Michal Kováč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o bývalém slovenském prezidentovi. O jeho synovi pojednává článek Michal Kováč mladší.

O řadovém poslanci Federálního shromáždění za VPN a HZDS (* 1951) pojednává článek Michal Kováč (poslanec HZDS).

Ing. Michal Kováč, CSc.
Michal Kováč.jpg

Ve funkci:
1990 – 1992

Ve funkci:
1992 – 1992

Ministr financí SR
(v rámci federace)
Ve funkci:
prosinec 1989 – červen 1991
Předchůdce František Mišeje
Nástupce Jozef Dančo

Ve funkci:
2. března 1993 – 2. března 1998
Nástupce Rudolf Schuster

Narození 5. srpna 1930 (84 let)

Ľubiša
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo

Politický subjekt KSS (KSČ) (-1970)
VPN (1990-91)
HZDS (1991-)
Choť Emília Kováčová
Děti Michal Kováč mladší
Juraj Kováč
Vzdělání

VŠE Bratislava

Michal Kováč (* 5. srpna 1930 Ľubiša) je slovenský bankéř a politik, bývalý prezident Slovenska z 90. let 20. století, předtím po sametové revoluci ministr financí Slovenska, československý poslanec VPN, později HZDS, a poslední předseda Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1989[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval Vysokou školu ekonomickouBratislavě. Zde pak po jeden rok působil jako asistent. Pak nastoupil jako zaměstnanec oblastní pobočky Státní banky československé. V bankovnictví pracoval od roku 1956 až do prosince 1989. Kromě toho působil do roku 1967 jako pedagog a externí pracovník Vysoké školy ekonomické. V letech 1965-1966 byl pedagogem na bankovní škole na Kubě a v letech 1967-1969 působil na postu náměstka v Živnostenské bance v Londýně. Odtud byl stažen v roce 1969 a v roce 1970 vyloučen z Komunistické strany Slovenska v rámci čistek po srpnové okupaci Československa. Za normalizace byl zaměstnán jako bankovní úředník na pobočce Státní banky československé Bratislava-město. Mimo to od roku 1978 do roku 1989 byl vědeckým pracovníkem Výzkumného ústavu pro finance a úvěr, později Ústředního ústavu národohospodářského výzkumu. Specializoval se na otázky měnové politiky a bankovnictví. Od roku 1987 přednášel na Stavební fakultě Slovenské vysoké školy technické.[1]

Politické aktivity po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách roku 1990 byl zvolen za VPN do Sněmovny lidu (volební obvod Východoslovenský kraj). Zastával tehdy i vládní funkci. Ve vládě Milana Čiče, první vládě V. Mečiara a vládě J. Čarnogurského působil od prosince 1989 jako ministr financí Slovenské republiky v rámci Československa. Jeho první ministerské angažmá skončilo v roce 1991, kdy Vladimír Mečiar ztratil premiérský post a kdy se hnutí VPN rozložilo. V rámci rozkolu ve VPN přestoupil do HZDS Vladimíra Mečiara, opustil vládu a za HZDS zasedal po zbytek funkčního období ve federálním parlamentu.[2][3][4]

V květnu 1991 byl na ustavujícím sněmu HZDS zvolen místopředsedou této formace.[5]

Mandát v parlamentu obhájil za HZDS ve volbách roku 1992. Stal se předsedou Federálního shromáždění. Ve FS setrval do zániku Československa v prosinci 1992.[3] Před volbami v roce 1992 se Michal Kováč a Jozef Moravčík neformálně sešli (bez vědomí Vladimíra Mečiara) se zástupcem ODS a předali mu návrh uspořádání česko-slovenských vztahů v podobě volné unie. Šlo o sondáž možnosti dohody HZDS s očekávanou vítěznou stranou v českých zemích. S podobnou myšlenkou pak HZDS operovalo v počátečních fázích povolebních jednání. Na první povolební schůzce, mezitím co spolu mluvili Václav Klaus a Vladimír Mečiar, předložil Michal Kováč místopředsedovi ODS Miroslavu Mackovi opětovně projekt česko-slovenské unie, který ale ODS odmítla a Macek sám jej označil za projekt „slovenského státu s českou pojišťovnou.“ Jako předseda Federálního shromáždění vedl ještě v průběhu srpna 1992 jednání i se zástupci české opozice (ČSSD, ČSS, Zemědělská strana), kde byl projekt česko-slovenské unie hodnocen kladně, ale pro nesouhlas ODS coby koaličního partnera HZDS v jednání nebylo pokračováno. Myšlenku dohody HZDS s českou opozicí ovšem nadále propagoval Kováčův poradce, kterým se stal Jaroslav Šabata, český politik z okruhu Občanského fóra a Občanského hnutí, který jako jeden z mála českých politiků měl dobré vztahy s Vladimírem Mečiarem.[6]

Prezidentem Slovenské republiky[editovat | editovat zdroj]

Cesta k rozpadu Československa dohodou klíčových stran české i slovenské vládní koalice nakonec nebyla revidována a Kováč se začal připravovat na svou politickou budoucnost v rámci samostatné Slovenské republiky. Koncem roku 1992 byli on a jeho jmenovec Roman Kováč nominanty HZDS na post slovenského prezidenta, přičemž po sérii pohovorů s členskou základnou byl v lednu 1993 jako oficiální kandidát HZDS vybrán Roman Kováč . V prvním kole prezidentské volby v Národní radě SR 26. ledna ovšem získal jen 69 hlasů a nedosáhl tak na požadované kvórum 90 hlasů. Nezískal dokonce podporu ani od všech poslanců za HZDS. 27. ledna 1993 v druhém kole získal 78 hlasů (jeho protikandidát Milan Ftáčnik z levicové strany SDĽ jen 31). Ani to nestačilo na zvolení prezidentem. Zástupci politických stran se pak dohodli, že v únoru 1993 se uskuteční nová volba. Z ní byli ovšem vyloučeni všichni neúspěšní kandidáti z 1. volby. Roman Kováč tím ztratil svou nominaci a slovenským prezidentem se pak stal Michal Kováč.[7]

Post prezidenta samostatného Slovenska zastával v letech 1993-1998. Během svého prezidentského působení měl několik významných sporů s tehdejším slovenským premiérem Vladimírem Mečiarem. 9. března 1994 na zasedání Národní rady SR kritizoval prezident Kováč politiku Vladimíra Mečiara. Mečiarova vláda se pak rozpadla a byla dočasně nahrazena vládou Jozefa Moravčíka, kterou koncem roku ovšem vystřídal opět kabinet Vladimíra Mečiara, jenž vyhrál volby.[8] Konfliktní soužití předsedy vlády a prezidenta Kováče tak pokračovalo. Známa je kauza zavlečení Michala Kováče ml. do zahraničí, jejíž aktéry Mečiar později ve funkci úřadujícího prezidenta amnestoval.[9] Kvůli neschopnosti politické scény dohodnout se na obsazení prezidentského postu po Michalu Kováčovi se v této funkci vystřídali další úřadující prezidenti a teprve po víc než roce do funkce nastoupil Rudolf Schuster, zvolený již přímou volbou.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 2000 mu jeho nástupce prezident Rudolf Schuster propůjčil slovenské státní vyznamenání Řád Ľudovíta Štúra I. třídy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Michal Kováč / prezident [online]. osobnosti.sk, [cit. 2012-07-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-07-26]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b Ing. Michal Kováč, CSc. [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-07-26]. Dostupné online. (česky) 
  4. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1397. (česky) 
  5. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1398. (česky) 
  6. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha : Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 603-605, 607, 612. (česky) 
  7. Potočná, Bohumila: Pozice prezidenta v politickém systému Slovenské republiky [online]. is.muni.cz, [cit. 2012-07-26]. Dostupné online. (česky) 
  8. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha : Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 620. (česky) 
  9. Chronológia prípadu únosu Michala Kováča mladšieho [online]. Bratislava: sme.sk, 29.2.2008, [cit. 2009-08-02]. Dostupné online. (slovensky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]