Metallica

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Metallica logo.png
Metallica na koncertě v Londýně, 2008
Metallica na koncertě v Londýně, 2008
Základní informace
Původ USA Los Angeles, Kalifornie, USA
Žánry Thrash metal, heavy metal, hard rock
Aktivní roky 1981—současnost
Vydavatel Warner Bros., Elektra, Vertigo, Megaforce
Příbuzná
témata
Spastik Children, Megadeth, Echobrain, Exodus, Slayer, Anthrax, Flotsam and Jetsam, Voivod, Lou Reed
Website www.metallica.com
Současní členové
James Hetfield
Kirk Hammett
Robert Trujillo
Lars Ulrich
Dřívější členové
Dave Mustaine
Cliff Burton
Jason Newsted
Ron McGovney
Lloyd Grant
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Metallica je americká thrash-metalová skupina založená roku 1981 v Los Angeles. Pro první alba Metallicy jsou typická rychlejší tempa skladeb, agresivní a ve svém stylu i hudebně náročnější kompozice. Tato skutečnost je zařadila společně se skupinami Megadeth, Slayer a Anthrax do „Velké čtyřky“ thrash metalu.[1] Skupina se dala dohromady na základě inzerátu v losangeleských novinách, který podal bubeník Lars Ulrich. Ve skupině hraje sólový kytarista Kirk Hammett (který se přidal ke skupině v roce 1983), basový kytarista Robert Trujillo (členem od roku 2003) spolu se zakládajícím bubeníkem Larsem Ulrichem a pak zpěvákem a doprovodným kytaristou Jamesem Hetfieldem. Předchozí členové skupiny byli sólový kytarista Dave Mustaine (který odešel a založil skupinu Megadeth) a basisté Ron McGovney, Cliff Burton a Jason Newsted. Skupina také dlouho spolupracovala s producentem Bobem Rockem, který produkoval všechna alba od roku 1990 do roku 2003 a pomáhal také jako dočasný baskytarista po odchodu Jasona Newsteda do příchodu Trujilla.

Kapela si dokázala postupně získávat stále větší a větší množství fanoušků v undergroundu, a také přízeň kritiky. Někteří kritici považují album Master of Puppets z roku 1986 za jedno z nejvýznamnějších metalových alb. Skupina dosáhla výrazný komerční úspěch s pátým albem Metallica (známým také jako Black Album), vydaném roku 1991, které debutovalo na 1. místě žebříčku Billboard 200. Tímto albem se kapela počala ubírat směrem ke střednímu proudu. Celosvětového ohlasu dosáhly singly „Fade to Black“, „Master of Puppets“, „Welcome Home (Sanitarium)“, „One“, „Enter Sandman“, „The Unforgiven“, „Nothing Else Matters“, „Fuel“ a „Whiskey in the Jar“.

V roce 2000 Metallica, spolu s několika dalšími umělci, zažalovala společnost Napster za sdílení materiálu chráněného autorskými právy bez souhlasu členů kapely.[2] Spor se skončil dohodou a z Napsteru se stala placená služba.

Album St. Anger, vydané v roce 2003, navzdory debutu na 1. místě žebříčku Billboard 200, zklamalo některé fanoušky, kterým chyběla kytarová sóla a vadily „plechové“ bicí. Dokument s názvem Some Kind of Monster přiblížil fanouškům proces nahrávání alba.

Metallica doposud vydala devět studiových alb, čtyři živá alba, šest EP, dvacet pět videoklipů a šestačtyřicet singlů. Skupina vyhrála devět cen Grammy[3] a jako jediné kapele v historii se jí podařilo bodovat v albovém žebříčku Billboard 200 na prvním místě s pěti po sobě následujícími alby.[4] Album Metallica (1991), s kterého se v USA prodalo více než 15 miliónů kopií (22 mil. celosvětově), je 25. nejprodávanějším albem v USA.[5] V období, kdy vyšlo jejich poslední album Death Magnetic (2008) se celkový počet prodaných nahrávek odhadoval na více než 100 miliónů. K září 2008 byla Metallica pátým nejlépe se prodávajícím hudebním interpretem, od 25. května 1991, kdy začal informační systém SoundScan sledovat prodejnost nahrávek. Za sledované období prodala Metallica jenom v Spojených státech 50 111 000 alb.[6]

