Black Sabbath

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Black Sabbath (rozcestník).
Black Sabbath
Black Sabbath roku 1970. Zleva: Geezer Butler, Tony Iommi, Bill Ward, Ozzy Osbourne.
Black Sabbath roku 1970. Zleva: Geezer Butler, Tony Iommi, Bill Ward, Ozzy Osbourne.
Základní informace
Jinak zvaný/á The Polka Tulk Blues Band, Earth
Původ Anglie Birmingham, Anglie
Žánry Heavy metal
Aktivní roky 1968[1]-dosud[2]
Vydavatel Warner Bros.
I. R. S. Records
EMI
Příbuzná
témata
Heaven and Hell, Rainbow, Dio
Web black-sabbath.com
Členové
Ozzy Osbourne
Tony Iommi
Geezer Butler
Tommy Clufetos
Dřívější členové
viz Seznam členů Black Sabbath

Black Sabbath jsou anglická heavymetalová skupina, považovaná též za zakladatele heavy metalu, která prakticky ovlivnila mnoho jiných stylů. Původní sestava: Ozzy Osbourne (zpěv), Tony Iommi (kytara), Terrance „Geezer“ Butler (baskytara) a Bill Ward (bicí).

Black Sabbath je jednou z dominantních a zakládajících kapel heavy metalu[3] a mají v něm stále značný vliv. Podle stanice VH1 a programu 100 Greatest Artists of Hard Rock se umístili na druhém místě mezi nejvýznamnějšími představiteli heavy metalu, hned za skupinou Led Zeppelin.[4]

V letech 2006 - 2010 sestava ze začátku 80. let – Tony Iommi, Geezer Butler, Ronnie James Dio a Vinny Appice – vystupovala pod názvem Heaven and Hell (podle stejnojmenného alba z roku 1980). Black Sabbath měli vliv i na hudbu punkových kapel jako například Nirvana (hudba Black Sabbath zásadně ovlivnila grunge) a Black Flag (album My War ovlivněné Black Sabbath mělo zásadní vliv na zvuk hardcore a grunge).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Založení a začátky[editovat | editovat zdroj]

Black Sabbath vznikli roku 1968 v Birminghamu pod jménem Polka Tulk Blues Band (později zkráceno na Polka Tulk), krátce nato jej změnili na Earth, hráli styly blues rock a hard rock.[5]

Black Sabbath měli jedinečný zvuk, který vyplýval z odlišných hudebních vzorů. Iommi byl značně ovlivněný Hankem Marvinem, který hrál na heavy-kytaru ve skupině The Shadows a také jazzovou kytaru; jeho idolem byl i Django Reinhardt. Bill Ward také ukázal slabost pro jazz, hlavně pro bubeníky Buddyho Riche a Gene Krupu. Geezer Butler jmenuje baskytaristu a zpěváka Jacka Bruceho z britské bluesové skupiny Cream jako člověka, který měl největší vliv při jeho hudebním formování: „On byl první baskytarista, jakého jsem kdy viděl, který ohýbal struny a hrál na baskytaru jako na úplně nezávislém hudebním nástroji.“ Skupina spojovala hudební styly blues, jazz, rock a hrála coververze skladeb inerpretů, jako jsou Jimi Hendrix, Blue Cheer a již zmínění Cream. Ozzy Osbourne říká, že byl hluboce ovlivněn skupinou The Beatles a jeho nejoblíbenějším albem všech dob je Revolver.

Earth se posunuli do temnějšího směřování, kdy baskytarista Geezer Butler, fanoušek spisovatele Dennise Wheatleyho a jeho románů s tématikou černé magie, napsal skladbu s okultním tématem s názvem Black Sabbath (skladba byla očividně inspirovaná filmem Black Sabbath režiséra Maria Bava z roku 1963). Ve svém filmu o spojení skupiny po rozpadu vyhlásili, že skladba vychází z Butlerova zážitku, kdy jednou v noci viděl černý přelud s kapucí na konci své postele poté, co mu dal Ozzy okultní knihu v latině. Jméno Earth mátlo, protože už jedna taková kapela hrála, tak se přejmenovali na Black Sabbath.

Skupina objevila svůj konečný zvuk a styl náhodou. Když měli zkoušku ve studiu, které bylo naproti kinu promítajícímu horory, Ozzy si vzpomíná, jak Tony Iommi říkal ostatním členům: „Není to divné, že lidi platí, aby viděli film, který je vyděsí až k smrti?“ Skupina začala záměrně psát temné a hrozivé texty ve snaze o hudební odpověď na hororové filmy.

První éra: původní sestava (1968–1979)[editovat | editovat zdroj]

Složení jejich nového temného zvuku s chováním Ozzyho na pódiu vedlo k úspěchu, skupina zabodovala se svým prvním albem s eponymním názvem Black Sabbath, které vydala roku 1970. Podepsali smlouvu s Warner Bros. pro trh v USA a Kanadě, Vertigo Records měl na starosti trh pro ostatní dostupné země. Jejich následující album Paranoid (také 1970) jim obstaralo ještě větší pozornost v USA a Británii. Skladba War Pigs byla napsaná jako protest proti válce ve Vietnamu a původně ji plánovali zařadit jako titulní singl. Skupina na poslední chvíli nahrála skladbu Paranoid, aby prodloužila stopáž alba. Paranoid se stal titulním singlem alba a také to byl jejich první singl, který výrazně zabodoval v rádiích.

Tony Iommi a Ozzy Osbourne, 1973

Obsah skladeb (originálů a coververzí) z obou alb dával jemně ironicky najevo zájem skupiny o okultismus a černou magii. To byl rozhodující krok v určení jejich „temných“ a „hlubokých“ heavymetalových textech skladeb. Black Sabbath byli jednou z prvních skupin, která vystupovala s lyrickým obsahem skladeb, téměř se nevěnovali jiným tématům. Led Zeppelin, The Doors a další poukázali na magii nebo okultismus ve svých textech, ale jen velmi málo kapel (i současných) by se mohlo vyrovnat textům Black Sabbath (většinu napsal Geezer Butler) s jejich přímým odkazem na toto téma.

Další inovací byl vedlejší efekt nehody. Tony Iommi přišel o konečky dvou prstů na ruce, když pracoval s plechem v továrně. Okamžitě si vytvořil protézu z roztavené plastové lahve od čisticího prostředku. Poraněné prsty byly pochopitelně citlivé, tak Iommi přeladil na své kytaře Gibson standardní tón E na Cis. Zmenšené napětí strun mu dovolovalo hrát s menší bolestí a zátěží na prsty. Geezer svou baskytaru také vyladil tak, aby se přizpůsobil Tonymu. Nižší poloha dala hudbě hlubší či smysluplnější zvuk, hudba tak ladila spolu s texty.

Black Sabbath roku 1971 vydali své další album Master of Reality. Toto album obsahovalo množství významných akustických věcí (Solitude obsahuje Tonyho flétnové sólo). Toto je často přehlíženo, přitom se jedná o přechod ve stylu Black Sabbathu. Přidali mnoho měnivých hudebních prvků do vydání svého čtvrtého alba Black Sabbath, Vol. 4 z roku 1972. Obsahuje baladu Changes (zní zde jen zpěv, baskytara, klavír a syntezátor) a hardrockové hymny jako Supernaut a Snowblind (obsahuje smyčcové nástroje). Black Sabbath, Vol. 4 je dosud „nejzralejším“ albem skupiny.

Přepis jejich typické skladby s názvem Black Sabbath

Okolo roku 1973 byli Black Sabbath jednou z nejpopulárnějších heavymetalových skupin na světě a hlavní koncertní atrakcí. Na dalším albu Sabbath Bloody Sabbath spolupracovali s klávesistou kapely Yes Rickem Wakemanem. Album se skládá z některých nejznámějších skladeb Black Sabbath. Společně s titulní skladbou album také obsahuje spacerockovou skladbu nazvanou Spiral Architect a A National Acrobat inspirovanou prog rockem.

V této době byli členové skupiny závislí na drogách, Ozzy a Bill Ward údajně každý den po dva roky brali LSD. Ozzy byl zapletený s drogami ve velké míře. Mnohé ze skladeb o drogách také hovoří, ať už otevřeně, nebo nepřímo.

Skupinu sužovaly hlavně problémy s managementem (kapelu řídil Ozzyho budoucí tchán Don Arden). Spory s managementem a pozdější změna vydavatelství v Británii (Vertigo vyměnili za WWA) narušily vydání nového alba. I přes tyto těžkosti vyšlo album Sabotage roku 1975 a setkalo se s velkým úspěchem. Avšak drogové problémy, pokračující pokusy v hudebním stylu (gregoriánské a mnišské chorály zdůrazněné ve skladbě Supertzar), změny na hardrockové scéně a vnitřní problémy narušily stabilitu a tvorbu skupiny.

