Konspirační teorie
Konspirační teorie (spiklenecká teorie, teorie spiknutí) je původně neutrální označení pro jakékoli tvrzení o kriminálním nebo politickém spiknutí. Termín ale časem nabyl pejorativního významu a je používán téměř výlučně pro odkazování na okrajové teorie (fringe theories), které vysvětlují historické nebo současné události jako výsledek tajného spiknutí skupiny mocných činitelů. Zastánci konspiračních teorií obvykle tvrdí, že touto skupinou jsou vlády, tajné služby, mocné korporace nebo mezinárodní organizace, tajné spolky, představitelé určitých národů či náboženství nebo i mimozemské civilizace.
Samo použití pojmu „konspirační teorie“ je do jisté míry problematické, protože tento termín používají především skeptici a odpůrci teorií spiknutí a přikládají mu hanlivý smysl. Označí-li mluvčí nějaké tvrzení jako „konspirační teorii“, pak tím obvykle dává najevo, že je považuje za smyšlené a nepodložené.
Tento termín bývá používán jako automatické zamítnutí tvrzení, které je považováno za směšné, nesprávné, paranoidní, neopodstatněné, bizarní či iracionální.[1]
K přitažlivosti konspiračních teorií přispívá touha po nalezení jednoduché příčiny komplikovaných a těžko vysvětlitelných událostí.[2]
Obsah |
Charakteristika[editovat]
Daniel Pipes definuje konspirativismus jako „mentalitu, tendenci hledat klíč k dění v působení skrytých sil, víru ve spiknutí jako hybnou sílu historie“.[3]
Konspirativistický názor předpokládá svět, který se řídí plánem. To se se projevuje ve třech podstatných principech obsažených v téměř každé konspirační teorii:[4]
- Nic se neděje náhodně. Příčinou významných událostí nemůže být náhoda.
- Zdání klame. Spiklenci důmyslně zakrývají svou identitu nebo činnost.
- Všechno souvisí se vším. Skryté souvislosti lze odhalit propojením zdánlivě nesouvisejících informací.
Teorii spiknutí lze od racionální kritiky odlišit tím, že teorii spiknutí nelze falzifikovat. Teorie spiknutí je uzavřený systém idejí; zastánci konspiračních teorií odmítají protichůdné důkazy s tím, že jsou nedůvěryhodné, protože je mohli podvrhnout samotní spiklenci.[5]
Petr Zídek poznamenává, že „[s]piklenecké teorie je velmi obtížné racionálně vyvracet, protože pracují s neverifikovatelnými fakty, volně směšují pravdu a fikci, pomíjejí vše, co jim protiřečí, a ze správných předpokladů odvozují falešné důsledky.“[2]
Dějiny[editovat]
První známou publikovanou konspirační teorií jsou Paměti ukazující dějiny jakobínství (Mémoires pour servir à l'histoire du Jacobinisme), jejichž první svazek vydal v roce 1798 jezuita Augustin Barruel. Francouzskou revoluci považoval za spiknutí zednářů, bavorských iluminátů a osvícenských filozofů. Všeobecně známý pamflet Protokoly sionských mudrců z roku 1903 pak popisuje židovské spiknutí, jehož cílem má být ovládnutí světa.
Konspirační teorie se před masovým rozšířením internetu a kabelové televize šířily hlavně tištěnou formou v okrajových malonákladových publikacích. Podle politologa Michaela Barkuna konspirační teorie, kdysi omezené na okrajové publikum, pronikají zhruba od 90. let 20. století do mainstreamu a populární kultury (například televizní seriál Akta X). Zejména Internet má na šíření konspiračních teorií velký vliv: nejen značně usnadňuje sdílení textů, ale také přispívá k tomu, že dosud oddělené konspirace se propojují do „superkonspirací“.[6] Barkun definuje superkonspirace jako složené konstrukce, ve kterých je hierarchicky propojeno více konspirací. Menší spiknutí jsou spojena složitými způsoby, spiknutí jsou vnořená do sebe. Na vrcholu konspirativní hierarchie je vzdálená, ale všemocná síla ovládající (silou či klamem) méně mocné aktéry.[6] Příkladem takové superkonspirace je Nový světový řád.
Odkazy[editovat]
Reference[editovat]
- ↑ BIRCHALL, Clare. Knowledge Goes Pop: From Conspiracy Theory to Gossip. Oxford : Berg, 2006. ISBN 1-84520-143-4.
- ↑ a b Zídek
- ↑ Pipes
- ↑ Barkun, s. 3
- ↑ Barkun, s. 7
- ↑ a b Barkun, s. 6
Literatura[editovat]
- PIPES, Daniel. Spiknutí: názory a teorie. Praha : Themis, 2003. Anglicky vyšlo v roce 1997 jako Conspiracy: How the Paranoid Style Flourishes and Where It Comes from. ISBN 80-7312-022-4.
- BARKUN, Michael. A Culture of Conspiracy: Apocalyptic Visions in Contemporary America. [s.l.] : University of California Press, 2003. Ukázky (Google Books). ISBN 0-520-23805-2. (anglický)
- ZÍDEK, Petr. „Spustili to Židi, zednáři a estébáci“. Lidové noviny. 14. listopad 2009. Dostupné online.
Související články[editovat]
Externí odkazy[editovat]
- Konspirační teorie (článek na Sisyfos.cz)
- Konspirační teorie (seriál článků na Technet.idnes.cz)
- Konspirace (rubrika na Procproto.cz)
