Tomio Okamura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tomio Okamura
Tomio Okamura
1. předseda hnutí Úsvit přímé demokracie
Úřadující
Ve funkci od: 1. července 2013

Ve funkci:
20. října 2012 – 26. října 2013
Předchůdce Jana Juřenčáková
Nástupce Patrik Kunčar

Úřadující
Ve funkci od: 26. října 2013

Narození 4. července 1972 (42 let)

Tokio
Japonsko Japonsko

Politický subjekt Úsvit (od 2013)
Děti Ruy Okamura
Příbuzní Macuo Okamura (otec), Osamu Okamura (bratr)
Zaměstnání poslanec, podnikatel
Podpis Tomio Okamura, podpis
Webová stránka www.tomio.cz

Tomio Okamura (japonsky: 岡村 富夫, Okamura Tomio, * 4. července 1972 Tokio) je český podnikatel a politik moravsko-japonsko-korejského původu,[1][2] viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur. Od října 2013 je členem Poslanecké sněmovny, do níž kandidoval v předčasných volbách z pozice lídra hnutí Úsvit na středočeské kandidátce. Zvolením mu zanikl mandát senátora, který vykonával jako nezávislý od října 2012 v obvodu Zlín.

V roce 2012 se ucházel o kandidaturu na úřad prezidenta České republiky. Ministerstvo vnitra však po ověření podpisů na petičních arších odmítlo registraci jeho kandidatury pro nedostatečný počet podpisů.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Tokiu, kam se jeho moravská matka po svatbě s Japoncem v roce 1966 přestěhovala, většinu života však Tomio prožil v Česku. Původem je z poloviny Moravan, ze čtvrtiny Japonec a ze zbylé čtvrtiny Korejec.[4] Do tehdejšího Československa přicestoval poprvé, když mu bylo šest let. Část dětství strávil v dětském domověMašťověPodbořan. V mládí pracoval devět let v Japonsku mimo jiné jako popelář a poté v tokijském kině jako prodavač popcornu.

Od roku 2004 se věnuje práci dobrovolníka v Asociaci českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA), kde zastával funkce viceprezidenta a mluvčího.

V roce 2012 zažaloval Barboru Tachecí kvůli pomluvě, když se podle ní snažil najít „konečné řešení cikánské otázky“.[5] Soud však žalobu 11. června 2012 zamítl.[6]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Z tříletého manželství s Japonkou Mie má syna Ruye. V současnosti má vztah s o devatenáct let mladší studentkou Monikou Talašovou.[7]

Podnikatelské aktivity[editovat | editovat zdroj]

Podniká od roku 1994, a to především v pohostinství, obchodu, průvodcovské činnosti a překladatelství. Také vydává čtvrtletník Pivní magazín a další. Je také spoluautorem několika knih. Kniha Tomio Okamura – Český sen se hned po vydání v roce 2010 umístila mezi deseti nejprodávanějšími knihami v ČR. Na jaře roku 2011 následovala další kniha s názvem Umění vládnout. Roku 2012 napsal knihu Umění žít. V roce 2013 sepsal dvě knihy Umění přímé demokracie a Velká japonská kuchařka. Od počátku své spisovatelské kariéry má smlouvu s nakladatelstvím Fragment. Účinkoval jako jeden z investorů v televizní reality show Den D v České televizi.

V roce 2012 se ukázalo, že roku 1999 investoval devět milionů korun do spoluvlastnictví sítě restaurací (mimo jiné restaurace U Vejvodů). Jeho společníkem ve firmě Gastro-sport Praha s.r.o. byl podnikatel Jan Hájek, který byl ve styku s kontroverzním podnikatelem Václavem Kočkou. Okamura později prohlásil, že jakmile zpozoroval nekalé aktivity, tak ze spoluvlastnictví se ztrátou odešel.[8]

