oznámil, že se jednalo o "politické rozhodnutí", čím zpochybnil nezávislost soudů. Také podal trestní oznámení na policii ČR za podvod a maření voleb. Mimo soudu a policie rétoricky obvinil i média, že se nechávají uplácet a zvýhodňují jisté kandidáty.[22] O samotném ministerstvu vnitra prohlásil: „udělalo maximum, aby vyřadilo nepohodlné kandidáty z voleb“.[21] jako první oznámil, že do konce roku 2012 hodlá podat stížnost k Ústavnímu soudu, z důvodu údajného protiústavního a politického postupu Nejvyššího správního soudu.[23] Tu předložil 27. prosince 2012 (celé znění stížnosti ZDE). Její vyřízení dostal na starost předseda Ústavního soudu JUDr. Pavel Rychetský. 4. ledna 2013 se ústavní soudci jednohlasně shodli nevyhovět části Okamurovy stížnosti o odložení voleb a protiústavnosti volebního zákona. Jeho dalšími podněty se dále zabývali.[24] Okamura rozhodnutí Ústavního soudu označil za nespravedlivé a prohlásil, že se v Česku nejde dovolat spravedlnosti, proto zvažoval podat stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva, jelikož se stále cítí poškozen, že nikdo nepřepočítal a nepřekontroloval všechny jeho podpisy petentů.[25] 10. ledna 2013 Ústavní soud zamítl celou jeho stížnost na protiústavní postup Ministerstva vnitra a Nejvyššího správního soudu, a to z důvodu nelogicky strukturované stížnosti a nenalezení protiústavního jednání zmíněných institucí (plné znění nálezu Ústavního soudu ZDE).[26] Okamura poté zareagoval: "Moje práva byla poškozena tím, že se nikdo nenamáhal a dodnes nenamáhá pravost podpisů ověřit," nález Ústavního soudu byla "do nebe volající lež i nesmysl". Dále řekl, že soudci Ústavního soudu se takto usnesli z politického strachu. Potvrdil, že se obrátí na Evropský soud pro lidská práva.[27]

Hnutí Úsvit přímé demokracie [editovat]

V květnu 2013 založil politické hnutí s názvem Úsvit přímé demokracie, které má za cíl kandidovat ve sněmovních a komunálních volbách, a poté prosazovat prvky přímé demokracie.[28] Ještě v únoru 2013 Okamura odmítl, že by měl ambici zakládat politickou stranu či se stát premiérem nebo ministrem.[29] Okamura si také stěžoval, že novináři jeho hnutí přirovnávají k řecké neonacistické politické straně Zlatý úsvit.[30] Brzy po svém založení získalo dle Okamury hnutí podporu politiků Aleše Roztočila a Petra Fialy či ekonoma Pavla Kohouta.[31]

Názory a postoje [editovat]

Mezi soubor jeho politických názorů, které publikoval během svých předvolebních kampaní, patří kritika poměrného volebního systému v ČR, také dlouhodobě kritizuje korupci a nedostatečnou vymahatelnost práva. V neposlední řadě by se zasazoval o to, aby česká společnost zbohatla.[32] V Senátu by se snažil zamezit politické korupci, snížit nezaměstnanost Zlínského kraje, zajistit bezpoplatkové zdravotnictví, zvýšit důchody, prosadit povinná majetková přiznání pro bohaté, omezit pozitivní diskriminaci, zabránit privatizaci státního majetku a institucí a zavést nadstranickost.[33] Je velký zastánce absolutní přímé demokracie.[11]

Roku 2012 napsal obhajobu původního lidového komunismu a socialismu, kdy však současně odmítl stalinismus. Také poukázal na pokrytectví některých antikomunistů, kteří byli před rokem 1989 v KSČ. Stranu KSČM označil za plně demokratický politický subjekt.[34]

Také podporuje aktivity iniciativy Holešovské výzvy, která od vlády Petra Nečase požaduje podání demise a rovněž protestuje proti ekonomickým názorům ministra financí Miroslava Kalouska. Okamura, který se jejich demonstrací účastní na iniciativě oceňuje snahu o zavedení přímé demokracie.[35][36]

Kritika [editovat]

Pro své často radikální názory, které obvykle získávaly značnou podporu veřejnosti, byl několikrát kritizován. Kritika se na něj snesla především z řad novinářů. Jako první ho novinář serveru Reflex.cz Petr Holec nazval populistou.[37][38] Stejnou kritiku si vysloužil i od novináře serveru E15.cz Davida Klimeše.[39] Oba mu vyčítali, že pouze slibuje obecně líbívá témata, ale nevytváří koncepty, jak svých ideálů chce dosáhnout. To, že by byl populistou, však Okamura sám odmítl.[40] Následně ho za populistu označil i politický analytik Hospodářských novin Jindřich Šídlo.[41]

