Leonard Cohen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Leonard Cohen
Leonard Cohen během vystoupení v Ženevě v říjnu 2008
Leonard Cohen během vystoupení v Ženevě v říjnu 2008
Základní informace
Rodné jméno Leonard Norman Cohen
Jinak zvaný Jikan
Narození 21. září 1934 (80 let)
Montréal, Québec, Kanada
Žánry folk, folk rock, soft rock
Povolání hudebník, básník, romanopisec, kreslíř
Nástroje zpěv, kytara, klávesy
Hlasový obor baryton
Aktivní roky 1956 – dosud
Vydavatel Columbia Records
Příbuzná
témata
Anjani
Ocenění Společník Řádu Kanady
Cena Grammy za celoživotní dílo
Songwriters Hall of Fame
Cena prince Asturského
Glenn Gould Prize
Governor General's Awards
Národní řád Quebecu
Děti Adam Cohen
Website leonardcohen.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leonard Norman Cohen (* 21. září 1934) je kanadský hudebník, básník, romanopisec a kreslíř židovského původu. Svou kariéru zahájil vydáním své první sbírky básní v roce 1956 a to ještě během universitních studií. Vedle své kariéry básníka vydal v šedesátých letech také dva romány, první byl kritikou přijat dobře, druhý kvůli obsahu zaměřenému na sexuální témata kritika příliš dobře nepřijala. Nedlouho po vydání svého druhého románu se z něj stal hudebník; přestože se již dříve hudbě věnoval, nikdy ne na takové úrovni jako nyní. Jeho hudební kariéra mnohonásobně překryla jeho spisovatelskou práci. I po vstupu do hudebního průmyslu pokračoval ve tvorbě básní, avšak už pouze zřídka.

Hudebně jsou Cohenovy první písně založeny na folkové hudbě (melodie i nástroje). Od začátku sedmdesátých let prokazovala jeho hudba vliv různých druhů popu a kabaretní hudby. Od osmdesátých let začal zpívat typicky hlouběji s podporou ženských doprovodných vokálů. Cohenovy písně jsou často citově vážné a lyricky složité. Vlastní jsou mu metafory a jiné básnické prostředky než obvyklá tvorba písní. Jeho práce často objevuje téma náboženství, izolace, a složitých mezilidských vztahů.

Přestože je Cohen původně Žid, od sedmdesátých let se věnoval také buddhismu. On sám se však za buddhistu nikdy nepovažoval a tvrdil, že se mu věnoval pouze kvůli tomu, aby si dal do pořádku svůj zmatečný život.[1] Během své dlouhé kariéry získal Cohen mnoho ocenění, od uvedení do různých síní slávy (například Rock and Roll Hall of Fame), přes výroční ocenění (Grammy) až po nejvyšší kanadské civilní vyznamenání, Řád Kanady. Cohenova hudba se stala velice inspirující pro ostatní písničkáře a byla nahrána více než stovka coververzí jeho písní. Jeho písně byly rovněž použity v mnoha filmech či televizních seriálech.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Leonard Norman Cohen se narodil do židovské rodiny dne 21. září roku 1934 v Montréalu v kanadské provincii Québec. Jeho otec Nathaniel Bernard Cohen (1887–1944), původním povoláním inženýr, bojoval v první světové válce a během většiny svého života pracoval v rodinné oděvnické firmě The Freedman Company. Jeho manželka, Leonardova matka (1907–1978), se jmenovala Masha a pocházela z Litvy, odkud emigrovala po nástupu Stalina do čela Sovětského svazu. Jejich prvním potomkem byla dcera Esther narozená pět let před Leonardem, v roce 1929. V dětství si spolu dva sourozenci příliš blízcí nebyli.[2]

Cohen vyrůstal ve Westmountu, což je městská část nacházející se na ostrově Montréal. Rodina na tom byla finančně natolik dobře, že zaměstnávala řidiče a zahradníka (v jedné osobě) a také chůvu. Přestože Cohenova rodina byla židovského zaměření, jeho chůva jej v dětství brala na katolické mše.[3] On sám od dětství choval úctu ke svému náboženství a pravidelně tak navštěvoval místní synagogu a hebrejskou školu.[4] Po dokončení základní školy nastoupil na Westmountskou střední školu, kde byl průměrným žákem, který v žádném oboru nijak výrazně nevynikal. Právě zde potkal svého dlouholetého přítele, později sochaře Morta Rosengartena.[5] V roce 1944, když bylo Leonardovi devět let, zemřel ve věku 52 let jeho otec.[6]

Budova s věží uprostřed
Jedna z budov McGillovy university

Přestože se již od dětství Cohen zajímal o poezii, během studií se jí přestal věnovat a začal se zajímat o hudbu. Nejprve bez větších úspěchů zkoušel hrát na flétnu; důležitějším faktorem pro jeho hudební kariéru však byla koupě své první kytary v roce 1949. Později absolvoval několik lekcí hry na flamencovou kytaru.[7] V té době se začal zajímat o lidovou hudbu a vrátil se mu zájem o poezii. Důležitým vzorem na literárním poli mu byl španělský básník Federico García Lorca.[8] Po dokončení středoškolského vzdělání nastoupil v září roku 1951 na McGillovu universitu; na přednášky sem příliš často nedocházel. Mnohem více času věnoval poslechu hudby, převážně country, ale také doo-wopu a konzumaci alkoholických nápojů. Na universitě se také začal věnovat hraní v amatérském divadle[9] a byl zde presidentem debatního kroužku.[10]

V roce 1953 odcestoval do Harvardu v americkém státě Massachusetts. Zde se věnoval poslechu amerických lidových písní a zúčastnil se kurzu experimentální poezie vedeném francouzským básníkem Pierrem Emmanuelem.[11] Po návratu z měsíční návštěvy Spojených států pokračoval v universitních studiích a také založil svou první kapelu, které nesla název The Buckskin Boys.[12] Zdejší studia dokončil úspěšnou promocí v říjnu roku 1955. Přestože on sám se později chtěl věnovat básnické činnosti, na přání rodičů absolvoval ještě jeden semestr na místní právnické fakultě.[13]