V únoru 2012 svůj veškerý majetek ocenil na čtyřicet milionů korun. Pro Okamuru je nejvýnosnější firmou cestovní kancelář Miki Travel Prague, ve které figuruje jako jednatel, ale nevlastní ji. S ní souvisí i jeho firma Mebius, která zajišťuje průvodcovské a překladatelské služby, ta je ale v dlouhodobé ztrátě. Mimo ně spoluvlastní firmu Japa Foods, která se specializuje na prodej japonských potravin a módy. Tato firma, v které je také jednatelem, mu za tři roky provozu vynesla pouze dvacet tisíc korun. Také je spoluvlastníkem firem Break2win a U Machtů. Za posledních třináct let (do roku 2012) mu podíl v osmi firmách přinesl ztrátu.[9][10]

Podniky a firmy - (podíl)
  • Miki Travel Prague s.r.o. - (bez podílu) - pražská cestovní kancelář, vlastníkem je britská GM Communications Limited[11]
  • Mebius s.r.o. - (100 %) – průvodcovské služby a překládání pro Miki Travel
  • Japa Foods s.r.o. - (50 %) – dovoz a prodej japonských potravin a módy
  • U Machtů s.r.o. - (10 %) – restaurace Staré časy
  • Break2win s.r.o. - (7,5 %) - vývoj elektronických aplikací
  • Pivní magazín – vydává s Jaroslavem Novákem Večerníčkem

Politika[editovat | editovat zdroj]

Během 90. let 20. století byl voličem ODS.[12]

Ještě roku 2011 odmítl, že by uvažoval o vstupu do politiky.[13]

Senátor[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 2012 kandidoval, jako nezávislý kandidát, na senátora v obvodu Zlín. V prvním kole volby získal 11 772 hlasů (30,27%) a z první pozice postoupil do kola druhého. Ve druhém kole získal 17 401 hlasů (66,23%) a porazil kandidáta ČSSD MVDr. Stanislava Mišáka.[14] I přesto prohlašoval, že Senát je obsazen pouze "dobře placenými loutkami poslanců".[4]

V Senátu se přidal k senátorskému klubu pro obnovu demokracie - KDU-ČSL a nezávislí. Ve funkci v únoru 2013 podepsal návrh části senátorů na obžalování prezidenta Václava Klause z velezrady za jím vyhlášenou amnestii.[15] Žalobu však Ústavní soud ČR zamítl. Okamura také hlasoval pro senátní návrh o zrušení sKaret[16] a podpořil ústavní novelu o zrušení doživotní imunity veřejných činitelů.[17] V květnu 2013 hlasoval pro povinný odvod ve výši 3 % povinného ručení ve prospěch hasičů.[18] Dle pojišťoven to způsobí zdražení pojistného.[19] Svého mandátu se vzdal v říjnu 2013 poté, co byl zvolen poslancem v předčasných sněmovních volbách. Ve funkci senátora strávil rok a šest dní.

Kandidatura na prezidenta ČR 2013[editovat | editovat zdroj]