V roce 2009 byla skupina uvedena do Rock and Roll Hall of Fame. Úvodní slovo ceremoniálu přednesl Flea.[7]

Od roku 2012 skupina pracuje na novém albu.[8]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Začátky[editovat | editovat zdroj]

Metallica vznikla v Los Angeles, v Californii, v USA, když si, v druhé půlce roku 1981, bubeník Lars Ulrich napsal inzerát do Los Angelských novin The Recycler: Bubeník hledá ostatní metalové hráče, abychom mohli jamovat na hudbu skupin Tygers of Pan Tang, Diamond Head a Iron Maiden. Na inzerát poté odpověděli kytarista James Hetfield a Hugh Tanner ze skupiny Leather Charm. Ačkoliv se ještě nevytvořila skupina, Ulrich už požádal zakladatele vydavatelství Metal Blade Records Briana Slagela, jestli by nemohl nahrát skladbu pro novou komplaci vydavatelství zvanou Metal Massacre. Slagel souhlasil a Ulrich převědčil Hetfielda, aby zpíval a hrál na rytmickou kytaru. Skupina tedy byla oficiálně založena v řjnu 1981, pět měsíců poté, co se Ulrich a Hetfield poprvé setkali.

Ulrichův přítel Ron Quintana potom vymyslel jméno Metallica (mezi jeho návrhy se objevilo i název MetalMania). Ulrich nakonec použil jméno Metallica a pak dal druhý inzerát do novin The Recycler, a do něho napsal, že hledá sólového kytaristu. Nakonec odpověděl Dave Mustaine, a poté, co Hetfield a Ulrich viděli jeho drahé vybavení, tak byl začleněn do skupiny. V roce 1982 pak Metallica nahrála první vlastní skladbu "Hit the Lights" pro kompilaci Metal Massacre (kde byla skupina uvedena jako "Mettallica"). Hetfield hrál na basovou kytaru a Lloyd Grant hrál kytarové sólo. Kompilace vyšla 15. června 1982. Ačkoliv byli členové rozhněváni chybou na obalu, Metallica se dokázala touto skladbou dostatečně proslavit, a tak si mohla poprvé naživo zahrát 14. března 1982 v Radio City v Anaheimu v Californii s nově začleněným baskytaristou Ronem McGovneym. První skutečný koncert kapely (sice zahráli již o dva týdny dříve v Anaheimu, ale kvůli návštěvě pouze asi dvaceti lidí se jednalo spíše o večírek) se uskutečnil až 27. března 1982 v Hollywoodském klubu Whisky a Go Go. Původně měli pouze předskakovat britským Saxon, ale nakonec hráli celý večer. Metallica pak nahrála první demo, které se jmenovalo Power Metal (podle Quitanovy vizitky ze začátku roku 1982). Na podzim roku 1982 ale Ulrich a Hetfield navštívili vystoupení skupiny Trauma v nočním klubu Whisky a Go Go (který leží v západním Hollywoodu), v němž hrál baskytarista Cliff Burton. Oba dva byli ohromeni Burtonovým používáním wah-wah pedálu a požádali ho, jestli by se nepřidal k Metallice. Hetfield a Mustaine pak chtěli dostat McGovneyho pryč ze skupiny, protože si mysleli, že "ničím nepřispěl, jenom poslouchal". Ačkoliv Burton nabídku původně odmítl, na konci roku přijal s podmínkou, že se skupina přesune do El Cerrita v San Franciscu. První vystoupení Metallicy s Burtonem bylo v nočním klubu The Stone v březnu 1983. První nahrávka s Burtonem bylo demo Megaforce z roku 1983.