Literární kariéra[editovat | editovat zdroj]

Své první básně Cohen publikoval v různých časopisech již během studií; v roce 1956 jeho profesor z McGillovy university Louis Dudek, sám básník, založil nakladatelství a vůbec prvním výtiskem, který vydalo, byla Cohenova sbírka básní nazvaná Let Us Compare Mythologies. Sbírka si navzdory omezenému nákladu vedla poměrně dobře.[14] Mezi výrazně zachycená témata v básních patří ztráty, víra, ale také láska, sexualita a zájem o ženy.[15] Téhož roku přispěl osmi svými básněmi na album Six Montreal Poets vydaném společností Folkways Records.[16] Nedlouho poté odcestoval do New Yorku, kde začal studovat literaturu na Columbia University. Právě zde se začal rozvíjet jeho zájem o životní styl beatníků, navštívil autorské čtení Jacka Kerouaca a začal experimentoval s drogami, jako byly například LSD, hašiš či marihuana, ale také amfetaminy.[17] Kolumbijskou universitu opustil již počátkem roku 1957 a vrátil se zpět do Montréalu.[18] Později krátce pracoval v továrně na výrobu mosazi a posléze textilu; brzy však zjistil, že tento styl života žít nechce a začal pracovat pro rozhlasovou stanici CBC.[19]

V roce 1959 se rozhodl odstěhovat se do Londýna, který mu však nevyhovoval tak, jak si původně myslel.[20] To ho přimělo k rozhodnutí, že odletí do Řecka; na jaře 1960 se usadil na řídce obydleném ostrově Hydra.[21] Zde se setkal s mnoha umělecky zaměřenými lidmi, z nichž nejvíce se spřátelil s norským spisovatelem Axelem Jensenem a hlavně s jeho manželkou Marianne.[22] Její manžel brzy začal preferovat jiné ženy a s manželkou se rozešel; ona tak začala žít s Cohenem.[23][p 1] Cohen si na ostrově koupil dům, čímž definivně odešel z různých pronajatých bytů, ve kterých zde do té doby pobýval.[24] Na Hydře dokončil také první verzi svého románu Oblíbená hra (anglicky The Favorite Game), která se mu však od nakladatele McClelland & Stewart, kam ji odeslal, vrátila z Kanady zpět s tím, že je přespříliš nekonvenční a musí ji přepsat. Přestože o dílo projevilo zájem americké nakladatelství Abelard-Schuman, Cohen se rozhodl jej na radu původního vydavatele upravit.[25]

Pohled na město, v pozadí přístav a moře
Pohled na město Hydra na stejnojmenném ostrově, kde Cohen žil

Na jaře 1961 Cohen odcestoval z Kanady, kam se již stihl z řeckého ostrova vrátit, na jiný ostrov: na Kubu, přesněji do jejího hlavního města Havany. I přesto, že zde právě probíhaly politické změny a značné množství obyvatel se odtud snažilo uprchnout, Cohen samotný zde chtěl zůstat.[26] Cohenovu matku však jeho návštěva této země znepokojovala a on se rozhodl odsud odjet za ní do rodného Montréalu.[27] Mezitím doma v Kanadě vyšla jeho druhá sbírka básní The Spice-Box of Earth, Cohen následně absolvoval autorká čtení svých básní; kritika opět knihu přijala velmi dobře.[28][29] Koncem léta se rozhodl znovu odjet do svého druhého domova: na Hydru. Zde pokračoval ve svém vztahu s přítelkyní Marianne, ale již v březnu 1962 odcestoval opět do Londýna. Zde mu nakladatelství Secker & Warburg nabídlo vydání jeho románu Oblíbená hra s podmínkou, že jej ještě přepracuje.[30] Jeho vůbec první román tedy vyšel v září roku 1963 a kritika byla, stejně jako v případě jeho básnických sbírek, pozitivní.[31] Jde o autobiografický román o mladém muži hledajícím svou identitu ve psaní.

V následujícím období žil převážně v Kanadě a vedle různých autorských čteních pracoval na další básnické sbírce, která pod názvem Květiny pro Hitlera (anglicky Flowers for Hitler) vyšla v roce 1964.[32] V tomto případě byly ohlasy kritiků nejednoznačné.[33] V roce následujícím byl představen dokumentární film zachycující Cohena nazvaný Ladies and Gentlemen… Mr. Leonard Cohen (režiséry byli Don Owen a Donald Brittain) a byl také dokončen jeho druhý román Nádherní poražení (anglicky Beautiful Losers), který vyšel v březnu roku 1966. V tomto případě však kritika byla velmi negativní, vadil její ve velké míře využitý sexuálně zaměřený obsah.[34] Kniha se dá považovat za postmodernu, hlavní charakter popisují kombinací svatého a světského, náboženství a sex je zde vyjádřeno bohatým a lyrickým jazykem. Odráží Cohenovy kořeny v Québecu, a také něco z jeho židovského pozadí. Zde vyjádřený jeho život se prolíná s podobně nepřirozeným životem irokézské samomučednice ze sedmnáctého století. Později v roce 1966 ještě vyšla sbírka básní Parasites of Heaven.[35]

Hudební kariéra[editovat | editovat zdroj]

Počátky[editovat | editovat zdroj]

Po neúspěchu svého druhého románu začal Leonard Cohen čím dál více upřednostňovat své hudební nadání. Nejprve jeho písně hrála skupina The Stormy Clovers, sám však ještě nevystupoval. Napřed odjel zpět za Marianne na Hydru, kde přemýšlel o svém dalším životě. Byl si jistý, že se v následujících letech chce věnovat hudbě a nejprve také uvažoval nad tím, že si změní jméno. Přestože o svém hlase neměl příliš vysoké mínění, rozhodl se v říjnu 1966 odjet do NashvilluTennessee, kde plánoval zahájit svou hudební kariéru na poli countryové hudby.[36] To však po příjezdu do New Yorku odložil. Zde se začal zajímat o kulturní dění v oblasti hudby a stýkal s lidmi z okolí výtvarníka Andyho Warhola.[37] Ještě předtím, než se samotný Cohen začal naplno věnovat hudbě, nabídl své písně zpěvačce Judy Collins; ta hned dvě z nich, konkrétně „Suzanne“ a „Dress Rehearsal Rag“, vydala na svém albu In My Life z roku 1966. Hned na svém dalším albu Wildflowers pak vydala další, a to hned tři písně od Cohena: „Sisters of Mercy“, „Priests“ a „Hey, That's No Way to Say Goodbye“.[38]

