Východní křesťanství
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Východní křesťanství je souborný název pro pravoslaví a orientální církve.
Východ římské říše tvořila řecky mluvící evropská část a semito-hamitská blízkovýchodní část. V 5. století se jednota církve na Východě rozpadá, když po Chalkedonském koncilu dochází ke schizmatu, jímž se od všeobecné církve vydělují církve orientální.
Od 9. století začíná proces rozpadu jednoty mezi křesťanským Východem a Západem, způsobená mj. tím, že od 6. století většina vzdělaného obyvatelstva obou bývalých částí římské říše přestává umět jazykem druhé poloviny říše (latinsky, resp. řecky).