Osamu Okamura

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ing. arch. MgA. Osamu Okamura
Narození22. srpna 1973 (50 let)
Tokio
JaponskoJaponsko Japonsko
Alma materČVUT v Praze
AVU v Praze
Povoláníarchitekt, autor, šéfredaktor, programový ředitel, kurátor, vysokoškolský učitel a děkan
RodičeMatsuo Okamura
Helena Okamurová
PříbuzníTomio Okamura a Hayato Okamura (sourozenci)
OceněníDAM Architectural Book Award 2022

Bologna Ragazzi: New Horizons 2021 New Europe 100 Outstanding Challenger 2014

Interiér roku: Zvláštní cena 1999
Webová stránkawww.mestoprokazdeho.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Osamu Okamura (* 22. srpna 1973 Tokio, Japonsko)[1] je česko-japonský architekt, vysokoškolský učitel, interpret městského plánování a urbanismu. Od února 2019 do ledna 2023 působil jako děkan Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci (TUL)[2][3]. V letech 2005 až 2012 působil jako šéfredaktor architektonického časopisu ERA 21. V letech 2013–2017 působil jako programový ředitel mezinárodního festivalu a konference pro obyvatelnější města reSITE.[4] V roce 2014 byl vybrán časopisem Res Publica Nowa jako „New Europe 100 Outstanding Challenger"[5] mezi 100 osobností, které přispívají k šíření inovací světového významu ve střední a východní Evropě.

Je autorem knihy o problémech současného městského prostředí Město pro každého[6], ilustrované Davidem Böhmem a Jiřím Frantou, oceněné DAM Architectural Book Award 2022, jako jedné z 10 architektonických knih roku, a Bologna Ragazzi: New Horizons 2021, ilustrované knihy pro mládež.

Osamu Okamura je mladší bratr politiků Tomia Okamury a Hayata Okamury.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Tokiu, ale vyrůstal v Praze. Studoval Fakultu architektury Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze, diplomoval u Aleny Šrámkové v roce 2000. Studoval také architekturu u Emila Přikryla, intermediální tvorbu u Milana Knížáka a konceptuální tvorbu na Akademii výtvarných umění (AVU), kde diplomoval u Miloše Šejna v roce 2003. V roce 1996 absolvoval studijní pobyt na Ecole d’Architecture de Nantes ve Francii.[7]

Na AVU realizoval sociálně-ekologický projekt Znovuoživení bývalé jezuitské koleje v Jičíně (1999–2007)[8], spoluzaložil občanské sdružení Kolej v jednom kole (K1K)[9], s podporou Města Jičína, Nadace rozvoje občanské společnosti a nadace Open Society Fund Praha. Spolupracoval se sociálním ekologem Bohuslavem Blažkem. Po dokončení studií byl městem Jičínem pověřen vedením týmu zpracovatelů studie proveditelnosti Valdštejnská Eurouniverzita – Evropské konferenční a vzdělávací centrum Jičín (2004–2005), následnou architektonickou částí projektu navázali HŠH architekti (2007)[10].

Za koncept řešení interiéru vinotéky Modrý domeček v Dobřichovicích získal společně s Danielem Zissem zvláštní cenu poroty v soutěži Interiér roku 1999.[11] Realizace rodinného domu „s možností růstu“, v Bělkovicích-Lašťanech[12] (2008), byla zařazena do výběru 35 staveb ročenky Česká architektura 2007–2008.[13]

V letech 2003–2004 byl členem redakční rady architektonického časopisu Fórum architektury a stavitelství. Na architektonická témata přispíval externě do Českého rozhlasu ČRo3 Vltava (2004–2005), do Hospodářských novin (2011) a spolupracoval s Českou televizí (proStory, 2011). Byl šéfredaktorem odborného architektonického časopisu ERA21 (2005–2012), kde rozpracoval 50 témat současné architektury, od roku 2013 je členem redakční rady. Jako programový ředitel mezinárodní urbanistické konference a festivalu reSITE (2013–2017) se zaměřoval na specifická témata udržitelného rozvoje středoevropských měst, na nové ekonomické příležitosti, možnosti efektivnějšího sdílení, lepší zvládání migrace do měst nebo na inovativní technickou infrastrukturu. V letech 2015-2019 byl hlavním kurátorem společného výstupu evropského projektu o sdílení ve městech Shared Cities: Creative Momentum, 11 partnerů ze 6 zemí. Jedním z experimentálních výstupů se stala urbanistická performance Virtual Ritual režiséra Jana Mocka[14], v koprodukci Divadla Archa.

