Cenný papír

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Cenný papír je listina či listinu nahrazující záznam (= evidence), které inkorporují (obsahují) soukromé právo a toto právo je se svým nosičem pevně spjato.[1] Společnost nebo jiný subjekt vydávající cenný papír se nazývá emitent. Cenný papír je listina, která je bezprostředním nositelem práva. Představuje dokument, s nímž je svázána určitá hodnota, majetek a majetkový prospěch.

Jestliže se aktuální kurz (hodnota) cenného papíru rovná jeho hodnotě jmenovité, tedy hodnotě, v jaké byl emitován, označuje se al pari.

U cenných papírů obecně je velmi důležité především rozlišovat druh, podobu a formu.

Druhy cenných papírů[editovat | editovat zdroj]

Samotný pojem „cenné papíry“ je v České republice definován v § 1 odst. 1 zákona České národní rady č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, pouze otevřeným výčtem, podle nějž jsou cennými papíry zejména akcie, zatímní listy, poukázky na akcie, podílové listy, dluhopisy, investiční kupóny, kupóny, opční listy, směnky, šeky, náložné listy, skladištní listy a zemědělské skladní listy.

Někdy se za cenné papíry označují i bankovky, které mají svůj původ ve směnkách, ale česká legislativa je pod tento pojem nezahrnuje a pojednává o nich samostatně.

Existuje několik druhů cenných papírů, v České republice jsou zákonem upraveny tyto:

Německý občanský zákoník uvádí mnohem širší škálu cenných papírů, respektive definuje (§ 807) zvláštní termín „Inhaberpapier“ (cenný papír na majitele či doručitele), pod něž spadají mimo jiné i takzvané „kleine Inhaberpapiere“ (malé cenné papíry na majitele), mezi něž patří třeba poštovní známky, jízdenky, vstupenky, telefonní karty, dárkové kupóny, kolkové známky, dálniční známky atd. České právo se podobnými předměty speciálně nezabývá, některé obdobné se považují za tzv. ceniny.

Podoba cenných papírů v ČR[editovat | editovat zdroj]

Listinná podoba
Cenný papír existuje jako fyzická listina, všechny cenné papíry mohou existovat v listinné podobě (výjimky stanoví zvláštní právní předpisy, ovšem ne paušálně pro některý druh cenných papírů, ale pouze pro vybrané emitenty).
Zaknihovaná podoba
Cenný papír existuje pouze jako záznam v evidenci, zaknihovat lze pouze zastupitelné cenné papíry (akcie, poukázky na akcie, podílové listy, dluhopisy, kupóny a opční listy).

Forma cenných papírů v ČR[editovat | editovat zdroj]

Určení formy nám udává, kdo je vlastníkem a jakým způsobem může tento cenný papír převést. Forma u cenných papírů je uvedena v občanském zákoníku v § 514-544.

Na doručitele (au porteur papíry)
Cenné papíry na doručitele jsou neomezeně převoditelné, a to pouhým předáním (tzv. tradicí).
Na řad (ordrepapíry)
Cenné papíry na řád se nemusí nijak odlišovat od cenných papírů na jméno (viz níže), také alespoň zprostředkovaně obsahují jméno 1. nabyvatele, rozhodující je tedy, co o jejich formě říká zákon; k převodu je třeba rubopis (tzv. indosament) + předání (tradice) + smlouva (avšak ta nemusí být písemná, takže v praxi postačuje indosament a tradice).
Na jméno (rektapapíry, au nom papíry)
Pro cenné papíry na jméno je typické, že obsahují jméno 1. oprávněného ve svém textu a převádějí se písemnou smlouvou + předáním (tradicí).

Další dělení cenných papírů[editovat | editovat zdroj]

podle charakteru
  • obligační (závazkové) – obsahují v sobě subjektivní právo a mohou se týkat
    1. peněžitého plnění (směnky, šeky),
    2. práva na vydání věci (náložní listy, skladištní listy), nebo
    3. jiného plnění (poukázky na akcie)
  • věcněprávní – ztělesňují věcné právo (ať už vlastnické právo nebo zástavní právo) (zemědělský skladní list)
  • podílnické – vyjadřují
    1. právo na určitém majetku či výnosech (podílové listy), nebo
    2. právo účasti na podnikání (akcie).
podle zastupitelnosti
je třeba, aby cenný papír splnil podmínky uvedené § 2 zák. o cenných papírech a pouze tyto zastupitelné cenné papíry lze zaknihovat (viz výše)
podle kotace
kotované cenné papíry jsou takové, které byly přijaty k obchodování na určitém veřejném trhu; za kotovaný cenný papír je pak dle zákona (v ČR) považován ten, který je přijat k obchodování na tzv. oficiálním trhu, což je hlavní segment trhu veřejného
podle vztahu k (v něm) inkorporovanému právu
  • deklaratorní – emise daného cenného papíru pouze osvědčuje právo (akcie)
  • konstitutivní – emise zde je naopak nutným předpokladem pro vznik práva (směnka)
podle způsobu distribuce
  • veřejně nabízené – veřejnou nabídkou se rozumí jakékoli jednání, kterým se sděluje širšímu okruhu zájemců dostatek informací o nabízených investičních cenných papírech
  • ostatní
hlavní a vedlejší
vedlejší cenný papír obsahuje určité právo, které ale obstojí jen, pokud existuje i hlavní cenný papír (např. kupóny jako vedlejší cenný papír pro výnos z akcií)
investiční a neinvestiční
  • investiční – vyčleněny v § 3/2 zák. o kapitálovém trhu, jsou automaticky investičními nástroji
  • neinvestiční – všechny ostatní
mající podobu hromadných listin
jedná se o emisi (vydání), které dočasně nahrazuje jednotlivé cenné papíry a práva spjatá s hromadnou listinou nelze dělit převodem; v podobě hromadných listin mohou existovat pouze akcie, dluhopisy, poukázky na akcie a zatímní listy

Prameny úpravy cenných papírů a kapitálového trhu[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOTÁSEK, Josef; POKORNÁ, Jarmila. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]