Franco Battiato

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Franco Battiato
F Battiato.jpg
Základní informace
Rodné jméno Franco Battiato
Jinak zvaný Süphan Barzani (jako malíř)
Narození 23. března 1945 (69 let)
Itálie Jonie, dnes Riposto, Itálie
Původ Itálie Catania, Sicílie, Itálie
Žánry easy listening, experimentální hudba, pop music, klasická hudba, progressive rock, opera
Povolání hudebník, filmový režisér, malíř
Aktivní roky 1965 – současnost
Vydavatel Ricordi
EMI
Sony Music
Příbuzná
témata
Alice, Juri Camisasca, Giuni Rosso, Milva
Website www.battiato.it
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franco Battiato (* 23. března 1945, Jonie, dnes Riposto, Itálie) je italský zpěvák, skladatel, muzikant, režisér a malíř (jako Süphan Barzani). Je jedním z nejvýraznějších hudebníků poválečné italské scény. Za své tvůrčí období vystřídal mnoho hudebních stylů: romantické začátky, poté experimentální hudba, avantgarda, lyrická díla, etno hudba, progresivní rock a pop. Vždy měl obrovský úspěch u publika a ještě větší u kritiků.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

První singly[editovat | editovat zdroj]

Poté, co přesídlil do centra italské hudební scény, do Milána, vychází roku 1965 první jeho dvě díla jako přílohy časopisu Nuova Enigmistica Tascabile. Jako autor je uveden Francesco Battiato a tyto nahrávky jsou dnes sběratelsky velmi cenné, nikdy poté nebyly znovu nahrány ani vydány. První s názvem L'amore è partito byla představena ve stejném roce na Festivalu v Sanremu duem Beppe Cardile a Anita Harris. Druhá, …e più ti amo, je převzatá od francouzského zpěváka Alaina Barrièrea a přeložena Ginem Paolim.

Protestsong[editovat | editovat zdroj]

Roku 1967 si jej všiml italský zpěvák a divadelní herec Giorgio Gaber a přivedl jej k tehdy populárnímu stylu protestsongů. Prvními singly byly La torre a Il mondo va così. Battiato se také zúčastnil inscenace Shakespearovy hry Mnoho povyku pro nic, kde zarecitoval několik veršů. S Gaberem napsal také písně …e allora dai! (představena na Sanremu) a Gulp Gulp.

Romantické období[editovat | editovat zdroj]

Roku 1968 přechází k vydavatelství Phillips. To mu vydalo jen pár skladeb v roce 1971, Vento caldo a Marciapiede. Jistý úspěch zaznamenala i píseň È l'amore, která je ale významná tím, že naznačila další zpěvákovo tvůrčí směřování. Píseň Bella ragazza se celkem dobře umístila v soutěži o hledání hitu léta 1969.

Experimenty s avantgardou[editovat | editovat zdroj]

Roku 1972 se skupinou Osage Tribe vydává jazz rockové LP Arrow Head a Un falco nel cielo, jehož obal se stal velmi populárním (ukázka). Ve stejném roce pomáhá Riccardu Pirollimu s albem Area di servizio (zpívá zde v písních Giorno d'estate, Nebbia a Biscotti e the). Také spolupracuje na albu La finestra dentro od Juriho Camisasky.

V letech 19711975 vydává sérii veleúspěšných a dodnes kultovních alb pod značkou Bla bla, Fetus (s ve své době cenzurovanou obálkou[1], Pollution (píseň Beta obsahuje mimojiné skladbu Vltava od Bedřicha Smetany doplněnou Battiatovým zpěvem), Sulle corde di Aries, Clic a M.elle le Gladiator. Skladba Propredad prohibida z alba Clic je znělkou zpravodajství na druhém kanále italské veřejnoprávní televize RAI. Roku 1976 po likvidaci vydavatelství Bla bla, přechází k Ricordi, kde vydává další avantgardní alba, Battiato, Juke Box a L'Egitto prima delle Sabbie. Se skladbou L'Egitto prima delle Sabbie, která se skládá z opakování jediného akordu po dobu 25 minut získal Battiato roku 1978 Stockhausenskou cenu za soudobou hudební tvorbu. V této době začíná spolupracovat s houslistou Giustem Pio.

