Dluhopis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Dluhopis (obligace, z angličtiny bond) je dluhový cenný papír, který vyjadřuje závazek emitenta vůči věřiteli. Jedná se o zastupitelný cenný papír, s nímž je spojeno právo na splacení dlužné částky, vyplacení stanovených výnosů a povinnost emitenta splnit veškeré závazky. Dluhopisy typicky emituje stát, místní samospráva nebo obchodní společnosti.

Rozdělení dluhopisů[editovat | editovat zdroj]

Dluhopisy lze dělit podle několika kritérií, nejčastěji jsou dluhopisy děleny podle rizika, emitenta, doby splatnosti a podle způsobu úročení. Mimo tyto skupiny lze v literatuře najít celou řadu dalších dělení, např. podle podoby.

Podle emitenta[editovat | editovat zdroj]

Rozdělení na dluhopisy podle emitenta spočívá v dělení podle toho, kdo a za jaké situace tyto dluhopisy vydal. Význam tohoto dělení spočívá v určení rizika podle důvěryhodnosti emitenta. Velké riziko sebou nese větší výnos, ale je spojen s nízkou likviditou. Samozřejmě i při tomto dělení je třeba zvažovat další faktory, neboť důvěryhodnost se může s časem měnit.

  • Státní dluhopisy[1] – emitentem (vydavatelem) je stát, v případě České republiky se jedná o Ministerstvo financí ČR. Emisi zajišťuje Česká národní banka tzv. holandskou aukcí. ČNB se také stará o vyplácení úroků. Obecně platí, že státní dluhopisy mají nízkou míru rizika, proto jsou mezi investory populární. Státy, které jsou vnímány jako rizikovější, musí přilákat investory tím, že platí vyšší úrok kvůli rizikové přirážce. Půjčené peníze stát nejčastěji vkládá do infrastruktury nebo ke splácení státního dluhu.
  • Komunální dluhopisy (municipální) – emitentem je územní samosprávný celek. V České republice je podmínkou emitování tohoto typu dluhopisu souhlas ministerstva financí. Takovéto dluhopisy jsou zajištěny buď daněmi,[zdroj?] což znamená, že úrok je splácen z vybraných daní, anebo konkrétním projektem, tedy kupón se vyplácí z určitých projektů,[zdroj?] jako je mýtné na dálnici či poplatky ze sportovních akcí.[zdroj?]
  • Korporátní dluhopisy (podnikové)[2] - jedná se o dluhopisy, jejichž emitentem je nějaká společnost, cílem takové emise je získání kapitálu k nějaké činnosti (od modernizace přes rozšíření až po odvrácení bankrotu). Korporátní dluhopisy mají různou míru rizikovosti, od čehož se odvíjí velikost úroků.
  • Bankovní dluhopisy - emitentem je peněžní ústav, tento typ dluhopisů je někdy považován za součást korporátních dluhopisů[2] se specifickými právními i finančními možnostmi (např. banka může být distributorem).
  • Pokladniční poukázky - krátkodobé dluhopisy, jejichž emitentem je stát anebo orgány a instituce veřejné správy, popř. bankovní domy.[3] Tento typ dluhopisů slouží ke krátkodobému pokrytí přechodného nedostatku peněz.[4] Pokladniční poukázky jsou nejméně rizikovým dluhopisem, čemuž odpovídá nízká úroková míra.

Podle doby splatnosti[editovat | editovat zdroj]

Dalším důležitým faktorem, který ovlivňuje úspěšnost emise, je doba splatnosti. Obecně platí, že čím dříve je dluhopis splatný, tím menší je riziko defaultu a tedy nižší úrok. Toto tvrzení platí pouze u srovnatelných typů emitentů a dluhopisů. Obecně lze uvažovat dluhopisy:

  • Krátkodobé dluhopisy – s dobou splatnosti do jednoho roku.[5] Mezi ně patří například státní pokladniční poukázky (vydává stát), komerční papíry (emitují podniky, nejběžnější doba splatnosti je 45 dní) či depozitní certifikáty (používají peněžní domy).
  • Střednědobé dluhopisy – s dobou splatnosti od jednoho roku do deseti let,
  • Dlouhodobé dluhopisy – doba splatnosti dluhopisu nad deset let.

