Fleetwood Mac

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fleetwood Mac
Fleetwood Mac 3. března 2009, z leva: John McVie, Stevie Nicks, Lindsey Buckingham, Mick Fleetwood
Fleetwood Mac 3. března 2009, z leva: John McVie, Stevie Nicks, Lindsey Buckingham, Mick Fleetwood
Základní informace
Původ Anglie Londýn, Anglie
Žánry Rock, blues, blues rock, pop rock, soft rock
Aktivní roky 1967–95, 1997—současnost
Vydavatel Blue Horizon, Epic, Reprise, Warner Bros., Sire, CBS Europe, Columbia UK, Sanctuary
Příbuzná
témata
John Mayall's Bluesbreakers
Savoy Brown
Chicken Shack
Buckingham Nicks
Eddie Boyd
Duster Bennett
Web FleetwoodMac.com
Současní členové
Stevie Nicks
Mick Fleetwood
John McVie
Lindsey Buckingham
Dřívější členové
Bob Brunning
Peter Green
Jeremy Spencer
Danny Kirwan
Christine McVie
Bob Welch
Bob Weston
Dave Walker
Billy Burnette
Rick Vito
Dave Mason
Bekka Bramlett
Některá data se získávají z datové položky.

Fleetwood Mac je anglická rocková skupina, založená v roce 1967.

Jediným členem, který byl v původně bluesové skupině od samého začátku a dal skupině jméno, je bubeník Mick Fleetwood (skupina je částečně pojmenována i po baskytaristovi John McVie, ale ten nevystupoval na prvním singlu a koncertu skupiny). Klávesistka Christine McVie (dívčím jménem Christine Perfect, ex-Chicken Shack) se sice podílela na všech albech skupiny, ale na dvou pouze jako nájemný hudebník.

Jedním z nejúspěšnějších období skupiny byl boom britského blues koncem 60. let, kdy skupinu vedl kytarista Peter Green, a později roky 1975–1987, kdy skupina vystupovala ve složení Mick Fleetwood, John McVie, Christine McVie, Stevie Nicks a Lindsey Buckingham.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Peter Green (1967–1970)[editovat | editovat zdroj]

Začátky skupiny[editovat | editovat zdroj]

Fleetwood Mac se formovali v roce 1967 v Londýně, když Peter Green opustil britskou bluesovou skupinu John Mayall & the Bluesbreakers. Green v Bluesbreakers nahradil kytaristu Erica Claptona a obdržel pochvalnou kritiku za svou práci na albu A Hard Road. Když už byl nějaký čas ve skupině Bluesbreakers, navrhl bubeníka Micka Fleetwooda jako náhradu za Aynsleye Dunbara. Peter byl s Fleetwoodem již ve dvou skupinách; Peter B's Looners a souběžně v Shotgun Express (kde účinkoval mladý zpěvák jménem Rod Stewart). John Mayall souhlasil a Fleetwood se stal členem skupiny Bluesbreakers.

Skupinu Bluesbreakers hrála ve složení Green, Fleetwood, John McVie a John Mayall. Mayall dal Greenovi zdarma nahrávací čas ve studiu a Fleetwood, McVie a Green nahráli pět písniček, pátá byla instrumentálka, která byla složeninou pojmenovanou po rytmické sekci (Fleetwood/McVie) - „Fleetwood Mac.“

Fleetwood a McVie byli známi pro svoje pijáctví. McVie byl ze skupiny Bluesbreakers vyhozen několikrát a jednou byl nahrazen Jackem Brucem. Fleetwood byl ze skupiny vyhozen též pro jeho problémy s alkoholem. Green se rozhodl skupinu opustit a byl nahrazen pozdějším kytaristou Rolling Stones Mickem Taylorem.

Formování skupiny[editovat | editovat zdroj]

Peter Green, 18. března 1970

Green kontaktoval Fleetwooda aby založili novou skupinu. Oba chtěli do skupiny baskytaristu McVieho, dokonce ji pojmenovali 'Fleetwood Mac', aby se mu zavděčili. Avšak McVie si vybral jistotu stálé gáže od Mayalla, před nejistou kariérou s novou, neznámou skupinou. Mezi tím Peter Green a Mick Fleetwood doplnili skupinu o talentovaného hráče na slide kytaru, kterým byl Jeremy Spencer a baskytaristu Boba Brunninga, který byl ve skupině s vědomím, že jakmile McVie bude souhlasit se vstupem do skupiny, bude muset odejít. Skupina debutovala 13. srpna 1967 na Windsor Jazz and Blues Festival. Několik měsíců po této události John McVie souhlasil a do skupiny vstoupil.

