Jaroslav Čermák (architekt)
| Ing. arch. Jaroslav Čermák | |
|---|---|
| Narození | 12. května 1901 Plzeň  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 12. června 1990 (ve věku 89 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Národnost | česká |
| Vzdělání | Vysoká škola architektury a pozemního stavitelství |
| Povolání | architekt |
| Hnutí | funkcionalismus |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jaroslav Čermák (12. května 1901, Plzeň[1] – 12. června[p 1] 1990, Praha) byl český architekt, představitel funkcionalistické sakrální architektury 20. století.
Život[editovat | editovat zdroj]
Jaroslav Čermák vystudoval v Plzni pět semestrů Vysoké školy strojní a elektrotechnické. Zájem o architekturu ho přivedl do Prahy, kde vystudoval Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství. Po dokončení studia získával praxi u renomovaných architektů. Nejprve v letech 1929 – 1933 v ateliéru Jaroslava Fragnera a potom u Františka Alberta Libry, Josefa Havlíčka a Karla Honzíka. Jaroslavem Fragnerem byl pověřen, aby dohlížel na stavbu pražského Paláce Merkur. Po jeho dokončení v roce 1936 se Jaroslav Čermák stal hlavním architektem ve stavební firmě Stalmach a Svoboda. V letech 1937 – 1948 pracoval v projekční kanceláři „Huť“, kterou sám založil. Po ukončení její činnosti z politických důvodů v roce 1948 pracoval v 50. letech ve Státním výboru pro tělovýchovu a sport a ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury. Po politických čistkách v roce 1958 odešel do Průmstavu. Zemřel v Praze 12. června 1990 ve věku 89 let.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Jaroslav Čermák byl aktivní římský katolík, člen III. Řádu svatého Františka. V roce 1937 založil vlastní projekční kancelář s názvem „Huť“, jejíž specializací se stala moderní sakrální architektura a design. Jeho přáteli se stali osobnosti z řad umělecké avantgardy Růžena Vacková, Ladislav Vachulka, Josef Zvěřina, František Tichý, Jan Zrzavý a další. Impulsem pro práci Jaroslava Čermáka se stala představa biskupa Antonína Podlahy postavit v okrajových čtvrtích Prahy tolik kostelů, kolik hvězd měla svatozář Panny Marie ze strženého Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. V rámci tohoto projektu byly realizovány i dva návrhy kostelů Jaroslava Čermáka, funkcionalistický kostel svatého Jana Nepomuckého v Košířích včetně interiérů, kde ve velké míře uplatnil náboženskou symboliku a dřevěný kostel svatého Františka z Assisi v Krči. Po uzavření projekční kanceláře se s přáteli a spolupracovníky scházel v bytě malíře Miloslava Troupa, který se v roce 1949 vrátil z Paříže. Ten také spolupracoval s Jaroslavem Čermákem na rekonstrukci kostela svatého Stanislava v Pitíně, pro který navrhl čtyři vitrážová okna do presbytáře, výzdobu svatostánku a dvanáct svícnů na hlavním oltáři a dodal obrazy křížové cesty a nástěnnou malbu.
Mimo Prahu byly podle Čermákových návrhů postaveny kostely v Malém Beranově a v Českých Budějovicích a také kaple Božského Srdce Páně u Milosrdných sester III. řádu sv. Františka v areálu Fakultní nemocnice v Olomouci. Výjimkou ze sakrálních staveb je realizace funkcionalistické vily v Praze-Dejvicích.
I když byl představitelem avantgardního funkcionalismu, uznával tradiční klasické hodnoty. Ve svých prvních návrzích uplatňoval ještě u staveb venkovní sedlové střechy. Jeho stavby jsou charakteristické čistými, jednoduchými liniemi, vysokou hranolovou věží zakončenou zvonicí, nebo dobře viditelným křížem prostých tvarů. Ke konci tvůrčího období se v jeho díle objevují kubistické prvky. Inspirací mu bylo dílo německého architekta Rudolfa Schwarze, který byl považován za „velkého mystika a průkopníka nově chápaného liturgického prostoru“.[2] Některé z Čermákových staveb byly zapsány na Ústřední seznam kulturních památek České republiky.
