Anna Šabatová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mgr. Anna Šabatová, Ph.D.
Anna Šabatová
Anna Šabatová
Úřadující
Ve funkci od: 18. února 2014
Předchůdce Pavel Varvařovský

Ve funkci:
31. ledna 2001 – 13. února 2007
Předchůdce funkce vznikla
Nástupce Jitka Seitlová

Narození 23. června 1951 (63 let)

Brno
Československo Československo

Politický subjekt nestranička
Choť Petr Uhl
Rodiče Jaroslav Šabata
Děti jedna dcera a dva synové
Vzdělání

Univerzita Karlova v Praze
Masarykova univerzita

Ocenění Medaile Za zásluhy
Příbuzenstvo
matka Anna Šabatová
otec Jaroslav Šabata
manžel Petr Uhl
bratr Jan Šabata
bratr Václav Šabata
dcera Saša Uhlová
syn Pavel Uhl
syn Michal Uhl

Anna Šabatová (* 23. června 1951 Brno) je signatářka Charty 77 a její mluvčí v roce 1986. Celoživotně se zabývá ochranou lidských práv. V letech 20012007 byla zástupkyní veřejného ochránce práv, v letech 20082013 byla předsedkyní Českého helsinského výboru. V únoru 2014 byla zvolena veřejnou ochránkyní práv.[1] Držitelka Ceny OSN za obranu lidských práv, ceny Alice Garrigue Masarykové udělované velvyslancem USA a Velitelského kříže Řádu za zásluhy Polské republiky.[2]

Studium a disent[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v rodině politického pracovníka KSČ a učitele brněnské univerzity Jaroslava Šabaty, který se v r. 1968 stal představitelem reformního křídla komunistické strany.

Od roku 1969 studovala filozofii a historii na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Ve třetím ročníku byla zatčena a odsouzena na tři roky odnětí svobody za organizování letákové akce k parlamentním volbám (v listopadu 1971), na níž se podílela spolu se svým otcem Jaroslavem a bratrem Janem, a za podíl na šíření samizdatu. Trest vykonávala ve věznici v Opavě. V prosinci 1973 byla podmíněně propuštěna, studia již nemohla dokončit a pracovala jako úřednice.

V prosinci 1976 podepsala Chartu 77 (v roce 1986 byla její mluvčí) a podílela se i na dalších opozičních aktivitách: v době uvěznění svého manžela Petra Uhla (197984) vydávala jeho i svým jménem periodikum Informace o Chartě 77, v roce 1978 byla též spoluzakladatelkou Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.[3] Po podpisu Charty 77 byla na mateřské dovolené (má tři děti)[4] a vykonávala různá nekvalifikovaná zaměstnání.[3] Od roku 1987 byla mluvčí občanské iniciativy Polsko-československá solidarita.[5]

Před Sametovou revolucí pracovala v nezávislé Východoevropské informační agentuře; v listopadu 1989 tak byla mezi lidmi, kteří rozhodovali o zveřejnění mylné informace o mrtvém studentovi Martinu Šmídovi.[6][7]

Státní úřednice[editovat | editovat zdroj]

Po revoluci působila Šabatová v letech 199091 jako poradkyně ministra práce a sociálních věcí ČR pro styk s nevládními organizacemi. V roce 1996 dokončila dálkové magisterské studium českého jazyka a literatury na FF UK, dále pracovala jako redaktorka. V roce 1998 působila jako zástupkyně ředitele Městského centra sociálních služeb a prevence pražského magistrátu. V roce 1998 dostala jako první Východoevropanka za svou činnost Cenu OSN za obranu lidských práv.[8] V letech 19992000 působila jako externí poradkyně ministra práce a sociálních věcí pro oblast sociálních služeb.[9]

Zástupkyně ombudsmana[editovat | editovat zdroj]

Dne 25. ledna 2001 poslanecká sněmovna na návrh prezidenta republiky ve 2. kole hlasování zvolila Šabatovou zástupkyní veřejného ochránce práv Otakara Motejla 92 hlasy ze 174 (proti 50 pro senátního kandidáta ODS).[10] Slib předsedovi PS složila 31. ledna a funkci zastávala do 14. února 2007.[9] Podruhé již nekandidovala. Ve své činnosti se soustředila zejména na sociální oblast. V říjnu 2002 prezident Václav Havel vyznamenal Šabatovou medailí Za zásluhy I. stupně.[11]

V kuřimské kauze se na Šabatovou v roce 2006 obrátila Kateřina Mauerová s žádostí o pomoc její sestře Kláře s adopcí fiktivní třináctileté Anny (Barbory Škrlové) a Šabatová jim radila, jak postupovat.[12] Za to ji kritizoval Fond ohrožených dětí, podle kterého porušila zákon, když neoznámila sociálním pracovníkům, že ví o dítěti bez identity; s tímto názorem se ztotožnilo i Ministerstvo práce a sociálních věcí.[13] Šabatová se hájila tím, že byla povinna zachovávat mlčenlivost o tom, co se při výkonu funkce dozví,[14] a morálními důvody. Zastal se jí i ombudsman Otakar Motejl s tím, že zákon o sociálně-právní ochraně dětí předepisuje povinné oznámení pouze některých taxativně jmenovaných skutečností, pod něž případ zřejmě nespadal.[13]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2008 působí Šabatová jako odborná asistentka na Katedře sociální práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.[15] V letech 2004–2008 studovala na katedře právní teorie Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Studium zakončila obhajobou disertační práce s názvem Místo veřejného ochránce práv v moderní demokratické společnosti – od administrativního k lidskoprávnímu pojetí. Analýza vývoje jednoho institutu ochrany práv. Titul Ph.D. získala v září 2008.[16]

V letech 2008–2013 byla předsedkyní Českého helsinského výboru.[17] V březnu 2013 ji vystřídala Táňa Fischerová poté, co Šabatová z čela výboru odešla z rodinných důvodů.[18]

V letech 20082011 byla za Českou republiku členkou Evropského výboru pro zabránění mučení, který je orgánem Rady Evropy se sídlem ve Štrasburku.[19]

V březnu 2008 kandidovala za Stranu zelených jako bezpartijní do Senátu ve volebním obvodu Vyškov (obvod č. 57) a Brno-venkov.[20] Ve volbách neuspěla, se ziskem 6,14 % skončila v prvním kole voleb jako pátá z šesti kandidátů.[21]

Po tom, co odstoupil z funkce veřejného ochránce práv Pavel Varvařovský, ji na konci ledna 2014 Senát PČR hlasy 37 senátorů navrhl Poslanecké sněmovně PČR jako jeho nástupkyni.[22] Dne 13. února 2014 získala v 1. kole volby 61 hlasů od 155 přítomných poslanců. Získala tak sice větší podporu než její protikandidát Stanislav Křeček, ale 78 hlasů nutných ke zvolení nepřekročila. Postoupila však do 2. kola volby.[23] V něm dne 14. února 2014 získala v tajné volbě 85 hlasů od 168 přítomných poslanců a byla zvolena veřejnou ochránkyní práv. Funkce se ujala o čtyři dny později složením slibu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny PČR Jana Hamáčka.[24]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Šabatová je novou ochránkyní lidských práv
  2. Polsko vyznamenalo českou disidentku Annu Šabatovou, Rozhlas.cz, 22. 6. 2011
  3. a b Anna ŠABATOVÁ, stručný profil na Totalita.cz podle Vilém Prečan: Charta 77: Od morální k demokratické revoluci, Čs. středisko nezávislé literatury, 1990
  4. Libuše Šilhánová: Osobnost lidských práv: Anna Šabatová, Lidská práva 2/2008
  5. Petr Blažek: Akce „Červotoč“. Tajný spolupracovník StB Stanislav Dvořák jako kurýr Polsko-československé solidarity, Pražský web pro studenou válku
  6. Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu 1989
  7. Miroslav Šiška: Mrtvý student na Národní urychlil dějiny (Portable Document Format), Naše vojsko 4/2005
  8. Anna Šabatová převzala v New Yorku Cenu OSN za obranu lidských práv na stránkách Informačního centra OSN v Praze
  9. a b Stručný životopis na oficiálních stránkách veřejného ochránce práv
  10. http://www.psp.cz/eknih/1998ps/stenprot/032schuz/s032088.htm#r2
  11. Seznam vyznamenaných Medailí Za zásluhy na stránkách Kanceláře prezidenta republiky
  12. V případu Aničky rodině věřím, říká Anna Šabatová, rozhovor pro Aktuálně 20. května 2007
  13. a b Kauza Anička: Podle ministerstva Šabatová porušila zákon, Aktuálně 4. 7. 2007
  14. Fond ohrožených dětí podá stížnost na bývalou zástupkyni ombudsmana, iHNed.cz 26. 6. 2007
  15. Sylabus předmětu Ochrana lidských práv v kontextu sociální práce na Katedře sociální práce FF UK
  16. Mgr. Anna Šabatová: Místo veřejného ochránce práv v moderní demokratické společnosti – od administrativního k lidskoprávnímu pojetí. Analýza vývoje jednoho institutu ochrany práv (archiv závěrečné práce v IS Masarykovy univerzity)
  17. Novou předsedkyní ČHV je Mgr. Anna Šabatová v archivu stránek Českého helsinského výboru. Archivováno 2010-07-31.
  18. ČTK. Novou předsedkyní Českého helsinského výboru je Fischerová. českénoviny.cz [online]. 2013-03-27 [cit. 2013-03-27]. Dostupné online.  
  19. Seznam členů Evropského výboru pro zabránění mučení Rady Evropy
  20. Bývalá zástupkyně ombudsmana Šabatová chce do Senátu, za zelené, Novinky.cz 15. 3. 2008
  21. http://volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=20081017&xobvod=57
  22. Senát navrhuje na nového ombudsmana Křečka a Šabatovou [online]. iDNES.cz, 2014-01-29, [cit. 2014-01-29]. Dostupné online.  
  23. Ani Šabatová, ani Křeček. O ombudsmanovi rozhodne v pátek druhé kolo [online]. iDNES.cz, 2014-02-13, [cit. 2014-02-13]. Dostupné online.  
  24. LANG, Václav. Šabatová složila slib a stala se ombudsmankou. Novinky.cz [online]. 2014-02-18 [cit. 2014-02-18]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Zástupkyně veřejného ochránce práv
Předchůdce:
20012007
Anna Šabatová
Nástupce:
Jitka Seitlová