Velkou vlnu kritiky sklidil i za to, že napsal článek, ve kterém primárně hájil Ladislava Bátoru, který kandidoval za Národní stranu, a také Vlastimila Pechance, který byl odsouzen za rasově motivovanou vraždu.[42] Kvůli jeho radikálním myšlenkám ho kritizovala i senátorka Eliška Wagnerová.[43] Její kritiku podpořil děkan Filozofické fakulty UK Michal Stehlík.[44] Další kritiku přidal novinář a spisovatel Karel Hvížďala.[45]

Za otevřenou podporu komunismu byl kritizován předsedou ČSSD Bohuslavem Sobotkou, který ale ve stejné době podporoval uzavírání krajských koalic s KSČM.[46]

Mnozí komentátoři si všímají i jeho majetku (automobil Aston Martin), který vypovídá o vysoce nadprůměrných příjmech, jejichž původ je neznámý a ani Tomio Okamura nedokáže zdroj peněz věrohodně vysvětlit.[47]

Dílo [editovat]

  • 2010 - Český sen (nakladatelství Fragment)
  • 2011 - Umění vládnout (nakladatelství Fragment)
  • 2012 - Umění žít (nakladatelství Fragment)

Reference [editovat]

Kaligrafický symbol
 Článek obsahuje japonský text.
Bez vhodného fontu nejspíš místo kandži nebo kany uvidíte otazníky, obdélníčky či jiné znaky.
  1. ↑ Blog – Tomio Okamura: „O autorovi: Moravsko-japonský podnikatel (matčina rodina pochází z valašské Bystřice pod Hostýnem), viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur, nikdy jsem nebyl členem žádné politické strany.“
  2. ↑ http://www.tomio.cz/o-mne/ – „Narodil se 4. července 1972 v Tokiu moravské mamince a japonskokorejskému otci.“
  3. ↑ Rozhodnutí o odmítnutí kandidátní listiny [online]. Praha: Ministerstvo vnitra, 2012-11-23, [cit. 2012-11-23]. Dostupné online. (cs) 
  4. ↑ a b OKAMURA, Tomio. Online rozhovor s Tomiem Okamurou [online]. Tn.cz, 2012-11-30, [cit. 2012-12-01]. Dostupné online. Dostupné také na: [1].  
  5. ↑ Nechci vystěhovávat Romy, vzkazuje Okamura Klausovi a žaluje Tachecí, novinky.cz, 1. února 2012
  6. ↑ Okamura neuspěl s žalobou na Tachecí kvůli konečnému řešení, iDNES.cz
  7. ↑ SYROVÁTKA, Tomáš. Tomio Okamura na začátku kariéry podnikal s lidmi napojenými na mafii. iDNES.cz [online]. 2012-11-29 [cit. 2012-11-29]. Dostupné online.  
  8. ↑ ČT24. Majetkové poměry možného prezidenta Tomia Okamury. ct24.cz [online]. 2012-02-21 [cit. 2012-11-29]. Dostupné online.  
  9. ↑ Obchodní rejstřík - Tomio Okamura [online]. penize.cz, 2012-11-28, [cit. 2012-11-29]. Dostupné online.  
  10. ↑ a b TV Nova. Televizní noviny: Cesta na Hrad 29. 11. [online]. TV Nova, 2012-11-30, [cit. 2012-11-30]. Dostupné online.  
  11. ↑ a b Pořad Hyde park Tomio Okamura: vyřazený prezidentský kandidát, senátor Hyde park, ČT, 17. 12. 2012
  12. ↑ Výsledky hlasování. Obvod: 80 - Zlín [online]. volby.cz, 2012-10-20, [cit. 2012-10-20]. Dostupné online.  
  13. ↑ ČTK: Seznam 28 senátorů, kteří žalují Klause za velezradu. Podívejte se Lidovky.cz, 28. 2. 2013
  14. ↑ Senát PČR: 4. schůze, 88. hlasování, 31.01.2013
  15. ↑ Senát PČR: 6. schůze, 6. hlasování, 20.03.2013, 22. 3. 2013, senat.cz
  16. ↑ Senát PČR: 9. schůze, 5. hlasování, 02.05.2013, senat.cz, 5. 5. 2013
  17. ↑ Jiří Štefek: Víc peněz hasičům? Zdraží povinné ručení, zní z pojišťoven, tyden.cz, 2. 5. 2013
  18. ↑ JIŘIČKA, Jan. Česko zná všechny kandidáty na prezidenta. Jakl a Švejnar neprošli. iDNES.cz [online]. 2012-11-06 [cit. 2012-11-13]. Dostupné online.  
  19. ↑ GOLIS, Ondřej. Okamura jde kvůli vyřazení z volby k soudu, zastupovat ho bude Samková. Lidovky.cz [online]. 2012-11-26 [cit. 2012-11-26]. Dostupné online.  
  20. ↑ HRONOVÁ, Zuzana. Transparentní kandidát? Vede Fischer, Okamura poslední. Aktuálně.cz [online]. 2012-12-04 [cit. 2012-12-04]. Dostupné online.  