Jako reakci na úspěch v senátních volbách oznámil jen několik hodin po zvolení úmysl kandidovat na prezidenta ČR v přímé volbě v roce 2013, dle svého prohlášení pro svou podporu včas sehnal 61 500 podpisů.[20] 23. listopadu 2012 Ministerstvo vnitra oznámilo, že platných z nich bylo pouze 35 750, a tím mu byla odmítnuta registrace na kandidáta. Sám Okamura se kvůli rozhodnutí o vyřazení z volby odvolal k Nejvyššímu správnímu soudu, kde ho zastupovala další neúspěšná uchazečka o post prezidenta republiky Klára Samková.[21] Dle svého prohlášení se v případě neúspěchu u soudu hodlá ucházet o post prezidenta republiky i ve volbě roku 2018.[12] V prosinci 2012 organizace Transparency International vyhodnotila financování jeho kampaně jako nejméně transparentní ze všech kandidátů.[22] Tuto zprávu Okamura odsoudil a o organizaci prohlásil, že ji tvoří „parta příživníků“.[23] Nejvyšší správní soud dne 13. 12. 2012 rozhodl, že ministerstvo vnitra ve výpočtu chybovalo, nicméně ani po přepočítání neměl Okamura dostatečný počet podpisů, a tak nebyl ani dodatečně zaregistrován. V reakci na tento rozsudek sám oznámil, že se jednalo o „politické rozhodnutí“, čím zpochybnil nezávislost soudů. Také podal trestní oznámení na policii ČR za podvod a maření voleb. Mimo soudu a policie rétoricky obvinil i média, že se nechávají uplácet a zvýhodňují jisté kandidáty.[24] O samotném ministerstvu vnitra prohlásil: „udělalo maximum, aby vyřadilo nepohodlné kandidáty z voleb“.[23] Jako první oznámil, že do konce roku 2012 hodlá podat stížnost k Ústavnímu soudu, z důvodu údajného protiústavního a politického postupu Nejvyššího správního soudu.[25] Tu předložil 27. prosince 2012.[26] Její vyřízení dostal na starost předseda Ústavního soudu JUDr. Pavel Rychetský. 4. ledna 2013 se ústavní soudci jednohlasně shodli nevyhovět části Okamurovy stížnosti o odložení voleb a protiústavnosti volebního zákona. Jeho dalšími podněty se dále zabývali.[27] Okamura rozhodnutí Ústavního soudu označil za nespravedlivé a prohlásil, že se v Česku nejde dovolat spravedlnosti, proto zvažoval podat stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva, jelikož se stále cítí poškozen, že nikdo nepřepočítal a nepřekontroloval všechny jeho podpisy petentů.[28] 10. ledna 2013 Ústavní soud zamítl celou jeho stížnost na protiústavní postup Ministerstva vnitra a Nejvyššího správního soudu, a to z důvodu nelogicky strukturované stížnosti a nenalezení protiústavního jednání zmíněných institucí.[29][30] Okamura poté zareagoval: „Moje práva byla poškozena tím, že se nikdo nenamáhal a dodnes nenamáhá pravost podpisů ověřit“, nález Ústavního soudu byla „do nebe volající lež i nesmysl“. Dále řekl, že soudci Ústavního soudu se takto usnesli z politického strachu. Potvrdil, že se obrátí na Evropský soud pro lidská práva.[31]

Hnutí Úsvit přímé demokracie[editovat | editovat zdroj]

V květnu 2013 založil politické hnutí s názvem Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, které má za cíl kandidovat ve sněmovních a komunálních volbách, a poté prosazovat prvky přímé demokracie.[32] Ještě v únoru 2013 Okamura odmítl, že by měl ambici zakládat politickou stranu či se stát premiérem nebo ministrem.[33] Okamura si také stěžoval, že novináři jeho hnutí přirovnávají k řecké neonacistické politické straně Zlatý úsvit.[34]

Brzy po svém založení získalo dle Okamury hnutí podporu politiků Aleše Roztočila, Radima Fialy či ekonoma Pavla Kohouta.[35] Roztočil původně plánoval kandidovat za Úsvit ve sněmovních volbách v roce 2014, v červnu 2013 však oznámil, že se s Okamurou nedohodli.[36]

Na začátku července 2013 byl oficiálně zvolen předsedou hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury.[37]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 úspěšně kandidoval ve Středočeském kraji jako lídr Úsvitu přímé demokracie.[38] Po ustavení Poslanecké sněmovny kandidoval v první volbě na jejího místopředsedu, ale neuspěl ani v jednom kole, když získal nejdřív 76 a pak 75 hlasů.[39] Nebyl zvolen ani ve druhé volbě.[40]

Názory a postoje[editovat | editovat zdroj]

Mezi soubor jeho politických názorů, které publikoval během svých předvolebních kampaní, patří kritika poměrného volebního systému v ČR, také dlouhodobě kritizuje korupci a nedostatečnou vymahatelnost práva. V neposlední řadě by se zasazoval o to, aby česká společnost zbohatla.[41] V Senátu by se snažil zamezit politické korupci, snížit nezaměstnanost Zlínského kraje, zajistit bezpoplatkové zdravotnictví, zvýšit důchody, prosadit povinná majetková přiznání pro bohaté, omezit pozitivní diskriminaci, zabránit privatizaci státního majetku a institucí a zavést nadstranickost.[42] Je velký zastánce absolutní přímé demokracie.[13]