Ke konci 50. let již nové stavby neprojektoval a věnoval se návrhům rekonstrukcí stávajících objektů.
Realizace[editovat | editovat zdroj]
- Kostel Božského srdce Páně (Malý Beranov) (1937–1939)
- Kostel svatého Jana Nepomuckého (Košíře) (1938–1942)[3]
- Kostel svatého Vojtěcha (České Budějovice) (1937–11947) (1938–1939)[4]
- Kostel svatého Františka z Assisi (Krč)
- Kaple Božského Srdce Páně (Olomouc) (1947–1950)[5]
- Vlastní vila, Velvarská 3, čp. 1951 v Praze-Dejvicích[6]
- Architektonické řešení pomníku skladatele Karla Bendla v Praze-Bubenči
- Oltář v Katedrále Božského Spasitele v Ostravě
Rekonstrukce[editovat | editovat zdroj]
Projekty[editovat | editovat zdroj]
- Kostel svaté Anežky České v Praze-Spořilově
- Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie (Praha-Kbely)
- Kostel svatého Václava v Nemili-Filipově u Zábřehu
- Kostel svatého Václava (Nusle) - interiér 1962
- Kostel v Radotíně
- Kaple Panny Marie Lassaletské v Ostružně
- Kaple Panny Marie chudých ve Zbohově
- Kaple Panny Marie ve Spačicích
- Kostel sv. Terezie od Dítěte Ježíše v Kobylisích
- Kostel Panny Marie Lasalettské v Nuslích (1947)
- Kostel Narození Panny Marie v Šumicích (1951)
- Hřbitovní kaple ve Světlé nad Sázavou (1953)
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
kostel svatého Jana Nepomuckého v Praze-Košířích -
kostel svatého Františka z Assisi v Praze-Krči -
kostel Navštívení Panny Marie
v Lechovicích (rekonstrukce) -
vila, Velvarská čp. 1951/3
v Praze-Dejvicích -
Pomník skladatele Karla Bendla v Praze-Bubenči (architektonické řešení)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ V některých pramenech se uvádí datum úmrtí 11. červenec 1990 (Mgr. Markéta Svobodová, Ústav dějin umění AV ČR, Košířský farní list 7-8/2007).
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Plzeň
- ↑ VEČEŘÁKOVÁ, Markéta. Změny liturgického prostoru v pražské meziválečné sakrální architektuře. Umění. 1998, roč. 46, čís. 6, s. 548–558. (česky/anglicky)
- ↑ Kostel sv. Jana Nepomuckého v Košířích. www.slavnestavby.cz [online]. [cit. 2015-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-17.
- ↑ Encyklopedie Českých Budějovic – funkcionalismus
- ↑ VODA, David. Zahlušený tlukot eucharistického Srdce. Listy [online]. [cit. 2015-1-15]. Roč. 2012, čís. 5. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04.
- ↑ LUKEŠ, Zdeněk. Praha moderní: velký průvodce po architektuře 1900-1950. II, Levý břeh Vltavy. Vyd. 1. V Praze: Paseka, 2013. 305 s. ISBN 978-80-7432-350-8. S. 278
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BENEŠOVÁ, Marie. Česká architektura v proměnách dvou století: 1780-1980. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984. 479 s.
- ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu: Proměny pražské architektury 1. poloviny 20. století. Praha: Victoria Publishing, 1994 (2. vydání). ISBN 80-85605-84-8.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7.
- VILINSKIJ, Valerij Sergejevič. Pražský adresář 1937-1938. I. - III. díl. Praha: Státní tiskárna, 1937. 28, 1685, 83 s. Dostupné online. S. 147.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Čermák na Wikimedia Commons - ing. arch. Jaroslav Čermák (1901–1990) Archivováno 24. 9. 2015 na Wayback Machine.
- Deset století architektury (TV cyklus), Sakrální meziválečná architektura (1999) – 38. díl (3. série)
