Michail Chodorkovskij

Michail Chodorkovskij

Michail Borisovič Chodorkovskij (rusky: Михаил Борисович Ходорковский;* 26. června 1963, Moskva, Sovětský svaz) je ruský podnikatel a manažer. Patřil do sféry tzv. oligarchů. Byl jednou z nejvýraznějších postav ruského hospodářství 90. let a angažoval se též v politice. Od roku 2003 je ve vězení nejprve vyšetřovaný a později odsouzený kvůli hospodářským trestným činům, své tresty označuje za politicky motivované.

Podnikatelská dráha

Vystudoval chemické inženýrství, za studií na vysoké škole si začal budovat kariéru v Komsomolu. Za perestrojky začal soukromě podnikat, otevřel kavárnu, později založil Středisko vědecko-technické tvořivosti mládeže, které obchodovalo s výpočetní technikou a jiným zbožím.

V roce 1989 získal bankovní licenci a založil banku Menatep. Podařilo se mu mj. zajistit, aby banka získala do správy prostředky fondů pro oběti jaderné havárie v Černobylu.

V roce 1993 byl jmenován náměstkem ministra ropného průmyslu a energetiky.

V 90. letech 20. století se stal jednou z nejvýznamnějších osobností ekonomické sféry Ruska. Od roku 1997 byl výkonným ředitelem společnosti Jukos.

Chodorkovskij v prosinci 2002 s tehdejším prezidentem Vladimirem Putinem

Věnoval se také dobročinným aktivitám, od financování vzdělávacích aktivit, archeologických vykopávek, kulturních výměn, letních táborů a škol až po podporu rozvoje demokracie. V roce 2003 také sponzoroval několik politických stran, které se zúčastnily voleb do Státní dumy.

Trestní stíhání

25. října 2003 byl Chodorkovskij zadržen na letišti v Novosibirsku. Krátce nato tehdejší vláda premiéra Vladimira Putina rozhodla o zmrazení účtů Jukosu kvůli podezření z daňových úniků. Zadržení Chodorkovského způsobilo prudký pád akcií Jukosu a celého akciového trhu v Rusku, moskevská burza byla kvůli tomu na hodinu uzavřena, aby zabránila panickému výprodeji cenných papírů. Rovněž byly zmrazeny podíly Chodorkovského v Jukosu. Později se ukázalo, že je již před zadržením prodal americkému obchodníkovi. V čele Jukosu byl Chodorkovskij nahrazen Američanem ruského původu Simonem Kukesem.

31. května 2005 uznal soud Chodorkovského vinným z podvodů a odsouzen k devíti letům vězení. Po odvolání byl trest o rok zkrácen.

V roce 2006 magazín Forbes konstatoval, že se majetek Chodorkovského ztenčil na zlomek předchozí hodnoty, přesto ale stále měl „něco méně než 500 milionů dolarů“.

Od března 2009 do prosince 2010 proběhl další soudní proces, v němž byl Chodorkovskij spolu s dalším někdejším manažerem Platonem Lebeděvem obviněn ze zpronevěry a praní špinavých peněz. Soudce ho opět uznal vinným a odsoudil ho k 14 letům vězení se započtením let odpykaným od prvního procesu.

Ve své závěrečné řeči Chodorkovskij mimo jiné řekl: „Byrokratický a právní donucovací systém může vše, co chce. Neexistuje právo na soukromé vlastnictví. Osoba, která se dostane do sporu se systémem, nemá žádná práva.“

14. února 2011 asistentka soudce Viktora Danilkina, který Chodorkovsého odsoudil, prohlásila, že sám Danilkin rozsudek nepsal a že ho vynesl proti své vůli. Podle ní byl rozsudek doručen od vyšší instance, Moskevského městského soudu. Soudce Danilkin reagoval, že vyjádření jsou jen pomluva.

Chodorkovskij napadl průběh procesů u Evropského soudu pro lidská práva, ten ale rozhodl, že Chodorkovskij nedokázal prokázat, že jeho stíhání bylo politicky motivováno. Přiznal ale Chodorkovskému odškodnění za dílčí vážná pochybení ruské strany ohledně jeho práv ve vazbě a vězení.

Ohlas Chodorkovského procesů

Chodorkovského podpořila řada nezávislých skupin, například výbor pro lidská práva rady Evropského parlamentního shromáždění, Rada Evopy, italský parlament, německý Bundestag, Sněmovna reprezentantů amerického Kongresu ad.

Na Chodorkovského případ široce upozorňoval také Elie Wiesel.

Estonský skladatel Arvo Pärt věnoval Chodorkovskému svou 4. symfonii, která měla premiéru 10. ledna 2009 v Los Angeles.

Dne 28. února 2010 Chodorkovskij zveřejnil v New York Times článek, ve kterém konstatoval, že Rusko musí udělat historické rozhodnutí a buď se vrátit na cestu, na které bylo v posledních letech, anebo zaniknout. V březnu 2010 v dalším článku v ruských novinách Nězavisimaja gazeta kritizoval mocenskou kliku v ruské justici.

Pochybnosti nad průběhem soudního procesu vyjádřili americký prezident Barack Obama, americké ministerstvo zahraničí, německá kancléřka Angela Merkelová nebo britský ministr zahraničí William Hague.

V květnu 2011 lidskoprávní organizace Amnesty International prohlásila Chodorkovského za vězně svědomí.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mikhail Khodorkovsky na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• (anglicky) Komunikační středisko Chodorkovského a Lebeděva
• (anglicky) (rusky) Michail Chodorkovskij – oficiální stránky
• (anglicky) Publikace Chodorkovského
• (anglicky) Blog o Chodorkovského aféře