Roku 2012 napsal obhajobu původního lidového komunismu a socialismu, kdy však současně odmítl stalinismus. Také poukázal na pokrytectví některých antikomunistů, kteří byli před rokem 1989 v KSČ. Stranu KSČM označil za plně demokratický politický subjekt.[43]

Také podporuje aktivity iniciativy Holešovská výzva, která od vlády Petra Nečase požadovala podání demise a rovněž protestuje proti ekonomickým názorům bývalého ministra financí Miroslava Kalouska. Okamura, který se jejich demonstrací účastní na iniciativě oceňuje snahu o zavedení přímé demokracie.[44][45]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Pro své často radikální názory, které obvykle získávaly značnou podporu veřejnosti, byl několikrát kritizován. Kritika se na něj snesla především z řad novinářů. Jako první ho novinář serveru Reflex.cz Petr Holec nazval populistou.[46][47] Stejnou kritiku si vysloužil i od novináře serveru E15.cz Davida Klimeše.[48] Oba mu vyčítali, že pouze slibuje obecně líbívá témata, ale nevytváří koncepty, jak svých ideálů chce dosáhnout. To, že by byl populistou, však Okamura sám odmítl.[49] Následně ho za populistu označil i politický analytik Hospodářských novin Jindřich Šídlo.[50]

Velkou vlnu kritiky sklidil i za to, že napsal článek, ve kterém primárně hájil Ladislava Bátoru, který kandidoval za Národní stranu, a také Vlastimila Pechance, který byl odsouzen za rasově motivovanou vraždu.[51] Kvůli jeho radikálním myšlenkám ho kritizovala i senátorka Eliška Wagnerová.[52] Její kritiku podpořil děkan Filozofické fakulty UK Michal Stehlík.[53] Další kritiku přidal novinář a spisovatel Karel Hvížďala.[54]

Za otevřenou podporu komunismu byl kritizován předsedou ČSSD Bohuslavem Sobotkou, který ale ve stejné době podporoval uzavírání krajských koalic s KSČM.[55]

Někteří komentátoři si všímají i jeho majetku (automobil Aston Martin), který vypovídá o vysoce nadprůměrných příjmech, jejichž původ je neznámý a ani Tomio Okamura nedokáže zdroj peněz věrohodně vysvětlit.[56]

Reflex před prezidentskou volbou v roce 2012 zobrazil Tomia Okamuru na titulní straně čísla 45/2012 jako klauna a zároveň pro něj použil přezdívku Pitomio, která dominovala i titulní straně.[57] Též například 2. ledna 2013 vydal Reflex článek Markéty Lukáškové, kde je Tomio Okamura nazýván „japonským broukem Pytlíkem“ i Pitomiem. Za vysokou kadenci blbých prázdných frází v jeho novoročním projevu by si prý „Pitomio“ zasloužil Řád Milouše Jakeše a zápis do knihy rekordů pelhřimovské agentury Dobrý den.[58] V květnu 2014 Obvodní soud pro Prahu 7 28. března 2014 předběžným opatřením nařídil, že vydavatel Reflexu nesmí ve svých médiích komolit jméno Tomia Okamury a označovat ho jako „Pitomia“. Když se přesto tato přezdívka v Reflexu znovu objevila, a to 24. dubna 2014 v článku Jiřího X. Doležala Okamura do Tokia!. 14. května 2014 se pak Reflex za toto porušení předběžného opatření na žádost Okamurovy advokátky Kláry Samkové omluvil.[59]

Romský tábor v Letech[editovat | editovat zdroj]

