Jindřich II. Francouzský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Portrét francouzského panovníka od Françoise Cloueta

Jindřich II. Francouzský (francouzsky: Henri II de France) (31. března 1519, Saint-Germain-en-Laye, Francie10. července 1559, Hôtel des Tournelles, Paříž) z dynastie Valois byl francouzský král od 31. července 1547 do své smrti.

Život[editovat | editovat zdroj]

Původ a mládí[editovat | editovat zdroj]

Jindřich II. Francouzský se narodil na královském zámku v Saint-Germain-en-Laye ve Francii jako druhorozený syn ze sedmi dětí francouzského krále Františka I. a jeho manželky Klaudie Francouzské; jeho prarodiči byli Ludvík XII. a Anna Bretaňská.

Jindřichův otec, král František I. prohrál v roce 1525 bitvu u Pavie a upadl do zajetí svého protivníka, císaře a španělského krále Karla V. Následujícího roku byl zajatý František I. propuštěn, a to výměnou za své dva malé syny, kteří putovali jako rukojmí do Španělska. Na této smutné cestě doprovázel oba prince celý královský dvůr. Následníkovi trůnu dauphinovi Františkovi bylo osm let, mladšímu Jindřichovi sedm. Většina dvora se samozřejmě starala především o dauphina a jeho pohodlí, Jindřichovi věnovala svou láskyplnou péči druhdy dvorní dáma jeho matky, Diana de Poitiers. Nucený trudný pobyt ve Španělsku spolu s chladným přezíravým přístupem, jemuž se ho ve srovnání s privilegovaný starším bratrem dostávalo, malého prince poznamenal i do budoucna: vyrostl z něj uzavřený, málomluvný a trudnomyslný muž; nazývali ho "králem z olova". O deset let později, když již byla Diana de Poitiers vdovou, se stala jeho milenkou a následujících 25 let měla velký vliv na Jindřichovo rozhodování; dokonce se s Jindřichovým požehnáním starala i o královské dokumenty.

Král[editovat | editovat zdroj]

10. srpna roku 1536 zemřel náhle Jindřichův starší bratr, František II. Bretaňský a dosud opomíjený Jindřich se nečekaně stal následníkem trůnu – dauphinem, zdědiv po bratrovi i titul vévody bretaňského. Když 31. března roku 1547 zemřel jeho otec František I., stal se Jindřich králem; korunován byl 25. července 1547 v katedrále v Remeši.

Jindřich pokračoval ve stylu vlády svého otce a podobně jako on dbal o lesk panovnického dvora. V tom mu byla nápomocna jeho manželka, jež držela na dvoře italské umělce a s nimi i trvalý vliv italské renesance ve Francii.

Jeho snahou bylo zabránit šíření protestantismu ve Francii. Vůči hugenotům byly používány represe různého druhu. V té době vznikly v obyvatelstvu dva velké tábory, stranící buď katolíkům, nebo hugenotům, jež podporovaly významné šlechtické rody, bojující ovšem o reálnou politickou moc v zemi i provinciích. Rozštěpení společnosti bylo stále silnější a kulminovalo třináct let po Jindřichově smrti masakrem hugenotů, tzv. Bartolomějskou nocí.

Jindřichova vláda byla ve znamení válek s Habsburky. Roku 1552 se znovu rozhořela válka v severní Itálii mezi Francií a Svatou říší římskou a přenesla se i na pohraničí mezi Francií a říší. Francouzská ofenzíva ovládla Lotrinsko. Protestantská německá knížata, válčící s císařem Karlem, uzavřela spojenectví s Jindřichem. Francouzi zaútočili na Toskánsko, ale utrpěli zde porážku v bitvě u Marciana. Roku 1556 abdikoval císař Karel V., jeho nástupce Filip II. Španělský však ve válce pokračoval.

Ta probíhala i na území Nizozemska. V roce 1557 zde utrpěla francouzská armáda těžkou porážku u Saint-Quentinu, o rok později pak další u Gravelines. V té situaci 3. května roku 1559 byla podepsána v Cateau Cambrésis mírová smlouva, jíž bylo období italských válek ukončeno. Francie podle ní ztratila Artois, Vlámsko, Franche-Comté, Savojsko a Piemont, ale získalo Calais, poslední baštu Anglie na francouzském území jako pozůstatek stoleté války, a biskupství Mety, Toul a Verdun. Součástí smlouvy byl i sňatek Filipa II. s Jindřichovou dcerou Alžbětou.

Náhrobek Jindřicha II. v bazilice Saint-Denis, dílo sochaře Germaina Pilona

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Jindřich II. miloval lov a účast na turnajích, na kterých trávil spoustu času. 1. července 1559 probíhal turnaj na oslavu sňatku Filipa II. Španělského, který si bral na potvrzení míru z Cateau-Cambrésis mezi Francií a Španělskem dceru Jindřicha II. Alžbětu z Valois. Během turnaje smrtelně zasáhl krále Jindřicha II. Gabriel Montgomery kopím, roztříštěným v předchozím zápase: ostrý hrot projel hledím helmy, prorazil Jindřichovo levé oko a pronikl až do mozku. Jindřich II. byl ihned převezen za královským chirurgem Ambroise Parém, kterému se i přes všechny snahy nepodařilo krále zachránit. Po deseti dnech krutého utrpění král10. července 1559 zemřel. Později byl pohřben v bazilice Saint-Denis, místě posledního odpočinku francouzských králů. Během francouzské revoluce byly královské hroby v Saint-Denis 18. října roku 1793 vyplundrovány a Jindřichovy ostatky skončily spolu s ostatními v hromadném hrobě mimo kostel.

Jindřicha II. vystřídal na trůnu jeho nejstarší syn, František II., který však brzy zemřel. Za vlády dalších dvou Jindřichových synů Karla IX. a Jindřicha III. byla Francie zmítána náboženskými válkami mezi hugenoty a katolíky. Všichni Jindřichovi synové zemřeli bez potomků, proto trůn nakonec připadl jeho zeti Jindřichu IV. z rodu Bourbonů.

Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]

Rodina Jindřicha II.

28. října roku 1533 se oženil s Kateřinou de Medici (13. dubna 1519 - 5. ledna 1589). V době sňatku jim oběma bylo 14 let. Z jejich manželství vzešlo deset potomků – pět synů a pět dcer, jeden chlapec a dvě děvčata však zemřeli jako nemluvňata.

Kromě těchto potomků z manželského lože měl Jindřich II. i tři děti z levého boku:

Genealogie[editovat | editovat zdroj]

Předci Jindřicha II. Francouzského ve třech generacích
Jindřich II. Francouzský Otec:
František I. Francouzský
Děd:
Karel z Angoulême
Praděd:
Jean z Angoulême
Prababička:
Marguerite de Rohan
Babička:
Luisa Savojská
Praděd:
Filip II. Savojský
Prababička:
Markéta Bourbonská
Matka:
Klaudie Francouzská
Děd:
Ludvík XII.
Praděd:
Karel I. Orleánský
Prababička:
Marie Klevská
Babička:
Anna Bretaňská
Praděd:
František II. Bretaňský
Prababička:
Markéta z Foix

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Henry II of France ve Wikimedia Commons

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HARTMANN, Petr Claus, a kol. Francouzští králové a císaři v novověku : od Ludvíka XII. k Napoleonovi III. (1498-1870). Praha : Argo, 2005. 467 s. ISBN 80-7203-517-7.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Meuble héraldique Fleur de lys.svg Chronologie francouzských panovníků
od 987 do 1870
Meuble héraldique Fleur de lys.svg
987 996 1031 1060 1108 1137 1180 1223 1226
   Hugo Kapet Robert II. Jindřich I. Filip I. Ludvík VI. Ludvík VII. Filip II. Ludvík VIII.   
1226 1270 1285 1314 1316 1316 1322 1328 1350
   Ludvík IX. Filip III. Filip IV. Ludvík X. Jan I. Filip V. Karel IV. Filip VI.   
1350 1364 1380 1422 1461 1483 1498 1515 1547 1559
   Jan II. Karel V. Karel VI. Karel VII. Ludvík XI. Karel VIII. Ludvík XII. František I. Jindřich II.   
1559 1560 1574 1589 1610 1643 1715 1774 1792
   František II. Karel IX. Jindřich III. Jindřich IV. Ludvík XIII. Ludvík XIV. Ludvík XV. Ludvík XVI.   
1792 1804 1814 1824 1830 1848 1852 1870
   Napoleon I. Ludvík XVIII. Karel X. Ludvík Filip Napoleon III.   

Dějiny · Francie · Kapetovci · Valois · Bourboni · Bonapartové