Podle způsobu úročení[editovat | editovat zdroj]

Dalším typickým dělením dluhopisů je dělení podle způsobu, jak je nastaveno úročení dluhopisu. Tento způsob bývá malými investory velmi často považován za prioritní, pro velké investory má menší váhu, neboť není spojen s likviditou.

  • Dluhopisy s pevným kupónem (zúročením) – kupón sjednaný při emisi se nemění po celou dobu životnosti dluhopisu. Výhodou je, že lze snadno spočítat zisk, nevýhodou je jejich nerentabilnost při výkyvech ekonomiky. U velkých emitentů (USA) to může způsobit zájem např. na inflaci, kdy dochází k jejímu vývozu, především do rozvojových zemí.
  • Dluhopisy s proměnlivým variabilním kupónem (proměnlivým zúročením) – poprvé byly emitovány v 70. letech 20. století a jejich kupón je závislý na referenční sazbě, často jde o mezibankovní sazbu typu PRIBOR, LIBOR, EURIBOR. K referenční sazbě je přičítána přirážka v určité výši kompenzující vyšší riziko ve srovnání s mezibankovním trhem.
  • dluhopisy s nulovým zúročením (kupónem) – během životnosti těchto dluhopisů nejsou vypláceny žádné kupónové platby. Výnosu dosahují věřitelé tím, že cenný papír nakupují s diskontem, tedy pod nominální hodnotou, kterou musí dlužník splácet.
  • Indexované dluhopisy – instrumenty, jejichž kupónové platby jsou vázány na vývoj indexů mezd, cen, zlata, ropy či jiných komodit. Známé jsou americké státní dluhopisy TIPS (Treasury Inflation-Protected Securities). Jejich kupón je fixní, ale modifikovaný podle aktuálního růstu cenové hladiny. Zajímavostí je, že při první emisi v roce 1997 se nazývaly Treasury Inflation-Targeted Securities, ale po protestech náboženských organizací z důvodu nevhodného akronymu (v angličtině znamena slangový výraz pro prsa) byly přejmenovány na TIPS.

Existují i další typy dluhopisů, které se obecně vyznačují tím, že finanční inovace jich vytvořila mnoho druhů na rozdíl od akcií, které jsou již století stejné.

  • konvertibilní dluhopisy – kromě klasických práv je s tímto dluhopisem spojeno i právo na výměnu (konverzi) tohoto instrumentu na akcii v době splatnosti. Vzhledem k této možnosti se v průběhu životnosti dluhopisu chová jinak i jeho vnitřní hodnota/cena.
  • prioritní dluhopisy – prioritní dluhopis dává majiteli právo na přednostní úpis akcií dané společnosti.
  • podřízené dluhopisy – tento zvláštní typ dluhopisu představuje jistou nevýhodu, pokud emitent zkrachuje. Pohledávky za tímto typem dluhopisů jsou uspokojeny až jako poslední.
  • svlečené dluhopisy – vznikají z klasického dluhopisu, který je rozdělen na dvě části. Na příjem v podobě kupónu je vydáván anuitní dluhopis a na jistinu pak diskontovaný dluhopis (s nulovým kupónem).
  • vypověditelné dluhopisy – dluhopis je možné za určitých podmínek předčasně splatit či naopak požadovat jeho předčasné splacení
  • perpetuitní dluhopisy – takové nemají stanovené datum splatnosti
  • naturální dluhopisy – jsou ne často používaným typem dluhopisu, jehož kupónové platby probíhají v určité komoditě, nebo jde o oprávnění k výhodné koupi
  • dluhopisy s odloženou platbou – tyto dluhopisy během prvních let nenesou žádný žádný úrok