U příležitosti uctění památky obětí romského Holokaustu v červenci 2014 poskytl Tomio Okamura rozhovor internetovému deníku Parlamentní listy, v němž označil tvrzení o koncentračním táboře Lety, za lživý mýtus. Podle jeho názoru šlo o pracovní tábor, pro osoby vyhýbající se práci. Odmítl, že by internované osoby byly v táboře kvůli své etnické příslušnosti a lidé kteří v táboře zemřeli na následky epidemie tyfu byli oběti holokaustu. Opačné tvrzení pak označil za urážku skutečných obětí holokaustu ať už Židů nebo Romů.[60]

Mluvčí prezidenta Miloše Zemana Jiří Ovčáček podotkl, že pokud by skutečně šlo o pracovní tábor jak tvrdí Okamura nebylo by možné aby internovaní vězni skončili v Osvětimi. Na prohlášení reagovali také další politici. Předseda TOP 09 Miroslav Kalousek nepřímo označil Okamuru za popírače genocidy. Ministryně práce a sociálních věcí v reakci upozornila na existenci dětského masového hrobu na hřbitově v Mirovicích. Ke kritice Okamurových výroku se přidali politici napříč politickým spektrem.[61]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • 2010 - Český sen (nakladatelství Fragment)
  • 2011 - Umění vládnout (nakladatelství Fragment)
  • 2012 - Umění žít (nakladatelství Fragment)
  • 2013 - Umění přímé demokracie (nakladatelství Fragment)
  • 2013 - Velká japonská kuchařka (spoluautorka Mie Krejčíková Okamurová), (nakladatelství Fragment)

Reference[editovat | editovat zdroj]

