Queen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Queen
Queen v roce 1984
Queen v roce 1984
Základní informace
Původ Anglie Londýn, Anglie
Žánry Rock, Pop, Pop rock, Orchestrální rock, Disco, Filmová hudba
Aktivní roky 1971[1]–dosud[2]
Vydavatel Capitol, Parlophone, EMI, Hollywood, Island, Elektra
Příbuzná
témata
Smile, The Cross, Queen + Paul Rodgers, David Bowie, Ibex, Mott the Hoople, Adam Lambert
Web http://queenonline.com
Současní členové
Brian May
Roger Taylor
Dřívější členové
Freddie Mercury
John Deacon
Mike Grose
Barry Mitchell
Doug Bogie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Queen je britská rocková hudební skupina, která má své počátky už v roce 1968 (tehdy začali jako trio zvané Smile).

Je považována za jednu z nejlepších a nejvlivnějších hudebních skupin všech dob. Původně v roce 1970 skupinu tvořili kytarista Brian May, zpěvák Freddie Mercury a bubeník Roger Taylor, o pár měsíců později se k nim přidal baskytarista John Deacon. Brian May začínal ve skupině The Others, v roce 1969 založil s Taylorem kapelu Smile. Obě se však krátce po svém vzniku rozpadly, a tak 19. února 1971 spolu s ostatními spoluhráči poprvé vystoupili pod názvem „Queen“.

Počínaje rokem 1973 vydali patnáct studiových a pět živých desek, řadu kompilací a singlů. Osmnáctkrát obsadily jejich nahrávky první příčku albových hitparád po celém světě (např. Bohemian Rhapsody, Under Pressure nebo Innuendo). Během své historie obdrželi množství ocenění za živé pojetí skladeb, prodeje alb i hudební přínos. Jejich vystoupení na Live Aid v r. 1985 bylo zvoleno nejlepším koncertem všech dob.[3] V roce 2001 byli uvedeni do Rock and Roll Hall of Fame,[4] o rok později na Hollywoodský chodník slávy.[5]

Kapela se nerozpadla ani po smrti Freddieho Mercuryho v roce 1991, ani po odchodu Johna Deacona v roce 1997. S novým zpěvákem Paulem Rodgersem (poprvé v r. 2005–2010) vystupují pod názvem Queen + Paul Rodgers. Rok 2006 byl ve znamení severoamerického turné, navíc ohlásili návrat do studia – poprvé po třinácti letech. V r.2008 vyšlo nové album The Cosmos Rocks, turné k novému počinu bylo zaznamenáno na DVD Live In Ukraine, které vyšlo v r. 2009. Koncert na Charkovském náměstí navštívilo 350 000 lidí. Queen vynikali nad ostatními skupinami svými originálními skladbami, zajímavé bylo spojení rocku s operou v Bohemian Rhapsody, dále Freddieho hlasovým rozsahem a showmanstvím. Charakteristický zvuk skupiny udávala elektrická kytara Briana Maye, vyrobená ze starého krbu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ze Smile Queen[editovat | editovat zdroj]

Kariéra skupiny Smile odstartovala na chodbách londýnské Imperial College, kde se student fyziky Brian May pokusil sestavit soubor. Bývalý adept zubního lékařství Roger Taylor a student Tim Staffell. se k němu rychle přidali a začali si říkat Smile. V r. 1969 podepsali smlouvu s Mercury Records, vydali však pouze jeden singl, který byl naprostý propadák. Roku 1970 odchází ze sestavy Tim Staffell, aby zkusil své štěstí jinde, u Humpy Bong. Tim přemluvil svého bývalého spolužáka z umělecké školy, Farrokha Bulsaru, později známého jako Freddie Mercury, aby se přidal ke Smile (dříve zpíval s méně známými skupinami Wreckage a Sour Milk Sea). Rodák ze Zanzibaru měl velice přesnou představu o podobě kapely. „Musíte dělat mnohem originálnější písničky a mnohem jasněji definovat způsob vašeho hudebního vyjadřování. Kdybych byl vaším zpěvákem, věděl bych, jak na to!”, řekl tehdy a byl okamžitě přijat do souboru.

70. léta[editovat | editovat zdroj]

1970–1971[editovat | editovat zdroj]

V roce 1970 zkoušeli, skládali (skládali všichni tři) a zdokonalovali repertoár, který předvedli jen párkrát na večírcích kamarádům. Skupina vyzkoušela šest basových kytaristů (např. Barryho Mitchella, Mikea Grose), ale nakonec měli jasno. Čtvrtým členem skupiny se stal v roce 1971 John Deacon, nejmladší člen kapely. Poté přijali název Queen. Freddie to vysvětlil takto:"Je to jenom jméno, ale je královské a zní nádherně. Je to silné slovo, naprosto univerzální a bezprostřední."