Podle zajištění[editovat | editovat zdroj]

V některých zemích (např. ve Velké Británii) může být dluhopis zajištěn zástavním právem na majetek dlužníka.[6] V České republice jsou rozšířené hypoteční zástavní listy, což je speciální druh dluhopisů, které jsou kryty pohledávkami z hypotečních úvěrů.[7]

Obchodování[editovat | editovat zdroj]

Dluhopisy se převážně obchodují na mimoburzovním trhu, kde si jednotlivé strany obchodu přímo mezi sebou sjednávají podmínky obchodu. Mimoburzovní obchodování s sebou přináší určitou netransparentnost, jelikož kontrakty nejsou standardizované a nikde se uskutečněné obchody nezobrazují. Část obchodování s dluhopisy probíhá také na veřejných trzích.[8]

Názvy některých dluhopisů[editovat | editovat zdroj]

Americké krátkodobé dluhopisy se splatností do jednoho roku se nazývají T-Bills – obvykle se vydávají na jeden, tři či šest měsíců. Nominální hodnota je 1000 dolarů. Patří mezi nejlikvidnější, tedy nejobchodovanější instrumenty na světě. Treasury Notes se jmenují dluhopisy, které mají splatnost od jednoho roku do deseti let. Ještě delší splatnost mají T-Bonds.

V Evropě je často možné zaslechnout výrazy bund a gilt. „Bundy“ jsou německé dluhopisy, ten nejdůležitější má splatnost deset let a vzhledem k ekonomické síle a kreditibilitě Německa slouží jako srovnávací hladina pro ostatní evropské dluhopisy, co se úrokového výnosu týče. „Gilty“ (název získaly kvůli svému pozlacenému okraji) představují původně dluhopisy vydávané Bank of England, anglickou centrální bankou; jsou to obecně dluhopisy Velké Británie, Irska či Jižní Afriky, pokud ovšem někdo mluví o „giltech“ bez bližší specifikace, má na mysli pouze dluhopisy britské.

Cena dluhopisu[editovat | editovat zdroj]

Dluhopisy jsou cenné papíry, které nesou s určitou pravidelnou periodou kupón[9], který je většinou stanovený jako procentní poměr k nominální hodnotě dluhopisu. Z toho vyplývá hlavní riziko tohoto instrumentu. Pokud se změní úrokové sazby, změní se i cena, za kterou lze prodat či nakoupit tento cenný papír. Cena se vypočítává diskontováním budoucích toků na současnou hodnotu. Vnímání úrokových měr, kterými se cena diskontuje, ovlivňuje právě riziko. U dluhopisů se jedná především o úrokové riziko. Cenu jako i jiné finanční instrumenty ovlivňuje kromě rizika i likvidita.

Likvidita dluhopisů[editovat | editovat zdroj]

Dalším činitelem, který ovlivňuje tržní cenu dluhopisů, je likvidita. Nízká likvidita se může projevit například vyšším rozpětím mezi nákupní a prodejní cenou. Například pokud si investor koupí české státní dluhopisy, jsou pro něj výhodné, především pokud je bude držet do splatnosti, kdy tomuto riziku nízké likvidity vystaven. Likvidita českých státních dluhopisů je totiž oproti německým či americkým podstatně nižší.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Státní dluhopisy Seznam dluhopisů emitovaných MFČR
  2. a b Korporátní dluhopisy Seznam českých dluhopisů, informace o emitentech a vazby firem
  3. Článek na peníze.cz
  4. Slovník cizích slov
  5. Vymezení pojmu na Sagit.cz
  6. http://www.businessdictionary.com/definition/debenture.html
  7. Finance.cz: Hypoteční zástavní listy
  8. Dluhopisy na Burze a RMS Poslední veřejné ceny a privátní kotace dluhopisů.
  9. Kupóny dluhopisů Výplata kuponu dluhopisů kotovaných na Burze Praha

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]