Metallica byla připravena nahrát první album, ale když Metal Blade nebyl schopný pokrýt dodatečné finance, skupina začala hledat další možnosti. Koncertní promotér Johny "Z" Zazula, který slyšel demo No Life 'til Leather, nabídl, že sjedná dohodu mezi Metallicou a New Yorkskými nahrávacími společnostmi. Potom, co se zjistilo, že společnosti nemají zájem nahrávat, si Zazula půjčil peníze, aby pokryl náklady na nahrávání a nechal podepsat Metallicu smlouvu pro jeho vlastní vydavatelství Megaforce Records.

Album Kill 'Em All[editovat | editovat zdroj]

Na natáčení prvního alba Kill 'Em All jela kapela do Rochestru v New Yorku, kde se Hetfield, Ulrich a Burton rozhodli z kapely vyloučit Mustaina pro jeho problémy s alkoholem, drogami a násilnickým chováním, během sešlosti 11. dubna 1983. Mustaina nahradil Kirk Hammett z kapely Exodus, který se stal členem Metallicy ještě ten samý den. První vystoupení s Hammetem bylo 16. dubna 1983 v nočním klubu The Showplace v Doveru v New Jersey. Album se nejprve mělo jmenovat Metal Up Your Ass, ale kvůli sporu mezi vydavateli a distributory, kteří odmítali vydat album s tímhle názevem, bylo album přejemováno na Kill 'Em All a album tak vyšlo 27. května 1983 a je považováno za klasiku žánru. Album bylo vydáno firmou Megaforce Records v USA a firmou Music for Nations v Evropě a umístilo se na 120 místě žebříčku Billboard 200 v roce 1988 a ačkoliv album nebylo důležitým finančním úspěchem, pomohlo Metallice získat základnu posluchačů v undergroundové metalové scéně. Metallica po vydání svého prvního alba vyjela na své první turné (s britskou kapelou Raven), aby podpořila vydání alba. V únoru 1984 předskakovala skupině Venom na turné Seven Dates of Hell, kde skupina hrála před sedmi tisíci lidmi na Aardschokovém Festivalu ve městě Zwolle v Nizozemí.

Mustaine, který po odchodu založil skupinu Megadeth, často v rozhovorech vyjadřoval svoji nelibost vůči Hammetovi. Také říkal, že mu Hammet "ukradl job". Mustaine byl "nasrán", protože věří, že se Hammet stal známý díky hraním skladeb, které napsal on. V roce 1985 v rozhovoru s Metal Force, Mustaine o Hammetovi řekl: "Je to opravdu legrační, jak Kirk Hammet ukradl všechna má sóla, která jsem nahrál v No Life 'til Leather a vy jste ho ještě zvolili nejlepším kytaristou časopisu." Do prvního alba skupiny Megadeth Killing Is My Business... and Business Is Good! z roku 1985 Mustaine zařadil skladbu Mechanix, kterou Metallica přepracovala a přejmenovala na The Four Horsemen (z alba Kill 'Em All). Mustaine řekl, že to udělal proto, aby naštval Metallicu. Ta zase oponovala a označila Mustainea za alkoholika a za muzikanta, který ani neumí hrát na kytaru.

Album Ride the Lightning[editovat | editovat zdroj]

Metallica nahrála druhé studiové album, Ride the Lightning, ve studiu Sweet Silence v Kodani v Dánsku. Producentem tentokrát byl Flemming Rasmussen. Album bylo vydáno v srpnu 1984 a umístilo se na stém místě v Billboard 200. Zvláštní je, že v tiskárně ve Francii omylem vytiskli zelené obaly k albu, které se později stali vysoce ceněnou sběratelskou raritou. Ostatní skladby z alba jsou Fight Fire With Fire (tématem písně je nukleární válka), For Whom the Bell Tolls, Fade to Black, Trapped Under Ice, Escape (pokus kapely o rádiový hit), Creeping Death (skladba, která vypráví biblický příběh o židovském odchodu z otrocví v Egyptě, zaměřující se především na mor, jenž navštívil Egypťany) a instrumentální skladba The Call of Ktulu. Mustaine je označen jako spoluautor skladeb Ride the Lightning a The Call of Ktulu.

