Konspirační teorie o přistání Apolla

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Přistávací modul Apollo 11 fotografovaný v roce 2009 ze sondy LRO

Konspirační teorie o přistání Apolla vznikly v 70. letech 20. století a tvrdily, že přistání na Měsíci v rámci programu Apollo byl podvod – ať už kompletně, nebo jen z části. Tento názor, který inicioval především Bill Kaysing svou knihou "We Never Went to the Moon" v roce 1974, se stal velmi populárním. Podle průzkumu veřejného mínění si v roce 1999 6 % Američanů myslelo, že přistání byl podvrh.

Zdůvodnění teorií[editovat | editovat zdroj]

Obvykle se konspirační teorie opírají o následující argumenty:

  • Záření Van Allenových pásů je smrtící a zabilo by posádku (všechny dnešní družice s lidskou posádkou létají pod nimi).
  • Americká vlajka na záběrech povlává, jako by se o ní opíral vítr, přičemž na Měsíci je vakuum.
  • Stopy astronautů jsou ostré, jako by se otiskly do vlhké hmoty.
  • Na fotografiích Měsíce jsou různoběžné stíny jakoby od studiových světel.
  • Konec obzoru je ostrý, jakoby po pár metrech končil.[1]
  • Na fotografiích nejsou vidět hvězdy.

Vyvracení teorií[editovat | editovat zdroj]

Bořiči mýtů[editovat | editovat zdroj]

Otázce se rozsáhle věnoval populárně-naučný seriál Bořiči mýtů. Demonstrátoři provedli pokusy, simulující jednotlivé mýty z konspiračních teorií.

  • Pokus s vlajkou ukázal, že vlajka, s níž člověk pohne, ve vakuu vlaje mnohem více a déle, než ve vzduchu, který by ji brzdil.
  • Pokus s prachem ve vakuové komoře ukázal, že ostrý jemný prach ve vakuu uchovává otisky stejně, jak to je ukázáno na fotografiích z měsíčních misí.
  • Pokus při kterém byla simulována měsíční gravitace dokázal, že pohyby astronautů v nízké gravitaci byly autentické.
  • Od povrchu Měsíce se odráží tak velké množství světla, že to "přesvítí" hvězdy, podobně jako na Zemi (ve dne hvězdy nelze vidět).

Van Allenovy pásy[editovat | editovat zdroj]

Radiace Van Allenových pásů je sice člověku nebezpečná, ale astronauti jí byli vystaveni jen v omezené míře, a celková dávka radiace již během své mise absorbovali (včetně ozáření z jiných zdrojů jimž byli během letu vystaveni) byla výrazně nižší než maximální roční hodnota povolená bezpečnostními předpisy Spojených států pro osoby pracující s radioaktivními materiály.[2] Radiace byla z větší části odstíněna hliníkovým pláštěm plavidla, trajektorie letu Van Allenovými pásy byla vybrána s ohledem na co nejmenší radiační exposici posádky (úroveň radiace v pásech není homogenní) a průlet jimi trval pouze okolo čtyř hodin.[3]

Fotografie míst přistání[editovat | editovat zdroj]

V roce 2009 vyfotografovala americká sonda Lunar Reconnaissance Orbiter přistávací místa misí Apollo, na kterých jsou patrné části měsíčních modulů a vědeckých přístrojů zanechaných na povrchu Měsíce.[4] Jsou patrné i vyšlapané cestičky mezi nimi.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jay Weidner: Jak Stanley Kubrick zfalšoval přistání na Měsíci, aneb "Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád lži"
  2. BAILEY, J. Vernon. Biomedical results of Apollo: Radiation protection and instrumentation [online]. NASA - Lyndon B. Johnson Space Center, [cit. 2009-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ENVIRONMENT: radiation and the van allen belts [online]. clavius.org, [cit. 2009-10-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Nové snímky Měsíce zachytily po desetiletích lidské stopy [online]. [cit. 2009-07-19]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]