  21. ↑ a b Okamura mluví o svém vyškrtnutí z voleb jako o spiknutí novinky.cz, 13. 12. 2012
  22. ↑ Petr Koděra: Bobošíková má cestu na Hrad volnou, Okamura a Dlouhý zvažují stížnost k Ústavnímu soudu iHNed.cz, 13. 12. 2012
  23. ↑ Okamura podá ústavní stížnost. Budu se bránit proti soudci, který lhal, tvrdí iHNed.cz, 17. 12. 2012
  24. ↑ iHNed.cz: Okamura prezidentem nebude. Češi mohou volit už za týden, rozhodli ústavní soudciiHNed.cz, 4. 1. 2013
  25. ↑ iHNed.cz: Neúspěšný Okamura: Nikdo nezkontroloval, že jsem nezískal 50 tisíc podpisů iHNed.cz, 4. 1. 2013
  26. ↑ Ústavní soud zamítl stížnost Okamury, ale nařídil lépe kontrolovat podpisy, iHNed.cz, 10. 1. 2013
  27. ↑ ČTK: Okamura: Soud rozhodl lživě, má práva byla poškozena, lidovky.cz, 10. 1. 2013
  28. ↑ Hnutí Úsvit:Hnutí Úsvit: Kdo jsme, hnutiusvit.cz, 12. 5. 2013
  29. ↑ Tomio Okamura: Změna, okamura.blog.idnes.cz, 26. 2. 2013
  30. ↑ Tomio Okamura: Proč chtít skutečnou demokracii, okamura.blog.idnes.cz, 10. 5. 2013
  31. ↑ ČT24: Okamurův Úsvit začal sbírat podpisy pro registraci, ceskatelevize.cz, 7. 5. 2013
  32. ↑ Ondřej Tůma. Tomio Okamura: Postrádám u nás dlouhodobé vize. Penize.cz [online]. 2011-03-29 [cit. 2012-10-13]. Dostupné online.  
  33. ↑ OKAMURA, Tomio. Tomio Okamura, nestranický kandidát do Senátu [online]. tomio.cz, 2012, [cit. 2012-10-13]. Dostupné online.  
  34. ↑ OKAMURA, Tomio. Zase tu běhá strašák komunismu [online]. okamura.blog.idnes.cz, 2012-11-20, [cit. 2012-11-21]. Dostupné online.  
  35. ↑ ČTK: V Praze se sešlo asi 500 lidí nespokojených s vládou, ceskenoviny.cz, 7. 4. 2013
  36. ↑ Josef Kopecký: Bárta, Okamura a Holešovská výzva řešili svržení vlády a volbu poslanců, idnes.cz, 27. 12. 2012
  37. ↑ Petr Holec. Čechy Čechům! Nejhorší bavič a populista táhne na senát. Reflex.cz [online]. 2012-06-04 [cit. 2012-10-13]. Dostupné online.  
  38. ↑ HOLEC, Petr. Kdo zastaví Tomia, Moraváka z Tokia?. Reflex.cz [online]. 2012-10-29 [cit. 2012-11-8]. Dostupné online.  
  39. ↑ KLIMEŠ, David. Populista Okamura aspiruje na titul politického skokana roku. Euro.e15.cz [online]. 2012-10-26 [cit. 2012-11-8]. Dostupné online.  
  40. ↑ KOLÁŘ, Petr. Rozhovor: Tomio Okamura: Já a populista? Jsem jako Masaryk a Baťa. Reflex.cz [online]. 2012-11-08 [cit. 2012-11-08]. Dostupné online.  
  41. ↑ ŠÍDLO, Jindřich. My a náš krásný okamurismus. iHNED.cz [online]. 2012-11-22 [cit. 2012-11-22]. Dostupné online.  
  42. ↑ PÁLKOVÁ, Šárka. Okamura se zastal rasistického vraha. 'Konečné řešení otázky cikánské' prý není problém. Lidovky.cz [online]. 2011-03-03 [cit. 2012-11-8]. Dostupné online.  
  43. ↑ PÁLKOVÁ, Šárka. Okamura má podivné názory, zdůvodňuje Wagnerová odchod z klubu. Lidovky.cz [online]. 2012-11-07 [cit. 2012-11-08]. Dostupné online.  
  44. ↑ STEHLÍK, Michal. K čemu je dobré mít Elišku Wagnerovou [online]. blog.iHNed.cz, 2012-11-08, [cit. 2012-11-08]. Dostupné online.  
  45. ↑ HVÍŽĎALA, Karel. POLITIKA: Kdo je Tomio Okamura?. Neviditelný pes [online]. 2012-11-07 [cit. 2012-11-08]. Dostupné online.  
  46. ↑ WIRNITZER, Jan. Komunismus vždy skončil popravami, kritizuje Sobotka „rudého“ Okamuru. iDNES.cz [online]. 2012-11-21 [cit. 2012-11-21]. Dostupné online.  
  47. ↑ Majetkové poměry možného prezidenta Tomia Okamury. ct24.cz [online]. . Dostupné online.  

Externí odkazy [editovat]

Nuvola apps bookcase.svg
Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Tomio Okamura
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Tomio Okamura
logo Wikicitátů
Projekt Wikicitáty má sbírku citátů na téma
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tomio_Okamura&oldid=10314883“