Panevropská unie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vlajka Panevropské unie
Otto von Habsburg v roce 1991 u příležitosti propůjčení vyznamenání Coudenhove-Kalergiho Panevropské unie Helmutu Kohlovi

Panevropská unie, něm. Paneuropa-Union je nejstarší evropské hnutí za sjednocení Starého kontinentu.[zdroj?] Zastává myšlenku politického a hospodářského sjednocení evropských národů na demokratických a přátelských základech, s plným vědomím křesťanských kořenů našeho kontinentu. Myšlenkový obsah tohoto hnutí formuloval Dr. Richard hrabě Coudenhove-Kalergi na svém panství Poběžovice na Domažlicku. Samotná Panevropská unie pak byla hrabětem Coudenhove-Kalergim založena roku 1922 jako přímá reakce na hrůzy První světové války.

Mezi historické členy Panevropské unie patřili nebo patří mimo jiné Albert Einstein, Thomas Mann, Franz Werfel, Salvador de Madariaga, Otto von Habsburg, Charles de Gaulle, Aristide Briand, Konrad Adenauer, Franz Josef Strauss, Bruno Kreisky či Georges Pompidou. Od roku 1933 je unie nacisty v Německu zakázána, po skončení druhé světové války opět obnovena.

Předsedou mezinárodní Panevropské unie byl v letech 1973-2004 Otto von Habsburg, který byl až do své smrti v létě roku 2011 jejím mezinárodním čestným předsedou. Novým představitelem je od roku 2004 je předseda francouzské frakce Paneuropa-Union, Alain Terrenoire.

Od roku 1975 existuje též dceřiná organizace mládeže, Panevropská mládež.

Obsah

[editovat] Panevropské hnutí za nacismu

Nacisté, kteří zakladatele Panevropského hnutí Richarda Mikuláše Coudenhove-Kalergi podle své ideologie označovali za rasového „křížence“ a také ho na základě politického obsahu jeho spisů roku 1938 donutili opustit vlast, Panevropskou unii roku 1933 zakázali. Na jedné straně rétorika jejích kritiků spočívala v tom, že spojení evropských států by vedlo ke smíchání ras. Na druhé straně byly požadavky Panevropanů škodlivé pro jejich nacionalistické představy a válečně-štvavou nepřátelskou propagandu.

[editovat] Politika po roce 1945

Socialisté od 50. let 20. století kritizovali Panevropské hnutí jako pravicově konzervativní nebo jako pravicově radikální. Důvodem je konzervativní, křesťanský směr, jeho částečné silné monarchistické tendence, jakož i v jejím všeobecně negativním postoji vůči socialismu a komunismu.

[editovat] Panevropská unie v letech studené války

Po druhé světové válce PU aktivně podporovala evropskou integraci. Současně vyslovovala kritiku na jednostranně ekonomické směřování a technokratický funkcionalismus nově vzniklých evropských institucí. Také její konzervativní křesťanský profil se názorově střetával s jinými proevropskými organizacemi. Roku 1965 došlo k názorovému rozdělení s Evropským hnutím, jelikož to se během prezidentské volební kampaně ve Francii otevřeně vyslovilo pro socialistického vyzyvatele Françoise Miterranda, zatímco Panevropská unie podporovala konzervativce Charlese de Gaulla.

Během studené války zaujala PU ofenzivní postoj vůči socialistickým státům východní Evropy a podporovala tamější opoziční hnutí. Vytvořily se podskupiny Panevropské unie, které v zemích východního bloku napomáhaly zhroucení komunistického systému[1]. Tak byla například založena ještě před sametovou revolucí Panevropská unie Čechy a Morava (Paneuropa-Union Böhmen und Mähren) jejím dnešním předsedou Rudolfem Kučerou. Světovou pozornost vzbudilo také zorganizování panevropského pikniku u Šoproně, který 19. srpna 1989 umožnil 661 občanům tehdejší NDR vycestování přes maďarsko-rakouské hranice.

[editovat] Program

V Bamberském programu z roku 1996 byly stanoveny nové politické cíle pro Evropu. Poté se Panevropská unie zasazuje za sjednocování Evropy na základě práv národnostních skupin a menšin stejně jako za právo na vlast [2]. Taková Evropa má být nadále utvářena k politické vnější i vnitřní jednotě se schopností jednat, a nebýt podřízena žádné jiné mocnosti. Doporučuje sebevědomé jednání Evropské unie v mezinárodní politice na základech vojensky jednotné Evropy, jež na celém světě vystupuje na obranu zájmů svých a ideálů svobody a lidských práv.

Dále Panevropská unie usiluje o Evropu postavenou na základech křesťanství a bojuje proti veškerým tendencím, které podkopávají duchovní a morální sílu Evropy, jako je nihilismus, ateismus a nemorální konsumismus. Tyto konzervativní postoje se projevují i v definici rodiny coby přirozeného společenství, stejně jako odmítnutí interrupce, eutanázie a genetické manipulace.

Německá frakce unie, "Paneuropa-Union", má názorově blízko k bavorské CSU a Vertriebenenverbandu. Na rozdíl od jiných pravicově konzerativních sdružení je odpůrcem nacionalismu, z čehož vyplývá, že chce zastupovat zájmy vysídlených lidí pokud možno v rámci evropského sjednocování.

[editovat] Reference

  1. viz http://www.ronsperg.de/Coudenhove3.htm
  2. Všechny citáty v této části jsou převzaty z http://www.paneuropa.org/de/bambprg.pdf

[editovat] Literatura

  • Otto von Habsburg: Die Paneuropäische Idee. Eine Vision wird Wirklichkeit (Panevropská idea. Vize se stává skutečností). Vydavatelství Amalthea, Vídeň-Mnichov 1999, ISBN 3-85002-424-5
  • Anita Ziegerhofer-Prettenthaler: Botschafter Europas. Richard Nikolaus Coudenhove-Kalergi und die Paneuropa-Bewegung in den zwanziger und dreißiger Jahren (Evropský velvyslanec. Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi a Panevropské hnutí ve dvacátých a třicátých letech). 2004, ISBN 3-205-77217-2

[editovat] Externí odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory

Varianty
Akce
Navigace
Tisk/export
Nástroje
V jiných jazycích