Jacques Brel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jacques Brel
alt =
Narození 8. dubna 1929
Belgie Schaerbeek, Belgie
Úmrtí 9. října 1978 (49 let)
Francie Bobigny, Francie
Manžel/ka Thérèse Michielsenová

Jacques Brel (8. dubna 1929, Schaerbeek9. října 1978, Bobigny), byl belgický šansoniér, písničkář, básník, herec a režisér.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Belgii v rodině soukromého podnikatele, který vlastnil továrnu na karton. Studoval jen s malým zájmem o školu (kromě hodin francouzštiny). Mladý Jacques Brel se aktivně zajímal o amatérské divadlo. Později vystudoval řečtinu, latinuobchodní právo. Předpoklad, že jednou převezme rodinnou textilní továrnu, se nikdy nenaplnil, práce obchodníkapodnikatele ho prakticky nikdy nezajímala. V roce 1951 si vzal za ženu Thérèse Michielsen, řečenou „Miche“ (=“bochník“) a koncem téhož roku se jim narodila dcera Chantal.

Začátky[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1952 skládal své první písně, které zpíval nejprve v rodinném kruhu nebo v bruselských kabaretech. Již v této době v sobě skrýval onu sílu, a to jak ve svých textech, tak ve své osobité interpretaci. Jeho rodině se tyto pokusy vůbec nelíbily a v žádném případě jej nepodporovala v jejich pokračování. On však vytrval a v roce 1953 vydal svůj první singl. Poté opustil Brusel a sám se vydal do Paříže, na pozvání Jacquese Canettiho, objevitele nových talentů, který pracoval u Philipsu a vlastnil kabaret Les trois baudets. Jeho rodina mu odmítla půjčit další peníze, narodila se jeho druhá dcera France. Byla to léta největších problémů. V roce 1955 za ním přijela jeho žena s dětmi a usadili se v Montreuil. Vydal své první dlouhohrající album. Zpíval pro křesťanské organizace, a tak jej Georges Brassens začal přezdívat „abbé Brel“ – s velkou dávkou humoru, neboť byli přátelé.

První úspěchy[editovat | editovat zdroj]

V roce 1956 se setkal s pianistou Françoisem Rauberem, který jej od té doby doprovázel a staral se o aranžmá jeho písní. V roce 1957 se setkal s dalším pianistou Gérardem Jouannestem, který jej potom výhradně doprovázel na scéně, zatímco François Rauber s ním pracoval ve studiu. Postupně si vytvořil své publikum a získal první úspěchy. V roce 1957 obdržela jeho druhá deska Velkou cenu Akademie Charles Cros. Koncem roku 1958 měl první úspěch v pařížské Olympii a v roce 1959 v jiné slavné pařížské hale Bobino.

Nejplodnější období[editovat | editovat zdroj]

Od tohoto momentu na sebe vše navazovalo v rychlém rytmu, v roce 1966 opustil scénu. Dne 16. května 1967 absolvoval svůj poslední recitál.

V létě 1967 natočil film Rizika zaměstnání a začal cestovat po světě na plachetnici. V dalších letech se věnoval filmu jako režisér či herec (např. Dobrodružství je dobrodružství od Clauda Lelouche).

V roce 1974 vše opustil a odjel na plachetnici. Byl těžce nemocen, po první operaci rakoviny plic. Usadil se na Markézách na tichomořském ostrůvku Hiva Oa. Pracoval zde jako pilot a majitel malého letadla, létal zde jako aerotaxi a vozil poštu pro místní obyvatele.

V roce 1977 se vrátil do Paříže a natočil své další album, kterého se během prvního týdne prodalo neuvěřitelných více než milion kusů. Vrátil se zpět na ostrovy, ale v červenci 1978 se jeho zdravotní stav zhoršil a byl přepraven do Francie. Zemřel v říjnu téhož roku. Je pochován na Markézách, po boku Paula Gauguina.

Nejen ve frankofonním světě je považován za jednoho z největších šansoniérů, hudebních skladatelůbásníků druhé poloviny 20. století. Jeho vliv na francouzskou (a belgickou) hudební scénu je stále významný. Dodnes je symbolem nonkonformismu a některé jeho texty, přestože známé, neustále překvapují svou násilnou prozíravostí.

V prosinci 2005 byl zvolen diváckým SMS hlasováním za největšího Belgičana (všech dob) ve stejnojmenné anketě státní televize RTBF.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Písňová tvorba[editovat | editovat zdroj]

Diskografie:

  • Grand Jacques1954
  • Quand On n’a Que l’Amour1957
  • Au Printemps1958
  • La Valse à Mille Temps1959
  • Marieke1961
  • Enregistrement Public à l’Olympia 19611962
  • Les Bourgeois1962
  • Enregistrement Public à l’Olympia 19641964
  • Les Bonbons1966
  • Ces Gens-Là1966
  • Jacques Brel ’671967
  • J’arrive1968
  • L’Homme de la Mancha1968
  • Ne Me Quitte Pas1972
  • Brel1977

Filmová tvorba[editovat | editovat zdroj]

Režie:

  • Franz1971, v tomto filmu působil zároveň jako herec
  • Le Far West1973, v tomto filmu působil zároveň jako herec

Herec:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]