Církevní restituce v Česku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Památkově chráněný křižovnický dvůr ve Slivenci je jedním z objektů, který má být vrácen. Po čtyřiceti letech užívání státním statkem a dvaceti pěti letech ve vlastnictví Pozemkového fondu je zchátralý, prodělal mnoho necitlivých zásahů. Řád křižovníků s červenou hvězdou v něm plánoval zřídit hospic. Restituci dlouhodobě podporuje slivenecká starostka Jana Plamínková a městská část i památkáři.[1]

Církevní restituce je v České republice vžité označení pro vracení části majetku, který byl komunistickým československým režimem znárodněn, některým církvím a náboženským společnostem. Na základě politické dohody má být část majetku vydávána jinému právnímu subjektu téže církve nebo jiným církvím či náboženským společnostem, než kterým byl zabaven.

Zestátňování církevního majetku[editovat | editovat zdroj]

Na území Československa byl majetek církvím odebírán v několika vlnách, nejprve za josefínských reforem, poté za pozemkové reformy za první Československé republiky a poté po 2. světové válce, zejména po Únoru 1948.

Církve, v největší míře římskokatolická, přišly[kdy?] údajně asi o 2 500 budov, 175 tisíc hektarů lesa a 25 tisíc hektarů orné půdy. Stát se náhradou za výnosy z tohoto majetku zavázal zákonem a začal hradit platy, sociální zabezpečení a penze duchovních a kněží některých církví, náklady na provoz a údržbu znárodněného majetku církví, a to ze zdrojů státního rozpočtu – dle zákona č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností.

Výčtový zákon[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Zákon o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého.

Až po listopadu 1989 se začalo řešit, jak tuto situaci napravit. 19. července 1990 byl přijat tzv. výčtový zákon[2][3] účinný ode dne jeho schválení, který církvím navrátil skoro 200 budov, hlavně kláštery a řeholní domy.

Byl připravován i zákon o úplné restituci, ale ten nakonec těsně neprošel. Přitom s takovým zákonem počítaly i jiné právní předpisy, např. zákon o půdě, který blokoval převod původně církevního majetku do doby, než bude zákon o církevní restituci přijat.[4] Například v Červené Řečici tak byly blokovány tři čtvrtiny území obce, tj. téměř všechny nezastavěné pozemky kolem obce a bývalý arcibiskupský zámek v jejím centru.[5]

Politické návrhy řešení[editovat | editovat zdroj]

Úplnou odluku státu a církve v Česku si podle průzkumů přála většina občanů České republiky, kraje, obce i registrované církve.[6][7][8] Přes četná jednání, trvající od Sametové revoluce v roce 1989, nedošlo až do 1. 1. 2013 k žádnému systémovému kroku k uskutečnění snahy o úplné odloučení církví a státu v ČR. V aplikaci majetkového vypořádání patřila ČR k posledním evropským zemím.[9][10][11]

Otázce církevních restitucí se věnovala např. vláda Miloše Zemana, která navrhla vytvoření fondu, do nějž by se zabavený majetek převedl a z jehož výnosů by se hradil církevní provoz. Takové řešení ale nakonec přijato nebylo. Druhá vláda Mirka Topolánka sice schválila návrh, podle kterého by se církvím vrátila jen třetinu majetku, zbylé dvě třetiny byly nahrazeny finanční částkou ve výši 83 miliard korun, vyplácenou po dobu 60 let, ale tento návrh neprošel Poslaneckou sněmovnou. Po určitých koaličních neshodách další návrh schválila vláda Petra Nečase. Církvím by mělo být vráceno 56 % jejich bývalého majetku, především zemědělské pozemky, a zbytek by měl být opět nahrazen finanční částkou ve výši 59 miliard korun,[12] splácenou po dobu 30 let. V důsledku takto provedené církevní restituce by též mělo dojít k postupnému zastavení financování církví ze státního rozpočtu.[13]

Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi[editovat | editovat zdroj]

