Transplantace srdce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Princip transplantace srdce. Srdce dárců je spojené s dutými žilami, tepnami plic a aortou

Transplantace srdce (zkratka HTX z angl. heart exchange) je přenos biologicky aktivního srdce dárce (prohlášeného za mrtvého pro mozkovou inaktivitu) do organismu příjemce.

Imunitní reakce[editovat | editovat zdroj]

Na odvrácení odpuzení cizího organismu u příjemce je zapotřebí celý život potlačovat imunitní reakci. Terapie se vykonává kombinací různých léků (steroidy, azathiorpin, cyclosporin A).

Rizika[editovat | editovat zdroj]

Transplantace srdce je hluboký zásah do organismu spojený s riziky. Při potlačení imunitního systému hrozí totiž nebezpečí zápalů.

Přežití[editovat | editovat zdroj]

Pětileté přežití u pacientů s transplantovaným srdcem je při 70-80 procentech.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První experimentální transplantace srdce na psovi se uskutečnila v roce 1905 ve Vídni.

První úspěšnou transplantaci na lidech provedl 3. prosince 1967 v Kapském Městě chirurg Christian Barnard. Pacient Washkansky zemřel po 18 dnech na zápal plic. Jen pět dnů později transplantoval chirurg Adrian Kantowitz v nemocnici v Brooklyne (USA) dětské srdce. Pacient ale zemřel krátce po operaci.

Od prosince 1967 až do srpna 1970 bylo transplantovaných celkově 164 srdcí.

První transplantace srdce v bývalém Československu se uskutečnila 9. července 1968. Na II. chirurgické klinice Lékařské fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě na Partizánské ulici ji vedl akademik MUDr. Karol Šiška a MUDr. Ladislav Kužela. První transplantaci srdce v Československu inicioval MUDr. Ladislav Kužela, který získal zkušenosti v USA.

Operační skupinu v Bratislavě tvořili: akademik prof. Karol Šiška, MUDr. Ladislav Kužela, MUDr. Anna Pivková, MUDr. Ján Tréger, MUDr. Marian Holomáň; odběr srdce dárce: MUDr. Milan Schnorrer, MUDr. Ladislav Kužela, MUDr. Marian Holomáň; umělý krevní oběh (ECC z angl. extracorporeal circulation): MUDr. Jaromír Horecký, MUDr. Stanislav Čársky, Pavol Podolay; anestézie: MUDr. Ivo Soběský, MUDr. Viera Neumarová; instrumentářky: Márie Machková, Mária Homerová, Jožka Králová a laborantka Etka Malinová.

Šlo o první transplantaci srdce nejen v Československu, ale také ve střední a východní Evropě. Transplantaci předcházela experimentální a klinická příprava. Dárcem srdce byl 46letý muž, který utrpěl smrtelné zranění mozku při pádu z balkónu a jeho rodina souhlasila s odběrem srdce až po dlouhém přesvědčování farářem. Příjemcem byla 54letá žena. Transplantaci však nepřežila, jelikož zemřela po pěti hodinách ještě na operačním sále na následky jiných nemocí.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]