Loutkové divadlo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Loutkové divadlo je divadlo, jehož základním (i když často ne jediným) vyjadřovacím prostředkem je neživá hmota – výtvarný předmět – nejtypičtěji loutka. Historii loutkového divadla je možné vysledovat až do starověku, je typickým projevem mnoha národů zejména Asie a Evropy, i když s nějakou formou loutkového divadla se můžeme setkat snad ve všech koutech světa (např. bunraku v Japonsku).

Formy loutkového divadla[editovat | editovat zdroj]

Kromě lidových a tradičních forem loutkového divadla existuje loutkové divadlo kabaretní, experimentující a, zejména ve 20. století budovaná, divadla „kamenná“ se stálým divadelním provozem. V evropském regionu je ale asi nejtypičtější formou loutkového divadla malá (1 – 3 členná) kočující (tedy mobilní) skupina hrající v kulturních a školských zařízeních, na přehlídkách a festivalech a samozřejmě na nejrůznějších poutích, jarmarcích, slavnostech a pod.

Loutkové divadlo je dnes často chápáno jako divadlo pro děti, ale to je tradice velmi mladá. Většinou šlo vždy o zábavu vícegenerační.

Loutkové divadlo v Česku[editovat | editovat zdroj]

V českých zemích patří loutkové divadlo k tradičním formám divadelní zábavy již řadu století. Mezi nejznámější loutkáře českých dějin patří Matěj Kopecký se svojí postavou Kašpárka a v novodobé historii Josef Skupa a Miloš Kirschner s loutkami Spejbla a Hurvínka, které je možné vidět dodnes (Divadla Spejbla a Hurvínka).

K českým zvláštnostem v oboru loutkového divadla také patří založení mezinárodní celosvětové loutkářské organizace UNIMA. Stalo se tak na počátku 20. století v Praze a prvním předsedou byl PhDr. Jindřich Veselý. Dále je to vznik celosvětově prvního odborného časopisu Loutkář a konečně i vznik celosvětově první vysoké loutkářské školy (dnes KALD DAMU)[1].

Současná česká loutková divadla[editovat | editovat zdroj]

Soubor Klubíčko Cvikov vystoupil v Zákupech

V České republice dnes působí cca 300 amatérských souborů, celá řada souborů na poloprofesionální a profesionální bázi (přesné statistiky nejsou známy) a 12 stálých („kamenných“) scén (řazeny abecedně):

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BARTOŠ, Jaroslav. Loutkářská kronika : Kapitoly z dějin loutkářství v českých zemích. Praha : Orbis, 1963. 301 s.  
  • Alice Dubská: Dvě století českého loutkářství, vydalo nakladatelství Akademie múzických umění, v roce 2004, ISBN 80-7331-008-2, EAN 9788073310080, podtitul: Vývojové proměny českého loutkového divadla od poloviny 18. století do roku 1945,[1]
  • František Langer: Hry pro loutkové divadlo a články o něm, Spisy, sv. 10, vydalo nakladatelství Divadelní ústav, v roce 2005, ISBN 80-7008-183-X, edice - Spisy Františka Langera,

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://studijniplany.amu.cz/cs/predmet204CLD1.html

Související články[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu článku nabízí Wikimedia Commons