Po různých problémech ve Sněmovně, Senátu, a vrácením zákona prezidentem, byly církevní restituce nakonec napodruhé schváleny poslaneckou sněmovnou 8. listopadu 2012.[14] Prezident Václav Klaus 22. 11. 2012 schválený zákon nepodepsal, ani nevetoval, a tak od roku 2013 vstupuje v účinnost.[15][16] Církvím má být navrácen majetek v hodnotě zhruba 75 miliard korun a dále jim má být během 30 let postupně vyplaceno cca 59 miliard korun jako náhrada za majetek, jenž nemůže nebo z různých důvodů nebude vrácen.[17]

Podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, vládou předloženého Poslanecké sněmovně 18. ledna 2012 a schváleného dne 8. listopadu 2012, bude vracen tzv. původní majetek, který církvím, náboženským společnostem a církevním právnickým osobám dříve patřil a o který v důsledku majetkových křivd v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 přišly. Povinnými subjekty, jež mají především zemědělský majetek vydávat, jsou Pozemkový fond České republiky, Lesy České republiky a příslušné státní organizace, pokud daný původní majetek spravují. Majetek ve vlastnictví soukromých osob být navrácen nemůže, stejně jako majetek ve vlastnictví státu, který však byl mezitím zastavěn, který je na území vojenských újezdů, národních parků a národních přírodních rezervací nebo který např. slouží k plnění úkolů bezpečnostních sborů či je potřebný pro dopravní či technickou infrastrukturu. Zákon se též nevztahuje na katedrálu sv. Víta na Pražském hradě. Vrácení má probíhat na základě výzvy k vrácení konkrétní věci (především nemovité, ale i movité) vůči povinnému subjektu, doložení dřívějšího vlastnictví k ní ze strany žadatele, tedy církve či náboženské společnosti, stejně jako doložení majetkové křivdy, díky níž o danou věc žadatel přišel. V takovém případě pak má o vrácení povinný subjekt uzavřít s žadatelem dohodu, v případě zemědělských nemovitostí podmíněnou souhlasem pozemkového úřadu, pokud by k dohodě nedošlo, může se žadatel obrátit na soud. Výzvu k vrácení je možné uplatnit nejpozději do jednoho roku od nabytí účinnosti předloženého zákona, jinak nárok na vrácení zanikne.

Kromě vracení konkrétních věcí má navíc dojít na základě tzv. smluv o vypořádání mezi státem a jednotlivými církvemi či náboženskými společnostmi k pravidelnému, třicetiletému vyplácení finančních náhrad, jejichž celková výše je určena návrhem zákona. Nejvyšší náhrady jsou u Římskokatolické církve ve výši celkem 47,2 miliard Kč, u Církve československé husitské ve výši 3,1 miliardy Kč a u Českobratrské církve evangelické ve výši 2,3 miliardy Kč. Díky těmto smlouvám pak dojde k úplnému vypořádání všech nároků na původní církevní majetek. Návrh zákona také počítá s tím, že po dvou letech od jeho účinnosti bude zrušena veškerá blokace původního majetku, stanovená zákonem o půdě (§ 29) a jeho vlastníci tak s ním už budou moci volně nakládat. Kromě toho má být také postupně snižován státní příspěvek na provoz církví a náboženských společností, až po 17 letech přestane stát provoz církví financovat úplně a tím dojde k definitivní odluce církve od státu.

Ústavní stížnosti[editovat | editovat zdroj]

Na projednávání zákona o církevních restitucích byly podány dvě ústavní stížnosti, obě poslanci VV.

V prvním případě – v září 2012 – podal stížnost poslanec Michal Babák, kterému vadilo, že mu předsedkyně Sněmovny při jeho projevu v červenci 2012 odebrala slovo, čímž se podle Babáka dopustila zásahu do svobodné soutěže politických sil. Žádal, aby byl zákon vrácen zpět do 2. čtení (Babákův projev byl přerušen ve 3. čtení).[18] Ústavní soud tuto stížnost zamítl jakožto nepřípustnou.[19]

Druhou stížnost podaly Věci veřejné na začátku 4. ledna 2013.[20] Stížnost se týká jednak toho, že zákon byl schválen během přestávky na jednání poslaneckého klubu, jednak toho, že podle VV bude majetek vracen podle netransparentních parametrů a porušuje Listinu základních práv a svobod. Zároveň s touto stížností podaly stížnost na minimální počet poslanců, kteří stížnost na zrušení zákona mohou podle zákona o Ústavním soudu podat. Kvóta 41 poslanců jim přijde diskriminační, ale bez jejího snížení byla jejich stížnost neplatná.[21] Ústavní soud stížnost ale právě z důvodu malého počtu podpisů zamítl. Předseda strany Radek John prohlásil, že VV budou hledat potřebné podpisy u senátorů.[22]

