Transplantace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Schéma transplantace srdce
Umístění transplantované ledviny

Transplantace je přenos celého orgánu, jeho části nebo určité tkáně, a to z jednoho těla do druhého nebo z určitého místa těla na jiné. Důvodem tohoto chirurgického zákroku je poškození nebo selhání původního orgánu, často způsobené určitým onemocněním. Orgány se získávají hlavně z mrtvých organismů (typičtí dárci srdcí jsou úrazy hlavy, v dřívější době bez helem hlavně cyklisté). Ze živých organismů se dají transplantovat pouze párové orgány, jako ledviny nebo plíce. Především u lidí je tento chirurgický zákrok spojen se záchranou nebo značným usnadněním života příjemce orgánu.

V současné době je možné transplantovat srdce, ledviny, játra, plíce a slinivku břišní. Z tkání se transplantují i kosti, šlachy, rohovka, srdeční chlopně, cévy a kůže. Celosvětově nejčastější transplantace jsou transplantace ledvin (cca 25000 ročně), jater (5000 ročně), srdcí (cca 4000 ročně) a rohovky.

Komplikace transplantací[editovat | editovat zdroj]

Léčba pacienta nekončí úspěšnou transplantací. Tkáň od dárce je pro recipienta rozeznávána imunitním systémem (IS) jako cizorodá a je aktivně napadána, jako by se jednalo o tkáň infikovanou, nebo jinak patologicky poškozenou. Pacient tak musí být vystaven doživotnímu zvýšenému riziku infekce potlačením IS imunosupresivy. Při transplantaci a následné integraci (uchycení) transplantované tkáně dochází k jejímu odhojování (rejekci) na základě polymorfismu v hlavních histokompatibilních glykoproteinech (MHCgp). MHCgp jsou proteinové komplexy, které na povrchu buněk presentují vlastní nebo cizorodé peptidy a ukazují tak IS případné patologické stavy buněk či jejich infekci. Různé alelické formy MHCgp presentují ze stejných proteinů různé peptidické části díky polymorfismu ve vazebné části, a tak je tkáň od jiného jedince rozeznávána recipientem jako cizorodá látka. Při tomto přímém rozeznávání následně dochází k aktivnímu napadání a odhojení transplantované tkáně. Přímému rozeznání se dá částečně předejít transplantacemi od dárce, který je příbuzný s recipientem. I když jsou alelické formy MHCgp dárce i příjemce stejné, k odhojení dochází na základě různých alelických forem stovky různých proteinů, které jsou pohlcovány příjemcovými antigen presentujícími buňkami (APC) a jsou presentovány jako cizorodé antigeny. Toto nepřímé rozeznání antigenů dále komplikuje transplantace. Při přímém rozpoznávání dochází i k útoku štěpu proti hostiteli (GVHD), kdy T lymfocyty dárce z darované tkáně rozeznávají hostitelovy tělní struktury jako cizorodé a aktivně na ně útočí.

Imunologicky privilegované tkáně[editovat | editovat zdroj]

U některých typů tkání a na některých místech v těle nedochází k tak silnému odhojování transplantátu. To je způsobeno tím, že některé tkáně musí být nutně chráněny před zánětlivými reakcemi IS. To jsou například mozek a oko. Kdyby v těchto orgánech docházelo k normální imunitní reakci proti různým podnětům, mohlo by docházet k nenapravitelnému poškození. To je u zvláště u mozku absolutně nežádoucí. Mozek, oko, ale i gonády jsou proto částečně odděleny od buněk IS, ať už mechanicky (bariéry proti infiltraci lymfocytů) a nebo funkčně (například buňky oka obsahují FasL, ligand tzv. Fas receptoru, který způsobuje apoptózu efektorových lymfocytů). To ovšem neznamená, že by tato privilegovaná místa zaručovala bezproblémovou transplantaci. Někdy dochází k odvržení transplantátu oční rohovky a hlavně některá imunologicky privilegovaná místa jsou terčem autoimunitních onemocnění. K tomu dochází například v mozku při roztroušené skleróze.

Typy transplantací podle původu použité tkáně[editovat | editovat zdroj]

Podle původu transplantované tkáně nebo orgánu rozlišujeme několik typů transplantací:

  • Autologní transplantace, neboli autotransplantace, je přenos tkáně nebo orgánu na jiné místo téhož jedince. Přitom nehrozí odmítnutí transplantované tkáně imunitním systémem, protože se jedná o tkáň tělu vlastní. Obvykle se provádí autotransplantace kůže (například při popáleninách) nebo cév (například při bypassu, kdy se použijí cévy pacienta, většinou z lýtek, pro zlepšení vyživování srdce).
  • Allogenní transplantace je přenos mezi různými jedinci stejného živočišného druhu a je nejběžnější. Obecně, pokud se mluví o transplantacích, máme na mysli právě tento typ. Kvůli snížení rizika odmítnutí transplantované tkáně je však nutná doživotní léčba imunosupresivy.
  • Xenogenní transplantace je přenos tkáně mezi různými živočišnými druhy. Xenogenní transplantace v sobě skrývá ještě více problémů než transplantace allogenní, protože rozdíly mezi jednotlivými živočišnými druhy jsou podstatně markantnější, než mezi jedinci stejného druhu. Ovšem pokud by bylo možné toto obejít, skrývala by xenogenní transplantace, vzhledem k nedostatku dárců orgánů, velký klinický potenciál.
  • Někdy bývá za zvláštní typ transplantace považována i implantace, neboli transplantace umělé, syntetické tkáně.

