Loutkové divadlo
Loutkové divadlo je divadlo, jehož základním (i když často ne jediným) vyjadřovacím prostředkem je neživá hmota – výtvarný předmět – nejtypičtěji loutka. Historii loutkového divadla je možné vysledovat až do starověku, je typickým projevem mnoha národů zejména Asie a Evropy, i když s nějakou formou loutkového divadla se můžeme setkat snad ve všech koutech světa (např. bunraku v Japonsku).
Obsah |
Formy loutkového divadla [editovat]
Kromě lidových a tradičních forem loutkového divadla existuje loutkové divadlo kabaretní, experimentující a, zejména ve 20. století budovaná, divadla „kamenná“ se stálým divadelním provozem. V evropském regionu je ale asi nejtypičtější formou loutkového divadla malá (1 – 3 členná) kočující (tedy mobilní) skupina hrající v kulturních a školských zařízeních, na přehlídkách a festivalech a samozřejmě na nejrůznějších poutích, jarmarcích, slavnostech a pod.
Loutkové divadlo je dnes často chápáno jako divadlo pro děti, ale to je tradice velmi mladá. Většinou šlo vždy o zábavu vícegenerační.
Loutkové divadlo v Česku [editovat]
V českých zemích patří loutkové divadlo k tradičním formám divadelní zábavy již řadu století. Mezi nejznámější loutkáře českých dějin patří Matěj Kopecký se svojí postavou Kašpárka a v novodobé historii Josef Skupa a Miloš Kirschner s loutkami Spejbla a Hurvínka, které je možné vidět dodnes (Divadla Spejbla a Hurvínka).
K českým zvláštnostem v oboru loutkového divadla také patří založení mezinárodní celosvětové loutkářské organizace UNIMA. Stalo se tak na počátku 20. století v Praze a prvním předsedou byl PhDr. Jindřich Veselý. Dále je to vznik celosvětově prvního odborného časopisu Loutkář a konečně i vznik celosvětově první vysoké loutkářské školy (dnes KALD DAMU)[1].
Současná česká loutková divadla [editovat]
V České republice dnes působí cca 300 amatérských souborů, celá řada souborů na poloprofesionální a profesionální bázi (přesné statistiky nejsou známy) a 12 stálých („kamenných“) scén (řazeny abecedně):
- Alfa - Plzeň [2]
- Buchty a loutky - Praha (Švandovo divadlo) [3]
- Divadlo loutek - Ostrava [4]
- Divadlo rozmanitostí - Most
- Divadlo Spejbla a Hurvínka - Praha [5]
- Docela velké divadlo - Litvínov [6]
- Drak - Hradec Králové [7]
- Lampion - Kladno
- Malé divadlo - České Budějovice [8]
- Minor - Praha [9]
- Naivní divadlo - Liberec [10]
- Radost - Brno [11]
- Říše loutek - Praha [12]
- Loutkové divadélko Dráček - Svinné [13]
- Tradiční loutkové divadlo Zvoneček - Praha [14]
- Loutkové divadlo Jiskra - Praha 8 [15]
Literatura [editovat]
- František Langer: Hry pro loutkové divadlo a články o něm, Spisy, sv. 10, vydalo nakladatelství Divadelní ústav, v roce 2005, ISBN 80-7008-183-X, edice - Spisy Františka Langera,
- Alice Dubská: Dvě století českého loutkářství, vydalo nakladatelství Akademie múzických umění, v roce 2004, ISBN 80-7331-008-2, EAN 9788073310080, podtitul: Vývojové proměny českého loutkového divadla od poloviny 18. století do roku 1945,[1]