Později nahrál několik demosnímků, které se dostaly do rukou hudebního producenta Johna Hammonda, jenž mu zajistil smlouvu s hudebním vydavatelstvím Columbia Records. Počátkem roku 1967 tak, s Hammondem na producentské židli, začal nahrávat své první album.[39] Zpočátku pracoval v duu s kontrabasistou Williem Ruffem, později Hammond angažoval celou skupinu.[40] Hammond později kvůli časové vytíženosti nahrávání opustil a producentem se stal John Simon, který nakonec po neshodách s Cohenem také projekt opustil. V následujícím období tedy Cohen nahrávky produkoval de facto sám; do nahrávání také zapojil několik členů rockové skupiny Kaleidoscope.[41] Cohenovo debutové album, které dostalo název Songs of Leonard Cohen, vyšlo 26. prosince 1967. Jelikož jde o období Vánoc, albu se dostalo jen velmi málo recenzí a ty navíc byly velmi různorodé.[42] V hitparádě časopisu Billboard se umístilo na 83. příčce; většího uznání se mu však později − v létě 1968 − dostalo ve Spojeném království: v místní hitparádě se dostalo na třináctou pozici a na různých příčkách v žebříčku vydržlo po 71 týdnů.[43] V roce 1967 se podílel také na několika filmových projektech: Prvním z nich byl film The Ernie Game, jehož režisérem byl Don Owen; Cohen k němu složil hudbu a hrál zde také roli zpěváka. Následovaly ještě dva krátkometrážní filmy, ke kterým opět složil hudbu.[44] V roce 1968 vyšla jeho další sbírka básní, tentokrát v podobě antologie Selected Poems 1956–1968. Stejně jako u předchozích sbírek se i této dostalo vřelého uznání;[45] jen během prvních měsíců se ji prodalo bezmála 200 000 výtisků.[46]

Černá pamětní deska se zlatým písmem.
Pamětní deska Leonarda Cohena v newyorském hotelu Chelsea, v němž často pobýval

Na podporu své debutové nahrávky Cohen neabslvoval koncertní turné, i když mu to bylo doporučováno. Místo toho však koncem roku 1968 odjel do Nashvillu, kam se chystal již v roce 1966, a začal zde pracovat na svém druhém albu.[47] Zde za podpory producenta Boba Johnstona, který již dříve spolupracoval například s Bobem Dylanem a Johnnym Cashem, nahrál nové album, jenž vyšlo v květnu následujícího roku pod názvem Songs from a Room.[48] Oproti prvnímu albu byla tato nahrávka mnohem úspěšnější v hitparádách: V americkém Billboardu se umístila na 63. a ve Spojeném království až na 2. příčce.[49] Vedení společnosti Columbia po vydání této nahrávky zpěváka přesvědčilo, aby na podporu své nové desky odehrál koncertní turné; to bylo zahájeno nejprve ve Spojených státech a v květnu 1970 se přesunulo do Evropy. Vedle dalších doprovodných hudebníků a vokalistek jej zde doprovázel producent Johnston hrající na varhany.[50] Ještě před zahájením turné Cohen začal pracovat na svém třetím albu; práce byly − opět s Johnstonem coby producentem − dokončeny po završení turné. Album Songs of Love and Hate, které vyšlo v březnu 1971, nemělo v amerických žebříčcích příliš úspěch: dostalo se pouze na 145. místo Billboardu; mnohem lépe se mu, stejně jako v předchozích případech, vedlo ve Spojeném království, kde se umístil na čtvrté pozici.[51]

Sedmdesátá léta[editovat | editovat zdroj]

Přesně rok po vydání alba Songs of Love and Hate zpěvák vyrazil na světové turné; zahájeno bylo v březnu 1972 a doprovázeno bylo natáčením dokumentárního filmu, jehož režie se ujal Tony Palmer. Také šlo o vůbec první Cohenovo turné, při kterém jej doprovázela dlouholetá vokalistka Jennifer Warnes.[52] Některé koncerty z tohoto turné však provázely problémy: například v Tel Avivu došlo k potyčce mezi členy ochranky a návštěvníky koncertu. Přestože se Cohen samotný snažil zajistit příměří, nakonec koncert musel být předčasně ukončen. Díky této zkušenosti Cohen prohlásil, že se do Izraele již nikdy koncertovat nevydá.[53][p 2] Když pak Palmer dokončil stříhání filmu, jehož rozpočet zůstal na částce 30 000 liber, a odevzdal jej Cohenovi, hudebník s ním spokojen nebyl. Nakonec tedy Palmer usoudil, že bude lepší, aby Cohen film upravil ke svému obrazu. Během šesti měsíců Cohen skutečně film přepracoval, ale náklady již vyšly na přibližně 500 000 amerických dolarů. Filmu, který dostal název Bird on a Wire, se příliš velkého ohlasu nedostalo, neboť byl promítán pouze ve Spojeném království.[54]

Na podzim 1972 se mu narodil první potomek, syn Adam.[55][p 3] Matkou byla Suzanne Elrod, se kterou se Cohen znal již od roku 1968.[56] Toho roku také vyšla další sbírka Cohenových básní nazvaná The Energy of Slaves. Na jaře roku 1973 vyšlo jeho vůbec první koncertní album, jenž dostalo název Live Songs; obsahuje nahrávky z koncertů z let 1970 a 1972. Přílišnému komerčnímu ohlasu se však albu nedostalo.[57] V říjnu vstoupil do Jomkipurské války mezi Egyptem a Izraelem s posláním bavit zde izraelské vojáky;[58] po skončení konfliktu se vrátil zpět k rodině.[59] Počátkem roku 1974 byl Cohen zpět v New Yorku a začal zde společně s producentem a aranžérem Johnem Lissauerem pracovat na čtvrtém albu. To pak pod názvem New Skin for the Old Ceremony vyšlo v srpnu a následovalo turné nejprve v Evropě a následně také v Severní Americe. Turné s přestávkami pokračovalo až do března 1975, kdy se Cohen rozhodl natočit s Lissauerem ještě jedno album. Během léta toho roku tedy dvojice usilovně pracovala na albu nazvaném Songs for Rebecca.[60] Jeho nahrávání však bylo utnuto v momentě, kdy Cohen na doporučení svého manažera začal plánovat jiný projekt, sice album, které bude produkovat Phil Spector.[61] Od dubna do června 1976 Cohen nejprve však odehrál další turné.[62]

Zpěvačka Judy Collins (na fotografii z roku 1987), která během své kariéry nahrála řadu Cohenových písní

Během roku 1977 dvojice Cohen−Spector pracovala na novém projektu. Cohen měl v té době smlouvu s hudebním vydavatelstvím Columbia Records, ale to o společné album se Spectorem neprojevilo zájem a Cohen tak musel shánět jiného vydavatele.[63] Album Death of a Ladies' Man, které nakonec po několika měsících práce vyšlo v listopadu 1977 na značce Warner Bros. Records (Cohenův management oslovil několik dalších vydavatelství, ale žádné z nich neprojevilo zájem),[64] obsahovalo texty napsané Cohenem a hudbu složenou Spectorem a podílelo se na něm několik desítek hudebníků, jak to měl Spector ve zvyku z předchozích projektů. Kritika album přijala rozpačitě.[65] V roce 1978 vyšla další z Cohenových básnických sbírek nazvaná Smrt muže, který patřil jedné ženě (anglicky Death of a Lady's Man).[66] Poté, co od něj v roce 1978 odešla jeho přítelkyně a matka jeho dětí Suzanne Elrod, začal koncem roku 1978 pracovat na dalším hudebním projektu. V hollywoodském studiu A&M Studios tak nahrál album Recent Songs, které společně s ním produkoval Henry Lewy.[67] Album je návratem nejen k jeho původnímu vydavatelství Columbia, ale také ke klidnějšímu stylu,[68] který před projektem se Spectorem hrál. Album, které vyšlo v září roku 1979, u kritiků příliš neuspělo.[69] Po jeho vydání pak Cohen absolvoval více než padesát koncertů v různých evropských zemích a později několik koncertů také premiérově i v Austrálii.[70] V následujícím roce vyšlo v Německu kompilační album Liebesträume − Leonard Cohen singt seine schönsten Lieder, které se mu − ač jeho vydání Cohen odsouhlasil − nakonec vůbec nezamlouvalo.[71]

Osmdesátá a devadesátá léta[editovat | editovat zdroj]

Koncem roku 1980 Cohen odehrál v rámci turné řadu koncertů v severoamerických a evropských městech.[72] V následujícím roce začal pracovat na projektu nazvaném Night Magic označovanému za rockovou operu, Cohenem však za balet; on sám k němu napsal libreto a další Kanaďan Lewis Furey složil hudbu.[73] V následujícím období se hudbě příliš nevěnoval a nevycházela ani žádná jeho literární tvorba. V roce 1983 začal pracovat na dalším filmovém projektu I Am a Hotel, což byla série videí doprovázených různými Cohenovými písněmi.[74][75] Jeho prvním hudebním projektem po několika letech bylo v roce 1984 album Various Positions, na kterém opět spolupracoval s Johnem Lissauerem; na rozdíl od předchozích alb, na které Cohen skládal písně výhradně s kytarou, tentokrát pracoval s klávesami; další změnou je Cohenův hlas, který je oproti starším nahrávkám mnohem hlubší.[76] Když bylo album dokončeno, společnost Columbia Records jej odmítla vydat ve Spojených státech kvůli tomu, že nezní příliš současně.[77] Přesto nakonec svolila a album v USA vydalo menší vydavatelství Passport Records.[78] Obavy společnosti Columbia se nakonec potvrdily a album, které vyšlo počátkem roku 1985, mělo jako celek mizivý úspěch.[79] Následovalo další světové turné, během kterého opět navštívil řadu zemí v Evropě, Spojené státy americké, Kanadu a podruhé také Austrálii.[80] Ještě předtím, v roce 1984, vyšla další z Cohenových básnických sbírek nazvaná Kniha milosrdenství (anglicky Book of Mercy). Oproti předchozím sbírkám znamenala posun: Cohen se v ní věnoval převážně tématu víry, modliteb a mysticismu.[81]

Muž v červném kabátu.
Leonard Cohen na fotografii z roku 1988

V roce 1986 nahrála zpěvačka Jennifer Warnes, která dříve působila v Cohenově skupině coby vokalistka, album Famous Blue Raincoat. To je složené výhradně z písní napsaných Cohenem; ten si také v jedné z nich − konkrétně v „Joan of Arc“ − zazpíval se zpěvačkou duet.[82] Od kritiků se albu dostalo pozitivních reakcí.[83] Téhož roku se Cohen poprvé výrazněji představil jako herec: hrál postavu jménem François Zolan v jedné epizodě seriálu z kriminálního prostředí Miami Vice.[84] Ve druhé polovině roku 1987 začal pracovat na dalším albu, které spolu s ním produkovali Roscoe Beck, Jean-Michel Reusser a Michel Robidoux. Album, které nakonec dostalo název I'm Your Man, vyšlo v únoru 1988 a po mnoha kritiky zatracovaných albech se mu dostalo vřelého přijetí.[85] Vedle čistě autorských písní obsahuje také variaci na Lorcovu báseň „Pequeño vals vienés“ nazvanou „Take This Waltz“.[86][p 4] V první polovině roku 1988 pak Cohen odehrál další světové turné, které začalo v dubnu v Evropě a následovaly koncerty v Severní Americe; skončilo pak v listopadu.[87] Později přestal na čas veřejně vystupovat. V roce 1991 vyšlo k jeho poctě album I'm Your Fan, na němž různí interpreti nahráli jeho písně; přispěli na něj například skupiny Pixies a R.E.M. či hudebníci Nick Cave a John Cale. Právě Caleova verze písně „Hallelujah“ měla velký úspěch a z v té době prakticky neznámé písně se stal velký hit.[88]

V roce 1990 začal Cohen pracovat na dalším studiovém albu; od práce jej však přerušila velmi vážná automobilová nehoda jeho syna Adama a on tak několik měsíců, co byl syn v kómatu, strávil u jeho nemocničního lůžka.[89] Po uzdravení Cohena mladšího se tak pustil do práce na svém devátém albu; nahrávalo se v první polovině roku 1992 a výsledek nazvaný The Future byl představen v listopadu.[90] Z produkční stránky se na albu podílelo několik odlišných osob, mezi kterými byla také například Cohenova tehdejší přítelkyně, herečka Rebecca De Mornay. Jestliže v předchozích letech Cohen na svá alba zařazoval pouze své autorské písně, tentokrát hned ve dvou případech tuto tradici porušil: na album nahrál dvě písně od jiných autorů. Dalším prvenstvím byla jeho vůbec první studiová nahrávka instrumentální skladby. Stejně jako v předchozím případě, u alba I'm Your Man, i toto dílo bylo přijato nadšenými recenzemi a prodejnost byla také příznivá.[91] V dubnu 1993 navázalo na vydání alba také koncertní turné, první koncerty proběhly na území Spojených států, následné pak v Evropě a v červnu pak znovu v USA a později i Kanadě.[92] Záznam různých písní nahraných při tomto, stejně jako při pět let starším turné vyšel v roce 1994 na albu Cohen Live.[93]

Ještě v roce 1993 vyšla po mnoha letech nová sbírka Cohenových básní nazvaná Hudba neznámého (anglicky Stranger Music); v tomto případě však jde však pouze o sbírku sebraných básní a písňových textů za poslední roky, nikoliv čistě nové básně. Toho roku také Cohen nahrál duet v podobě písně „Born to Lose“ s anglickým zpěvákem Eltonem Johnem na jeho album Duets. Roku 1995 vyšlo druhé album, na němž různí umělci nahráli písně napsané Leonardem Cohenem. Bylo pojmenováno podle jedné z jeho písní Tower of Song a na rozdíl od prvního alba se na něm podíleli více známí umělci, jako například Elton John, Peter Gabriel a Sting. V roce 1994 se Leonard Cohen rozhodl přestat věnovat hudbě a usadil se v buddhistickém klášteře Mount Baldy Zen Center v Kalifornii.[94][p 5] Z místního kláštera nakonec odešel v roce 1999, ještě předtím byl v roce 1996 vysvěcen na zenbuddhistického mnicha.[96][p 6]

Nové tisíciletí[editovat | editovat zdroj]

Nedlouho poté, co Cohen opustil kláštěr, začal pracovat na svém desátém studiovém albu. Na album, které nakonec dostalo název Ten New Songs, výrazně přispěla Sharon Robinson, která s Cohenem spolupracovala na nejrůznějších projektech v dřívějších dobách; v tomto případě je producentkou alba a spoluautorkou všech deseti písní. Na rozdíl od předchozích alb, na kterých mnohdy hrálo více než deset hudebníků, v tomto případě si dvojice vystačila pouze s kytaristou Bobem Metzgerem, který navíc hrál pouze v jedné písni.[97] Změnou oproti předchozím nahrávkám zpěváka je také to, že tentokrát hlas zpěvačky − v tomto případě Sharon Robinson − postavil na svou úroveň, nikoliv do pozadí jako ve starších písních.[98] Album bylo vydáno na podzim 2001 a sklidilo převážně pozitivní reakce kritiků.[99] Ještě předtím, v únoru téhož roku, vyšla nahrávka Field Commander Cohen: Tour of 1979, koncertní album složené z nahrávek pořízených během turné v roce 1979; i této nahrávce se po vydání dostalo pozitivního ohlasu u kritiků.[100] Cohen tentokrát na koncertní turné k podpoře alba nevyrazil. V následujícím roce vyšlo výběrové album The Essential Leonard Cohen složené z písní z celé jeho dosavadní kariéry.[p 7]

Muž držící v pravé ruce mikrofon a v levé klobouk
Leonard Cohen na fotografii z roku 2008, kdy odehrál své první koncertní turné po patnácti letech

V říjnu roku 2004 vydal své další studiové album, které neslo název Dear Heather; na jeho produkci se podílelo několik osob. Jeho původní název měl být Old Ideas, to díky tomu, že obsahoval starší písňové nápady.[101] V tomto případě se Cohenovi příliš pozitivních reakcí nedostalo.[102] V roce 2005 Cohen zjistil, že jej jeho dlouholetá manažerka postupně okrádala o ušetřené peníze (vice než pět milionů amerických dolarů) a jemu teď na účtech nezbylo prakticky nic.[103] Téhož roku režisérka Lian Lunson natočila dokumentární film Leonard Cohen: I'm Your Man, na jehož soundtrack svými verzemi Cohenových písní přispěli například Teddy Thompson, Martha Wainwright či Antony Hegarty. Na samém konci se nachází nově nahraná verze písně „Tower of Song“, ve které Cohena doprovází irská skupina U2.[104] V následujícím roce se Cohen ještě nezačal naplno věnovat hudbě a nejprve vydal básnickou sbírku Kniha toužení (anglicky Book of Longing).[105] Téhož roku se však pustil také do nahrávání dalšího hudebního díla: tentokrát však ne vlastního, ale alba Blue Alert zpěvačky a své tehdejší přítelkyně Anjani Thomas; Cohen nejenže album produkoval, ale ke všem písním napsal také texty. Albu se vedlo poměrně dobře a při koncertech, které zpěvačka na jeho podporu pořádala, se k ní v několika případech připojil také Cohen.[106] V roce 2007 přispěl svým hlasem do písně „The Jungle Line“ z alba River: The Joni Letters jazzového klavíristy Herbieho Hancocka.[107] V témže roce přispěl recitací textu písně „The Sounds of Silence“ na album Tribute to Paul Simon: Take Me to the Mardi Gras.