Vznik skladby Fade to Black[editovat | editovat zdroj]

14. ledna, po jednom z koncertů, někdo vykradl náklaďák s celou hudební výbavou, členům skupiny zůstaly jen ty kytary, které měli s sebou v hotelu. Z tohoto zážitku se narodila první balada Metallicy Fade To Black. Píseň má velice pesimistický text: „Ztratil jsem chuť do života… nic mi nezůstalo, potřebuji konec, abych se osvobodil“. Následně se Metallica vydala na evropské turné.

Electra records[editovat | editovat zdroj]

Poté, co ředitel vydavatelství Electra Records Michael Alago a spoluzakladatel firmy Q-Prime Management Cliff Burnstein viděli koncert Metallicy, nabídli ji smlouvu, která byla pro skupinu výhodná a tak ji 12. září podepsala. Úspěch Metallicy byl pak zvýrazněn tím, že British label Music for Nations vydal limitovanou edici singlu Creeping Death, kterého se prodalo 40 000 kusů. Dvě ze tří skladeb se objevily na znovuvydaném albu Kill 'Em All (vydaném v roce 1989 Elektrou, obsahující předělávky skladeb Am I Evil? od Diamond Head a Blitzkrieg od skupiny Blitzkrieg). Metallica poté vyjela na první velké evropské turné se skupinou Tank s průměrnou návštěvou 1300 lidí. Po návratu do USA skupina absolvovala turné se skupinami W.A.S.P. a Armored Saint.

Monsters of Rock a Days on the Green[editovat | editovat zdroj]

17. srpna 1984 skupina hrála na festivalu Monsters of Rock v Donnington Parku vedle takových kapel jako Ratt a Bon Jovi před 70 000 lidmi. James Hettfield na koncertě přednesl slavnou řeč na téma „Metallica a jiné kapely tohoto festivalu“. Malá ukázka: „Jestli jste přišli, abyste viděli barevný hadry ze spadexu a make-up, nebo jiný sračky a čekáte na slova rock'n'roll, baby v každý písničce, tak my nejsme vaší kapelou“. Po vystoupení na festivalu se situace Metallicy v Anglii zlepšila a prodej desek se zdvojnásobil. 31. srpna skupina hrála před obecenstvem 60 tisíc posluchačů na festivalu Days on the Green v Oaklandu v Californii.

Album Master of Puppets[editovat | editovat zdroj]

Třetí album Metallicy, Master of Puppets, bylo nahráno ve studiu Sweet Silence a vydáno v březnu 1986. Na albu pracovali od léta 1985, natáčení trvalo od 2. září do 27. prosince, v lednu pak bylo album mixováno. Album dosáhlo 29. příčky v Billboardu 200 a strávilo tam 72 týdnů. Album Master of Puppets bylo první, které Metallice získalo zlaté album, a to 4. listopadu 1986 a poté roku 2003 bylo šestkrát označeno za platinové. Steve Huey z Allmusic označil album za "největší úspěch skupiny". Titulní skladba pojednává o kokainu, jenž byl v té době velmi oblíbený. Po vydání alba se Metallica spolu s Ozzym Osbournem vydala na turné po celých Spojených státech Amerických. Hetfield si při něm zlomil zápěstí a proto pouze zpíval (na kytaru za něho hrál John Marshall).

Smrt Cliffa Burtona[editovat | editovat zdroj]

Ráno 27. září 1986, během Evropské části turné Damage Inc., jela skupina autobusem ze Stockholmu do Kodaně. U Dörarpu ve Švédsku však řidič autobusu ztratil kontrolu nad vozem a dostal smyk, což poté způsobilo převrácení autobusu. Hetfield měl několik odřenin, Ulrich si zlomil prst u nohy, Hammett byl na chvíli v bezvědomí a krátce neviděl na jedno oko. Burton byl při smyku vyhozen z horního lůžka oknem, autobus na něho záhy převrátil. Jenom nohy mu zůstaly vidět. Byl na místě mrtvý. Kirk mohl mluvit o štěstí, jelikož "lůžko smrti", na kterém Burton ležel, bylo původně jeho. Pohřeb se konal 7. října v San Francisku. Cliffovi na rozloučenou hrála jeho skladba "Orion". Burtonova smrt nechala budoucnost skupiny v nejistotě. Zbývající členové se rozohodli, že by Burton chtěl, aby pokračovali a s požehnáním Burtonovy rodiny hledali náhradu.[9]