Kaligrafický symbol
Článek obsahuje japonský text.
Bez vhodného fontu nejspíš místo kandži nebo kany uvidíte otazníky, obdélníčky či jiné znaky.
  1. Blog – Tomio Okamura: „O autorovi: Moravsko-japonský podnikatel (matčina rodina pochází z valašské Bystřice pod Hostýnem), viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur, nikdy jsem nebyl členem žádné politické strany.“
  2. http://www.tomio.cz/o-mne/ – „Narodil se 4. července 1972 v Tokiu moravské mamince a japonskokorejskému otci.“
  3. Rozhodnutí o odmítnutí kandidátní listiny [online]. Praha: Ministerstvo vnitra, 2012-11-23, [cit. 2012-11-23]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b OKAMURA, Tomio. Online rozhovor s Tomiem Okamurou [online]. Tn.cz, 2012-11-30, [cit. 2012-12-01]. Dostupné online. Dostupné také na: [1].  
  5. Nechci vystěhovávat Romy, vzkazuje Okamura Klausovi a žaluje Tachecí, novinky.cz, 1. února 2012
  6. Okamura neuspěl s žalobou na Tachecí kvůli konečnému řešení, iDNES.cz
  7. Tomio Okamura: S přítelkyní jsme si první dva měsíce jen psali
  8. SYROVÁTKA, Tomáš. Tomio Okamura na začátku kariéry podnikal s lidmi napojenými na mafii. iDNES.cz [online]. 2012-11-29 [cit. 2012-11-29]. Dostupné online.  
  9. ČT24. Majetkové poměry možného prezidenta Tomia Okamury. ct24.cz [online]. 2012-02-21 [cit. 2012-11-29]. Dostupné online.  
  10. Obchodní rejstřík - Tomio Okamura [online]. penize.cz, 2012-11-28, [cit. 2012-11-29]. Dostupné online.  
  11. http://www.companieslist.co.uk/01071811-gm-communications-limited GM Communications Limited - výpis z obchodního rejstříku
  12. a b TV Nova. Televizní noviny: Cesta na Hrad 29. 11. [online]. TV Nova, 2012-11-30, [cit. 2012-11-30]. Dostupné online.  
  13. a b Pořad Hyde park Tomio Okamura: vyřazený prezidentský kandidát, senátor Hyde park, ČT, 17. 12. 2012
  14. Výsledky hlasování. Obvod: 80 - Zlín [online]. volby.cz, 2012-10-20, [cit. 2012-10-20]. Dostupné online.  
  15. ČTK: Seznam 28 senátorů, kteří žalují Klause za velezradu. Podívejte se Lidovky.cz, 28. 2. 2013
  16. Senát PČR: 4. schůze, 88. hlasování, 31.01.2013
  17. Senát PČR: 6. schůze, 6. hlasování, 20.03.2013, 22. 3. 2013, senat.cz
  18. Senát PČR: 9. schůze, 5. hlasování, 02.05.2013, senat.cz, 5. 5. 2013
  19. Jiří Štefek: Víc peněz hasičům? Zdraží povinné ručení, zní z pojišťoven, tyden.cz, 2. 5. 2013
  20. JIŘIČKA, Jan. Česko zná všechny kandidáty na prezidenta. Jakl a Švejnar neprošli. iDNES.cz [online]. 2012-11-06 [cit. 2012-11-13]. Dostupné online.  
  21. GOLIS, Ondřej. Okamura jde kvůli vyřazení z volby k soudu, zastupovat ho bude Samková. Lidovky.cz [online]. 2012-11-26 [cit. 2012-11-26]. Dostupné online.  
  22. HRONOVÁ, Zuzana. Transparentní kandidát? Vede Fischer, Okamura poslední. Aktuálně.cz [online]. 2012-12-04 [cit. 2012-12-04]. Dostupné online.  
  23. a b Okamura mluví o svém vyškrtnutí z voleb jako o spiknutí novinky.cz, 13. 12. 2012
  24. Petr Koděra: Bobošíková má cestu na Hrad volnou, Okamura a Dlouhý zvažují stížnost k Ústavnímu soudu iHNed.cz, 13. 12. 2012
  25. Okamura podá ústavní stížnost. Budu se bránit proti soudci, který lhal, tvrdí iHNed.cz, 17. 12. 2012
  26. Celé znění stížnosti
  27. iHNed.cz: Okamura prezidentem nebude. Češi mohou volit už za týden, rozhodli ústavní soudci iHNed.cz, 4. 1. 2013
  28. iHNed.cz: Neúspěšný Okamura: Nikdo nezkontroloval, že jsem nezískal 50 tisíc podpisů iHNed.cz, 4. 1. 2013
  29. Plné znění nálezu Ústavního soudu
  30. Ústavní soud zamítl stížnost Okamury, ale nařídil lépe kontrolovat podpisy, iHNed.cz, 10. 1. 2013
  31. ČTK: Okamura: Soud rozhodl lživě, má práva byla poškozena, lidovky.cz, 10. 1. 2013
  32. Hnutí Úsvit:Hnutí Úsvit: Kdo jsme, hnutiusvit.cz, 12. 5. 2013
  33. Tomio Okamura: Změna, okamura.blog.idnes.cz, 26. 2. 2013