1972[editovat | editovat zdroj]

Velký průlom přišel roku 1972, kdy se začínají objevovat v nejrůznějších londýnských klubech a barech.

1973[editovat | editovat zdroj]

Queen

V roce 1973 si jich všimli pracovníci Trident Audio Productions. Podepisují vydavatelskou, producentskou a manažerskou smlouvu. Jejímž výsledkem je příslušnost k mamutí společnosti EMI. Jejich první singl, Keep yourself Alive byl propadák. Album nahrávají, pokud je studio volné, což bylo většinou přes noc. Tisk je ztrhal a Radio One odmítlo hrát tuto píseň. Jejich první album Queen propadlo stejně jako singl.

1974[editovat | editovat zdroj]

Queen II

V roce 1974 vychází album Queen II a s ním i první hit Queenu Seven Seas or Rhye. Tato skladba byla původně pomalá instrumentální skladba na albu Queen, ale Mercury jí přepracoval a stal se z ní první hitový singl a skupina poprvé zažila masový ohlas. V tomto roce Freddie vydává pod pseudonymem Larry Lurex singl I Can Hear the Music, píseň amerických The Beach Boys.

Sheer Heart Attack

Během roku 1974 vydala skupina album, které konečně prokázalo jejich možnosti. Sheer Heart Attack, album v mnohém převyšující obě předcházející, obsahovalo i klasickou Killer Queen, která dokazuje dokonalou souhru všech členů. Singl obsazuje druhou příčku a skupina za píseň získává cenu Zlatý lev. Zaslouženě následovala Seven Seas or Rhye do první desítky, kde se ustálila na druhém místě a připravila tak skupinu o první vrchol hitparád. Spolu s další písní, Now I´m Here Briana Maye (jedenáctá příčka žebříčku) album dokazuje, že Queen je schopen tvořit propracovanou hudbu.

1975[editovat | editovat zdroj]

A Night At The Opera

Rok 1975 znamená pro Queen historický milník. Vychází přelomové album A Night at the Opera a svět už ví, že rock má svého panovníka. Tažným koněm byl Freddieho magnum opus Bohemian Rhapsody, jedna z nejvynalézavějších a nejoslnivějších písní rockové historie. Píseň je ihned katapultována na první místo hitparád, kde se udrží neskutečných 9 týdnů. To z Queenu učinilo rockovou megastar. Freddie za Bohemian Rhapsody získává cenu Ivora Novella. K písni vzniká videoklip, který je považován za "zakladatele hudebního videa". Další skladby alba, You´re My Best Friend Johna Deacona a Love of my Life stávají hity, mnohé také zaujala osmiminutová vokální skladba Prophet's Song nebo rocková verze britské hymny God Save the Queen. A Night at The Opera nepřinesla jen hity, ale poprvé i dnes legendární logo skupiny, které se skládá z horoskopických znamení jejích členů (rak, panna, dva lvi) a ptáka Fénixe, který ochraňuje písmeno Q. Obrázek navrhl Freddie Mercury.

Queen si vždy zakládal na podobě obalů svých alb a singlů. S některými z nich byly problémy zvláště v USA a musela zasáhnout tamní cenzura, nelíbilo se např. obnažené ženské pozadí na obálce singlu Fat Bottomed Girls nebo dvě svíjející se lidská těla na Body Language.

1976[editovat | editovat zdroj]

A Day At The Races

Queen si získal svět svou obratností a vydal další album pod názvem vypůjčeným z jednoho filmu bratři Marxů, A Day at the Races. Téměř přesně rok po Noci v opeře přináší album další smršť skvělých písní, včetně šokující Tie Your Mother Down, Good Old-Fashioned Loverboy a nejúspěšnější Somebody To Love (2. místo britské hitparády). V září téhož roku se uskutečnil úspěšný open air koncert v Hyde Parku, který zhlédlo 150 000 lidí.

1977[editovat | editovat zdroj]

News of the World

Ze šestého alba, News of the World, vydaného v roce 1977, pocházejí dvě z nejznámějších a nejoblíbenějších hymen skupiny, dvě skladby dodnes bourající stadiony: We Will Rock You a We Are the Champions. Skladby otevírající celé album, mají silnou sborovou linii a publikum se jimi rádo nechává doslova strhnout. Queen vyjíždějí na turné po Americe. Roger Taylor hledal větší uplatnění jako sólový zpěvák a jako první ze všech členů započal v r. 1977 svou sólovou kariéru, které se věnoval souběžně s Queen.

1978[editovat | editovat zdroj]

Queen v New Haven, Connecticut, USA v listopadu 1978.

Jazz

Album Jazz z roku 1978 sice neznamená ovládnutí teritoria Milese Davise, ale je zde dostatek materiálu opravňujícího takovýto titul. Byla to směs hitů, barokní Fat Bottomed Girls, mezitím úprk k Don´t Stop Me Now nebo technická Bicycle Race. V jiné skladbě Mustapha skupina ukázala, jak jde píseň složit zejména ze tří slov (Mustapha, Ibrahim, Allah).