Nový baskytarista[editovat | editovat zdroj]

Zhruba čtyřicet lidí zkoušelo získat místo baskytaristy, včetně Lese Claypoola ze skupiny Primus, Troye Gregoryho ze skupiny Prong a frontmana kapely Flotsam and Jetsam, Jasona Newsteda. Newsted se naučil úplně všechny skladby a po konkurzu ho skupina pozvala do klubu Tommy's Joynt v San Franciscu. Hetfield, Ulrich a Hammett se rozhodli, že Newsted je ten pravý, kdo má nahradit Burtona. První vystoupení s Newstedem bylo v Country Clubu v Rededě, v Californii.

Potom, co se Newsted přidal ke skupině, skupina dokončila na začátku roku 1987 turné. V březnu 1987 si Hetfield podruhé zlomil zápěstí. V létě 1987 se kapela „zašila“ v garáži Larse v East Bay v San Franciscu, kde začaly zkoušky, na kterých hráli covery skupin NWOBHM. V červenci se Metallica vrátila do studia A.M. Conway v Los Angeles, kde nahráli některé skladby z garážových zkoušek. Za šest dnů z toho vzešlo minialbum The $5.98 E.P. Garage Days Re-Revisited. Album bylo nahráno, jako zkouška nově sestaveného studia, zkouška pro Newsteda a zmírnění smutku a stresu po smrti Burtona. 21. srpna byla premiéra této desky, která ale od roku 1989 už nebyla běžně v prodeji (znovu ale vyšla jako bonus pozdější desky "Garage Inc." v roce 1998). Video nazvané Cliff 'Em All bylo vydáno v roce 1987, aby připomínalo tři roky Burtona v Metallice. Video se skládá z basových sól, domácích videí a fotek.

Album …And Justice for All a Metallica[editovat | editovat zdroj]

...And Justice for All bylo vydáno v roce 1989. Původ jejího názvu můžeme hledat v posledních slovech americké přísahy vlajce: „I pledge all allegiance to the flag of the United States of America and to the Republic for which it stands, one nation, under God, individual, with liberty and justice for all. (Přísahám úplnou věrnost vlajce Spojených států amerických a republice, za niž vlaje, národu pod vládou Boží, nezávislému, se svobodou a spravedlností pro všechny). Album bylo komerečním trhákem, dosáhlo na šesté místo v Billboard 200 a stalo se tak prvním, které bylo v první desítce. Album se pak stalo platinové devět týdnů po vydání. Metallica tak strhla z výsluní tehdy módní hairmetalové kapely. Newstedova basová linka byla úmyslně utlumená a jeho nápady byly ignorovány (dostal ale zásluhy za část písně Blackened). Také bylo několik stížností na produkci: např. Steve Huey z Allmusic si všiml, že Ulrichovy bicí jsou více cvakající než bušící a že kytary málo zní. Turné k propagaci alba se jmenovalo The Damaged Justice tour.

Protože Metallica toho roku a roku následujícího hrála hodně koncertů a zanedbávala nahrávání, vyšlo album až za rok 6. září 1988. Od předešlých se liší zvukově a je určitým posunem i ve stylu. Bylo nominováno na cenu Grammy. K balladě One byl natočen první videoklip kapely. Metallica se pak vydala na velké turné Damage Justice, které začalo už 11. září v Budapešti a skončilo 8. října 1989 v Sao Paulu.