Album Technical Ecstasy (1976) se setkalo s komerčním neúspěchem. Hudba na albu se skládala z orchestrů, syntenzátorů a zpěvu Billa Warda, který Ozzyho zastoupil po jeho náhlém odchodu uprostřed nahrávání. Po turné roku 1977 se Ozzy přestal objevovat na zkouškách kapely a zbývající členové nahráli nějakou tu hudbu se zpěvákem a bývalým členem Fleetwood Mac Davem Walkerem. Ozzy se vrátil do skupiny před nahráním alba Never Say Die!, které vyšlo roku 1978 a bylo určitě albem, na kterém skupina nejvíc experimentovala a použila přitom prvky mnoha žánrů. Stejně jako předešlé album se mizerně prodávalo.

Druhá éra: The Dio Years (1979–1982)[editovat | editovat zdroj]

Další album (poprvé se zpěvákem Ronniem Jamesem Diem) Heaven and Hell dokázalo skupině navrátit úspěch a dosáhlo nejvyššího umístění v žebříčku od alba Sabotage z roku 1975. Bylo to na turné, kde se Dio stal oblíbeným díky znamení „ďáblovy rohy“ (vztyčený ukazovák a malíček), které se stalo symbolem heavy metalu. Na albu spolupracoval klávesista Geoff Nicholls (Nicholls nebyl považován za oficiálního člena skupiny a často byl na koncertech nucen hrát ze zákulisí kvůli údajným estetickým záměrům, ale podílel se na napsání mnoha skladeb a zůstal s Black Sabbath i ve všech následujících sestavách). Během turné bubeník Bill Ward skupinu opustil kvůli osobním důvodům (oba jeho rodiče zemřeli během krátkého časového období, Ward zápasil s alkoholem a dalšími závislostmi). Ke skupině se přidal bubeník Vinny Appice, aby dokončil turné, a poté se objevil na následujícím albu Mob Rules; titulní singl se objevil ve filmu Heavy Metal.

Neupravené vydání koncertní nahrávky Live at Last (pořízené ještě s Ozzym během turné 1972 Volume 4 Tour) podnítilo skupinu kvalitně nahrát živák z turné Mob Rules s názvem Live Evil. Avšak během jeho dolaďování se projevily vnitřní problémy skupiny, jež měly za následek odchod Dia a Appice, kteří založili skupinu Dio.

Třetí éra: Born Again – Ian Gillan (1983–1984)[editovat | editovat zdroj]

Ian Gillan

Bill Ward se vrátil k bicím a novým zpěvákem se stal Ian Gillan z Deep Purple. Gillan řekl: „Neplánoval jsem se připojit k Black Sabbath. Vyšel jsem ven s Geezerem a Tonym, ožrali jsme se a druhý den jsem zjistil, že jsem souhlasil, abych se stal členem skupiny. A oni jsou takoví milí chlapíci. Byla to ohromná zábava, platily se účty a prožil jsem s nimi krásný rok.“

Tato sestava nahrála album Born Again, ale Bill Ward znovu opustil skupinu před začátkem turné a nahradil ho Bev Bevan z kapely Electric Light Orchestra. I když se album překvapivě stalo jedním z jejich nejúspěšnějších (#4 v UK charts), věci se nevyvíjely tak, jak měly, Ian Gillan se znovu přidal k Deep Purple. Bubeník Bill Ward se opět vrátil a roku 1984 bylo oficiálně ohlášeno angažování nového zpěváka Davida Donata. Avšak po šesti měsících zkoušení byl vyhozen managementem, kdy Tony a Geezer se hádali ohledně finančních otázek.

Nestabilita sestavy (1984–1987)[editovat | editovat zdroj]

Glenn Hughes

Stále se měnící sestava skupiny, rostoucí úspěch Ozzyho na sólové dráze a smíšené hudební kritiky uvrhly skupinu do Ozzyho stínu. Zakládající člen Geezer Butler odešel a založil novou skupinu Geezer Butler Band, která ale nevydala žádné album. Původní sestava Black Sabbath (Osbourne, Iommi, Butler, Ward) se sešla, aby zahrála na benefičním koncertě Live Aid v roce 1985. Po skončení show se Tony Iommi rozhodl nahrát sólové album a požádal o pomoc dlouholetého klávesistu Sabbath Geoffa Nichollse (nakonec se stal oficiálním členem skupiny) a zpěváka Glenna Hughese, bývalého člena skupin Deep Purple a Trapeze. Tony Iommi se zasnoubil se známou ženskou heavymetalovou hvězdou Litou Ford a požádal o pomoc baskytaristu (Dava Spitze) a bubeníka Erica Singera (Kiss a Alice Cooper) z její tehdejší kapely, aby dokončil formaci. Avšak management a tlak nahrávací společnosti je přiměl, aby album Seventh Star vyšlo jako Black Sabbath featuring Tony Iommi.