V 70. letech se Freddie Mercury dělil na řadových deskách o mikrofon s Brianem Mayem a Rogerem Taylorem, kteří pravidelně přispívali na nové album jednou, někdy i dvěma písničkami, v nichž měli hlavní vokál (John Deacon nikdy sólo nezpíval). V 80. letech dostávali prostor jen na B stranách singlů.

Singl Spread Your Wings obsazuje třicátou čtvrtou příčku.

1979[editovat | editovat zdroj]

Live Killers

V dubnu 1979 odjíždí skupina na velké turné do Japonska, kde jsou velmi populární. Skladby z evropských koncertů jsou nahrávány a vydány jako živé album Live Killers. Album obsazuje třetí příčku hitparád, ale jeho zvuk je nekvalitní a Roger Taylor prohlašuje, že tato deska do diskografie Queen oficiálně nepatří.

80. léta[editovat | editovat zdroj]

1980[editovat | editovat zdroj]

The Game

Po Jazzu přišla The Game (1980), znamenající návrat ke studiové práci po dvou letech. Album ukazovalo další možnosti kapely v písních Save Me, silné baladě, ve které je Freddieho vokál rozvinut naplno, a Crazy Little Thing Called Love. Elvisovská skladba kde Freddie poprvé hraje na kytaru. Ale skutečnou bombou je Another One Bites The Dust, Johnova skladba, která se rytmem funky a úžasnou basovou linkou dostává do oblasti, kterou do té doby okupovali černí disco zpěváci. Publikum na tomto albu také ocenilo píseň Play the Game.

Flash Gordon

Pak přišel další převrat ve vývoji skupiny, který jim zajistil zcela odlišný druh publika – návštěvníky kin. Roku 1980 přivítali novou dekádu zkomponováním hudby k celovečernímu filmu, přivádějícího na plátno nezničitelného komiksového hrdinu Flashe Gordona. V tu dobu nebyla spolupráce rocku s filmem obvyklá – film ještě neobjevil výhody speciálně upravené rockové hudby, ale Mercury, Deacon, May a Taylor byli prvními střihy filmu tak nadšeni, až začnou tuto novou výzvu zdolávat. Byl to naprostý úspěch, který dokazoval, že je možné vytvářet novou hudbu k filmu a mimochodem z ní udělat i hit. Flash, vtipné spojení původního zvuku se hřmícím sborem, doslova prolétl žebříčkem singlů a album dosahuje desáté příčky hitparád.

1981[editovat | editovat zdroj]

Greatest Hits

Po této dobrodružné práci vzniká další album, Greatest Hits. Byl to další skutečný mezník a zároveň nejlépe prodávaná kompilace úspěšných písní nějaké skupiny v historii. Přinášelo 10 hitů, které se dostaly do první desítky anglického žebříčku, s vedoucí Bohemian Rhapsody to byla přehlídka těch nejlepších písní Queen, předvádějící jejich neuvěřitelné ovládnutí vokální a instrumentální stránky projevu.

1982[editovat | editovat zdroj]

Queen ve městě Drammen v Norsku během The Game Tour, duben 1982.

Hot Space

Uneseni úspěchem sbírky svých největších hitů, se rozhodli nahrát album, na kterém se mělo objevit jedno z nejúžasnějších spojení hudebních megastar – Queen a David Bowie. Jejich netypický duet Under Pressure vyletěl na vrchol britské hitparády. Tuto fantastickou skladbu nalezneme na albu Hot Space z roku 1982, které naznačovalo ještě další tvář Queen – dobývání taneční scény. Skupina již sklízela úspěch s disko skladbou z pera Johna Deacona Another One Biter The Dust, ale nyní se rozhodli zaútočit celou řadou písní, které by ovládly taneční parket: Back Chat, Body Language a Las Palabras De Amor, ale jediný hitparádový úspěch ji vyneslo právě prvenství se Bowiem.

Neměnila se jen hudba Queen, ale i Freddie Mercury samotný. V 70. letech si zakládal většinou na dámských koncertních převlecích, které mu byly šité přímo na míru, na dlouhých vlasech a černém laku na nehty. Na přelomu 70. a 80.let vše vyměnil za kožené oblečky, krátký sestřih a hustý knír (s ním vystupoval až do r. 1986). Zřejmě se dnes jedná o nejcharakterističtější podobu Freddieho, tak si ho téměř všichni z nás pamatují nejvíce.

1983[editovat | editovat zdroj]

Po Hot Space v roce nastala dvouletá přestávka, během které se všichni členové věnovali sólové práci. V roce 1983 John Deacon natáčí singl s Man Friday and Jive Junior, Picking Up Sounds. Brian May vystupuje na koncertě Def Leppard v Los Angeles, produkuje album skupiny Heavy Pettin a vydává sólové minialbum Star Fleet Project. Freddie Mercury v Mnichově natáčí album Mr Bad Guy. Byla to užitečná pauza. Když se znovu sešli, vytvořili jedno ze svých vůbec nejlepších alb.

1984[editovat | editovat zdroj]

Queen během koncertu ve Frankfurtu 26. září 1984. Slučitelně s vystoupeními a skladbami byl Freddie Mercury multiinstrumentalistou

The Works

The Works z roku 1984 nejen přitáhly nové posluchače, také to bylo do té doby jejích nejúspěšnější album. Nabízelo velmi úspěšné písně, od sci-fi vize Radio GaGa až k rockovému stompu Hammer To Fall, který na každé notě nesl pečeť Briana Maye. Dál tu byly hity It´s a Hard Life a hlavně I Want To Break Free. Zde Mercury podává skvělý výkon, exceluje nad nástroji ve skladbě o emancipaci a volnosti, která se později stala hymnou jejich fanoušků v represivních režimech po celém světě, zvláště v Jižní Americe a Jižní Africe. Přehršel hitovek doplňuje píseň Keep Passing the Open Windows. Do alba byla také zařazena skladba Is This The World We Created, kterou Mercury s Mayem předvedli na gigantickém koncertu Live Aid.

V říjnu provádí skupina zřejmě svou nejkontroverznější akci – vystupují před mnohatisícovými davy v jihoafrickém Sun City. Toto rozhodnutí se setkalo s mohutnou dávkou kritiky. Brian May vše vysvětluje: "Jsme rozhodně proti apartheidu a všemu podobnému, ale myslím, že jsme tak vystavěli velký kus mostu mezi národy."

V listopadu vychází vánoční singl Thank God It´s Christmas, příčka dvacet jedna.

1985[editovat | editovat zdroj]

Live Aid – koncert, který otřásl světem

13. července 1985 – největší představení všech dob. Koncert Live Aid představil sbírku toho nejlepšího, co svět nabízí – Queen, Paul McCartney, Elton John, David Bowie, Led Zeppelin, U2, The Who, Mick Jagger, Status Quo, Black Sabbath, Sting a mnoho dalších. Koncert pro pomoc hladem trpící Etiopii sledovalo na stadionu ve Wembley přes 72 000 diváku, na stadionu Johna F. Kennedyho ve Philadelphii 99 000 a televizní přenos sledovaly další 2 miliardy lidí v šedesáti zemích po celém světě.

I když každá skupina měla na vystoupení jen 20 minut, Queen vlétli na pódium s největšími hity: Bohemian Rhapsody, Hammer to Fall, Radio GaGa, Crazy Little Thing Called Love, We Will Rock You a We Are the Champions. S každým svým tónem si Mercury omotával dav víc a víc kolem prstu do ovládnutí celého davu – celý stadion zpívá s ním. Pouhých 20 minut stačilo Queen k tomu, aby se stali hvězdami večera. Druhý den snad všechny noviny po celém světě měly na titulní straně: "Queen is King". V roce 2005 bylo vystoupení Queen během Live Aid označeno v průzkumu televize Channel 4 za nejlepší živé koncertní vystoupení všech dob! Lze si jen těžko představit, co by je mohlo překonat.

Rock in Rio 1985

V lednu se v brazilském Rio de Janeiru konal na speciálně postaveném stadionu v Barra da Tajuca s kapacitou 250 000 diváků festival Rock in Rio. V průběhu deseti večerů zde vystoupily nejslavnější skupiny světa, spolu s místními kapelami. Mezi pozvanými byli AC/DC, Iron Maiden, Yes, Rod Stewart, Whitesnake a Ozzy Osbourne, ale největší hvězdou byli Queen, kteří vévodili úvodnímu i závěrečnému koncertu. Queen pro tento koncert změnili program z turné The Works. Vstupní intro Machines se plynule přelilo do Tear It Up a Tie Your Mother Down. Vybrali to nejlepší ze svého repertoáru: Seven Seas Or Rhye, Now I'm Here, Under Pressure, Another One Bites the Dust a samozřejmě Bohemian Rhapsody. Dále Love Of my Life a přídavek I Want To Break Free, při kterém Freddie přišel na pódium v černé paruce a s falešným poprsím, stejně jako v klipu. Na reakci davu však nebyl připraven. Pro mnoho lidí Jižní Ameriky byla píseň Johna Deacona výkřikem touhy po svodbodě, takže pohled na zpěváka převlečeného za ženu pro ně představoval svatokrádež. Mercury později přiznal: "Myslel jsem, že mě ukamenují". Dav jim toto faux pas prominul, když při písni We Will Rock You Freddie poskakoval po pódiu s dvoustrannou vlajkou: z jedné strany byla Spojeného království a z druhé brazilská. Koncert ukončovali We Are the Champions a God Save the Queen.

V dubnu vychází Mercuryho druhý singl, I Was Born To Love You, a dostává se na 11. místo žebříčků. První Freddieho sólové album, Mr Bad Guy, napsané i produkované Mercurym, obsazuje šestou příčku.

1986[editovat | editovat zdroj]

A Kind Of Magic

V roce 1986 skupina obohatila sbírku alb další deskou A Kind of Magic. Většina písní v čele s dojímavou baladou Who Wants To Live Forever byla zkomponována pro pohádku pro dospělé Highlander s Christopherem Lambertem v hlavní roli. Album vyletělo na vrchol popularity a singly se prodávaly úspěšně po celém světě. One Vision, hold Queen iniciátorovi koncertů Live Aid Bobu Geldofovi, obsadil sedmou příčku hitparád, A Kind of Magic se během jedenáctitýdenního putování žebříčkem objevilo na příčce třetí.

Obě písně ukazovaly šíři záběru skupiny: One Vision byl klasický rock, druhá skladba líbivý a hravý popěvek. Další byly Friends Will Be Friends, Princes Of The Universe nebo Don´t Lose Your Head za asistence talentované Joan Armatradingové.

V květnu vychází titulní píseň z muzikálu Daeva Clarka Time v Mercuryho podání. Je to jedna ze dvou skladeb, kterou pro muzikál nahrál.

V tomto roce Queen na evropském Magic Tour viděl více než jeden milión diváků. Turné začalo ve Stockolmu 7. června a končilo 9. srpna v Knebworth Park – byl to jejich největší koncert v Británii a poslední koncert vůbec! Na turné se skupina zapsala do historie, když jako první hrála za železnou oponou – 27. července na Nepstadionu v Budapešti.

Live Magic

V prosinci tohoto roku je vydáno živé album Live Magic, obsahující výběr největších hitů skupiny nahraných během turné v roce 1986. Obsazuje 3. místo v žebříčku LP.

1987[editovat | editovat zdroj]

V roce 1987 si Queen chtějí odpočinout od nahrávání i koncertování. Mercuryho sólová kariéra, stejně jako Rogera Taylora, se rozjíždějí naplno. Freddie v únoru vydává singl The Great Pretender, ze kterého se stane jeho největší hit (4. příčka). Mercury natáčí se španělskou operní pěvkyní Montserrat Caballé album Barcelona, jehož titulní píseň Barcelona vybere olympijský výbor jako hudební téma barcelonských olympijských her v roce 1992.

Taylor zakládá skupinu The Cross, protože mu chybí koncertní činnost během doby odpočinku. Queen se chce s nimi vydávat na turné. V září vychází jejich první singl Cowboys And Indians.

1988[editovat | editovat zdroj]

Mercuryho sólová kariéra je na vrcholu. V říjnu vystupuje s Montserrat Caballé v Barceloně. Kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu musí však svůj duet zpěvák odzpívat z playbacku a to vyvolává mnohé dohady. Týž měsíc vydává operní duo album Barcelona, které obsazuje dvacáté páté místo. Vychází i singl z alba The Golden Boy.

Tento rok vychází první album Taylorova souboru The Cross, na závěr roku se k Taylorovi přidávají i Deacon a May a vystupují v Hammersmith Palais.

1989[editovat | editovat zdroj]

The Miracle

Po A Kind of Magic se skupina opět odmlčela až do roku 1989, kdy se objevil The Miracle. I když je kritiky zatracovaly, album vedlo hitparády. Vydáno bylo 29. května 1989. Kromě písně The Invisible Man byly všechny skladby klasické bez zvláštního novátorství. Dva singly, I Want It All a Breakthru se dostaly do první desítky, bodovaly i písně Scandal a The Miracle. Album se znovu stalo úspěšně prodávaným a dokazovalo tak nezměrnou loajálnost fanoušků Queen.

Téhož roku zalovilo BBC hluboko v archívech a vydolovalo osm písní, které skupina nahrála v roce 1973 pod názvem At the Beeb. Deska sice byla zajímavá, ale komerční úspěch nezaznamenala. May v té době nahrál kytarové sólo pro píseň When Death Calls pro skupinu Black Sabbath.

90. léta[editovat | editovat zdroj]

1990[editovat | editovat zdroj]

Na počátku roku 1990 prudce vzrostly dohady v tisku o Mercuryho zdravotním stavu, byť skupina vytrvale dementovala zprávy, že by zpěvák měl mít AIDS. Na předávání cen BRIT Awards v únoru se Freddie objevuje strhaný a unavený, a tak se dohady opět rozbíhají. Queen získává cenu za výjimečný přínos v oblasti hudby.

V tomtéž roce vydává skupina The Cross své druhé album.

1991[editovat | editovat zdroj]

Innuendo

Poslední studiovým albem Queen před Freddieho smrtí bylo Innuendo, z února 1991, devět měsíců před Mercuryho úmrtím. Hudebně šlo o návrat k osvědčeným formám, přinášelo některé skvělé písně, které později ještě získaly na údernosti, když si svět uvědomil, jaké utrpení příprava Freddiemu přinášela. Titulní melodie Innuendo byla první písní, která se rovnou usadila na prvním místě žebříčků. Skládala se ze 3 částí, připomínající tak klasickou Bohemian Rhapsody. Druhý singl I´m Going Slightly Mad ukazoval další radikální odklon od klasického zvuku Queen, zejména díky fantasknímu a zábavnému textu, ve kterém Mercury tvrdí, že mu "chybí jedna karta do celého balíčku karet". Nalezneme zde spoustu povedených skladeb jako Headlong nebo tvrdší The Hitman a I Can´t Live With You, ve kterých je skupina v plné kráse. Drahokamy v koruně tohoto alba byly Bijou se skvělou kytarou a These Are The Days Of Our Lives, svíravá skladba, ve které se Mercury ohlíží za svým životem a trápí se nemožností vrátit čas. Jak příznačné...

Ve videoklipech k této desce je Freddie Mercury pohublý, do kostýmu jsou mu dávány vycpávky, protože šaty na něm visí, je silně nalíčen, přesto někomu jeho tvář připomíná masku smrti. Nakonec bylo také použito černobílého záznamu, aby veřejnost nepoznala, jak špatně na tom zpěvákovo zdraví je. Jeho slova "I Still Love You" v posledním natočeném videu These Are The Days Of Our Lives byla nanejvýš symbolická.

Posledním singlem vydaným za jeho života v Británii se v říjnu stala megahitová skladba The Show Must Go On, která se v mnoha zemích dostala v hitparádě vysoko a například v Německu se v ní držela neuvěřitelných 26 týdnů! Zdravotní stav Freddiemu neumožňoval, aby k ní bylo natočeno video. Queen se nakonec rozhodnou videoklip pojmout jako sestřih jejich nejúspěšnějších okamžiků z 80.let a využít ho k propagaci chystaného videa Greatest Hits II.

Greatest Hits II

Začátkem roku 1991 vychází druhá kompilace největších hitů Queen, Greatest Hits II. Album obsahuje řadu písní, které se dostaly v britské hitparádě do Top Ten nebo se umístily na vyšších pozicích. Z největších hitů A Kind of Magic, Radio GaGa, I Want To Break Free nebo The Show Must Go On. Album vychází pouhý měsíc před Mercuryho smrtí.

23. listopadu 1991 Freddie Mercury poprvé veřejně oznamuje, že trpí AIDS. Do té doby o jeho chorobě věděli pouze nejbližší přátelé a členové Queen. 24. listopadu ve svém domě v Londýnském Kensingtonu umírá. Pracoval až do posledních okamžiků svého života. Jeho poslední písně vycházejí až o čtyři roky později na albu Made in Heaven, mnohé z nich museli členové Queen dokončit sami.

V prosinci 1991 jsou Queen navrženi na nejlepší britskou skupinu roku 1991. Vychází také Bohemian Rhapsody, jako hold zemřelému příteli, která vzlétla na první příčku hitparády. Výtěžek prodeje je darován na výzkum AIDS.

1992[editovat | editovat zdroj]

Vzpomínkový koncert ve Wembley, Queen – Live at Wembley Stadium

V létě roku 1992 se uskutečnil velký vzpomínkový koncert na počest Freddiemu – The Freddie Mercury Tribute Concert, kde vystoupil mj. David Bowie, Axl Rose, Elton John, Robert Plant nebo George Michael. Vychází záznam koncertu Queen - Live at Wembley Stadium, který odehráli během turné Magic Tour v roce 1986

1995[editovat | editovat zdroj]

Hvězda skupiny Queen na Hollywoodském chodníku slávy

Made In Heaven

Rok 1995 je ve znamení poslední studiové desky s písněmi, z nichž některé Freddie nahrál před svou smrtí a doposud nebyly vydány. Album s příznačným názvem Made in Heaven se stává komerčně velmi úspěšné. Skladby Heaven For Everyone a Too Much Love Will Kill You se stávají hity, velmi mrazivá je i poslední píseň, kterou Freddie nazpíval (i když jen polovinu, na druhou část mu nezbyly síly) Mother Love. V tomto roce je slavnostně odhalena Mercuryho socha ve švýcarském Montreaux (zde Queen natáčeli album Jazz).

1997[editovat | editovat zdroj]

Queen Rocks

V roce 1997 vychází jediný a zatím poslední nový singl Queen bez Freddieho Mercuryho a za účasti všech zbylých členů skupiny, No-One but You (Only the Good Die Young) na albu Queen Rocks. Pro baskytaristu Johna Deacona skončila činnost Queen rokem 1991, objevuje se se svými přáteli na vzpomínkovém koncertě v r. 1992, dokončuje s nimi desku Made in Heaven, natáčí i singl No-One but You (Only the Good Die Young), ale o obnovení skupiny se zpěvákem Paulem Rodgersem již nemá zájem.

1999[editovat | editovat zdroj]

Vychází kompilace největších hitů Greatest Hits III, která navazuje na předchozí dva výběry. Najdeme zde i skladby, které Queen nahráli s jinými hvězdami. The Show Must Go On s Eltonem Johnem, Under Pressure s Davidem Bowiem, Barcelona – Freddie Mercury + Montserrat Caballé, Somebody To Love s Georgem Michaelem. Je to jediné album, které obsahuje jak skladby skupiny, tak i sólové projekty členů.

21. století[editovat | editovat zdroj]

Queen a Paul Rodgers během tour v roce 2005

2004[editovat | editovat zdroj]

Pro milovníky živých alb vydávají Queen v roce 2004 dvoudiskové album Queen On Fire, Live At The Bowl. Písně pocházejí z roku 1982, kdy Queen vystupovali pod širým nebem v britském Milton Keynes Bowl. Koncert 5. června 1982 natáčel Channel Four a díky němu mohl koncert vyjít jako dvoudiskové DVD.

2007[editovat | editovat zdroj]

Queen Rock Montreal. Queen vystupují živě v Montrealu v lednu 1981. Díky 18 000 fanouškům je zvuk celého alba vynikající. Skupina je v plné síle a playlist koncertu více než skvělý. Na albu najdeme největší hity Queen té doby. Fandové při Somebody To Love, Tie Your Mother Down či Bohemian Rhapsody div nezbourají montrealské Forum. Album vychází jako dvoudiskové CD, Dvoudiskové DVD a také jako speciální dvoudisková edice, v níž najdeme kromě koncertu také DVD s vystoupením Queen na legendárním koncertě Live Aid v roce 1985.

2011[editovat | editovat zdroj]

Queen oslavují 40.výročí od vzniku skupiny, je pořádána výstava o jejich díle s názvem Stormtrooper In Stilletos a do obchodů se dostává remasterovaná kolekce všech řadových alb. Novou smlouvu podepisují s firmou Universal Music.

2012[editovat | editovat zdroj]

Queen odehráli mini turné s americkým zpěvákem Adamem Lambertem. První zpráva o tom, že by Lambert měl vystoupit s Queen jako headline na festivalu Sonisphere v UK (v červenci 2012), se objevila v únoru 2012. Toto vystoupení mělo být signifikantní, protože Knebworth Park, místo, kde se měl festival konat, bylo posledním místem, kde vystupoval Freddie Mercury v srpnu 1986.[6] V diskusi k této spolupráci Brian May podotknul, že očekává, že Lambert bude “skvělým interpretem” Mercurryho písní.[7] Festival Sonisphere byl ale později zrušen, kvůli problémům s logistikou a vlivem dalších okolností.[8] O několik dnů později Roger Taylor oznámil, že Queen a Lambert budou spolu vystupovat v Moskvě[9] a pak oznámili, že přidají 2 další show v Londýně a jednu v Kyjevě, ve které bude jako hlavní hvězda vystupovat Elton John.[10] Na konci dubna byl přidán pátý koncert ve Wroclawi, jako headline tamějšího rockového festivalu.[10]

Finální verze spolupráce Queen + Adama Lamberta začala dvouhodinovou velkolepou podívanou pod záštitou UEFA v Kyjevě 30. června v předvečer vyvrcholení fotbalového šampionátu EURO 2012. Stovky tisíc fanoušků na ukrajinském hlavním náměstí[11] ocenilo toto vystoupení pro Lambertův umělecký talent, hlasovou výjimečnost a schopnost interpretace, která se sebejistotou vyvážila staré a nové.[12] Koncert na Olympijském stadionu v Moskvě se konal 3. července, zatímco ten následný na městském stadionu v Polsku byl naplánován na 7. července. Kvůli významnému postavení Queen v Anglii a jejich spojení s nově příchozím Lambertem, měly Londýnské tři koncerty v HMV Hammersmidth Apollo spoustu recenzí. Téměř jednotně byly tyto koncerty známé pro Lambertovy vokálové vedení, jeho ‘sexy’ a ‘vzrušující’ vystupování, společně se vzájemnou spoluprací, kterou Brian May nazval “organickou”.[13][14] Skupina Queen vystoupí s Adamem Lambertem znovu v září 2013 na iHeartRadio Music Festival v MGM Grand Aréně v Las Vegas.Tohoto festivalu, “největšího živého koncertu v historii rádia”, se zúčastní spousta hvězd zvučných jmen, bude se konat 20. a 21. září a bude přenášený živě na rádio stanicích Clear Chanel a později také vysílaný ve dvou dílech jako speciální televizní program.[15]

Největší hity[editovat | editovat zdroj]

70. léta[editovat | editovat zdroj]

