The Who

The Who
The Who v roce 1975
Základní informace
Původ	Londýn, Anglie
Žánry	Hard rock Pop rock Protopunk
Aktivní roky	1964 – 1982, 1989, 1996 – 1997, 1999 - současnost
Vydavatel	UK: Brunswick, Polydor, Reaction, Track USA: Atco, Decca, Geffen, MCA, Universal Republic, Warner Bros.
Web	http://www.thewho.com/
Členové
Pete Townshend Roger Daltrey
Dřívější členové
John Entwistle Keith Moon Kenney Jones

The Who je britská rocková kapela založená v roce 1964. Ve své době byla největším konkurentem Beatles na poli popové scény. Je považovaná za jednu z nejlepších a nejvlivnějších. Kapela se proslavila zejména písní "My Generation" a první rockovou operou Tommy. Dle žebříčku časopisu Rolling Stone, se skladba "My Generation" řadí na 11. místo z 500 nejlepších písní v historii. Také se proslavili ničením nástrojů na pódiu.

Historie

1960 - 1969

V roce 1962 se v londýnské Acton County Grammar School seznámili Pete Townshend a John Entwistle a založili kapelu The Confederates. Townshend hrál na banjo a Entwistle na lesní roh. Poté se Entwistle seznámil s Rogerem Daltreym, který mu nabídl místo ve své kapele The Detours, kterou založil rok předtím. Po pár týdnech se k nim připojil i Townshend. Kapela měla pět členů - Colin Dawson zpíval, Daltrey hrál na kytaru, Entwistle na basovou kytaru, Townshend na rytmickou kytaru a Doug Sandom na bicí. Po odchodu Dawsona se stal Daltrey hlavním zpěvákem a Townshend výhradním kytaristou. Když usilovali o nahrávací smlouvu, bylo jim řečeno, že potřebují nového bubeníka a vlastní skladby ve stylu The Beatles nebo The Rolling Stones. V roce 1964 opustil Sandom kapelu a ta si na zbývající naplánované koncerty najala provizorního bubeníka. Na jednom z nich oslovil Daltreyho Keith Moon a řekl mu: "Slyšel jsem, že hledáte nového bubeníka. No, já jsem lepší než ten, kterého máte." Když mu hned na onom koncertě byla dána příležitost zahrát na bicí, Moon svůj výrok obhájil a kapela ho přijala mezi sebe.

V únoru 1964 slyšel Entwistle o kapele, která se také jmenovala The Detours. Na návrh Townshendova spolubydlícího Richarda Barnese si změnili název na The Who. Nicméně, během léta 1964 si pod vedením Petea Meadena změnili název na The High Numbers. Vydali singl Zoot Suit/I'm the Face, který propadl, a kapela se vrátila zpět k názvu The Who. Meaden byl nahrazen manažery Kitem Lambertem a Chrisem Stampem.

Měli velkou podporu místních, ale potřebovali se nějak odlišit od spousty dalších ambiciózních londýnských kapel. Během jednoho vystoupení v červnu 1964 Townshend omylem zlomil krk kytary o nízký strop a nakonec na pódiu rozmlátil nástroj úplně. Vzal si další kytaru a pokračoval v koncertě. Asi o týden později došly Townshendovi kytary, a tak převrhl zesilovače Marshall. Aby Moon nezůstal pozadu, zničil svoje bicí. Tento incident se podle magazínu Rolling Stone stal jendím z "50 momentů, keré změnily rock'n'roll". V kapele se stal hlavním skladatelem a tvůrčí silou Townshend. Entwistle, Daltrey a Moon také přispěli několika písněmi.

Rané singly a My Generation

Americký hudební producent Shel Talmy byl producentem několika nadějných nových kapel, včetně The Who. V roce 1965 vyprodukaval jejich první šlágr "I Can't Explain", který byl ovlivněný hudbou The Kinks (jejichž broducentem byl také Talmy). Píseň se dostala do Top 10 ve Spojeném království. Po ní následoval singl "Anyway, Anyhow, Anywhere", což byla píseň, na níž se skladatelsky podíleli Townshend s Daltreym.

