Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha
Titulní strana čtvrtého vydání Dona Quijota
Titulní strana čtvrtého vydání Dona Quijota
Autor Miguel de Cervantes
Původní název El ingenioso hidalgo Don Quixote de la Mancha
Překladatel Václav Černý
Zdeněk Šmíd
Ilustrátor Gustave Doré
Země Kastilie Kastilie, La Mancha
Jazyk španělština
Žánry rytířský román, parodie
Vydavatel Juan de la Cuesta
Datum vydání 1605, 1615
Česky vydáno 1838
Počet stran ca 772

Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha (originální název z roku 1605 El ingenioso hidalgo Don Quixote de la Mancha, později Don Quijote de la Mancha či též Don Quijote [don kichote]) je pravděpodobně nejslavnějším španělským románem a jedním z klíčových děl světové literatury. Jeho autorem je Miguel de Cervantes y Saavedra. Jedná se o román z období renesance, který uvedl do literatury komicky vyjádřený rozpor mezi skutečností a iluzí. V současné době je Don Quijote přeložen do 85 různých jazyků.[1][2]

Členění románu[editovat | editovat zdroj]

Román se skládá ze dvou částí. První část vyšla 16. ledna 1605 v Madridu pod názvem Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha (El ingenioso hidalgo don Quijote de la Mancha) a stala se bestsellerem.[2] Je velmi pravděpodobné, že první díl byl napsán během jeho pobytu ve vězení v letech 1597–1602.[3]

Roku 1614 vyšlo druhé pokračování knihy, které však nebylo napsáno Cervantesem, pod názvem Segundo tomo del ingenioso hidalgo Don Quixote de la Mancha - que contiene la tercera salida, y es la quinta parte de sus aventuras podepsána pseudonymem Alonso Fernández de Avellaneda, obdivovatelem Lope de Vegy, Cervantesova rivala.[4] Až do této doby Cervantes neplánoval žádné další pokračování Dona Quijota a nebyl zvlášť literárně činný, nicméně je pobouřen dílem Fernándeze a rychle sepisuje druhý díl své knihy.[3] Byla vydána roku 1615 pod názvem Segunda parte del ingenioso cavallero Don Quixote de la Mancha a zároveň do ní vložil některé své názory ohledně Fernandézova nepovoleného pokračování.[5]

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Don Quijote na obraze Honoré Daumiera z roku 1868.

První část románu popisuje první dvě výpravy a končí „nalezenými“ epitafy na dona Quijota. Druhá část popisuje třetí výpravu rytíře a končí popisem jeho smrti. Román začíná představením hlavní postavy – chudého šlechtice neznámého jména (nejspíš "Alonso Quijano") z kraje La Mancha, který všechen svůj čas tráví čtením starých rytířských románů. Fiktivní svět ho tak pohltí, že se rozhodne vzkřísit zašlou slávu rytířského stavu tím, že se sám stane potulným rytířem, který napraví křivdy, pomáhá vdovám a sirotkům a ochraňuje slečny. Vytáhne tedy starou rezavou zbroj po předcích, opraví ji a svou starou bílou herku ve stáji přejmenuje na Rocinantu, jakožto toho nejlepšího rytířského koně pod sluncem. Sám si pak dá vznešenější jméno "Don Quijote de la Mancha" a z prosté venkovské dívky - Aldonzy Lorenzové, učiní dámu a paní svého srdce pod novým jménem Dulcinea de Tobosa. Společně se svým zbrojnošem Sanchem Panzou, kterému za jeho služby slíbí ostrov, pak vyráží na cesty. Od jeho bláznovství a putování se ho snaží odradit jeho okolí, hlavně jeho neteř, farář a holič, ale nakonec má i Sancho často značné pochybnosti o pánově zdravém rozumu. Párkrát se jim sice podaří dostat Dona Quijota zpátky domů, ale nakonec se vždy opět vydává zpátky na svou pouť světem.
Jedno z nejznámějších dobrodružství Dona Quijota pojednává o boji s větrnými mlýny, kdy místo nich viděl obry a snažil se s nimi bojovat.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Don Quijote, autor Cyprián Majerník (1909–1945)

Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha se často označuje jako jedno z největších děl beletrie světa. V anketě nejvýznamnějších autorů světa pořádané Norwegian Book Clubs v roce 2002 byla zařazena mezi 100 nejlepších děl belerie.[6][7]

Některé prvky této knihy se přenesly i do samotného jazyka a staly se ustálenými obraty. Označení „Don Kichot“ (případně "donkichotství") se vžilo pro lidi, kteří se, podobně jako tento rytíř, snaží dosáhnout nemožného, věčně sní a nedívají se na realitu.[8][9] Jako "boj s větrnými mlýny" se pak označuje zbytečná snaha, nerovný boj nebo boj s fiktivním nepřítelem.[10]

Vliv na umění[editovat | editovat zdroj]

Don Quijote posloužil i jako námět pro díla umělců jako Vicente Blasco Ibáñez, Gustave Doré, Salvador Dalí, Pablo Picasso či Cyprián Majerník. Salvador Dalí dokonce ilustroval jedno vydání dona Quijota a originály těchto ilustrací jsou vystavené v Dalího muzeu v Paříži.[11]

Don Quijote inspiroval i řadu hudebních děl. Operu na tento námět složili například Georg Philipp Telemann (1761), Niccolò Piccinni (1765), Felix Mendelssohn-Bartholdy (Die Hochzeit des Camacho, 1827), Saverio Mercadante (1829), Henri Boulanger (1869) a Manuel de Falla (El Retablo de Maese Pedro, 1923). Nejznámější je zpracování Julese Masseneta - Don Quichotte, z roku 1910. Don Quijote se stal i tématem baletu, např. Don Quixote (Ludwig Minkus, 1869) nebo Le Chevalier errant (Jacques Ibert, 1935), symfonické básně (Richard Strauss, 1897) či muzikálu (Mitch Leigh - Man of La Mancha z roku 1965, Jacques Brel - L'homme de la Mancha, 1968).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kolektiv autorů. Literatura pro 1. ročník středních škol, učebnice. Brno : Didaktis, 2009. ISBN 978-80-7358-115-2. Kapitola Miguel de Cervantes y Saavedra, s. 98.  
  2. a b http://www.ovx.cz/quijote/don-quijote/
  3. a b Miguel de Cervantes. Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha. Překlad Václav Černý. Praha : Levné Knihy, 2005. ISBN 80-7309-190-9. Kapitola Miguel de Cervantes y Saavedra (Z předmluvy Václava Černého), s. 1.  
  4. D. Eisenberg, Cervantes, Lope and Avellaneda, 1
  5. J. Ormsby, About Cervantes and Don Quixote
  6. http://www.guardian.co.uk/world/2002/may/08/books.booksnews
  7. http://news.bbc.co.uk/2/hi/entertainment/1972609.stm
  8. PhDr. Josef Filipec, CSc.; prof. PhDr. František Daneš, DrSc.; PhDr. Jaroslav Machač, Vladimír Mejstřík, prom. ped. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 4. vyd. Praha : Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1347-7. Kapitola donkichot, s. 65.  
  9. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. [s.l.] : LEDA, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Kapitola donkichot, s. 141.  
  10. http://www.phrases.org.uk/meanings/tilting-at-windmills.html
  11. http://www.daliparis.com/english/dali-illustrator.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kolektiv autorů. Literatura pro 1. ročník SOŠ. Praha : SPN, 2005. ISBN 80-7235-128-1. Kapitola Miguel de Cervantes y Saavedra, s. 181-182.  
  • FOUSEK, Michal. Don Quijote v proměnách času a prostoru. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2005. ISBN 80-7308-098-2. (španělsky, česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu