Rytířský turnaj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rytířský turnaj ze spisu Codex Manesse

Rytířský turnaj je středověká hra – soutěž, kde se mezi sebou utkávají rytíři, šlechta, někdy i panovníci. V turnaji má většinou každý účastník stejné vybavení (nejčastější je těžké brnění, dřevěné kopí a štít), na kterém má vyobrazený svůj erb. Často se na soutěžící uzavíraly sázky, které mnohdy převyšovaly i výhru pro vítěze. Sázek využívali i rytíři.

Ještě dnes se někdy pořádají rytířské turnaje, většinou však už nejde o opravdový turnaj, ale jen o předem nacvičené představení určené pro pobavení diváků na různých kulturních a společenských akcích.

Na turnajích se rytíři zdokonalovali. Rytířské turnaje nevyhlašovali králové, ale pořádala je šlechta, vévodové a hrabata. Jednotliví šlechtici pokrývali náklady na výzbroj a koně. Původní rytířské turnaje nevypadaly tak, jak je prezentují filmové snímky současnosti, ale stály proti sobě dvě skupiny rytířů. V čele této skupiny stál feudál, který velel. Dále ve skupině byly rytíři feudála a ti, které najal. Patřili sem také méně významné hodnosti jako např. štítonoš nebo panoš. Někdy se v této skupině vyskytovali i jezdci neurozeného původu.

Počátky[editovat | editovat zdroj]

Rané turnaje byly doslova velkou melou, v níž rytíři na koních bojovali jeden s druhým na volném prostranství a které se mohl zúčastnit každý. Všichni rytíři se pokoušeli porazit a zajmout svého soupeře. Vítěz se mohl zmocnit koně a zbroje poraženého, který za jejich navrácení musel zaplatit. Rytíři se sice neměli v takovém boji zabíjet, ale mnoho jich zemřelo buď nešťastnou náhodou, nebo proto, že se jejich protivník nechal zápasem příliš unést.

Rytířská klání[editovat | editovat zdroj]

Od dvanáctého století se rozšířily nové typy soupeření. Například se spolu střetli dva rytíři na koních a každý se pokoušel zasáhnout svého soupeře kopím a tak získat body. Ke kláním byla obvykle určena ohrazená kolbiště.

Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

I přes nové způsoby měření sil a lépe organizované turnaje i nadále docházelo k úmrtí. Aby se ještě více snížilo nebezpečí, používali rytíři tupé zbraně. Ty byly vyrobeny ze dřeva nebo z kostic. Některé kopí byly zakončeny korunkou, která měla 3-4 tupé špičky. Tyto špičky měly rozprostřít silu na větší plochu. Pokud rytíř zasáhl protivníka, kopí se zlomilo nebo srazilo soupeře z koně.

Pobavení publika[editovat | editovat zdroj]

Na počátku šestnáctého století už byly turnaje natolik bezpečné, že samotní soutěžící nestačili uspokojit choutky přihlížejícího davu. Proto byly vymýšleny různé triky, které měly za úkol bavit přihlížející dav. V Německu někdy měli rytíři na sobě speciálně upravené brnění a štít. Toto brnění bylo upraveno tak, že když tato část brnění dostala zásah, tak se rozletěla na několik kusů.

Smrt při turnaji[editovat | editovat zdroj]

Přes veškerá bezpečnostní opatřeni zůstávaly turnaje nebezpečné. Stále docházelo ke zraněním, někdy i smrtelným. Tomu se v situaci, kdy se dva muži proti sobě rozjížděli na koni v plné rychlosti, nedalo vyhnout. Navíc mohl nějaký rytíř klání zneužít k tomu, aby zlikvidoval konkurenci a vypadalo to jako nehoda.

Související články[editovat | editovat zdroj]