Zucchero

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zucchero
Na dánském festivalu ve Skanderborgu, 2007.
Na dánském festivalu ve Skanderborgu, 2007.
Základní informace
Rodné jméno Adelmo Fornaciari
Jinak zvaný Zucchero Fornaciari
Narození 25. září 1955 (59 let)
ITA Reggio nell'Emilia, Itálie
Žánry Pop, Rock, Soul, blues, funky
Aktivní roky 1970 – současnost
Vydavatel Polydor/Universal Music Group
Web www.zucchero.it
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zucchero, rodným jménem Adelmo Fornaciari (* 25. září 1955, Reggio nell'Emilia), všeobecně známý pod uměleckým jménem Zucchero Fornaciari, je italský rockový zpěvák a skladatel ovlivněný několika hudebními styly jako jsou gospel, blues, rock, především pak ale baladickou a rytmickou linkou ve stylu boogie.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako Adelmo Fornaciari v severoitalském městě Reggio nell'Emilia. Většinu dětství však strávil v toskánském přímořském letovisku Forte dei Marmi. V současnosti žije v Pontremoli. Občas koncertuje se svou dcerou Irene Fornaciariovou.

Jeho hudební kariéra začala v roce 1970, kdy byl členem několika neznámých skupin jako I ducali, Le nuove luci, Sugar & Daniel, Sugar & Candies, a také formace Taxi se kterou v roce 1981 vyhrál na hudebním festivalu Castrocaro. O rok později se poprvé objevil na známém Festivalu Sanremo s písní Una notte che vola via, v roce 1983 pak zpíval skladbu Nuvola na festivalu ve Fiori. Stejného roku vydal první album Un po' di Zucchero s průměrným ohlasem.

Roku 1984 přechodně přesídlil do Kalifornie, kde spolupracoval s italským producentem Corradem Rusticim. Výsledkem práce se stalo album s názvem Donne, které vyšlo v roce 1985. Titulní píseň Donne se stala v rodné Itálii hitem. Následovalo album Blue's z roku 1988, které se stalo nejprodávanější nahrávkou v italské historii a jméno Zucchero zdomácnělo jak v rodné zemi, tak i ve zbytku Evropy. Hity se staly písně Con Le Mani, Solo una sana... a zejména Senza una Donna, kterou nazpíval s Paulem Youngem. Na následujícím turné se na jevišti potkal například s Joe Cockerem, Rayem Charlesem nebo Dee Dee Bridgewaterovou.

V roce 1989 vydává v Memphisu se skupinou desku Oro incenso e birra, album které je do značné míry ovlivněno americkým soulem. Obsahuje hity jako Diamante, Overdose (d'Amore), Il Mare a Wonderful World. V rolích spoluhráčů se zde objevili Eric Clapton či bluesový zpěvák Rufus Thomas. Album se stalo jedním z jeho nejúspěšnějších, když se ho celosvětově prodalo více než předchozího.

Mezinárodní úspěch[editovat | editovat zdroj]

Na dánském kfestivalu ve Skanderborgu, 2007.

Po více než milionu prodaných kopií alb Blue's a Oro incenso e birra jen v Ïtálii, se v roce 1990 vydal dobýt zbytek Evropy. Začal produkovat anglické verze svých písní. Nejslavnější skladbou je Senza una Donna (Bez ženy), která má jak sólovou verzi, tak i formu duetu spolu s Paulem Youngem. V období 1991-1993 nahrál písně se slavnými zpěváky jako jsou Sting, Luciano Pavarotti, Andrea Bocelli, Peter Maffay, Elton John, Brian May a Eric Clapton. Většina z těchto duetů se objevil na kompilačním albu Zu & Co. z roku 2004. V roce 1992 se účastnil se skupinou Queen vzpomínkového koncertu na Freddie Mercuryho, když zazpíval Las Palabras de Amor. Roku 1991 vydal první živé album Live at the Kremlin z moskevského koncertu, kde se v roli hostů objevili Randy Crawfordová a Toni Childsová.

V roce 1992 vydal album Miserere. O dva roky později se objevil jako jediný z evropských zpěváků na 25. výročním koncertu k pořádání Festivalu ve Woodstocku. Roku 1995 vydal album Spirito DiVino, které obsahuje hity jako Il Volo, Papa perché? a X colpa di chi. Prodejnost překročila 3 miliony kopií po Evropě a deska se umístila na prvním místě celoroční italské hitparády. Následovaly další alba. Na jaře 2004 byla vydána deska Zu & Co produkovaná dlouhých šestnáct let, která obsahuje duety se známými zpěváky jako Sting, B. B. King, Miles Davis, Maná, Sheryl Crow, Eric Clapton a Solomon Burke. 6. května 2004 jej pak představil na koncertu v londýnské Royal Albert Hall, kterého se zúčastnila řada hostů, mimo jiné zde uvedl cover verzi skladby Everybody's Got To Learn Sometime s korejskou houslistkou Jenny Bae.[1]. V červenci 2005 vystoupil na charitativním koncertu Live 8, a to jak na pódiu v Římě, tak i v Paříži.

V září 2006 bylo vydáno dosud jeho poslední studiové album Fly, které obsahuje hity Bacco perbacco, Cuba libre, Occhi, a Un Kilo. Po dalším kompilačním albu vyjel během jara 2008 na evropské turné nazvané All the Best tour, které zahrnovalo koncerty v Royal Albert Hall, na Rudém náměstí v Moskvě i fotbalovém stadionu AC Milan San Siro. Poté účinkoval v newyorské Carnegie Hall a poprvé v Austrálii. V listopadu 2008 vydal živou nahrávku Live in Italy, kterou tvořila sada 2 CD a 2 DVD s vystoupeními ve Veroně 2007 a Milánu 2008.

Výběr diskografie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Diskografie Zucchera.
  • Un po' di Zucchero (1983)
  • Zucchero and the Randy Jackson Band (1985)
  • Rispetto (1986)
  • Blue's (1987)
  • Snack Bar Budapest (1988, filmový soundtrack)
  • Oro incenso e birra (1989)
  • Zucchero sings his hits in English (1990)
  • Zucchero (1991)
  • Zucchero Live at the Kremlin (1991)
  • Miserere (1992)
  • Diamante (1994)
  • Spirito DiVino (1995)
  • The best of Zucchero Sugar Fornaciari's greatest hits (1997)
  • Bluesugar (1998)
  • Overdose d'amore the ballads (1999)
  • Bluesugar & Whitechristmas (1999)
  • Shake (2001)
  • Zu & Co. (2004)
  • Zu & Co live at the Royal Albert Hall - May 6, 2004 (2004)
  • Zucchero & Co - American edition (2005)
  • Zu & Co ultimate duets collection (2 CDs + DVD, 2005)
  • Fly (2006)
  • All the Best (2007)
  • Live in Italy (2 CDs + 2 DVDs, 2008)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zucchero na anglické Wikipedii.

  1. Zucchero feat. Jenny Bae: Everybody's Got To Learn Sometime, YouTube

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]