Kolem alba se vede polemika kvůli Jeffovi Fenholtovi, který na albu také vystupoval. Tvrdí, že byl zpěvákem Black Sabbath okolo sedmi měsíců. Řekl, že kapelu opustil, protože mu prý nevěřili. Členové Sabbath trvají na tom, že nikdy nebyl členem skupiny, nahrál jen nějaká dema pro Tonyho sólové album. Údajně napsal některé skladby, které se na albu Seventh Star objevily.

Na začátku turné propagujícího album Seventh Star roku 1986 se Glenn Hughes porval a utrpěl vážnou krevní sraženinu v hrdle, kvůli které ztratil hlas. Neznámý mladý americký zpěvák Ray Gillen byl vybran jako záskok a dokončil turné. Morálka ve skupině byla velmi vysoká, když začali nahrávat album The Eternal Idol (bývalý člen Bev Bevan se vrátil jako bubeník a baskytarista Bob Daisley se také na albu podílel), ale nový Black Sabbath zasáhla série neštěstí jako zlé vedení a finanční dluh, který pocházel hlavně z nevhodně naplánovaného využití drahých nahrávacích studií. Výsledkem bylo, že Ray Gillen během nahrávání skupinu opustil. Krátce nato se dal dohromady s bývalým kytaristou Ozzyho Osbourna Jakem E. Leem a spolu vytvořili úspěšnou skupinu Badlands (poté se přidal Eric Singer).

Éra Tony Martina (1987–1991)[editovat | editovat zdroj]

Zpěvák Tony Martin (bývalý člen The Alliance) přinesl všechny znova přezpívané Gillenovy původní vokály na kazetách Eternal Idol a album nakonec vydali. Tony „The Cat“ Martin se jevil jako dokonalý zpěvák pro znovuoživené složení Black Sabbath. I když se trochu podobal Diovi, měl Martin evidentně vlastní styl.

Po nahrání The Eternal Idol většina skupiny Sabbath opouští. Iommi, Martin a Nicholls najali baskytaristu Joa Burta a bývalého bubeníka skupiny The Clash - Terryho Chimese pro krátké turné z roku 1987 Eternal Idol.

Od roku 1988 bylo složení Black Sabbath opět stabilnější. Ve skupině hráli Tony Martin, Geoff Nicholls a přidal se místní bubeník Cozy Powell, který nahradil Terryho Chimesa. Powell, legendární bubeník, měl předtím úspěch se svou původní skupinou stejně jako s kapelami Rainbow, Whitesnake, ELP a mnoha dalšími. S baskytaristou Laurencem Cottlem, který nahradil Joa Burta, Sabbath vydali roku 1989 kritikou vysoce hodnocené album Headless Cross. MTV video pro titulní singl se stalo velmi hraným a těšilo se většinou pozitivním recenzím. Baskytaristu Laurenca Cottleho nahradil veterán Neil Murray (bývalý spoluhráč Cozyho Powella ve skupině Whitesnake). Roku 1990 Sabbath vydali album Tyr. Během let 1990 až 1991 skupina absolvovala turné na podporu alba.

Dehumanizer – opět Dio (1991–1992)[editovat | editovat zdroj]

V roce 1992 se znovu sešla klasická sestava Black Sabbath z 80. let. Zakládající člen Geezer Butler spolu s Diem a Appicem se připojili k Iommimu (byla to stejná sestava jako na albech Mob Rules v roce 1981 a Live Evil z roku 1982) a společně nahráli album Dehumanizer (1992). Sabbath s albem opět zažívali úspěch a turné Dehumanizer. Bylo to v době, kdy se Ozzy chtěl stáhnout do ústraní a navrhl Sabbathu, aby otevřel jeho poslední dvě vystoupení v Costa Mesa. Když se Dio odmítl zúčastnit, vystoupili Iommi, Butler a Appice bez něho.

