Kroužkové brnění
Brnění, též brň nebo brně znamená historickou zbroj, pasivní ochranu bojovníka, obvykle z kůže a z kovu.[1]
Obsah |
Kroužková zbroj [editovat]
Středověká kroužková zbroj se vyráběla kovářsky,kováři vyrábějící zbroje se nazývali brníři. Samotné kroužky se provlékly a následně snýtovaly a to dvěma způsoby. Při použití prvního způsobu brníř oba konce kroužku na kovadlině roztepal, prorazil jej, osadil nýtem a následně roznýtoval. Druhým způsobem se konec jednoho kroužku ohnul do pravého úhlu a druhý konec roztepal a prorazil. Ohnutý konec se provlékl proraženým otvorem a roznýtoval. Samotné zavření, jako například u moderních řeznických zástěr, nestačilo, jelikož se při dopadu šípu nebo bodného úderu kroužek snadno otevřel a pustil hrot skrz. Někdy se kroužky také vysekávaly z plechu. Příkladem kroužkové zbroje je tzv. Svatováclavská zbroj. Kroužková zbroj se v době své největší slávy skládala z kroužkové košile a nohavic.
Kroužková košile [editovat]
Kroužková nebo také drátěná košile neboli osníř[2] byla základní částí brnění. Raně středověká kroužková košile z našich zemí byla značně dlouhá (sahala většinou pod kolena) a zpočátku měla krátký rukáv. Ve 12. století se rukáv prodloužil a koncem 12. století se jeho součástí staly i palcové rukavice. Zato celková délka košile se díky lepší ochraně nohou zkracovala, až se počátkem 13. století ustálila na délce zhruba do půli stehen. S nástupem celoplátové zbroje se kroužková košile jako taková přestala u těžkooděné jízdy používat a našívaly se pouze malé části kroužkového pletiva na prošívanici v místech, která nechránila plátová zbroj. Během 15. století osníř vymizel.[3]
Odkazy [editovat]
Literatura [editovat]
- Petr Klučina, Richard Marsina, Andrej Romaňák Vojenské dějiny Československa I.díl Praha: Naše vojsko
- Ottův slovník naučný, heslo Brň. Sv. 4, str. 720
Reference [editovat]
- ↑ Ottův slovník naučný, heslo Brň.
- ↑ http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php
- ↑ http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=391710&title=osn%ED%F8&s_lang=2