  34. Tomio Okamura: Proč chtít skutečnou demokracii, okamura.blog.idnes.cz, 10. 5. 2013
  35. ČT24: Okamurův Úsvit začal sbírat podpisy pro registraci, ceskatelevize.cz, 7. 5. 2013
  36. Poslanec TOP 09 Roztočil odchází od Okamury, nedohodli se, iDNES.cz, 18. 6. 2013
  37. Seznam politických stran a hnutí, Historie hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury [online]. Ministerstvo vnitra ČR, [cit. 2014-04-01]. Dostupné online.  
  38. Okamura se postaví Kalouskovi. Bártovu kandidaturu zatím nepotvrdil [online]. iDNES.cz, 2013-09-06, [cit. 2013-09-06]. Dostupné online.  
  39. Kalouska ani Okamuru poslanci místopředsedou Sněmovny nezvolili. Novinky.cz [online]. 2013-11-27 [cit. 2013-11-27]. Dostupné online.  
  40. http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=796934#utm_source=centrumHP&utm_medium=newsbox&utm_campaign=A&utm_term=position-6
  41. Ondřej Tůma. Tomio Okamura: Postrádám u nás dlouhodobé vize. Penize.cz [online]. 2011-03-29 [cit. 2012-10-13]. Dostupné online.  
  42. OKAMURA, Tomio. Tomio Okamura, nestranický kandidát do Senátu [online]. tomio.cz, 2012, [cit. 2012-10-13]. Dostupné online.  
  43. OKAMURA, Tomio. Zase tu běhá strašák komunismu [online]. okamura.blog.idnes.cz, 2012-11-20, [cit. 2012-11-21]. Dostupné online.  
  44. ČTK: V Praze se sešlo asi 500 lidí nespokojených s vládou, ceskenoviny.cz, 7. 4. 2013
  45. Josef Kopecký: Bárta, Okamura a Holešovská výzva řešili svržení vlády a volbu poslanců, idnes.cz, 27. 12. 2012
  46. Petr Holec. Čechy Čechům! Nejhorší bavič a populista táhne na senát. Reflex.cz [online]. 2012-06-04 [cit. 2012-10-13]. Dostupné online.  
  47. HOLEC, Petr. Kdo zastaví Tomia, Moraváka z Tokia?. Reflex.cz [online]. 2012-10-29 [cit. 2012-11-8]. Dostupné online.  
  48. KLIMEŠ, David. Populista Okamura aspiruje na titul politického skokana roku. Euro.e15.cz [online]. 2012-10-26 [cit. 2012-11-8]. Dostupné online.  
  49. KOLÁŘ, Petr. Rozhovor: Tomio Okamura: Já a populista? Jsem jako Masaryk a Baťa. Reflex.cz [online]. 2012-11-08 [cit. 2012-11-08]. Dostupné online.  
  50. ŠÍDLO, Jindřich. My a náš krásný okamurismus. iHNED.cz [online]. 2012-11-22 [cit. 2012-11-22]. Dostupné online.  
  51. PÁLKOVÁ, Šárka. Okamura se zastal rasistického vraha. 'Konečné řešení otázky cikánské' prý není problém. Lidovky.cz [online]. 2011-03-03 [cit. 2012-11-8]. Dostupné online.  
  52. PÁLKOVÁ, Šárka. Okamura má podivné názory, zdůvodňuje Wagnerová odchod z klubu. Lidovky.cz [online]. 2012-11-07 [cit. 2012-11-08]. Dostupné online.  
  53. STEHLÍK, Michal. K čemu je dobré mít Elišku Wagnerovou [online]. blog.iHNed.cz, 2012-11-08, [cit. 2012-11-08]. Dostupné online.  
  54. HVÍŽĎALA, Karel. POLITIKA: Kdo je Tomio Okamura?. Neviditelný pes [online]. 2012-11-07 [cit. 2012-11-08]. Dostupné online.  
  55. WIRNITZER, Jan. Komunismus vždy skončil popravami, kritizuje Sobotka „rudého“ Okamuru. iDNES.cz [online]. 2012-11-21 [cit. 2012-11-21]. Dostupné online.  
  56. Majetkové poměry možného prezidenta Tomia Okamury. ct24.cz [online]. . Dostupné online.  
  57. Pitomio! Reflex připravuje velikou ostudu Okamurovi, Parlamentní listy.cz, 7. 11. 2012, autor: jih
  58. Markéta Lukášková: Tomio Okamura sepsal novoroční projev. Přezdívku Pitomio si zaslouží ještě víc než dřív, Reflex, 2. 1. 2013
  59. Omluva: Tomio Okamura není Pitomio. Tak rozhodl soud, Reflex.cz, 14. 5. 2014
  60. Ohromná ostuda, řekl kníže k věci, která trápí Romy. A Ransdorf mu připomněl tuto nehezkou věc z minulosti. Parlamentní listy [online]. . Dostupné online.  
  61. Okamura popřel romský koncentrák. Hanebnost na úrovni zločinu, reagují politici. lidovky.cz [online]. . Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Tomio Okamura ve Wikimedia Commons