František z Anjou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František, vévoda z Anjou
František, vévoda z Anjou (vpravo) se sestrou Margot a neznámým mužem (uprostřed)
Příbuzenstvo
otec Jindřich II.
matka Kateřina Medicejská
bratr František II.
bratr Karel IX.
bratr Jindřich III.
sestra Královna Margot
děd František I. Francouzský
babička Cloude Francouzská
děd Lorenzo II. Medicejský
babička Madeleine de la Tour d´Auvergne

František Herkules z Anjou (18. března 1555 Saint-Germain-en-Laye - 19. června1584 Château-Thierry). Nejmladší syn francouzského krále Jindřicha II. z rodu Valois a Kateřiny Medicejské z rodu Medici, bratr francouzských králů Františka II., Karla IX. a Jindřicha III.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Pokřtěn byl jménem Herkules, ale na počest svého staršího bratra Františka II. přijal při biřmování jméno František. V mládí byl velmi ambiciózní a toužil po tom, aby mu byl ve Francii svěřen nějaký důležitý a významný úřad. Toho dosáhl nakrátko jen v roce 1569, kdy zastupoval nepřítomného krále v Paříži. V roce 1574 zemřel král Karel IX. a vládcem Francie se stal další Františkův bratr Jindřich III. Jelikož byl Jindřich III. bezdětný, stal se František následníkem trůnu – Dauphinem. V roce 1576 pak ke svým dosavadním titulům získal další – stal se vévodou z Anjou, Berry a Touraine. S královským bratrem Jindřichem III. vycházel zpočátku dobře, ale jeho touha po moci a uznání byla příliš silná. Přidal se k hugenotské protikrálovské opozici a v řadách protestantského vojska bojoval ve válce v letech 15741576 proti vojskům katolickým. V roce 1576 pak podepsal v Beaulieu dokument ukončující tuto fázi války.

Nizozemské dobrodružství[editovat | editovat zdroj]

V roce 1579 se František nechal přesvědčit Vilémem I. Oranžským k největšímu dobrodružství svého politického života. Vilém I. Oranžský Františka požádal, zda by se nechtěl stát dědičným panovníkem Spojených nizozemských provincií. 29.9. 1580 podepsal vévoda František smlouvu z Plessis-les-Tours, čímž přijal titul Ochránce svobodného Nizozemí.

Nápadník Alžběty I.[editovat | editovat zdroj]

V tomtéž čase se stal František z Anjou také uchazečem o ruku britské královny Alžběty I. Přestože byl mezi Alžbětou a Františkem velký věkový rozdíl (Alžbětě I. bylo 46 let a Františkovi 24 let), byli si od prvního setkání vzájemně velmi sympatičtí. Alžběta nazvala Františka v přátelském žertu "Žába" a říkala mu tak po celou dobu jeho pobytu v Anglii. Sama Alžběta I. si však nebyla vůbec jistá tím, zda vůbec touží po nějakém sňatku. Také obyvatelé Anglie byli většinou proti sňatku své královny a rovněž protestantské šlechtě byla proti mysli představa, že by budoucím králem země měl být katolík a Francouz František. Z přátelství Alžběty a Františka tak nakonec sňatek nevzešel a po třech měsících námluv vévoda z Anjou odjel z Anglie rovnou do Nizozemí.

Odchod z Nizozemí[editovat | editovat zdroj]

Ve Spojených nizozemských provinciích byl František od samého počátku velmi neoblíbený. Provincie Holland a Zeeland jeho vládu nikdy neuznaly a také obyvatelé ostatních provincií se na vévodu, pocházejícího z francouzské královské katolické rodiny, dívali s podezřením. Vilém I. Oranžský byl rovněž kritizován za svou „francouzskou politiku“. František byl se svou slabou politickou pozicí velmi nespokojený a toužil po dosažení absolutní vlády nad celým územím. V roce 1582 dorazily do Nizozemí francouzské vojenské posily a František se rozhodl dobýt jemu nepřátelská města Antverpy, Bruggy, Dunkerke a Ostende. 18. 1. 1583 se vévoda se svým vojskem objevil před branami Antverp. Občany města požádal o otevření bran města a umožnění pokojného vstupu. Vojsko bylo skutečně do města vpuštěno, ale pak se za ním brány náhle opět uzavřely. Vojáci se ocitli v pasti. Občané města na ně z oken házeli kameny, kachle a další těžké předměty. Františkovi a malé skupině vojáků se podařilo utéci. Na ulicích Antverp však zůstalo 1500 mrtvých. Touto ostudnou událostí skončila vláda Františka vévody z Anjou v Nizozemí.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Krátce po návratu do Francie onemocněl František malárií. V roce 1584 ho nechala matka Kateřina Medicejská převézt do Paříže, kde se umírající František setkal s bratrem Jindřichem III., který mu zřejmě vše odpustil. 19. 6. 1584 František vévoda z Anjou ve věku 29 let zemřel. Pochován byl v katedrále Saint-Denis. Nikdy se neoženil a nezanechal po sobě žádné potomky. Po smrti rovněž bezdětného Jindřicha III. se stal králem Francie Jindřich IV. z rodu Bourbonů.

Tituly[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1560 vévoda z Évreux. Od roku 1566 vévoda z Alençonu a Chàteau-Thierry, hrabě z Perche, Meulan a Mantes. Od roku 1574 Dauphin a od roku 1576 vévoda z Anjou, Berry a Touraine.