Nový producent Bob Rock[editovat | editovat zdroj]

Společně s prací na novém albu začala kapela hledat nového producenta, protože Rasmussen byl podle názoru členů „moc panovačný“. Nahradil jej Bob Rock. Nahrávání začalo v říjnu 1990 a mělo být dokončeno v březnu 1991. Premiéra však byla několikrát odložena, protože nahrávání skončilo až v červnu 1991. Vzniklo i několikahodinové video ze zákulisí studia (A Year and a Half in the Life of Metallica ). Premiéra samotné desky byla až 12. září. Album dostalo jednoduchý název Metallica, říká se mu také Black Album. Stalo se nejznámějším a mělo také nejlepší prodejnost. Některé jeho skladby už byly přijatelné i pro mainstreamová média a tím jejich popularita dále rostla. 16. března 1999 Metallica získala za 11 miliónů prodaných nosičů Black Album ocenění Diamond Award. Album se stálo jedním z nejznámějších alb v rockové historii. Kapela se od té doby stala komerčně úspěšnější a to se projevilo i na zvětšování koncertního pódia a přidávání dalších efektů.

Turné s Guns N' Roses[editovat | editovat zdroj]

Metallica se pak vydala na turné s Guns N' Roses. Při koncertě v Montrealu ohňostroj vybuchl v nepravou chvíli a silně popálil Jamese. Metallica tak zrušila několik vystoupení a po zbytek turné James jenom zpíval; znovu za něj „zaskočil“ John Marshal, tak jako dříve, když měl James několikrát zlomenou ruku. Po krátké pauze 9. října 1992 se kapela vydává na evropskou Wherever I May Roam Tour. Koncem prosince koncertovala v Japonsku. Po „šňůře“ koncertů si členové dopřáli měsíční volno. Věnovali se hlavně rodině a svým zájmům. Kirk započal spolupráci s časopisem Guitar World. Prostřednictvím tohoto časopisu dával kurzy hry na kytaru. V tomto měsíci pokračovala série koncertů. První byl v Brně na stadiónu FC Boby. 4. června v Belgii skončila šňůra koncertů propagujících „Černé Album“.

V prosinci vychází boxset Live Shit: Binge & Purge, první živé album kapely.

Load a ReLoad[editovat | editovat zdroj]

Roku 1995 James a Lars začali pracovat na novém albu; i když předem věděli, že nebude jako předchozí. Lars chtěl, aby kapela „stárla s hrdostí“. V té době udělala Metallica na metalovou skupinu revoluční počin: všichni si ostříhali vlasy (Newsted tak učinil již roku 1992). Skladby, které tentokrát nesly místy až bluesový, countryový, nebo hard rockový feeling, byly hotovy už v dubnu, ale celé nahrávání trvalo rok. Album Load vyšlo u Polygramu v červnu 1996, nahrávalo se v The Plant Studios v Sausalitu, nedaleko San Francisca pod vedením Boba Rocka. Při práci na albu vzniklo něco kolem třiceti skladeb, na Load se ovšem dostalo jen čtrnáct z nich.

Mezitím bylo nahráno pokračování Loadu: ReLoad. Album opět vzniklo ve studiu The Plant mezi květnem 1995 a únorem 1996 a od července do října 1997. Mixovalo se tamtéž v září a říjnu 1997. Kapele na desce hostovala zpěvačka Marianne Faithfull (v písni "The Memory Remains"). Turné propagující tato dvě alba trvalo až do října 1998.

Mezi Load a ReLoad jsou znatelné rozdíly. Load má fotografii obalu z autorova spermatu a kravské krve a má jemnější zvuk, zatímco ReLoad má fotografii obalu z autorovy moči a kravské krve a texty a hudba jsou o poznání temnější.

Garage Inc.[editovat | editovat zdroj]

14. října, den po koncertě v San Diegu, se Metallica znovu vrátila do studia, aby nahrála nové písně na své další album. Garage Inc. vyšlo 23. listopadu 1998 jako dvojCD, které obsahuje všechny dosud nahrané cover songy Metallicy a navíc 11 nových.

7. prosince 1998 byly vydány i videokazety, dokumentující koncerty ve Fort Worth v Texasu (8. a 9. května 1997). Režisérem byl Wayne Isham. Koncert, nazvaný Cunning Stunts byl rovněž vydán na dvou discích DVD, stal se tak prvním DVD skupiny.

