Klaudie Francouzská
| Klaudie Francouzská | |
|---|---|
| Královna francouzská | |
 Královna Klaudie | |
| Doba vlády | 1515 – 1524 |
| Narození | 13. říjen 1499 Romorantin |
| Úmrtí | 20. červenec 1524 zámek Blois |
| Pohřbena | Bazilika Saint-Denis |
| Manžel | František I. Francouzský |
| Potomci | Luisa Šarlota František Jindřich Magdalena Karel Markéta Filip |
| Rod | Kapetovci |
| Dynastie | Valois-Orléans |
| Otec | Ludvík XII. |
| Matka | Anna Bretaňská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Klaudie Francouzská (13. říjen 1499, Romorantin – 20. červenec 1524, zámek Blois) byla francouzská královna a bretaňská vévodkyně. Byla nejstarší dcerou francouzského krále Ludvíka XII. z dynastie Valois a jeho druhé manželky Anny Bretaňské. Klaudie byla francouzská princezna, hraběnka ze Soissons, Blois, Coucy, Étampes a Montfortu.
Byla první ženou krále Františka I., matkou jeho nástupce Jindřicha II. a babičkou posledních tří francouzských králů z dynastie Valois, španělské královny Alžběty, lotrinské vévodkyně Klaudie a francouzské královny Margot, manželky Jindřicha IV. Navarrského. Byla také babičkou savojského vévody Karla Emanuela I.
Zásnuby a sňatek[editovat | editovat zdroj]
Protože její matka Anna neměla žádné syny, Klaudie se stala dědičkou bretaňského vévodství. Francouzskou korunu však mohl zdědit pouze mužský následník. V roce 1504 Anna ve snaze udržet Bretaň mimo území francouzské koruny uzavřela smlouvu z Blois, v níž přislíbila Klaudii i s Bretaní a burgundským hrabstvím budoucímu císaři Svaté říše římské Karlovi V. To však bylo nepřijatelné pro rod Valois a zasnoubení bylo brzy zrušeno.
Francouzské šlechtě se nelíbilo zasnoubení s cizincem a naléhala na Ludvíka XII., aby Klaudii provdal za jejího bratrance Františka, vévodu z Angoulême, „který je alespoň Francouz“ a byl také předpokládaným dědicem francouzské koruny. Roku 1506 byli Klaudie a František zasnoubeni. Roku 1514 se Klaudie po smrti své matky stala bretaňskou vévodkyní. 18. května 1514 se v kapli zámku Saint-Germain-en-Laye provdala za Františka.
Dvorský život[editovat | editovat zdroj]
Klaudie, která byla předmětem rušné sňatkové politiky, byla často nemocná, malé postavy a trpěla skoliózou, kvůli čemuž měla hrbatá záda. U dvora ji zastiňovala její tchyně Luisa Savojská a švagrová, vzdělaná „renesanční žena“ Markéta Navarrská.
Když se František v roce 1515 po smrti Ludvíka XII. stal králem, Klaudiinými dvorními dámami byly anglické sestry Anna a Marie Boleynovy a Diana de Poitiers. Mary se stala královou milenkou, než se roku 1519 vrátila domů. Anna sloužila jako Klaudiina oficiální překladatelka při anglických návštěvách, např. v roce 1520, byla také určitou dobu společnicí Klaudiiny mladší sestry Renée. Anna Boleynová se vrátila do Anglie roku 1521 a později se stala milenkou a manželkou anglického krále Jindřicha VIII. a matkou královny Alžběty I. Diana de Poitiers byla hlavní inspirací fontainebleauské školy francouzské renesance a stala se celoživotní milenkou Františkova syna a nástupce Jindřicha II.
Klaudie neměla žádný politický vliv a byla jednou z nejméně významných francouzských královen [1]. Její život se nesl ve znamení neustálých těhotenství. Její manžel měl mnoho milenek, ale vše probíhalo relativně diskrétně. Klaudie u svého služebnictva zavedla přísný mravní kodex, kterému si jen málo lidí dovolilo vysmívat.