Největší úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Roku 1978 zahajuje spolupráci s Piem skladbami Adieu a San Marco (zpívané francouzsky), ve kterých oba používají pseudonymy (Battiato je Albert Kui). O čtyři roky později nazpívá píseň Una storia inventata zpěvakča Mina.

S přechodem k vydavatelství EMI roku 1979 se Battiato vrací k orientální tematice a s ní přichází největší úspěchy, alba L'era del cinghiale bianco, Patriots, La voce del padrone, L'arca di Noè, Orizzonti perduti, Mondi lontanissimi, Fisiognomica, Giubbe rosse, Come un cammello in una grondaia, Caffé de la Paix a L'ombrello e la macchina da cucire, ke kterému vytvořil texty italský filosof Manlio Sgalambro. Píseň La cura byla v jistém průzkumu mezi Italy vyhlášena za nejhezčí italskou zamilovanou píseň posledních dvaceti let.

Spolupráce s Manliem Sgalambrem[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1994 spolupracuje na textech s filosofem Sgalabrem a vydává ve vydavtelství Virgin. Vycházejí další velmi úspěšná alba L'imboscata, Gommalacca, Ferro battuto, Dieci stratagemmi a naposledy Il vuoto.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Alba[editovat | editovat zdroj]

Kompilace[editovat | editovat zdroj]

Alba ve španělštině[editovat | editovat zdroj]

Alba v angličtině[editovat | editovat zdroj]

Mini LP[editovat | editovat zdroj]

Klasika[editovat | editovat zdroj]

Singly[editovat | editovat zdroj]

  • 1965: L'amore è partito
  • 1965: E piu ti amo
  • 1967: La torre / Le reazioni
  • 1967: Triste come me / Il mondo va così
  • 1968: È l'amore / Fumo di una sigaretta
  • 1969: Sembrava una serata come tante / Gente
  • 1969: Bella ragazza / Occhi d'or
  • 1971: Vento caldo / Marciapiede
  • 1972: Energia / Una cellula
  • 1972: La convenzione / Paranoia
  • 1979: L'era del cinghiale bianco / Luna indiana
  • 1981: Bandiera bianca / Summer on a Solitary Beach
  • 1984: I treni di Tozeur / Le biciclette di Forlì
  • 1985: No Time No Space / Il re del mondo
  • 1985: Via lattea / L'animale
  • 1996: Strani Giorni/Decline and fall of the roman empire
  • 1996: La Cura
  • 1998: Shock in my town
  • 1998: Il ballo del potere
  • 2001: Running against the grain/Sarcofagia/In trance
  • 2004: Tra Sesso e Castità/Le aquile non volano a stormi/Ermeneutica
  • 2007: Il vuoto
  • 2007: Aspettando l'estate

Singly ve španělštině[editovat | editovat zdroj]

  • 1985: La estación de los amores
  • 1991: Pobre Patria
  • 1996: Yo quiero verte danzar

Videografie[editovat | editovat zdroj]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MACALE, Maurizio. Mentre ascoltavo un disco di Battiato. [s.l.] : Bastogli Editrice Italiana, 1996. (italsky) 
  • MAURO, Enzo Di; MASOTTI, Roberto. Fenomenologia di Battiato. [s.l.] : Auditorium, 1997. (italsky) 
  • MACALE, Maurizio. Franco Battiato: Centro di gravità permanente. Dalle origini a „Gommalacca“. [s.l.] : Bastogli Editrice Italiana, 1998. (italsky) 
  • COZZARI, Luca. Franco Battiato. Pronipote dei padri del deserto. [s.l.] : Zona, 2000. (italsky) 
  • MACALE, Maurizio. Franco Battiato. Una vita in diagonale. [s.l.] : Bastogli Editrice Italiana, 2002. (italsky) 
  • JACHIA, Paolo. E ti vengo a cercare. Franco Battiato e il sacro. [s.l.] : Ancora, 2005. (italsky) 
  • POMPONI, Alessandro. Franco Battiato - Discografia Illustrata. [s.l.] : Coniglio Editore, 2005. (italsky) 
  • GUERRERA, Guido Guidi. Battiato. Another link. [s.l.] : Verdechiaro, 2006. (italsky) 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ve své době cenzurovaná obálka alba Fetus