Dio opustil skupinu, aby se vrátil do své úspěšné sólové skupiny, a Rob Halford, zpěvák skupiny Judas Priest, ho na poslední chvíli, speciálně pro toto vystoupení, nahradil. Původní sestava Black Sabbath s Billem Wardem se spojila, aby 15. listopadu 1992 zakončila druhou noc vystoupení. Na konci se Ozzy rozhodl, že bude dál pokračovat (následovalo turné „No More Tours“ s výstižným názvem Retirement Sucks) a byly připraveny smlouvy na nové album a turné původního Sabbathu, na poslední chvíli však Ozzy odstoupil.

Opět Tony Martin (1992–1997)[editovat | editovat zdroj]

Po Diově a Halfordově odchodu byl Vinny Appice nahrazen bývalým bubeníkem skupiny Rainbow Bobbym Rondinellim. Zpěvák Tony Martin a klávesista Geoff Nicholls se vrátili a Sabbath nahráli Cross Purposes a Cross Purposes Live – kombinaci CD a videa, která vyšla koncem roku 1994, kdy Bobby Rondinelli skupinu v půlce turné opustil. Překvapivě ho nahradil původní bubeník Sabbath Bill Ward. Po turné se Ward a Butler s Iommim, Martinem a Nichollsem rozešli.

Další střetnutí se uskutečnilo v roce 1995. Tentokrát síly spojila formace alba Tyr, kdy se bubeník Cozy Powell a baskytarista Neil Murray připojili k Iommimu, Martinovi, Nichollsovi a nahráli album Forbidden. Album produkoval Ernie C z rapcorové skupiny Body Count. Po nahrání alba Cozy Powell znovu kapelu opustil a nahradil ho vracející se Bobby Rondinelli.

V roce 1996 u Castle Records znovu nahráli a vydali kompilaci skladeb od roku 1983 (album Born Again) po rok 1995 (album Forbidden) s názvem The Sabbath Stones. Po vydání skončila smlouva Tonyho Iommiho s vydavatelstvím.

Původní sestava (1997–dosud)[editovat | editovat zdroj]

1999
Brad Wilk, který bubnuje na albu 13

Roku 1996 Ozzy Osbourne zorganizoval první ročník velmi úspěšného metalového festivalu Ozzfest. V roce 1997, před posledním vystoupením na festivalu, se připojil k Butlerovi a Iommimu, aby zahráli několik skladeb (na bicí hrál Mike Bordin, bubeník skupiny Faith No More). V prosinci 1997 Bill Ward spojil síly s Ozzym, Tonym, Geezerem a obnovili původní sestavu Black Sabbath poprvé od jejich náhlého setkání na Live Aid v letech 1985 a 1992.

Black Sabbath od té doby vydali minimálně jednu autorizovanou dvoudiskovou kompilaci, jednu dvoudiskovou live kompilaci a osmidiskový boxset. V roce 2001 napsali nové texty, na následujícím turné odehráli novou skladbu Scary Dreams a okamžitě začali pracovat na novém albu s legendárním producentem Rickem Rubinem, ale Ozzyho sólový kontrakt se zdržel a zřejmě překazil další vývoj alba. Po třech letech, v roce 2004, skupina znova vystoupila na Ozzfestu na počest svého 35. výročí. V roce 2005 Ozzy znovu vystoupil s Black Sabbath na Ozzfestu, na kterém se objevila také legenda Iron Maiden. Na klávesy nyní hrál syn Ricka Wakemana Adam.

V listopadu 2005 byli Black Sabbath slavnostně uvedeni do britské hudební síně slávy UK Music Hall of Fame, během slavnosti zahrála původní sestava. 13. března 2006 byla skupina také uvedena do Rock and Roll Hall of Fame. Black Sabbath ale žádnou ze skladeb nehrálo, namísto toho zahrála dvě jejich skladby Hole in the Sky a Iron Man Metallica.

Roku 2007 Ozzy na svém webu uvedl, že původní sestava může spojit síly a nahrát nové studiové album, první po 30 letech. Oficiální návrat původní sestavy a potvrzení alba a turné se ale odehrálo až 11. 11. 2011 v 11 hodin a 11 minut pacifického času. Produkce se ujal Rick Rubin a album nazvané 13 vyšlo v červnu 2013. Na bicí zde usedl bubeník skupin Rage Against the Machine a Audioslave Brad Wilk, jelikož Bill Ward ze skupiny odešel.

Sólové projekty členů skupiny[editovat | editovat zdroj]

Jedním z důvodů, proč Black Sabbath od obnovení původní sestavy v roce 1997 dosud nevydali nové album, je mnoho dalších aktivit, především zpěváka Ozzyho, který roku 1997 vydal kompilaci, v roce 2001 album, pak koncertní záznam v roce 2002, v roce 2003 znovu kompilaci, v roce 2005 kolekci a roku 2007 album Black Rain.