Od roku 2008 je za Českou republiku nezávislým nominátorem Ceny Evropské unie za současnou architekturu – Ceny Miese van der Rohe. V letech 2009-2012 byl členem Umělecké a vědecké rady Fakulty umění a architektury TUL. V roce 2012 byl členem Rady expertů Evropské ceny za městský veřejný prostor. V letech 2015-2020 byl členem správní rady Nadace české architektury. V letech 2015–2021 byl členem Komise rozvoje urbanismu, architektury a veřejného prostoru Rady MČ Prahy 7. V letech 2019–2021 byl předsedou Komise Rady hl. m. Prahy pro umění ve veřejném prostoru, poté v letech 2021–2022 jejím členem. V letech 2021–2022 byl ambasadorem a členem umělecké rady pro přípravu kandidatury města Liberce na titul Evropské hlavní město kultury 2028. Od roku 2021 do 2023 byl členem vědecké rady Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně. Od roku 2022 je členem vědecko-umělecké rady Fakulty architektury ČVUT v Praze.

V roce 2013 byl grantistou programu Rok jinak Nadace Vodafone, ročního grantu na profesní rozvoj, s cílem zvýšit povědomí veřejnosti o udržitelné architektuře a urbanismu.[15] V roce 2018 byl grantistou Fulbright-Masarykova stipendia pro neziskový sektor, s projektem transferu zkušeností z Nadace chicagské architektury do Nadace české architektury.[16]

Byl vyučujícím na Fakultě umění a architektury TUL (2020–2023), jako externista vyučoval na soukromé vysoké škole architektury Architectural Institute in Prague (ARCHIP) v Praze (2012–2019) a na Fakultě architektury Technické univerzity v Bratislavě (2011–2013). Od roku 2003 externě spolupracuje s americkou Syracuse University. V září 2023 byl hostujícím profesorem na japonské Tokijské vědecké univerzitě.

Na vzdělávacích programech pro veřejnost v oblasti architektury, městského plánování a urbanismu spolupracoval s Moravskou galeriií v Brně (Architektonické procházky, 2005-2011), 4AM Brno, forum experimentelle architektur ve Vídni, spolkem Kruh, Centrem pro středoevropskou architekturu (CCEA), Českými centry (diskusní cyklus O architektuře víc!, 2014), Institutem plánování a rozvoje hl. m. Prahy – Centrem pro architekturu a městské plánování (CAMP), Institutem pro politiku a společnost, Belgrade International Architecture Week (BINA), Aspen Institutem Central Europe, Domem umění České Budějovice, Česko-německým fondem budoucnosti, Zentrum für Kunst und Urbanistik v Berlíně (ZK/U), Knihovnou Václava Havla v Praze (vzdělávací on-line video v rámci cyklu Maturita21, 2021), obecně prospěšnou společností Člověk v tísni (vzdělávací projekt Společně pro kvalitní život v metropoli, 2023), spolkem Pěšky městem (vzdělávací projekt Město očima chodce, 2023).

V roce 2019 podpořil iniciativu platformy Rekonstrukce státu jako jeden z patronů Mantinelů demokracie 2020.

V dokumentárním filmu Český žurnál: Bratři Okamurovi se veřejně přihlásil k tomu, že je gay.[17] V roce 2017 na Prague Pride vystoupil na podporu manželství pro všechny jako jeden z Pride Voices, inspirativních osobností, které pomáhají LGBT komunitě žít lepší život.

