Milan Kňažko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Milan Kňažko
Milan Kňažko

Ve funkci:
1990 – 1992

Ve funkci:
1992 – 2002

Ministr bez portfeje ve vládě SR
(v rámci federace)
Ve funkci:
červen 1990 – září 1990

Ministr mezinár. vztahů SR
(v rámci federace)
Ve funkci:
září 1990 – duben 1991
Nástupce Ján Čarnogurský

Ministr zahr. věcí SR
(do prosince 1992 v rámci federace)
Ve funkci:
červen 1992 – březen 1993
Předchůdce Pavol Demeš
Nástupce Jozef Moravčík

Místopředseda 2. vlády V. Mečiara
Ve funkci:
červen 1992 – březen 1993

Ve funkci:
říjen 1998 – říjen 2002
Předchůdce Ivan Hudec
Nástupce Rudolf Chmel

Narození 28. srpna 1945

Horné Plachtince
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo

Politický subjekt VPN (1990-91)
HZDS (1991-93)
ADS (1993-94)
DÚS (1994-95)
(1995-98)
SDK (1998-2000)
SDKÚ (2000-)
Vzdělání VŠMU
Ocenění rytíř Čestné legie

Milan Kňažko (* 28. srpna 1945 Horné Plachtince) je slovenský herec, od počátku 90. let politik, spoluzakladatel VPN a HZDS, za které působil jako ministr zahraničních věcí Slovenska a místopředseda slovenské vlády, pak politik odštěpeneckých stran ADS, DÚS a , od roku 1998 politik SDK (později SDKÚ) a ministr kultury Slovenska, později ředitel televize JOJ.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Studium a profesní činnost[editovat | editovat zdroj]

Po skončení průmyslové školy stavební studoval herectví na VŠMU v Bratislavě. V letech 1968 – 1970 byl na stipendiu na Mezinárodní divadelní akademii v Nancy (Francie). V letech 1970 – 1971 byl členem Činoherního souboru Divadelního studia (Divadlo na Korze). Od roku 1971 byl členem Nové scény a od roku 1985 do roku 1989 členem činoherního souboru SND. Stal se zasloužilým umělcem. Od ledna do června 1990 byl děkanem Divadelní fakulty VŠMU. V listopadu 2002 se stal prezidentem Mezinárodního filmového festivalu Bratislava. Od ledna 2003 do února 2007 byl generálním ředitelem TV JOJ. Je třikrát ženatý a má tři děti.

Politická činnost[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 1989 jako jediný umělec v bývalé ČSSR vrátil titul zasloužilý umělec jako výraz nesouhlasu s politikou tehdejšího režimu.[zdroj?] V listopadu 1989 byl spoluorganizátorem a moderátorem listopadových mítinkůBratislavě. Vstoupil do politického dění jako představitel hnutí Verejnosť proti násiliu a stal se poradcem prezidenta ČSFR Václava Havla v Praze.[2]

29. listopadu 1989 se účastnil společné porady VPN a českého Občanského fóra, kde se formálně rozhodlo o tom, že VPN je výlučným představitelem občanského hnutí na Slovensku a že obě republiková hnutí budou úzce spolupracovat, přičemž cílem je demokratická československá federace.[3]

Ve volbách roku 1990 byl zvolen za VPN do Sněmovny lidu (volební obvod Středoslovenský kraj). Zastával tehdy vládní funkci. V první vládě V. Mečiara byl od června do září 1990 nejprve ministrem bez portfeje, pak od září 1990 do dubna 1991 byl ministrem mezinárodních vztahů SR v rámci federace. Šlo o nově zřízený rezort, který neměl svůj protějšek v české vládě. Historik Jan Rychlík považuje vznik tohoto ministerstva za projev snahy slovenské vlády postupnými kroky posilovat roli Slovenska jako subjektu mezinárodního práva.[4] Kňažkovo první ministerské angažmá skončilo na jaře 1991, kdy Vladimír Mečiar ztratil premiérský post a kdy se hnutí VPN rozložilo. V rámci rozkolu ve VPN přestoupil do HZDS Vladimíra Mečiara a za tuto formaci zasedal i po zbytek funkčního období ve federálním parlamentu. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992.[5]

Ve volbách v roce 1992 byl za HZDS zvolen do Slovenské národní rady, která se pak od roku 1993 transformovala v parlament samostatného Slovenska (Národní rada Slovenské republiky). Zároveň se spolu s návratem Vladimíra Mečiara do křesla předsedy slovenské vlády dostal opětovně i do vládních funkcí. V druhé vládě Vladimíra Mečiara byl od června 1992 do března 1993 ministrem zahraničních věcí Slovenska (do prosince 1992 coby ministr mezinárodních vztahů Slovenska v rámci ČSFR). V téže vládě byl zároveň jejím místopředsedou. Po dobu výkonu vládních postů neuplatňoval poslanecký mandát.[2]

Později se rozešel z HZDS. V březnu 1993 opustil vládu a založil formaci Aliancia demokratov Slovenska. Šlo o první výrazný rozkol v HZDS.[6] Aliancia demokratov Slovenska o rok později vplynula do strany Demokratická únia Slovenska, za níž byl Kňažko v parlamentních volbách na Slovensku roku 1994 zvolen poslancem Národní rady Slovenské republiky a v níž působil jako místopředseda. V průběhu funkčního období spolu s ní vplynul do strany , která se pak integrovala do Slovenské demokratické koalice, za níž byl zvolen v parlamentních volbách na Slovensku roku 1998.[2]

Po volbách v roce 1998 vznikla první vláda Mikuláše Dzurindy. V ní byl v letech 1998-2002 ministrem kultury SR za SDK. V roce 2000 přešel z SDK do nové strany Slovenská demokratická a křesťanská unie.[2]

29. listopadu 2013 oznámil svou oficiální kandidaturu do voleb prezidenta Slovenské republiky.[7]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1965 Šerif za mrežami (Ivan)
  • 1968 Niet inej cesty (Jurát I.)
  • 1971 Nevesta hôľ (lesník)
  • 1972 Zajtra bude neskoro (kpt. Ján Nálepka)
  • 1974 Deň, ktorý neumrie (kpt. Podhorec)
  • 1975 Život na úteku (Kukorelli)
  • 1975 Nevěsta s nejkrásnějšíma očima (Pišta)
  • 1977 Rusalka (princ)
  • 1979 Choď a nelúč sa (Kukorelli)
  • 1980 Hodiny (Hever)
  • 1980 Nevěsta k zulíbání (Karol Molnár)
  • 1983 Zánik samoty Berhof (poručík)
  • 1984 O sláve a tráve (Richter)
  • 1984 Návrat Jána Petru (Ján Petro)
  • 1985 …nebo být zabit (Ernest)
  • 1986 Papilio (Hrabě)
  • 1986 Kohút nezaspieva (učitel Tomko)
  • 1987 Svět nic neví (Křemen)
  • 1987 Devět kruhů pekla (Tomáš)
  • 1988 Dobří holubi se vracejí (Miloš Lexa)
  • 1989 Devět kruhů pekla
  • 1990 Jen o rodinných záležitostech (major)
  • 1990 Poslední motýl (Gruber)
  • 1990 Svědek umírajícího času (kat Jan Mydlář)
  • 2006 Ulice (Karel Stránský)
  • 2007 Hostel II. (Saša)
  • 2009 Normal (Peter Kürten)
  • 2011 Hranaři (Vágner)
  • 2013 Kriminálka Staré Město II (Nerbert Nociar)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kňažko, Milan; Štrasser, Ján: nosím v sobě mnohé jizvy. Praha : XYZ, 2012. ISBN 978-80-7388-686-8. S. 247. (česky) 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Do podzimu 1992 Slovenská národní rada, od ledna 1993 parlament samostatné Slovenské republiky
  2. a b c d Milan Kňažko [online]. osobnosti.sk, [cit. 2012-07-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha : Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 568. (česky) 
  4. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha : Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 588. (česky) 
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-07-26]. Dostupné online. (česky) 
  6. Na obzore Ľudová únia: Budú plniť tkáčovci v parlamente úlohu záložnej jednotky koalície? [online]. blisty.cz, [cit. 2012-07-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  7. Milan Kňažko kandiduje na slovenského prezidenta. Novinky.cz [online]. 2013-11-29. Dostupné online.  (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]