Náročnost transplantací[editovat | editovat zdroj]

Transplantace jsou z hlediska finančního, organizačního i chirurgického velmi náročné operace. Pro jejich provedení je potřeba tým zkušených chirurgů, potřeba je i následná komplexní péče o pacienty. Proto se často transplantace soustřeďují do specializačních transplantačních center. V neposlední řadě je velmi komplikovaná údržba registrů pacientů čekajících na transplantaci.

Následná péče o pacienta[editovat | editovat zdroj]

Je potřeba si uvědomit, že samotným chirurgickým zákrokem úspěšná transplantace nekončí. Jak už bylo řečeno, bez tlumení IS imunosupresivy dochází k rejekci transplantátu. Tomu je potřeba zabránit, protože jinak by celá transplantace přišla vniveč. Celoživotním podáváním imunosupresiv je možné odhojení předejít. To s sebou ale nese významné komplikace. Funkcí IS je chránit jedince před škodlivými cizorodými látkami a organismy zvenčí, ale také chránit tělo před vlastními buňkami, které jsou poškozené a za normálních podmínek jsou odstraňovány. Při utlumení IS se pacient stává velmi náchylný k výše zmíněným nebezpečím. První týdny po operaci musí být proto pacienti izolováni na speciálních odděleních transplantačních center, aby nedocházelo k životu ohrožujícím infekcím. Postupem času je možné tlumení IS zmírnit, ve většině případů však ne zcela léky vysadit. I po několika letech by totiž po vysazení imunosupresiv došlo k odhojení transplantované tkáně a i následné smrti (jde-li o transplantaci životně důležitého orgánu)

Etická úskalí transplantací[editovat | editovat zdroj]

V současné době je v Evropě i ve světě velká poptávka po transplantacích orgánů jako jsou oční rohovky, ledviny, játra, srdce a podobně. V důsledku nedostatku dárců vznikl fenomén nazývaný "transplantační turistika", což znamená, že pacienti odcestují do zahraničí, aby si zde nechali orgán transplantovat. Kolébkou a vyhledávanou destinací transplantační turistiky se stala Čína. Čínské zdravotnictví a zejména potom jeho odvětví transplantační chirurgie ovšem čelí již od roku 2005 neustálé kritice za svoje neetické postupy. Čína totiž oficiálně legalizovala používání orgánů od popravených vězňů, což potvrdil v roce 2005 náměstek čínského ministra zdravotnictví Chuang Ťie-fu. V roce 2012 potvrdil, že praxe stále pokračuje a má být provozována až do roku 2015.

Obvinění z odebírání orgánů členům Falun Gongu v Číně[editovat | editovat zdroj]

Simulace odebírání orgánů živým praktikujícím Falun Gongu v čínských vězeních, na protestní akci v Praze, Staroměstské náměstí
Podrobnější informace naleznete v článku Obvinění z odebírání orgánů členům Falun Gongu v Číně.

Téma i samotné obvinění z nelegálního odebírání orgánů je předmětem diskusí, pátrání a snah o shromažďování důkazů. Jednotlivci i organizace se aktivně zasazují o zastavení těchto zločinů. Zůstává faktem že Čínská vláda obvinění odmítá a na žádost OSN o vysvětlení 40 000 nedokladovaných transplantací odpovídá, že nemá žádné statistiky transplantací za období 2000 - 2005.[1] Celkový počet popravených vězňů označuje Čína za státní tajemství.

Časová osa úspěšných transplantací[editovat | editovat zdroj]

  • 1905: První úspěšná transplantace oční rohovky (keratoplastika) (Olomouc)
  • 1954: První úspěšná transplantace ledviny (USA)
  • 1966: První úspěšná transplantace slinivky břišní (USA)
  • 1967: První úspěšná transplantace jater (USA)
  • 1967: První úspěšná transplantace srdce (Jihoafrická republika)
  • 1970: První úspěšná transplantace celé opičí hlavy
  • 1981: První úspěšná transplantace srdce a plic zároveň
  • 1983: První úspěšná transplantace plicních laloků
  • 1986: První úspěšná transplantace obou plic
  • 1987: První úspěšná transplantace celé plíce
  • 1998: První úspěšná transplantace části slinivky břišní od živého dárce
  • 1998: První úspěšná transplantace ruky (Francie)
  • 2005: První úspěšná transplantace části obličeje (Francie)
  • 2006: První úspěšná transplantace penisu (Čína)
  • 2010: První úspěšná transplantace celého obličeje (Španělsko)
  • 2010: První úspěšná transplantace umělého srdce (Itálie)
  • 2011: První úspěšná transplantace celého obličeje v USA[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NOWAK, Manfred. Report of the Special Rapporteur on torture and other cruel, inhuman or degrading treatment or punishment, [online]. United Nations, 2008-2-19, [cit. 2009-02-11]. Kapitola oddíl C) Aspekty vztahující se k Falun Gongu, kapitola 19. Předpokládaná hrozba, strana 16.. Zpráva speciálního zpravodaje Spojených národů ve věcech mučení. Dostupné online. (anglicky) 
  2. http://aktualne.centrum.cz/veda/clanek.phtml?id=694752 Český chirurg poprvé v USA transplantoval celý obličej, Aktuálně.cz, 21. březen 2011

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Václav Hořejší, Jiřina Bartůňková (2009) Základy imunologie, 4. vydání
  • Benichou G, Takizawa PA, Olson CA, McMillan M, Sercarz EE. Donor major histocompatibility complex (MHC) peptides are presented by recipient MHC molecules during graft rejection. J Exp Med. 1992 Jan 1;175(1):305-8
  • Kenneth Murphy, Paul Travers, Mark Walport (2008) Janeway’s immunobiology, seventh edition

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]