Již od sedmdesátých let se Cohen věnoval také vlastním kresbám. Řadu z nich použil například jako ilustrace do svých knih či na obaly vlastních hudebních nosičů. V roce 2007 se v několika různých městech konala vůbec první výstava Cohenových kreseb.[108] Hudební skladatel Philip Glass téhož roku vytvořil hudební dílo Book of Longing, v němž zhudebnil několik Cohenových básní ze stejnojmenné sbírky.[109] V roce 2007 se také Cohen začal připravovat na chystané turné, jeho vůbec první po patnácti letech. To pak začalo v květnu 2008 nejprve v malých sálech, ale později se přesunulo do velkých hal.[110] Celé toto turné, které čítalo přibližně 250 koncertů, bylo ukončeno po více než dvou letech, v prosinci 2010.[111][p 8] Ještě před jeho koncem byl vydán záznam z několika různých koncertů v podobě alba Songs from the Road. Jde o druhý záznam z tohoto turné, v roce 2009 vyšlo album Live in London zachycující jeho londýnský koncert.[113] Nedlouho poté se Cohen vrhl do práce na svém nadcházejícím albu pojmenovaném Old Ideas, na němž se vedle mnoha dalších podílel také Patrick Leonard. Album vyšlo v lednu 2012 a přestože jde převážně o písně, které Cohen napsal již v minulosti, odezva kritiků byla pozitivní.[114] I tentokrát se Cohen rozhodl vydat na světové koncertní turné, které bylo zahájeno v srpnu 2012.[115] Po z velké části vyprodaných koncertech v Evropě, USA, Kanadě, Austrálii a na Novém Zálandu bylo ukončeno v prosinci 2013; celkem čítalo 125 koncertů. Stejně jako v předchozím případě, i tentokrát začal brzy poté pracovat na svém dalším, v pořadí třináctém studiovém albu. To dostalo název Popular Problems a bylo vydáno 22. září 2014, tedy jeden den po Cohenových osmdesátých narozeninách;[116] producentem alba je Patrick Leonard, jenž se podílel i na předchozím počinu.[117] Na prosinec téhož roku je pak naplánováno vydání koncertního alba Live in Dublin. Jde o záznam Cohenových koncertů v Dublinu ze září 2013.[118]

Vzory[editovat | editovat zdroj]

Mezi jeho první a vůbec nejzásadnější vzory na poli literatury se řadil španělský básník a dramatik Federico García Lorca, s jehož tvorbou se poprvé setkal ve svých patnácti letech.[119][p 9] V oblasti hudby pak Cohen prozradil, že poslouchá například Toma Waitse, Van Morrisona, Boba Dylana či Judy Collins.[121]

Pocty a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Leonard Cohen při přebírání ceny PEN

Leonard Cohen během své kariéry získal řadu různých ocenění, ať už finančních podpor ve formě grantů ve svých literární začátcích, tak v pozdějších dobách ceny za celoživotní přínos. Již v květnu roku 1970 mu byl přidělen čestný titul na universitě Dalhousie UniversityHalifaxu[122] (o dvaadvacet let mu stejné ocenění předala McGillovova universita).[123] V prosinci 1970 pak byl kanadským deníkem The Globe and Mail vyhlášen za umělce roku.[124] V roce 1978 byl oceněn italskou cenou Premio Tenco.[125] Roku 1986 získal společně s Lewisem Fureyem cenu Genie Award za píseň „Angel Eyes“ (z díla Night Magic), pět let poté byl uveden do Canadian Music Hall of Fame. Dalším z kanadských ocenění byly toho roku dvě ceny Juno: za zpěváka roku a za nejlepší video;[126] stejnou cenu získal i v roce 1994, tentokrát v kategorii nejlepší autor písně (v pozdějších letech byl na cenu mnohokrát v různých kategoriích nominován, ale získal ji již pouze jednou: sice v roce 2013 coby umělec roku).[127]

V roce 2004 získal prestižní ocenění Řád Kanady. V únoru 2006 se zařadil po bok mnoha kanadských umělců a byl uveden do Canadian Songwriters Hall of Fame.[128] V březnu roku 2008 byl Leonard Cohen uveden hudebníkem Lou Reedem do Rock and Roll Hall of Fame.[129][130] Dva roky poté byl uveden do Songwriters Hall of Fame.[131] Roku 2008 získal Národní řád Québecu a tři roky poté pak cenu Glenna Goulda a cenu prince Asturského. V roce 2012 byl oceněn cenou Denise Pelletier.[132] Dalším oceněním v tom roce byla cena PEN a to při jejím vůbec prvním ročníku; spolu s Cohenem ji získal také kytarista a zpěvák Chuck Berry.[133] Rovněž je dvojnásobným držitelem ceny Grammy: první získal v roce 2007 za podíl na albu River: The Joni Letters od Herbieho Hancocka a druhou tři roky poté za celoživotní přínos.[134] V anketě Největší Kanaďan se Cohen umístil na 46. příčce. Různá ocenění také odmítl přijmout, například Cenu generálního guvernéra za poezii za svou sbírku Selected Poems 1956–1968.[135][136]

Odrazy v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Mnoho Cohenových písní bylo použito také v kinematografické oblasti. V roce 1971 využil režisér Robert Altman pro svůj film McCabe a paní Millerová nevydané části písní z Cohenova albového debutu Songs of Leonard Cohen.[137] Později jeho písně zazněly v desítkách dalších filmů a televizních seriálů různých žánrů. Vlasní verze jeho písní nahrálo několik stovek umělců v odlišných stylech a žánrech.[138] Jeho písně nahráli například Joni Mitchell, Richie Havens a Suzanne Vega.[139] Z českých zpěváku jeho písně hráli, převážně s do češtiny přeloženými texty, například Václav Neckář, Pavel Bobek a Karel Gott.[140] Americký hudebník Beck Hansen nahrál coververze všech písní z Cohenova debutového alba; vedle něj samotného se na albu podíleli například Devendra Banhart nebo členové skupiny MGMT.[141] Slovenský herec Juraj Kukura nahrál album Jsem tvůj muž složené z coververzí Cohenových písní.[142] Americká rocková hudební skupina Nirvana se o Cohenovi zmiňuje v písni „Pennyroyal Tea“ ze svého alba In Utero z roku 1993.[10]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hudební tvorba[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Diskografie Leonarda Cohena.