Děti[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
- 1. Louisa (19. 8. 1515 Amboise – 21. 9. 1518 tamtéž)[2]
- 2. Šarlota (23. 10. 1516 Amboise – 8. 9. 1524 Saint-Germain-en-Laye)[3]
- 3. František (28. 2. 1518 Amboise – 10. 8. 1536 Tournon-sur-Rhône), bretaňský vévoda a dauphin z Viennois, svobodný a bezdětný[4]
- 4. Jindřich (31. 3. 1519 Saint-Germain-en-Laye – 10. 7. 1559 Paříž), jako Jindřich II. francouzský král od roku 1547 až do své smrti[5]
- ⚭ 1533 Kateřina Medicejská (13. 4. 1519 Florencie – 5. 1. 1589 Blois)[6]
- 5. Magdalena (10. 8. 1520 Saint-Germain-en-Laye – 2. 7. 1537 Edinburgh), [7] pohřbena společně s manželem v Holyroodském opatství[8]
- ⚭ 1537 Jakub V. Skotský (10. 4. 1512 Linlithgow – 14. 12. 1542, Falklandský palác), skotský král od roku 1513 až do své smrti
- 6. Karel (22. 1. 1522 Saint-Germain-en-Laye – 9. 9. 1545 Forest-Montiers), vévoda z Angoulême, Orléansu a Châtelleraultu, hrabě z Clermont-en-Beauvaisis a la Marche, svobodný a bezdětný[9]
- 7. Markéta (5. 6. 1523 Saint-Germain-en-Laye – 15. 9. 1574 Turín), vévodkyně z Berry[10]
- ⚭ 1559 Emanuel Filibert Savojský (8. 7. 1528 Chambéry – 30. 8. 1580 Turín), vévoda savojský od roku 1553 až do své smrti a v letech 1556–1559 místodržící habsburského Nizozemí[11]
- 8. Filip (*/† 1524)
Smrt[editovat | editovat zdroj]
Klaudie zemřela v 24 letech 20. června roku 1524. Příčina její smrti není zcela jasná a historické prameny spekulují o řadě možností: jako jedna z nich se uvádí smrt po porodu nebo potratu, jako další vyčerpání organismu po četných v těsném sledu po sobě jdoucích těhotenstvích; jiná předpokládá souchotiny (kterými trpěla i její matka) a konečně se nevylučuje ani syfilis, kterou ji měl nakazit její manžel.
Po Klaudiině smrti se bretaňským panovníkem stal její nejstarší syn, dauphin František. Po jeho předčasném skonu v roce 1536 se francouzským dauphinem a bretaňským vévodou stal Klaudiin druhý syn, Jindřich, vévoda orleánský, který později nastoupil na francouzský trůn jako Jindřich II.
Král František I. se několik let po Klaudiině smrti znovu oženil s Eleonorou Habsburskou, sestrou císaře Karla V. Poměry u dvora se staly mnohem zhýralejšími a zvěsti tvrdily, že smrt krále Františka roku 1547 byla způsobena syfilidou.
Zajímavost[editovat | editovat zdroj]
Po Klaudii byl pojmenován druh malé světle zelené švestky velikosti vlašského ořechu, známý jako „Reine Claude“ (Královna Klaudie) – renkloda.
Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Claude of France na anglické Wikipedii a Klaudia Francúzska na slovenské Wikipedii.
- ↑ www.geocities.com [online]. [cit. 2009-08-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-08.
- ↑ Louise de Valois. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-28]. Dostupné online.
- ↑ Charlotte de Valois. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-28]. Dostupné online.
- ↑ François III de Valois, dauphin de France. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-28]. Dostupné online.
- ↑ Henry II de Valois-Angoulême, king of France. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-28]. Dostupné online.
- ↑ Catherine de' Medici, Queen-Consort of France. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-28]. Dostupné online.
- ↑ Madeleine of Valois. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-28]. Dostupné online.
- ↑ Madeleine of Valois (1520-1537) - Find a Grave.... www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Charles II de Valois, duc d'Orléans. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-28]. Dostupné online.
- ↑ Marguerite de France, duchesse de Berry. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-28]. Dostupné online.
- ↑ Emmanuel Philibert "Ironhead" duke of Savoy. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-28]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Klaudie Francouzská na Wikimedia Commons - (francouzsky) Podrobný životopis s obrázky
- (německy) Životopis
- Portrét
- Socha (součást manželské hrobky)
Bretaňská vévodkyně
 | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Anna Bretaňská |
1514–1524 Klaudie Francouzská |
Nástupce: František III. Bretaňský |
Francouzská královna
 | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Marie Tudorovna |
1515–1524 Klaudie Francouzská |
Nástupce: Eleonora Habsburská |
Milánská vévodkyně | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Anna Bretaňská |
1515–1521 1524 Klaudie Francouzská |
Nástupce: Kristína Dánská |
- Dynastie Valois-Orléans
- Francouzské královny
- Francouzské princezny
- Bretaňské vévodkyně
- Milánské vévodkyně
- Hraběnky ze Soissons
- Hraběnky z Blois
- Hraběnky z Étampes
- Hraběnky z Coucy
- Francouzští římští katolíci
- Narození v roce 1499
- Narození 13. října
- Úmrtí v roce 1524
- Úmrtí 20. července
- Úmrtí v Blois
- Zemřelé v souvislosti s porodem
- Pohřbení v bazilice Saint-Denis