Jan Zrzavý

Tento článek pojednává o malíři. O biologovi pojednává článek Jan Zrzavý (biolog).

Jan Zrzavý
Paříž, 1926

Podobizna Jana Zrzavého (Bohumil Kubišta, 1912)

Jan Zrzavý (5. listopadu 1890 Vadín [Okrouhlice u Havlíčkova Brodu] – 12. října 1977 Praha) byl český malíř, grafik, ilustrátor a scénograf, významná postava českého výtvarného umění, představitel avantgardy nastupující začátkem 20. století.

Život

Učil se soukromě malovat u K. Reisnera, V. Županského a Františka Ženíška. Od roku 1907 studoval několik roků na UMPRUM. Byl ale vyloučen, dále byl samouk. V roce 1924 navštívil Francii (Paříž, Bretaň) a až do roku 1939 se do ní opakovaně vracel. Často ho motivovaly pozoruhodné krajiny – cizí (Francie, Itálie, Řecko) i domácí (Vodňany, Okrouhlice, Praha). Své náměty často opakoval.

V letech 1913–1917 a 1919–1923 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes.

V roce 1931 realizoval svou první scénickou výpravu pro Národní divadlo v Praze (Mozart: Idomeneus, král krétský) a pokračoval spoluprací až do roku 1959. Jeho režijním partnerem byl především Ferdinand Pujman, režisér a dramaturg Opery Národního divadla, neboť scénografie J. Zrzavého byla věnována téměř výhradně hudebnímu divadlu.

V roce 1966 byl jmenován národním umělcem.

Je pochován na hřbitově u římskokatolického kostela v Krucemburku.

Dílo

• Údolí smutku (1908)
• Kázání na hoře (1912)
• Krasavec (1913) (Ve sbírkách Českého muzea výtvarných umění v Praze)
• Zátiší s konvalinkami (1913)
• Melancholie II (1920)
• Camaret (1932) (Ve sbírkách ČMVU)
• Veles (1929)
• Kleopatra (1942-1957)

„	A mohu mluvit o štěstí, že mi bylo dopřáno sledovat, a někdy i zblízka, Vaši práci od prvních začátků, kdy jste poprvé svými obrazy předstoupil před veřejnost. Byli jsme tenkrát ještě mladí, bylo nám něco přes dvacet let, ale zaujal jste nás naráz. Bylo to jako zjevení. A přinášelo nám veliké poselství ze světa, kam jsme měli právě namířeno.	“
— Jaroslav Seifert

Odkazy

Literatura

• František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 415
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 85, 190, 421, 452, ISBN 978-80-200-1502-0
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 655
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 596
• Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 30, 246, 283, 312, 329, 331–7, 339, 451, 536
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 574.  
• Johannes Urzidil: Zeitgenössische Maler der Tschechen: Čapek, Filla, Justitz, Špála, Zrzavý. Bratislava, Forum 1936.
• Johannes Urzidil: Život s českými malíři. Vzájemná korespondence s Janem Zrzavým. Vzpomínky – texty – dokumenty. Vybral, uspořádal a doprovodné texty napsal Vladimír Musil. Horní Planá, Fraktál, 2003. ISBN 80-902860-0-3. [1]
• ŠTORCH-MARIEN, Otakar. Návštěva u malíře Zrzavého : rozhovor. Rozpravy Aventina. 1933, roč. 9, čís. 1, s. 1–3. Dostupné online.  

Související články

• Expresionismus
• Kubismus
• Symbolismus

Externí odkazy

• Informační systém abART: Zrzavý Jan
• ČT 2012, dokument Jan Zrzavý: Kleopatra II
• Jan Zrzavý v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
• Informace na webu rodné obce
• Životopis Jana Zrzavého
• Ukázky grafického díla
• Životopis, dílo
• Fotografie Jana Zrzavého od Václava Chocholy
• Občanské sdružení Za záchranu rodného domu malíře Jana Zrzavého v Okrouhlici
• Jan Zrzavý v archivu Národního divadla