Jacques Brel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Jacques Romain Georges Brel
Význam: 
    *** NAROZENÍ ***
Narození
Datum: 8. dubna 1929
Místo: Belgie Schaerbeek, Belgie
Úmrtí
Datum: 9. října 1978
Místo: FrancieBobigny, Francie

Jacques Brel (8. dubna 1929, Schaerbeek – 8. října 1978, Bobigny), byl belgický šansoniér, písničkář, básník, herec a režisér.

Obsah

[editovat] Životopis

[editovat] Mládí

Narodil se v Belgii v rodině soukromého podnikatele, který vlastnil továrnu na textilní kartony. Studoval jen s malým zájmem o školu (kromě hodin francouzštiny). Mladý Jacques Brel se aktivně zajímal o amatérské divadlo. Později vystudoval řečtinu, latinu a obchodní právo. Předpoklad, že jednou převezme rodinnou textilní továrnu se nikdy nenaplnil, práce obchodníka a podnikatele ho prakticky nikdy nezajímala. V roce 1951 si bere za ženu Thérèse Michielsen, řečená „Miche“ (=“bochník“) a koncem téhož roku se jim rodí dcera Chantal.

[editovat] Začátky

Od roku 1952 skládá své první písně, které zpívá v rodinném kruhu nebo v bruselských kabaretech. Již v této době v sobě skrývá onu sílu, a to jak ve svých textech, tak ve své osobité interpretaci. Jeho rodině se tyto pokusy vůbec nelíbí, a v žádném případě ho nepodporuje v jejich pokračování. On však vytrvává, a v roce 1953 vydává svůj první singl. Poté opouští Brusel a sám se vydává do Paříže, na pozvání Jacquese Canettiho, objevitele nových talentů který pracuje u Philipsu a vlastní kabaret Les trois baudets. Jeho rodina mu odmítá další peníze, rodí se jeho druhá dcera France. Jsou to léta největších problémů. V roce 1955 za ním přijíždí jeho žena s dětmi, a usazují se v Montreuil. Vydává své první dlouhohrající gramofonové album. Zpívá pro křesťanské organizace, a tak ho George Brassens přezdívá „biskup Brel“ – s velkou dávkou humoru, neboť byli přátelé.

[editovat] První úspěchy

V roce 1956 potkává pianistu Françoise Raubera, který ho bude od této chvíle doprovázet a starat se o aranžmá jeho písní. V roce 1957 potkává dalšího pianistu, Gérarda Jouannesta, který ho bude výhradně doprovázet na scéně, zatímco François Rauber pracuje s Brelem ve studiu. Postupně si Brel vytváří své publikum a získává první úspěchy. V roce 1957 dostává jeho druhá deska Velkou cenu Akademie Charles Cros. Koncem roku 1958 má první úspěch v pařížské Olympii, a v roce 1959 v jiné slavné pařížské hale Bobino.

[editovat] Roky slávy

Od tohoto momentu vše na sebe navazuje v pekelném rytmu, a v roce 1966 opouští scénu. 16. května 1967 absolvuje svůj poslední recitál.

V létě 1967 točí film Rizika zaměstnání a začíná cestovat pos větě na plachetnici. V dalších letech se věnuje filmu jako režisér či herec (např. Dobrodružství je dobrodružství od Clauda Lelouche)

V roce 1974 vše opuští a odjíždí na plachetnici. Je těžce nemocen, po první operaci rakoviny plic. Usazuje se na Markézách na tichomořském ostrůvku Hiva Oa. Pracuje zde jako pilot a majitel malého letadla, létá jako aerotaxi pro místní obyvatele.

V roce 1977 se vrací do Paříže a natáčí další album, kterého se během prvního týdne prodá více než neuvěřitelných milion kopií. Vrací se zpět na ostrovy, ale v červenci 1978 se jeho zdravotní stav zhoršuje a je přepraven do Francie. Umírá v říjnu téhož roku. Je pochován na Markézách, po boku Paula Gauguina.

Nejen ve frankofonním světě je považován za jednoho z největších šansoniérů, hudebních skladatelů a básníků druhé poloviny dvacátého století. Jeho vliv na francouzskou (a belgickou) hudební scénu je stále významný. Dodnes je symbolem nonkonformismu, a některé jeho texty, přestože známé, neustále překvapují jejich násilnou prozíravostí.

V prosinci 2005 byl zvolen diváckým SMS hlasováním za největšího Belgičana (všech dob) ve stejnojmenné anketě státní televize RTBF.

[editovat] Dílo

[editovat] Písňová tvorba

Diskografie:

  • Grand Jacques - 1954
  • Quand On n'a Que l'Amour - 1957
  • Au Printemps - 1958
  • La Valse à Mille Temps - 1959
  • Marieke - 1961
  • Enregistrement Public à l'Olympia 1961 - 1962
  • Les Bourgeois - 1962
  • Enregistrement Public à l'Olympia 1964 - 1964
  • Les Bonbons - 1966
  • Ces Gens-Là - 1966
  • Jacques Brel '67 - 1967
  • J'arrive - 1968
  • L'Homme de la Mancha 1968
  • Ne Me Quitte Pas - 1972
  • Brel - 1977

Nejznámější písně:

  • Buržousti (Les Bourgeois)
  • Bigotní ženy (Les Bigotes)

[editovat] Filmová tvorba

Režie:

  • Franz - 1971, v tomto filmu působil zároveň jako herec
  • Le Far West - 1973, v tomto filmu působil zároveň jako herec

Herec:

[editovat] Odkazy

Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Jacques Brel

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Jacques_Brel“