  • Killer Queen (Freddie Mercury)
  • Bohemian Rhapsody (Mercury)
  • Love of My Life (Mercury)
  • Somebody to Love (Mercury)
  • We Will Rock You (Brian May)
  • We Are the Champions (Mercury)
  • Don´t Stop Me Now (Mercury)
  • Crazy Little Thing Called Love (Mercury)

80. léta[editovat | editovat zdroj]

  • Another One Bites the Dust (John Deacon)
  • Under Pressure (Queen + David Bowie)
  • Radio Ga Ga (Roger Taylor)
  • I Want to Break Free (Deacon)
  • One Vision (Taylor)
  • A Kind of Magic (Taylor)
  • Who Wants to Live Forever (Mercury)
  • I Want It All (May)

90. léta[editovat | editovat zdroj]

  • Innuendo (Mercury, Taylor)
  • The Show Must Go On (May)
  • Heaven For Everyone (Taylor)
  • Too Much Love Will Kill You (May, Frank Musker, Elizabeth Lamers)
  • These Are The Days Of Our Lives (Taylor)

Členové skupiny[editovat | editovat zdroj]

Současní členové
  • Brian May – kytara, klávesy, vokály (1970–dosud)
  • Roger Taylor – bicí, kytara, perkuse, vokály, tamburína (1970–dosud)
  • Adam Lambert - vokály (2013-dosud)
Bývalí členové
  • Freddie Mercury – zpěv, piáno, doprovodná kytara, tamburína (1970–1991)
  • John Deacon – baskytara, rytmická kytara, klávesy, vokály, triangl (1971–1997)
Členové na začátku činnosti[16][17][18]
  • Mike Grose – baskytara (1970)
  • Barry Mitchell – baskytara (1970–1971)
  • Doug Bogie – baskytara (1971)
Časový přehled

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Studiová alba[editovat | editovat zdroj]

Živá alba[editovat | editovat zdroj]

Kompilace[editovat | editovat zdroj]

VHS / DVD[editovat | editovat zdroj]

Queen + Paul Rodgers[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Queen (band) na anglické Wikipedii.

  1. Queen Online " History " Band [online]. Queenonline.com, 23 November 1991, [cit. 2010-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. QOL F.A.Q. [online]. Queen Online. Are Queen still active as a band? Very much so.. Dostupné online. (anglicky) 
  3. http://news.bbc.co.uk/2/hi/entertainment/4420308.stm
  4. http://rockhall.com/inductee/queen
  5. http://news.bbc.co.uk/2/hi/entertainment/2339131.stm
  6. "Adam Lambert to perform with Queen at Sonisphere", 2012-02-20. Ověřeno k 2012-02-20. 
  7. Akersten, Matt."Adam Lambert is Queen's choice", 2012-02-23. Ověřeno k 2012-02-23. 
  8. Sonisphere festival cancelled [online]. [cit. 2012-03-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. "Press Release: Queen + Adam Lambert Will Rock Moscow", 2012-02-28. Ověřeno k 2012-03-03. 
  10. a b "Queen to play "four shows this summer" with Adam Lambert", 2012-04-09. Ověřeno k 2012-04-09. 
  11. Queen+Adam Lambert Perform At Kiev's ANTIAIDS Foundation Charity Concert [online]. 2012-07-01, [cit. 2012-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Angermiller, Michele Amabile."Adam Lambert and Queen Rock the Ukraine (Video)", 2012-07-02. Ověřeno k 2012-07-10. 
  13. Aizlewood, John."Queen+Adam Lambert, HMV Hammersmith Apollo-review", 2012-07-12. Ověřeno k 2012-07-17. 
  14. May, Brian."Queen And Adam...The Best Show?", 2012-07-13. Ověřeno k 2012-07-17. 
  15. Perricone, Kathleen. 2013 iHeartRadio Music Festival:All the Performers! [online]. 2013-07-15, [cit. 2013-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Queen on tour Queen Concerts. Cit. 5. 4. 2012
  17. Queen Live – 1970 Queen Online. Cit. 5. 4. 2012
  18. Queen – FAQs (11. 1. 2011) Queen Online. Cit. 5. 4. 2012

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DOHETHY, Harry. Legenda Queen, 40 let skupiny, předmluva Brian May a Roger Taylor, Computer Press a.s., 2011
  • SKY, Rick. Život Freddie Mercuryho. Premiéra, a. s., v Praze roku 1992
  • WICH, František. Rock & Pop: Encyklopedie II (M-Z). Praha: Volvox Globator, 1999. S. 207.
  • DEAN, Ken. Queen: Nový obrazový dokument. Bratislava: Champagne Avantgarde, 1991.
  • Leyles-Ann Jones: Freddie Mercury
  • Peter Freeston: Freddie Mercury
  • Greg Brooks: Queen Live
  • Mick St. Michael: Queen ich vlastnými slovami

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]