Tony Iommi roku 2000 vydal své první sólové album Iommi, jehož příprava mu trvala celkem 5 let. Poté vydal nahrávky z roku 1996 pod názvem The DEP sessions, kde zpívá Glenn Hughes. Další album nazvané Fused vydal v roce 2005 (práce na něm začaly roku 2003). Skupina Geezera Butlera G/Z/R vydala v roce 1995 album Plastic Planet. Bill Ward vydal pouze singl z roku 2003 Straws a internetový singl The Dark Hour. Jeho zájem o hudbu je zaměřen na Black Sabbath.

Na konci září 2006 španělský webzine Rafabasa oznámil, že Tony Iommi, Geezer Butler a Bill Ward by se mohli v létě 2007 spojit s Ronniem Jamesem Diem na turné na podporu alba Black Sabbath: The Dio Years, které obsahuje poslední nahrávky a tři nové skladby napsané Iommim a Diem: The Devil Cried (singl), Shadow of the Wind a Ear in the Wall. Bill Ward se nakonec rozhodl, že se do projektu nezapojí, místo toho se připojil Vinny Appice.

Členové[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam členů Black Sabbath.

V současnosti Black Sabbath hraje v sestavě

Koncertní hudebníci
"Zasedací" hudebníci

Návraty členů[editovat | editovat zdroj]

V roce 1985 se původní členové Black Sabbath (Iommi, Butler, Osbourne a Ward) spojili, aby zahráli na benefičním koncertě Live 8). Odehráli tři skladby (Children of the Grave, Iron Man a Paranoid).

V roce 1992 se sestava Black Sabbath z let 1980–1982 (Iommi, Butler, Dio a Appice) znovu spojila a vydala na turné na podporu alba Dehumanizer.

V tomto roce původní členové Black Sabbath odehráli tři skladby po jednom z Osbournových „posledních“ koncertů v Costa Mesa v Kalifornii.

Roku 1995 se sestava z let 1989–1991 (Iommi, Powell, Martin, Murray a Nicholls) znovu spojila a vydala na turné na podporu alba Forbidden.

V letech 1997–1998 se původní členové znovu spojili, vydali na turné a vydali dvoudiskové koncertní album Reunion. V letech 1999, 2001, 2004 a 2005 se opět spojili a vystoupili na Ozzfestu. Od roku 2001 se šíří fámy o vydaní nového alba, ale až 11. 11. 2011 bylo v souvislosti s oficiálním návratem a obřím turné potvrzeno.

První zpráva o návratu Black Sabbath se objevila v srpnu 2011 v britském listu Birmingham Mirror. Prozradil to Tony Iommi, který se vzápětí začal rozčilovat, že nic takového neřekl. V novinách ale doslova citovali Iommiho větu: "Opravdu se na to těšíme (na návrat) a ty věci, co píšeme, jsou skutečně dobré, blíží se to starým původním písním."

V listopadu 2011 se pak konala tisková konference v Los Angeles, kde skupina konečně oficiálně potvrdila návrat.

Podle internetových stránek Metal Hammer skupina v původním složení Ozzy Osbourne, Tony Iommi, Geezer Butler a Bill Ward navíc rozjela přípravy na turné. "Těšíme se a řekl bych, že věci, co píšeme, jsou fakt dobré," nechal se slyšet Iommi s tím, že deska vyjde patrně příští rok.

Dát Black Sabbath opět dohromady ovšem nebylo vůbec jednoduché. Bubeníka Warda trápí srdce a před několika měsíci navíc podstoupil operaci. "Uvidíme, jak na tom teď bude," řekl Iommi. Navíc "potíže" dělal i stále zaneprázdněný Ozzy Osbourne. Nakonec z něj vypadla klasická hláška "nikdy neříkej nikdy" a vše se mohlo rozběhnout.

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Diskografie Black Sabbath.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Black Sabbath... [online]. [cit. 2008-10-15]. Dostupné online.  
  2. . Dostupné online. (anglicky) 
  3. Biography – Black Sabbath [online]. [cit. 2007-12-09]. Dostupné online.  
  4. Greatest Artists of Hard Rock [online]. [cit. 2007-12-09]. Dostupné online.  
  5. Black Sabbath Online: Band Lineup History [online]. [cit. 2007-12-09]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu