Státní dluh Česka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Státní rozpočet z let 1990 až 2007; od roku 1997, kdy se ekonomika Česka dostala do krize začal značný nárůst státního dluhu země

Česká republika má v současnosti v porovnání s okolními zeměmi relativně nízký státní dluh.

Současná výše dluhu činí okolo 40 % HDP (pro srovnání některé země EU mají až 120 % HDP, například Itálie). V Česku se mluví o 1 až 1,3 bilionu korun (počty se liší kvůli odlišnému způsobu výpočtu), a je z větší části způsoben deficitními rozpočty vlády a dále pak převzetím části dluhu při dělení Československa.

Státní dluh je financován pokladničními poukázkami, státními dluhopisy, přímými půjčkami nebo například půjčkami od Evropské investiční banky.^[1]

Toto téma je v zemi hlavně tématem politickým, o kterém mluví velmi často pravice (tedy Občanská demokratická strana), hlavně jako nástroj kritiky levicových vlád v 90. letech a na začátku 21. století. Levicové strany spíše porovnávají míru zadlužení s jinými, většinou více zadluženými, zeměmi a nepovažují tuto výši dluhu za znepokojující. Naopak v případě, že z dluhů je investován rozvoj státní infrastruktury (a ne na provozní výdaje státu) zadlužování vítají. Pravice naopak namítá, že je-li česká ekonomika ve fázi růstu (za rok 2006 byl růst kolem 7 %, v následujících letech se počítá také s růstem), měly by deficity rozpočtů naopak klesat.

Česko však nebývá z EU kritizováno za výši svého dluhu, ale za tempo, kterým se dluh zvyšuje. Deficitní rozpočty v několika letech na počátku 21. století totiž překračovaly 3 % (což je maximální hranice, kterou země nesmí překročit v případě, že chce zavést jako svojí měnu euro, či již euro používá - tzv. maastrichtské (konvergenční) kritérium) míru až několikanásobně, což zemi ztížilo a zhatilo několik plánů na přijetí společné evropské měny – zatímco ještě kolem roku 2003 se počítalo s rokem 2009, podle stavu z roku 2007 bude reálný až rok 2012, což je (spolu s Maďarskem) nejpozději ze všech zemí Střední Evropy, přijatých do EU v roce 2004. Pro přijetí společné měny je však třeba podniknout několik kroků. Hlavním bodem je stanovení jednotného kurzu a to v současné době, kdy koruna posilovala a nyní oslabila, není příliš vhodné a tak ani rok 2012 není příliš reálný.