Ústavní soud 3. června 2013 nálezem sp. zn. Pl. ÚS 10/13 (soudcem zpravodajem byl Stanislav Balík, nález pak vyšel ve Sbírce zákonů pod č. 177/2013) odmítl ústavní stížnost senátorů, přitom shledal jako protiústavní pouze jediné ustanovení zákona, a to v § 5 písm. i) zákona, v němž se mezi skutečnostmi, které se považují za majetkovou křivdu, mimo jiné uvádí znárodnění nebo vyvlastněním majetku bez vyplacení spravedlivé náhrady. Plénum Ústavního soudu dospělo k závěru, že je nezbytné v tomto ustanovení zrušit slovo „spravedlivé“, neboť v kontextu celé věci není zřejmé, jaká výše náhrady by byla považována za spravedlivou a podle jakých měřítek.[23][24]

Stanovené podíly církví[editovat | editovat zdroj]

Církve od státu mohou podle zákona dostat majetek v hodnotě zhruba 75 miliard korun. Budou muset ale prokázat, že na něj mají nárok a že jim byl zabrán v době mezi nástupem komunistů k moci 25. února 1948 a 1. lednem 1990.[25]

  • Stát vyplatí náhradu za 44 % majetku v držení obcí, krajů nebo soukromníků, finanční formou – ve výši 59 mld. Kč v průběhu 30 let, tedy 2 miliardy ročně. Stát nebude platit z této roční sumy úrok, ale připočte se k ní míra inflace.

Podle předběžných prognóz by celkový objem finančních prostředků se započtením pravděpodobného vývoje inflace v Česku do roku 2043 mohl pro církve znamenat přísun kolem 96 mld. korun.

Rozdělení částky 59 miliard korun mezi církve
(zaokrouhlené na nejbližší vyšší desetinné číslo, v poslední kolonce je přibližný podíl z celku)

církev částka procenta
Církev adventistů sedmého dne 0,52 miliardy Kč ≤1,0 %
Apoštolská církev 1,1 miliardy Kč 1,9 %
Bratrská jednota baptistů 0,23 miliardy Kč vyrovnání odmítla, ≤0,0 %
Církev bratrská 0,76 miliardy 1,3 %
Církev československá husitská 3,1 miliardy Kč 5,3 %
Českobratrská církev evangelická 2,3 miliardy Kč 3,9 %
Evangelická církev augsburského vyznání v České republice 0,12 miliardy Kč ≤1,0 %
Evangelická církev metodistická 0,37 miliardy Kč ≤1,0 %
Federace židovských obcí v České republice 0,27 miliardy Kč ≤1,0 %
Jednota bratrská 0,60 miliardy Kč 1,0 %
Luterská evangelická církev a. v. v České republice 0,11 miliardy Kč ≤1,0 %
Náboženská společnost českých unitářů 0,04 miliardy Kč ≤1,0 %
Pravoslavná církev v českých zemích 1,2 miliardy Kč 2,0 %
Církev řeckokatolická 0,30 miliardy Kč ≤1,0 %
Církev římskokatolická 47,2 miliard Kč 80 %
Slezská církev evangelická augsburského vyznání 0,65 miliardy Kč 1,1 %
Starokatolická církev v České republice 0,27 miliardy Kč ≤1,0 %
  • Stát vrátí 56 % majetku naturálně
  • Stát bude první 3 roky přispívat z rozpočtu na mzdy duchovních a administrativy těchto církví plnou částkou jako doposud, tedy 1,5 mld. korun ročně. Většina těchto peněz jde na platy duchovních, pouze 6,5 % na provozní náklady a opravy církevního majetku. Od 4. roku se částka každoročně sníží o 5 %.
  • K úplné majetkové odluce mezi zúčastněnými církvemi a státem v Česku dojde v roce 2030, tedy po 17 letech. Konec vyplácení ročních náhrad za nevydané nemovitosti skončí v roce 2043, tedy po 30 letech.

Zhruba je možné říci, že římskokatolická církev by měla dostat 99 % finančních náhrad, protože jí bylo zabaveno zdaleka nejvíc pozemků. Ale části finančních náhrad se zřekla ve prospěch menších církví. Proto dostane jen 80 % a zbylých 20 % si rozdělí menší církve. Takto dostanou náhradu i některé církve, kterým stát nic nezabavil.

Vývoj po vstupu zákona o majetkovém vyrovnání v účinnost[editovat | editovat zdroj]

Bratrská jednota baptistů nakonec majetkové vyrovnání odmítla a nebude od státu nic požadovat.[26][27] BJB se tak zařadila mezi většinu registrovaných i neregistrovaných církví a náboženských společností působících na území ČR, jež nechtějí mít podíl ze zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi.[28][29][30]

Majetkové a finanční vyrovnání se tak poté týká 16 církví a náboženských společností.[31]

Kritika restituování[editovat | editovat zdroj]

V souvislosti s restitucemi majetku a finančním odškodněním několika církví a náboženských společnosti v Česku se v médiích i jinde objevuje velké množství dohadů, spekulací i otázek ohledně spornosti existence nároků či reálného uplatnění restituování v praxi a zamezení možných chyb či neoprávněných ztrát veřejného majetku.

Jedním ze sporných bodů je samotná existence nároků církví. Z hlediska právního může spočívat zejména ve skutečnosti, že podle některých výkladů nejde právně o církevní majetek, ale o majetek, který i v minulosti měl patřit státu. Avšak podle rakouského zákona z roku 1874 byl církevní majetek pouze pod státní ochranou a jeho zcizování nebo zatěžování podléhalo kromě státního souhlasu i souhlasu papežské kurie.[32][33]

Další kritika v souvislosti s církevními restitucemi naráží na možnost, že by mohla být restituována i některá církev, přestože takový majetek nebo finance ji odňaty nebyly. V této souvislosti se zmínilo např. o Českobratrské církvi evangelické, která má třetí nejvyšší nárok na odškodnění za znárodňování v průběhu komunistických vlád v Československu, a údajně o takové vrácení ani nežádá.[34] Tomu ovšem má být předejito jasným paragrafem Zákona o církevních restitucích, který nařizuje, že vlastnická práva v období mezi 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990 musí žadatelé prokazovat. Tento paragraf se ale týká jen žádostí o navrácení majetku. Finanční náhrada církvím je stanovena v zákoně bez ohledu na konkrétní žádosti o navrácení majetku.

Dále existuje podezření, že by u některých církví mohlo dojít až k absurdně vysokým náhradám, jako jsou desítky tisíc Kč na každého člena církve. Takovým případem by údajně mohla být Náboženská společnost českých unitářů, kde kritikové odhadují restituční nárok 232 tisíc Kč na člena.[35]

Kritika se vztahuje také na to, že církve, především pak Římskokatolická církev bude moci získat v Česku ohromnou moc a bohatství, přestože má jen 10% podporu veřejnosti a ostatní církve dohromady 2 % (jedná se o data ze Sčítání lidu 2011, ještě v roce 2001 se přitom k církvím hlásilo přes 32 procent obyvatel a před dvěma desetiletími takřka 44 procent),[36] čímž se místo míněné sekularizace a dokončení odluky státu a církve dosáhne toho, že církve budou svým vlivem zasahovat do politiky a veřejného dění ještě více než v současnosti, a financování veřejně prospěšných církevních institucí by ještě navíc mohlo zůstat stále na bedrech státu.[37][38]

Kritikové též poukazují na zkušenosti z restituování církevního majetku z jiných zemí, především však ze sousedního Polska a Slovenska, kde ke kýženému cíli restituování, sekularizaci a odluce státu a církve, nedošlo. Spíše naopak.[39][40][41] Navíc v zahraničí došlo k navrácení menšího majetku. V Polsku v přepočtu 30 miliard korun,[42] tedy méně než tisíc Kč na obyvatele (návrh v ČR počítá s částkou přes 10 tisíc Kč na občana). V Maďarsku bude celkem vydán majetek za 175 miliard forintů[43] (tedy odpovídající 15 miliardám Kč a tedy přibližně 1,5 tisíc Kč na obyvatele).

Velmi kriticky vidí zákon o církevní restitucích, tak jak je v současnosti projednáván parlamentem, i někteří křesťané.[44][45][46]

Kritici namítají, že zpráva od Ernst & Young, kterou zainteresované církve používají jako výrazný argument pro legitimitu restitucí, ve skutečnosti neposuzovala nárok jako takový, natož jeho výši, ale spíše coby kvalitativní metodický komentář. Firma Ernst & Young uvádí, že nezkoumala podklady („Neprováděli jsme účetní či statutární audit, marketingová, věcná ani jiná přezkoumání podkladů, které nám byly předány ze strany Objednatele...“) a šlo jen o posouzení kvalitativní a nikoli kvantitativní.[47]

Reakce na kritiku[editovat | editovat zdroj]

Mezi jinými, představitelka České biskupské konference M. Vývodová shrnula obvyklé námitky a označila je za „mýty[48][49]

Ústavní soud dospěl k závěru, že církevní subjekty byly skutečnými vlastníky majetku. Přestože bylo vlastnické právo omezeno, nikdy nepřestal tento majetek patřit církevním subjektům.[50]

Ústavní soud ohledně výše finanční náhrady zdůraznil, že se nemůže zabývat každým pozemkem a jeho oceněním. Výměra původního majetku nevykazuje znaky libovůle či omylu zákonodárce, nýbrž má rozumnou a přiměřenou vazbu na dostupné historické údaje.

Ústavní soud pak neshledal neústavnost ani v právní úpravě smluv mezi státem a dotčenými církvemi.[51]

Římskokatolická církev se zřekla 20 % finanční náhrady ve prospěch menších církví. Proto finanční náhradu také dostanou církve, které u nás začaly působit až po roce 1948 a kterým stát nic nezabavil.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ve Slivenci už desítky let chátrá bývalý křížovnický dvůr, ČT24, 25. 10. 2008
  2. Zákon č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého – dostupný online
  3. Zákon č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého, ve znění zákona č. 338/1991 Sb.
  4. § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku
  5. Nevyřešené církevní restituce ohrožují rozvoj obcí, ČT24, 9. 8. 2012, kat
  6. Církevní restituce, sen českých sekularistů, www.christnet.cz, Vít Luštinec, 14. 2. 2012
  7. Restituce umožní církvím postavit se na vlastní nohy, www.eurozpravy.cz, Tereza Kurfiřtová, 14. 6. 2012
  8. Církevní restituce prošly ve sněmovně do třetího čtení, www.čt24.cz, 6. 6. 2012
  9. Nové církevní restituce působí na Slovensku spory, 4. 3. 2002, www.christnet.cz, Česká tisková kancelář
  10. Varování z Francie: Česká církev bude nejbohatší na světě. U nás je chudá, ParlamentniListy.cz, 11. 9. 2012, Hans Štembera
  11. Církevní restituce. Je Česko poslední v Evropě?, Euroskop.cz, 15. 8. 2012, Kateřina Hamplová
  12. Církevní vyrovnání může vyjít až na 96 miliard, viz rámeček ’Rozdělení částky 59 miliard korun mezi církve’, které církve z restitucí chtějí získat majetek a v jaké hodnotě, www.ct24.cz, 3. 10. 2011
  13. VV opět otočily. Pomohly schválit církevní zákon ve vládě, viz rámeček ’Církevní restituce stát řeší již 20 let’, www.lidovky.cz, 11. 1. 2012
  14. Církevní restituce schváleny, zbývá podpis Klause- www.christnet.cz, 8. 11. 2012
  15. Církevní restituce jsou definitivně schválené, Klaus je nechal projít, iDNES.cz
  16. Dokonáno jest. Klaus nechal projít církevní restituce, ČT24.cz — Česká televize
  17. http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-brno/zpravy/238845-jedny-z-prvnich-pozemku-se-cirkvim-vrati-na-kromerizsku/, 20. 8. 2013.
  18. Babák: Němcová mi vypnula mikrofon, restituce se nemohou projednávat [online]. Lidovky.cz, [cit. 2013-01-04]. Dostupné online.  
  19. Ústavní soud odmítl Babákovu stížnost na vypnutý mikrofon [online]. Lidovky.cz, [cit. 2013-01-04]. Dostupné online.  
  20. Věci Veřejné podaly ústavní stížnost na církevní restituce [online]. Lidovky.cz, [cit. 2013-01-04]. Dostupné online.  
  21. VV žádají Ústavní soud: odložte účinnost zákona o církevních restitucích [online]. Věci veřejné. Dostupné online.  
  22. ÚS nevyslyšel hlasy VV, na zrušení církevních restitucí jich bylo málo [online]. ČT24, [cit. 2013-01-18]. Dostupné online.  
  23. Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 10/13
  24. Nález Ústavního soudu č. 177/2013 Sb.
  25. http://www.mkcr.cz/assets/cirkve-a-nabozenske-spolecnosti/majetkove-narovnani/Zakon-c--428_2012-Sb--o-majetkovem-vyrovnani-s-cirkvemi-a-nabozenskymi-spolecnostmi-_1.pdf (zákon vydaný 5. 12. 2012)
  26. Baptisté potvrdili, že v rámci restitucí nebudou chtít peníze od státu, Novinky.cz
  27. Když nevyjdeme s penězi od věřících, najdeme si práci, říká předseda baptistů, Novinky.cz
  28. Církve a náboženské společnosti | Ministerstvo kultury
  29. Majetkové vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi | Ministerstvo kultury
  30. Financování církví a náboženských společností | Ministerstvo kultury
  31. Nečas podepsal s církvemi smlouvy o restitucích, Novinky.cz
  32. § 38 a § 51 zákona ze dne 7. května 1874, č. 50/1874 ř. z., jímžto se vydávají ustanovení, kterými se upravují zevnitřní právní poměry církve katolické, dostupné on-line
  33. Nařízení ministerstva práv č. 37/1860 ř. z.
  34. Evangelický farář: Restituce jsou divné. Nám vrací miliardy a nevíme za co
  35. Kontrasty: Restituční kuriozita – Náboženská společnost českých unitářů
  36. Milan Krajča (KSČM): K zápasu o tzv. církevní restituce
  37. K církevním restitucím – poučení ze Slovenska, www.osel.cz
  38. Mapa církvemi požadovaného majetku – plocha pozemků
  39. Církevní restituce, jak to bylo na Slovensku?
  40. Nové církevní restituce působí na Slovensku spory, ChristNet.cz
  41. Církevní restituce. Je Česko poslední v Evropě?
  42. Poláci začali s církevními restitucemi už v roce 1989. Provází je korupce, Zprávy.rozhlas.cz
  43. http://www.mkcr.cz/assets/ministerstvo/knihovna/sbornik-2korekt.pdf Náboženství a veřejná moc v zemích Evropské unie
  44. Petice: Křesťané proti zákonu o církevním majetku
  45. Vznikla výzva proti církevním restitucím, tentokrát křesťanská
  46. Křesťané proti zákonu o církevním majetku
  47. - Kvalitativní komentář algoritmu užitého ze strany církví a náboženských společností pro odhad hodnoty zabaveného církevního majetku., web PSP 8. října 2008
  48. Církve a stát: desatero mýtů a fakta, www.cirkevnimajetek.cz, ČBK, Ekumenická rada církví, Federace židovských obcí, Monika Vývodová, 28. 8. 2012
  49. CÍRKEVNÍ RESTITUCE: Mýty a fakta, Neviditelný pes - server Lidovky.cz, David Ondrejkovič, 21. 8. 2012
  50. Tisková zpráva Ústavního soudu
  51. Uzavřené smlouvy o vypořádání s církvemi

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KŘÍŽ, Jakub; VALEŠ, Václav. Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Komentář. Praha : C. H. Beck, 2013. 405 s. ISBN 978-80-7400-472-8.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

faktické odkazy[editovat | editovat zdroj]

neutrální[editovat | editovat zdroj]

negativní pohled na restituce[editovat | editovat zdroj]

pozitivní pohled na restituce[editovat | editovat zdroj]