Ústup blues a nástup rocku (1970–1974)[editovat | editovat zdroj]

V květnu 1970 Peter Green opustil Fleetwood Mac kvůli psychickým problémům a drogám. Skončil na psychiatrii. Mezitím se ve Fleetwood Mac objevila první žena - Christine McVie, manželka Johna McVie. Během první poloviny 70. let se však ve skupině vystřídalo hned několik kytaristů a zvuk blues se postupně vytrácel. Z anglické bluesové kapely se stala soft-rocková americká skupina především kvůli novým kytaristům a zpěvákům z Kalifornie (Bob Welch a Bob Weston). Během této doby vydali hned několik alb, kde byly například klasiky Sentimental Lady, či Spare Me A Little Of Your Love. Poslední album v této éře bylo Heroes Are Hard To Find (1974), pro které napsali všechny písně Christine McVie a Bob Welch. I to bylo úspěšné. Jako blesk z čistého nebe se z vnějšího pohledu proto stal odchod hitmakera kapely Boba Welche.

Nová sestava, největší úspěchy (1975–1980)[editovat | editovat zdroj]

Trojice Mick Fleetwood, John McVie a Christine McVie hledala dalšího nového kytaristu na konci roku 1974. Historie rock´n´rollu se tak začala psát na Silvestra roku 1974, kdy Mick Fleetwood zavolal Lindseymu Buckinghamovi. Ten přijal pozvání do kapely pod jednou podmínkou, že přijmou i jeho dlouholetou životní i hudební partnerku zpěvačku a skladatelku Stevie Nicks. Stalo se. Skupina Fleetwood Mac v nové pětičlenné sestavě, kterou tvořily dvě ženy zpěvačky a skladatelky, zkoušela, nahrála nové album Fleetwood Mac a vydala se na turné. Z chudé dvojice Stevie Nicks a Lindsey Buckingham se za pár měsíců stali milionáři. Nové album bylo v USA velice úspěšné. Za zmínku stojí hity Rhiannon, Landslide, které nazpívala Stevie Nicks nebo I´m so Afraid od Lindseyho Buckinghama, či Say You Love Me od Christine McVie.

Začátek velkého úspěchu kapely byl ale spjat se začátkem osobních problémů všech členů kapely. Manželství Christine a Johna McVie se rozpadalo, dlouholeté partnerství Stevie Nicks a Lindseyho Buckinghema taktéž a aby toho nebylo málo, bubeník Mick Fleetwood se rozváděl se svou ženou. Mezi tím však vznikalo druhé ještě úspěšnější album Rumours, které vyšlo v roce 1977. Toto album patří mezi 10 nejprodávanějších alb světa všech dob. V roce 1977 nebylo v rádiích v USA slyšet nic jiného než písničky Dreams, Go Your Own Way, Don´t Stop, Gold Dust Woman nebo You Make Loving Fun. Texty těchto písní jsou vesměs o rozpadání vztahů členů kapely. Píseň Go Your Own Way je vzkaz Lindseyho pro Stevie, Dreams je zase rozloučení Stevie s Lindseym. Po tomto albu následovalo celosvětové turné. V roce 1978 získali Fleetwood Mac cenu Grammy za album roku.

Přes osobní problémy, všudypřítomný alkohol a kokain, nikdo nechtěl z kapely odejít. Ve studiu a na pódiu všichni hodili své osobní problémy za hlavu. V roce 1979 vydávají další nové album Tusk. Byl to experiment, pod který se může podepsat především Lindsey Buckingham. Byla to úplně jiná hudba než klasické rockové Rumours. Nové album nebylo tolik úspěšné. Následovalo však opět dvouleté celosvětové turné, které úspěšné rozhodně bylo. Z nových písniček na albu Tusk lze zmínit stejnojmennou Tusk nebo Sara, které se dostaly do pozdějších výběrů Best Of.

Sólové aktivity členů skupiny (1981–1985)[editovat | editovat zdroj]

Na začátku 80. let po skončení velkolepého turné k albu Tusk se členové kapeli rozešli pracovat na sólo projektech. Většina členů vydala svá první sólová alba. Opravdu úspěšná však byla pouze Stevie Nicks, která se svým albem Bella Donna a hitem Edge of Seventeen bořila hitparády. V roce 1982 se však na dlouho naposledy ještě sešli k natočení dalšího alba - Mirage. To však bylo jen průměrné. Přineslo však nové popové melodie, známá je například písnička Gypsy. Následovalo skromnější americké turné.

80. léta jsou však ve znamení aktivních sólových prací jednotlivých členů skupiny. Stevie Nicks vydala v roce 1983 další album The Wild Heart s dalšími hity jako Stand Back nebo Beauty and the Beast. Christine McVie a Lindsey Buckibgham také vydávali sólová alba, ale nepodařilo se jim tolik prorazit. Na sklonku roku 1985 vydává Stevie Nicks své třetí album, Rock a Little, které už však tolik úspěšné nebylo. Během jejího turné v roce 1986 se už však spekulovalo o možném návratu Fleetwood Mac.

Rozpad skupiny (1986–1990)[editovat | editovat zdroj]

V roce 1987 vychází po pěti letech nové album Fleetwood Mac, Tango in the Night. Image skupiny se změnila od základů. Toto nové album obsahuje výrazné popové melodie, které prorazily především v Evropě. Za zmínku stojí písničky od Christine McVie jako Everywhere nebo Little Lies. Nicméně mezi kytaristou Lindseym Buckinghamam a ostatními členy skupiny to neklapalo a tak kytarista těsně před objednaným turné ze skupiny odchází. Skupina narychlo sehnala dva nové kytaristy a zpěváky Billyho Burnette a Ricka Vito. S nimi pak vyrazili na turné po USA na podzim 1987 a po Evropě v létě 1988. Přes absenci Lindseyho Buckinghama bylo pravděpodobně díky úspěchu alba Tango in the Night turné vcelku úspěšné. V roce 1988 vydávají Fleetwood Mac svojí první desku Greatest Hits a také koncertní live video točené v San Franciscu v prosinci 1987.

V roce 1989 vydává Stevie Nicks své čtvrté album. V témže roce absolvovala sólové turné, v kterém jako jejím jediném sólovém se objevily také některá evropská města.

V roce 1990 se nové šestičlenné sestavě scházejí Fleetwood Mac k natočení nového alba. Vychází album Behind The Mask, které se však nesetkalo s velkým úspěchem. Přesto skupina vyráží na velké celosvětové turné. Ke konci turné však oznamuje Stevie Nicks, že ze skupiny odchází kvůli neshodám s Mickem Fleetwoodem a také druhá zpěvačka Christine McVie, která už měla koncertování dost. Vypadalo to, že je s Fleetwood Mac konec.

Ticho před bouří (1991–1995)[editovat | editovat zdroj]

V roce 1991 vydala Stevie Nicks své první Best Of. Stevie Nicks však byla závislá na Rivotrilu od roku 1986, kdy jí ho předepsal psychiatr krátce poté, co vyšla z kliniky Betty Ford, kde se úspěšně vyléčila ze závislosti na kokainu. Rivotril však způsobil, že přestala skládat nové písničky, na koncertech se chovala apaticky. Léky také způsobily, že přibrala na váze a po roce 1991 se prakticky přestala na veřejnosti ukazovat. Fleetwood Mac vydali v roce 1992 velký Box Set největších hitů. Významní členové však odmítali návrat na scénu. V lednu 1993 se však pětice sešla na inauguraci nového prezidenta USA Billa Clintona, který si přál aby na tomto plese zahráli a zazpívali jeho oblíbenou píseň Don´t Stop ze slavného alba Rumours z roku 1977. Zde ale opět všichni potvrdili, že se žádný comeback nekoná.

V roce 1993 natáčí Stevie Nicks ještě stále během své závislosti na Rivotrilu další album, Street Angel. To vychází v roce 1994 a stalo se nejméně úspěšným v její sólové kariéře. Stevie Nicks se obrátila na kliniku Betty Ford, kde strávila několik týdnů na odvykací kúře, kde, jak tvrdí, nebylo daleko k její smrti. Odvykání od Rivotrilu bylo prý mnohem horší než od kokainu. Léčení bylo úspěšné. Vydala se na turné, které bylo velice úspěšné. Nicméně ona sama moc šťastná zejména kvůli své nadváze. Jak v jednom z interview Stevie říkala: "Je mi líto, že se z vašeho rock´n´rollového sexsymbolu 70. let se stala tlustá malá holka." Mezitím v letech 1994 - 1995 probíhalo turné skupiny Fleetwood Mac. Na něm se objevili z nejúspěšnější pětice jen Mick Fleetwood a John McVie, dále zde byl Billy Burnette, který se podílel na albu Behind The Mask v roce 1990. Ti si po odchodu Ricka Vito, Stevie Nicks a Christine McVie přizvali dva nové zpěváky Dave Masona a Bekku Bramlett. Turné sice bylo velké, ale vůbec ne úspěšné. V roce 1995 vydané album Time bylo propadák, i když se na něm podílela Christine McVie. Na turné se už odmítla účastnit.

Comeback (1996–2000)[editovat | editovat zdroj]

V polovině 90. let pracoval Lindsey Buckingham na svém dalším sólovém albu. Pozval si pro výpomoc na několik sladeb Micka Fleetwooda. Ti poté přivzali Johna McVie. Pro nějaké vokály je napadlo si zavolat Christine McVie. Ve studiu jim to šlo moc dobře a tak zavolali Stevie Nicks. Neuvěřitelné se stalo skutečností a v roce 1997 natáčejí live koncert, který byl vydán jako nové album The Dance. Následovalo velice úspěšné turné po USA. V roce 1998 byla skupina Fleetwood Mac uvedena do Rock´n´rollové síně slávy. Christine McVie však tehdy oznámila, že se ztahuje do ústraní, že sdělila světu co chtěla. Od té doby dodnes spokojeně žije doma na anglickém venkově. Byl to další signál, že se s Fleetwood Mac už nikdy nesetkáme.

Stevie Nicks vydala v roce 1998 retrospektivní album Enchanted, které obsahovalo nejen největší její sólové hity, ale také spoustu nových písní nahraných v různé době. I následující turné bylo spíše takové alternativní, nešlo vůbec o komerční úspěch, ale mezi fanoušky je toto turné velice populární.

Nová doba (2001–2010)[editovat | editovat zdroj]

Stevie Nicks a Lindsey Buckingham na tour Say You Will, 2003

Stevie Nicks začala pracovat na novém sólovém albu. Pracovala na něm hned s několika známými osobnostmi, například s Sheryl Crow. V roce 2001 vydává po 7 letech další své nové sólové album, Trouble In Shangri-la, které se stalo jejím nejúspěšnějším po roce 1983. Následovalo turné, které však zhatily teroristické útoky 11. září. Na začátku turné byla Stevie Nicks pozvána do řady televizních pořadů, kde tvrdila, že je v plánu velké turné včetně Evropy, což se nestalo. Christine McVie nikdo nepřesvědčil, ale zbylá čtveřice se v roce 2002 sešla ve studiu a v této sestavě poprvé od roku 1987 natočila nové album. V roce 2003 vychází Say You Will a následuje dvouleté celosvětové turné. Natočili také koncertní video Live in Boston. V letech 2005 - 2008 byla Stevie Nicks velice aktivní, co se týče koncertů v USA. Každý rok měla turné. V roce 2006 dokonce měla několik koncertů v Austrálii. V roce 2007 vydala retrospektivní album Crystal Visions. V letech 2005 a 2006 se účastnila turné s Tomem Pettym a Heartbreakers nebo s Donem Henleyem. V roce 2007 Stevie Nicks natočila koncert Live in Chicago, kde představila svoje nejúspěšnějí a nejoblíbenější písničky z její sólové kariéry i z práce s Fleetwood Mac. Lindsey Buckingham nezůstal pozadu a vydal dvě nová sólová alba. Následovalo taky jeho sólové turné.

V roce 2009 se však čtveřice opět sešla. Na novém studiovém albu se nedohodla, nicméně vyrazili na turné od března do června v USA, v říjnu a listopadu v Evropě a v prosinci v Austrálii. Toto turné obsahovalo ryze největší hity z 2. poloviny 70. let.

Následovaly spekulace o společném turné se skupinou Eagles na rok 2010, ty však nebyly potvrzeny. Na turné v roce 2009 se také mluvilo o možnosti natočení nového alba. V roce 2013 vyšlo EP nazvané jednoduše Extended Play.

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Viz článek Fleetwood Mac diskografie

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Fleetwood Mac
(1967)
(1967–1968)
(1969–1970)
(1970)
(1970–1971)
(1971–1972)
(1972–1973)
(1973–1974)
(1974)
(1975–1987)
(1987–1992)
(1993–1996)
(1997–1998)
(1998-present)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Stránky fan klubů Fleetwood Mac (abecedně)

Zdroj[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fleetwood Mac na anglické Wikipedii.