Rybníkářství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Krtský rybník na Jesenicku

Rybníkářství (psáno také rybnikářství) je chov a lov ryb, popřípadě vodních organizmů v rybníce nebo ve zvláštním rybochovném zařízení, uskutečňovaný k zajištění produkce ryb a rybího masa, popřípadě produkce vodních organizmů nebo produkce rybí násady pro rybníky anebo pro zarybňování rybářských revírů. Zvláštním rybochovným zařízením jsou sádka, rybí líhně, příkopové rybníčky, jiné vodní nádrže nebo chovná zařízení. Takto definuje rybníkářství Zákon o rybářství.

Rybníkářstvím se mínila činnost rybníkářského cechu. Ve středověku se rybníkářský cech zabýval projektováním, realizací, přestavbami a opravami rybníků a souvisejících děl.

Jazyková poznámka[editovat | editovat zdroj]

Slovo lze psát také s krátkým "i": rybnikářství (jen takto je uvádí PSJČ), obě varianty uvádí SSJČ, PČP a Internetová jazyková příručka ÚJČ.[1]

Ochrana rybníkářství[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem ke svému kulturnímu, historickému a environmentálnímu významu se rybníkářskému odkazu dostává nejrůznějších forem ochrany. Některé příklady této ochrany uvádí následující výčet.

Historie v českých zemích[editovat | editovat zdroj]

Výlov Velkého rybníkaJesenici u Rakovníka

V Česku, respektive na českém území má rybníkářství dlouholetou tradici, která sahá až do 12. století, kdy byl v roce 1115 založen nejstarší doložený rybník na území Čech na základě zakládací listiny kladrubského kláštera. V oblasti Třeboňské pánve se začaly zakládat rybníky za vlády Jana Lucemburského a následně i Karla IV., kdy vznikl nejstarší jihočeský rybník Dvořiště.

V Čechách vždy rybníkářství podporoval rod Vítkovců, později Rožmberků a Schwarzenbergů.[2] V období husitství došlo k útlumu, vinou ekonomického úpadku země. Největší rozmach prožilo rybníkářství po objevení třístupňové metody chovu ryb v 15. století. Nová metoda přinesla vynikající hospodářské výsledky, a zároveň bylo možno díky rozdílným požadavkům na plůdkový, výtažník a hlavní rybník lépe využít terénní podmínky. Rybníky tedy byly zakládány téměř na všech příhodných místech. Tehdy se do zakládání významnou měrou zapojil šlechtický rod Rožmberků. Během jejich patronace započala výstavba důmyslné rybniční soustavy, která propojuje rybníky a přivádí vodu z okolních řek. V této době se na scéně objevují nejslavnější čeští rybníkáři jako Josef Štěpánek Netolický, Jakub Krčín z Jelčan, či Mikuláš Ruthard z Malešova.

Výlov Velkého rybníka v Jesenici u Rakovníka

V 17. a 18. století došlo k další vlně úpadku, kdy byly některé rybníky zaváženy a vysoušeny. Velmi se na tom projevila jedna z Josefínských reforem, kdy byla zvýhodněna cena pšenice a tak plocha rybníků ustupovala jejímu pěstování. Počátkem 19. století bylo v jižních Čechách vysušeno 5 velkých a 12 malých rybníků. Ve 20. století se počet rybníků ustálil a místy došlo i ke zvýšení jejich počtu vlivem výstavby požárních nádrží, které se dají považovat za rybníky moderního ražení. V současnosti je hlavní úsilí vynakládáno na odbahnění rybničních soustav a na zpevnění hrází, které byly během velkých povodní poničeny.

Současná situace v ČR[editovat | editovat zdroj]

Rybníkářství dominující v produkčním hospodářství České republiky je typické pro střední a východní Evropu. Jeho rozvoj v Česku je nerozlučně spojen s rodem Rožmberků. Tradičními rybníkářskými oblastmi České republiky jsou Třeboňsko, Jindřichohradecko a Českobudějovicko. V Česku se celkem nachází okolo 21 000 rybníků.

Známí čeští rybníkáři[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Výraz rybnikářstvíInternetové jazykové příručce
  2. Historie rybníkářství a cechu rybářského [online]. Rybářství Třeboň, [cit. 2009-05-21]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MÍKA, Alois. Slavná minulost českého rybnikářství. Praha : Orbis, 1955. 59 s.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]