Je svobodný.

Ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2024 kandiduje na 6. místě kandidátky Zelených.[18]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Město pro každého (Labyrint, Praha 2020) – kniha s podtitulem Manuál pro urbanisty začátečníky je úvodem do základních problémů současného města z pohledu městského plánování a urbanismu: monofunkční městské zóny, brownfieldy, suburbanizace, průmyslové parky, řídce osídlená města, smršťující se města, dopravní kolaps, zhoršující se kvalita životního prostředí, zanedbávání veřejného prostoru, gentrifikace a nedostatek dostupného bydlení, privatizace města, prázdné domy, stárnoucí bytový fond a realitní spekulace, nedostatečná nová výstavba, neexistence politického zadání, nedostatek participace. Problémově orientovaný výklad a několik inspirativních příkladů dobré praxe mají za cíl inspirovat čtenáře k hledání dalších, a ještě lepších řešení.

Kniha Město pro každého vyšla v Německu pod titulem Die Stadt für alle (nakladatelství Karl Rauch Verlag, Düsseldorf 2022), v Číně pod titulem 适合所有人的地方 / Š'-che suo-jou ren ti ti-fang (nakladatelství Tiandi Publishing House, Chengdu 2023), v přípravě je japonské vydání pod titulem みんなの街 / Minna no machi (nakladatelství Kajima Institute Publishing, Tokio, vyjde na přelomu 2023–2024).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Údaje z veřejné části Živnostenského rejstříku, Ing. arch. MgA. Osamu Okamura [online]. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR [cit. 2019-03-27]. Dostupné online. 
  2. ↑ http://tuni.tul.cz/rubriky/univerz ita/id:99539/osamu-okamura-je-jmenovan-dekanem
  3. ↑ https:// www.archiweb.cz/news/kandidatem-na-dekana-liberecke-fua-byl-jmenovan-jan-stolin
  4. ↑ Osamu Okamura – Technická univerzita v Liberci [online]. [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  5. ↑ https://visegradinsight.eu/app/uploads/2019/01/VI-vol-6-web.pdf
  6. ↑ Labyrint. www.labyrint.net [online]. [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  7. ↑ Osamu Okamura [online]. Technická univerzita Liberec [cit. 2024-01-21]. Dostupné online. 
  8. ↑ KOLEJ V JEDNOM KOLE - FESTIVAL JIČÍN. www.jicinsko.cz [online]. [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  9. ↑ Kolej v jednom kole: Jičín. www.mujicin.cz [online]. [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  10. ↑ http://www.regionservis.cz/document/filename/3164/EVROPSK__KONFEREN_N__A_VZD_L_VAC__CENTRUM_V_JI__N_.pdf
  11. ↑ Výsledky architektonických soutěží vyhlášených v roce 1999. Česká komora architektů [online]. [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  12. ↑ Archiweb - Rodinný dům v Bělkovicích. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  13. ↑ Stavbaweb.cz – Česká architektura – Czech Architecture 2007—2008. www.stavbaweb.cz [online]. [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  14. ↑ Divadlo Archa. divadloarcha.cz [online]. [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  15. ↑ Osamu Okamura [online]. Nadace Vodafone [cit. 2024-01-21]. Dostupné online. 
  16. ↑ KŘÍŽOVÁ HRONOVÁ, Milada. Osamu Okamura: A city is not just bricks and houses, but also people and relationships between them [online]. Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2023-02-06 [cit. 2024-01-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ https://www.nakluky.cz/magazin/item/8348-nejmladsi-z-bratru-osamu-o kamura-jsem-gay-prozradil-v-novem-filmovem-dokumentu-bratri-okamurovi/
  18. ↑ Zelení - Zelení budou v eurovolbách nadějí pro zklamané voliče. Lídryní kandidátky je Nejedlová, na kandidátce také Okamura, Doubravský nebo Svárovská. Zelení [online]. 2023-12-13 [cit. 2023-12-22]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Osamu_Okamura&oldid=23633842“