Studiové nahrávky[editovat | editovat zdroj]

Koncertní nahrávky[editovat | editovat zdroj]

Kompilační alba[editovat | editovat zdroj]

Literární tvorba[editovat | editovat zdroj]

Poezie[editovat | editovat zdroj]

Romány[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Marianne později byla inspirací pro vznik písně „So Long, Marianne“.
  2. Toto tvrzení však v pozdějších letech mnohonásobně porušil.
  3. Druhý potomek, dcera Lorca, se narodila v roce 1974.
  4. Píseň „Take This Waltz“ vyšla již o dva roky dříve na albu Poets in New York.
  5. Buddhismu se Cohen věnoval již od sedmdesátých let pod vlivem svého mentora Kyozana Joshu Sasakiho (mezi dvojicí se za tu dobu vyvinulo silné přátelství).[95]
  6. Při této příležitosti přijal dharmové jméno Jikan.[96]
  7. V roce 2008 vyšla rozšířená verze alba The Essential Leonard Cohen doplněná o sedm dalších nahrávek.
  8. Přes svůj vysoký věk byl Cohen schopen odehrát i čtyřhodinová vystoupení.[112]
  9. Jeho osoba měla na Cohena takový vliv, že podle něj pojmenoval svou dceru.[120]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. REYNOLDS, Anthony. Leonard Cohen: Pozoruhodný život. Překlad Klára Kolinská a Miroslav Jindra. Praha : Mladá fronta, 2012. 256 s. Dále jen „Reynolds“. ISBN 978-80-204-2400-6. S. 293.  
  2. Reynolds, s. 17
  3. Reynolds, s. 19
  4. Reynolds, s. 18
  5. Reynolds, s. 19
  6. Reynolds, s. 20
  7. Reynolds, s. 26
  8. Reynolds, s. 22
  9. Reynolds, s. 23
  10. a b DE LISLE, Tim. Who held a gun to Leonard Cohen's head? [online]. The Guardian, 2004-09-17, [cit. 2014-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Reynolds, s. 24
  12. Reynolds, s. 25
  13. Reynolds, s. 29
  14. Reynolds, s. 30
  15. NADEL, Ira. Leonard Cohen: Život v umění. Překlad Tomáš Zábranský a David Záleský. Olomouc : Votobia, 1995. 201 s. Dále jen „Nadel“. ISBN 80-85885-57-3. S. 43.  
  16. Reynolds, s. 32
  17. Reynolds, s. 33
  18. Reynolds, s. 35
  19. Reynolds, s. 38
  20. Reynolds, s. 41
  21. Reynolds, s. 43
  22. Reynolds, s. 46
  23. Reynolds, s. 47
  24. Reynolds, s. 48
  25. Reynolds, s. 52
  26. Reynolds, s. 53
  27. Reynolds, s. 55
  28. Reynolds, s. 56
  29. Nadel, s. 59
  30. Reynolds, s. 57
  31. Reynolds, s. 59
  32. Reynolds, s. 62
  33. Nadel, s. 77
  34. Reynolds, s. 65
  35. Reynolds, s. 85
  36. Reynolds, s. 68
  37. Reynolds, s. 71
  38. Reynolds, s. 86
  39. Reynolds, s. 78
  40. Reynolds, s. 79
  41. Reynolds, s. 81
  42. Reynolds, s. 91
  43. Reynolds, s. 93
  44. Reynolds, s. 88
  45. Reynolds, s. 98
  46. Nadel, s. 105
  47. Reynolds, s. 98
  48. Reynolds, s. 102
  49. Reynolds, s. 103
  50. Reynolds, s. 106
  51. Reynolds, s. 110
  52. Reynolds, s. 115
  53. Reynolds, s. 118
  54. Reynolds, s. 121
  55. Reynolds, s. 122
  56. Reynolds, s. 97
  57. Reynolds, s. 119
  58. Nadel, s. 128
  59. Reynolds, s. 123
  60. Reynolds, s. 139
  61. Reynolds, s. 140
  62. Reynolds, s. 143
  63. Reynolds, s. 148
  64. Reynolds, s. 166
  65. Reynolds, s. 169
  66. Reynolds, s. 189
  67. Reynolds, s. 172
  68. Reynolds, s. 175
  69. Reynolds, s. 180
  70. Reynolds, s. 186
  71. Reynolds, s. 185
  72. Reynolds, s. 190
  73. Nadel, s. 149
  74. Reynolds, s. 191
  75. Nadel, s. 148
  76. Reynolds, s. 197
  77. Reynolds, s. 202
  78. Reynolds, s. 205
  79. Reynolds, s. 207
  80. Reynolds, s. 214
  81. Nadel, s. 143
  82. Reynolds, s. 216
  83. Nadel, s. 152
  84. Reynolds, s. 218
  85. Reynolds, s. 225
  86. Reynolds, s. 224
  87. Reynolds, s. 234
  88. Reynolds, s. 237
  89. Reynolds, s. 238
  90. Reynolds, s. 241
  91. Reynolds, s. 243
  92. Reynolds, s. 247
  93. Reynolds, s. 248
  94. Reynolds, s. 248
  95. Nadel, s. 139
  96. a b Reynolds, s. 254
  97. Reynolds, s. 261
  98. Reynolds, s. 264
  99. Reynolds, s. 269
  100. Reynolds, s. 266
  101. Reynolds, s. 275
  102. Reynolds, s. 276
  103. Reynolds, s. 280
  104. Reynolds, s. 281
  105. Reynolds, s. 284
  106. Reynolds, s. 286
  107. KELMAN, John. Herbie Hancock: River: The Joni Letters (2007) [online]. All About Jazz, 2007-10-11, [cit. 2014-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  108. Reynolds, s. 291
  109. BERNSTEIN, Benjamin. Philip Glass and Leonard Cohen: Book of Longing [online]. Tiny Mix Tapes, 2007, [cit. 2014-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  110. Reynolds, s. 303
  111. Reynolds, s. 320
  112. Reynolds, s. 316
  113. GILSTRAP, Andrew. Leonard Cohen: Songs from the Road [online]. PopMatters, 2010-09-23, [cit. 2014-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  114. Reynolds, s. 327