Debutové album My Generation (v USA vydané jako The Who Sings My Generation) bylo vydáno na konci roku 1965. Obsahovalo The Kids Are Alright a titulní skladbu My Generation, což byla jedna z prvních písní se sólem na basovou kytaru. Následovaly další hity jako "Substitute" o mladíkovi, který se sítí jako podvodník, "I'm a Boy" o chlapci, kterého oblékají jako děvče, "Happy Jack" o mentálně narušeném mladíkovi, a "Pictures Of Lily" o mladíkovi upnutém na svůj plakát spoře oděné dívky, který mu dal jeho otec. Rané singly, všechny napsané Townshendem, obsahují motivy sexuálního napětí a silných obav dospívání.

A Quick One and The Who Sell Out

Roger Daltrey a Keith Moon, 1967

Ačkoliv měla kapela se singly úspěch, Townshend chtěl, aby byla jejich alba více než jen sbírka písní. V roce 1966 vyšlo album A Quick One (v USA nazvané Happy Jack), o kterém se zmiňovali jako o mini-opeře.

Po A Quick One následoval singl "Pictues Of Lily" a konceptuální album The Who Sell Out ve stylu pirátských rádií, které obsahovalo zábavné znělky a reklamy. Obsahovalo také například malou rockovou operu "Rael" a skladbu "I Can See For Miles". Tentýž rok také rozbili své nástroje na Monterey Pop Festival a toto jednání zopakovali i v televizním pořadu The Smothers Brothers Comedy Hour, kde nechal Moon explodovat svoje bicí. Podplatil technika, který naplnil bicí soupravu nadměrným množstvím výbušnin. Následná exploze byla silnější, než kdokoliv očekával, včetně Moona samotného. O pár let později, během natáčení dokumentárního filmu The Kids Are Alright, Townshend tvrdil, že mu tato událost způsobila tinnitus.

Tommy

V roce 1968 byli The Who hlavní hvězdou na prvním Schaefer Music Festivalu v Central Parku v New Yorku a vydali singl "Magic Bus". V prosinci se se svojí mini-operou "A Quick One While He's Away" zúčastnili natáčení pro The Rolling Stones Rock and Roll Circus. Tentýž rok také Townshend poskytl rozhovor pro Rolling Stone, kde prohlásil, že pracuje na standardně dlouhé rockové opeře. Tím měl na mysli Tommyho, první dílo uváděné jako rocková opera a mezník moderní hudby.

V této době ovlivnil na mnoho dalších let Townshendovu skladatelskou činnost Meher Baba a je uváděn jako Tommyho avatár. Kromě toho se Tommy stal velkým hitem.

Ten rok hráli The Who na Woodstocku, kde trvali na tom, aby jim bylo zaplaceno předtím, než půjdou na pódium a zahrají většinu Tommyho. Během jejich vystoupení se na pódium dostal vedoucí představitel Yippies Abbie Hoffman a organizátor koncertu Michael Lang. Hoffman byl pod vlivem LSD. Vyskočil na pódium, zmocnil se mikrofonu a snažil se obeznámit veřejnost s případem Johna Sinclaira, který byl odsouzen k deseti letům vězení za to, že agentovi protidrogového oddělení v utajení poskytl dvě cigarety marihuany. Townshend ho praštil se svojí kytarou a Hoffman spadl z pódia a zmizel v davu.

1970 - 1979

Townshend rozbíjí svoji kytaru při koncertu The Who v Ernst-Merck-Halle v Hamburku, 12. srpna 1972

Roger Daltrey, vlevo, a Pete Townshend v Hamburku, 1972

Live at Leeds

1. ledna 1970 kapela vystoupila v pořadu BBC Pop Go To Sixties, živě vysílaném na BBC1, kde zahrála "I Can See For Miles". V únoru nahrála Live at Leeds, mnoha kritiky označované za nejlepší živé rockové album všech dob. Koncert na univerzitě v Leedsu byl součástí turné k Tommymu, v rámci kterého se The Who stali prvním rockovým interpretem, který vystoupil v Metropolitní opeře v New Yorku. V březnu vydali hit "The Seeker".

Lifehouse a Who's Next

V březnu 1971 začala kapela nahrávat dostupný materiál k Lifehousu, Townshendově rockové opeře, s Kitem Lambertem v New Yorku a nahrávání pokračovalo v březnu s Glynem Johnsem. Část nahraného materiálu a jedna s ním nesouvisející Entwistlova skladba byly vydány jako tradiční studiové album Who's Next. Podle kritiků a fanoušků jde o nejúspěšnější album The Who. Umístilo se na čtvrtém místě americké popové hitparády a na prvním místě ve Spojeném království. Dvě skladby z tohoto alba, "Baba O'Riley" a "Won't Get Fooled Again", jsou jedny z prvních příkladů užití syntetizátoru v rockové hudbě. Syntezátory ale můžeme slyšet i na jiných skladbách na tomto albu, jako je "Bargain", "Going Mobile" a "The Song Is Over". V říjnu vydali The Who hit "Lets See Action". V roce 1972 vydali singl "Join Together" a "Relay".

Quadrophenia a By Numbers

Po Who's Next následovala Quadrophenia, druhá dokončená dvojdisková rocková opera The Who. Příběh je o chlapci Jimmym, který se snaží zjistit svoji vlastní identitu, jeho rodině a dalších. Součástí příběhu jsou i potyčky mezi Mods a Rockers začátkem šedesátých let ve Spojeném království, zejména v Brightonu.

Moon v roce 1975

V roce 1974 vydali The Who album Odds & Sods, které obsahovalo několik skladeb z předčasně ukončeného projektu Lifehouse. Jejich album z roku 1975, The Who By Numbers, obsahovalo introspektivní skladby odlehčené hitem "Squeeze Box". Někteří kritici považovali BY Numbers za Townshendův dopis na rozloučenou. Filmová verze Tommyho vydaná toho roku, byla režírovaná Kenem Russelem, v hlavní roli se objevil Daltrey a Townshendovi vynesla nominaci na Academy Award za původní hudbu. 6. prosince 1975 vytvořili The Who rekord za největší koncert konaný pod střechou v Pointiac Silverdome, kterého se zúčastnilo 75 962 lidí. 31. května 1976 zahráli v Londýně koncert, který byl minimálně deset let zapsán v Guinnessově knize rekordů jako nejhlasitější koncert na světě s hlasitostí více než 120dB.

Who Are You a Moonova smrt

18. srpna 1978 vydala kapela Who Are You. Úspěch alba byl zastíněn Moonovou smrtí. Moon zemřel ve spánku 7. září po nadměrné dávce Heminevrinu - který mu byl předepsán pro potlačení abstinenčních příznaků alkoholu - pár hodin po večírku u Paula McCartneyho. V kapele ho nahradil Kenney Jones, známý z kapel The Small Faces a The Faces.

Členové

• Pete Townshend (* 19. května 1945) – kytara,
• Roger Daltrey (* 1. března 1944) – zpěv,
• John Entwistle (9. října 1944 – 27. června 2002) – baskytara,
• Keith Moon (23. srpna 1946 – 7. září 1978) – bicí.

Zpěvák Roger Daltrey převzal 9. února 2005 v Buckinghamském paláci vyznamenání Komandér Řádu britského impéria.

Diskografie

Studiová alba

• My Generation (1965) - v USA vyšlo jako The Who Sings My Generation
• A Quick One (1966)
• The Who Sell Out (1967)
• Tommy (1969)
• Who's Next (1971)
• Quadrophenia (1973)
• The Who By Numbers (1975)
• Who Are You (1978)
• Face Dances (1981)
• It's Hard (1982)
• Endless Wire (2006)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku The Who na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• České stránky o The Who
• The Who Information Center
• Official Website
• TheWhoTour.com