Podmíněné propuštění

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Podmíněné propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody na svobodu může následovat tehdy, pokud svým chováním a plněním svých povinností prokázal své polepšení a může se od něj očekávat, že povede do budoucna lepší život, nebo pokud soud přijme za dovršení jeho nápravy záruku. Podmínečné propuštění může mít také formu podmíněné amnestie, kdy rozhodnutí není závislé na předchozím chování ani posouzení odsouzeného, případně formu podmíněně udělené milosti.

Podobně funguje podmíněné upuštění od výkonu trestu zákazu činnosti, zákazu pobytu nebo zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce.[1]

Lhůta k podání žádosti[editovat | editovat zdroj]

Odsouzený o podmíněné propuštění může požádat obecně nejdříve po vykonání poloviny trestu, zcela výjimečně, jestliže se choval naprosto vzorně a plnil všechny své povinnosti, i dříve. U některých taxativně vyjmenovaných trestných činů, např. vraždy, vlastizrady či teroru, kvalifikovaných podstat např. těžkého ublížení na zdraví nebo znásilnění a u odsouzení k výjimečnému trestu odnětí svobody nad dvacet do třiceti let však nejdříve po odpykání alespoň dvou třetin trestu. Lze požádat dokonce i u výjimečnéhou trestu odnětí svobody na doživotí, a to po nejméně dvaceti letech jeho výkonu, ovšem jen tehdy, nehrozí-li s ohledem na okolnosti trestného činu, a povahu osobnosti odsouzeného opakování.[2]

Osvědčení[editovat | editovat zdroj]

Při podmíněném propuštění je stanovena zkušební doba, u přečinů až tříletá, u zločinů na jeden rok až sedm let, po jejímž uplynutí soud rozhodne, zda se podmíněně propuštěný osvědčil. V jejím rámci mu lze uložit přiměřená omezení a přiměřené povinnosti (např. povinnost podrobit se pracovnímu výcviku, zdržet se návštěv nevhodných prostředí, omluvit se poškozenému apod.), stejně jako povinnost nahradit případnou škodu, odčinit nemajetkovou újmu, vydat bezdůvodné obohacení z trestného činu, aby se na počátku zkušební doby zdržoval ve svém obydlí, aby vykonal obecně prospěšné práce, i nad ním stanovit probační dohled (tzv. parole). Pokud stanoveným podmínkám podmíněně propuštěný vyhoví, vysloví poté soud, že se osvědčil. V opačném případě, a to i během zkušební doby, rozhodne, že vykoná zbytek trestu odnětí svobody.[3]

Jestliže by soud o osvědčení podmíněně propuštěného bez jeho viny do jednoho roku od uplynutí zkušební doby nerozhodl, nastoupí právní fikce osvědčení se. V každém případě však vždy při osvědčení podmíněného odsouzeného nastává také právní fikce, že trest vykonal toho dne, kdy byl podmíněně propuštěn.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. § 90 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „TrZ“)
  2. § 88 TrZ
  3. § 89 a § 91 odst. 1 TrZ
  4. § 91 odst. 2 a 3 TrZ