  115. GREENE, Andy. Leonard Cohen Announces Dates For 2012 'Old Ideas' World Tour [online]. Rolling Stone, 2012-03-26, [cit. 2014-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  116. STERDAN, Darryl. Leonard Cohen, Ryan Adams and Counting Crows top this week's new music [online]. Toronto Sun, 2014-09-13, [cit. 2014-09-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  117. GREENE, Andy. Leonard Cohen Outlines 'Popular Problems' Album, Unveils Dark New Song [online]. Rolling Stone, 2014-08-19, [cit. 2014-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  118. MINSKER, Evan. Leonard Cohen Announces Live in Dublin Album/Film [online]. Pitchfork Media, 2014-10-14, [cit. 2014-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  119. Nadel, s. 22
  120. Nadel, s. 23
  121. Reynolds, s. 311
  122. Nadel, s. 115
  123. Nadel, s. 165
  124. Nadel, s. 116
  125. Tenco 1978 [online]. Club Tenco, [cit. 2014-08-23]. Dostupné online. (italsky) 
  126. Nadel, s. 180
  127. Leonard Cohen wins artist of the year at Junos [online]. CBC, 2013-04-21, [cit. 2014-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  128. Reynolds, s. 282
  129. Reynolds, s. 295
  130. MICHAELS, Sean. Leonard Cohen is ushered into the Rock and Roll Hall of Fame [online]. The Guardian, 2008-03-12, [cit. 2014-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  131. Reynolds, s. 311
  132. Cohen, Leonard [online]. Les Prix du Québec, [cit. 2014-08-23]. Dostupné online. (francouzsky) 
  133. SULLIVAN, James. Chuck Berry, Leonard Cohen Get First PEN Songwriting Awards [online]. Rolling Stone, 2012-02-27, [cit. 2014-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  134. Leonard Cohen receives lifetime achievement Grammy [online]. Haaretz, 2010-02-01, [cit. 2014-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  135. Reynolds, s. 98
  136. Nadel, s. 107
  137. Reynolds, s. 111
  138. LACHNO, James. Leonard Cohen: 10 great covers [online]. The Daily Telegraph, 2013-06-21, [cit. 2014-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  139. Nadel, s. 103
  140. ŠEFL, Milan. Bard zatemněných pokojů [online]. Týdeník Rozhlas, 2008, [cit. 2014-08-23]. Dostupné online.  
  141. PHILLIPS, Amdy. Beck Recruits MGMT, Devendra Banhart to Cover Leonard Cohen [online]. Pitchfork Media, 2009-09-03, [cit. 2014-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  142. HLADÍK, Dalibor. Herec Juraj Kukura nahral platňu Jsem tvůj muž, doteraz je 38 žiadostí o jeho koncertné vystúpenie [online]. SME, 1995-12-19, [cit. 2014-08-24]. Dostupné online. (slovensky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Česky
Anglicky
  • SCOBIE, Stephen. Leonard Cohen. Vancouver : Douglas & McIntyre, 1978. 192 s. ISBN 0888941943. (anglicky) 
  • DORMAN, Loranne S.; RAWLINS, Clive L.. Leonard Cohen: Prophet of the Heart. London : Omnibus, 1990. 383 s. ISBN 071192774X. (anglicky) 
  • RATCLIFF, Maurice. The Complete Guide to the Music of Leonard Cohen. London : Omnibus Press, 1999. 132 s. ISBN 0-7119-7508-6. (anglicky) 
  • SHEPPARD, David. Leonard Cohen. London : Unanimous, 2000. 136 s. ISBN 1903318025. (anglicky) 
  • SIMMONS, Sylvie. I'm Your Man: The Life of Leonard Cohen. New York : Ecco, 2012. 576 s. ISBN 978-0061994982. (anglicky) 
  • KUBERNIK, Harvey. Leonard Cohen: Everybody Knows. London : Omnibus Press, 2014. 224 s. ISBN 978-1480386280. (anglicky) 
  • SPARSCHUH, Jens. Leonard Cohen: Almost Young. München : Schirmer/Mosel Verlag, 2014. 168 s. ISBN 978-3829606646. (anglicky) 
  • HESTHAMAR, Kari. So Long Marianne: A Love Story. Toronto : ECW Press, 2014. 288 s. ISBN 978-1770411289. (anglicky) 
  • LEIBOVITZ, Liel. A Broken Hallelujah: Leonard Cohen's Secret Chord. Dingwall : Sandstone Press, 2014. 256 s. ISBN 978-1908737861. (anglicky) 
  • BURGER, Jeff. Leonard Cohen on Leonard Cohen: Interviews and Encounters. Chicago : Chicago Review Press, 2014. 624 s. ISBN 978-1613747582. (anglicky) 
  • HOLT, Jason. Leonard Cohen and Philosophy. Chicago : Open Court, 2014. 288 s. ISBN 978-0812698565. (anglicky) 
  • různí. Leonard Cohen: An Illustrated Record. London : Plexus, 2014. 160 s. ISBN 978-0859655194. (anglicky) 
  • WALKER, George A.. The Wordless Leonard Cohen Songbook. Erin : Porcupine's Quill, 2014. 192 s. ISBN 978-0889843752. (anglicky) 
  • ROBINSON, Sharon. On Tour with Leonard Cohen. New York : powerHouse Book, 2015. 144 s. ISBN 978-1576877258. (anglicky) 
Francouzsky
  • TORDJMAN, Gilles. Leonard Cohen. Bordeaux : le Castor astral, 2006. 171 s. ISBN 285920671X. (francouzsky) 
  • BRIERRE, Jean-Dominque; VASSAL, Jacques. Leonard Cohen Par Lui-meme. Paris : Le Cherche Midi, 2014. ISBN 978-2749134857. (francouzsky) 
  • JULIEN, Jacques. Leonard Cohen: Seul l'amour…. Montréal : Triptyque, 2014. ISBN 978-2-89031-967-7. (francouzsky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]