Valentina Visconti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Valentina Visconti
Příbuzenstvo
otec Gian Galeazzo Visconti
matka Izabela Francouzská
manžel Ludvík z Valois
syn Karel I. Orleánský
syn Filip
dcera Jan Orleánský
dcera Markéta Orleánská

Valentina Visconti (italsky Valentina Visconti, 13714. prosince 1408 Blois) byla vévodkyně orleánská z rodu Viscontiů, současníky obviňována z magie a čarodějnictví.[1] Vzdělaná a inteligentní vévodkyně byla obdivovatelkou iluminovaných rukopisů, jednou ze zákaznic dílny Jana z Arrasu[2] a také patronkou básníka Eustacha Deschampse.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jako dcera milánského vévody Giana Galeazza Viscontiho a Izabely, dcery francouzského krále Jana se 17. srpna 1389 se stala manželkou Ludvíka, mladšího bratra krále Karla VI. Téhož měsíce se zúčastnila velkolepého vjezdu královské rodiny do Paříže. Mladý král nechal tehdy korunovat svou choť Isabelu a Pařížané, kteří Isabele říkali prasnice, byli nadšení prý nevšední krásou Valentiny, což jí vyneslo královninu nenávist.[3]

Roku 1392 se u krále Karla při válečném tažení projevilo duševní onemocnění, které poznamenalo osudy celé rodiny i království. Po dočasné úzdravě se nemoc vrátila v červnu 1393 a tehdy chorý panovník pochyboval o své vlastní totožnosti a nepoznával ani svou ženu, které se dokonce snažil vyhýbat. Naopak vyhledával přítomnost Valentiny a chodil ji pravidelně navštěvovat, což samozřejmě podnítilo královninu zášť.[4] Dvořané začali Valentinu obviňovat z provozování magie a čarodějnictví.[1]

Všeobecně se tvrdí, že královu nemoc zapříčinila vévodkyně orleánská a že v Lombardii, odkud vévodkyně pochází, umějí lépe než kde jinde užívat jedů a kouzel...
— Michel Pintoin[4]

Postupem času se podezřelým z nekalých čárů stal i Ludvík Orleánský, který nakonec svou ženu, podezřívanou i z otravy batolat, raději odvezl na venkov.[5] Tam ji také při návštěvě Francie roku 1398 navštívil Václav IV., kterému návštěva "čarodějnice" u protiorleánské kliky politicky uškodila.

Valentina i ve vyhnanství nadále četla, objednávala si nové rukopisy[6] a jistě i na venkov se donesla fáma o milostném vzplanutí jejího muže a královny. Roku 1407 ovdověla, když byl Ludvík po společném vyjednávání v Paříži zavražděn na příkaz burgundského vévody Jana Nebojácného[7] a jeho zohavené tělo se našlo v pařížských ulicích. Jan Nebojácný, který se svou objednávkou vraždy vůbec netajil, byl vypovězen ze země.

Isabela svého muže přežila o pouhý rok. Zemřela v prosinci 1408 na zámku v Blois a byla pohřbena v pařížském klášteře celestýnů.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Valentina Visconti (duchess of Orleans) ve Wikimedia Commons

  1. a b EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha : Argo, 2003. 420 s. Dále jen Francouzští králové. ISBN 80-7203-465-0. S. 292.  
  2. NEJEDLÝ, Martin. Středověký mýtus o Meluzíně a rodová pověst Lucemburků. Dolní Břežany : Scriptorium, 2007. ISBN 978-80-86197-81-4. S. 54.  
  3. Středověký mýtus, str. 55
  4. a b Středověký mýtus, str. 65-67
  5. Středověký mýtus, str. 69
  6. Středověký mýtus, str. 382
  7. Francouzští králové, str. 295