S&M[editovat | editovat zdroj]

V lednu 1999 kapelu kontaktoval dirigent a skladatel filmové hudby Michael Kamen. Navrhl, jestli by Metallica nechtěla nahrát pár koncertů se San Franciským symfonickým orchestrem. 21. a 22. dubna 1999 se v Berkeley Community Theatre v San Franciscu uskutečnily dva velmi neobyčejné koncerty. Na koncertech zazněly skladby ze všech alb, mimo alba Kill 'Em All. Metallica vydala záznam z těchto koncertů. Album nese název S&M. Vyšlo 22. listopadu 1999 na dvojcédéčku. Koncerty natáčel i tým režiséra Wayneho Ishama, a tak je koncert dostupný také na videokazetě a DVD. Metallica při příležitosti vydání alba odehrála ještě další dva koncerty s orchestry - 19. listopadu v Berlíně a 23. listopadu v New Yorku. Album obsahuje dvě nové skladby - pomalou „- Human“ (čti majnus hjumn) a No Leaf Clover, která je typickou metalovou baladou; jemné pasáže se střídají s tvrdšími. S tímto albem Metallica překonala další bariéry a původní představy o tom, co je a co není Metallica.

Žaloba proti firmě Napster[editovat | editovat zdroj]

V roce 2000 Metallica nahrála poprvé skladbu pro soundtrack - „I Disappear“ - k filmu Mission:Imposible 2.

Právníci kapely rozpoutali jeden z největších soudních procesů v hudební historii - kvůli zpřístupňování muziky na internetu ve formátu MP3 zdarma proti firmě Napster. Udělali si tak mnoho nepřátel, avšak bránili tím autorská práva nejen svých písní. Lars, který stál v čele tohoto sporu, nakonec soud vyhrál. V létě Metallica hrála na 13 koncertech v USA v rámci Summer Sanitarium Tour. Do konce roku se kolem Metallicy nedělo nic zajímavého. Ale pravá senzace teprve měla přijít s příchodem nového milénia.

Odchod Jasona Newsteda[editovat | editovat zdroj]

17. ledna 2001 z Metallicy odchází Jason Newsted - jako důvod uvedl, že hraní hudby, kterou miluje, se odrazilo na jeho zdraví jak fyzickém, tak psychickém. Metallica ve třech znovu vešla do studia. Na postu baskytaristy zaměstnali producenta Boba Rocka. V polovině července se Hetfield ocitl na odvykací kůře ze závislosti na alkoholu a jiných látkách. 10. prosince, po půl roce, Hetfield konečně ukončil svoje léčení. Nový rok přinesl informaci, že režisérské duo Joe Berlinger a Bruce Sinofsky pracují na dokumentárním filmu o Metallice. V březnu 2002 oficiální fanclub oznámil, že se Metallica vrátila do studia.

Robert Trujillo – nový baskytarista[editovat | editovat zdroj]

Už v první polovině prosince začala Metallica hledat nového baskytaristu, který by se s nimi vydal na koncertní šňůru po Evropě, jméno ale nepadlo. Mezi kandidáty byli třeba: Mike Inez (Alice in Chains, Ozzy Osbourne), Joey Vera (Armored Saint ) a další. V polovině ledna byli dopsáni Rob Trujillo (ex- Suicidal Tendancies, ex- Ozzy Osbourne) a Eric Forrest (ex- VoiVod). Nejnovější informace říkaly, že se nové album St. Anger má objevit 10. června. Ve studiu A pokračovaly poslední nahrávky. Ale nejvíc se spekulovalo o tom, že novým basistou se má stát Robert Trujillo, oficiálně to však nebylo potvrzeno. Nakonec, 24. ledna 2003, se Robert připojil k Metallice. St.Anger vyšlo 5. června. Skalní fanoušci byli zděšeni tím, že na albu nejsou slyšet sólové kytary, které byly pro Hammetta tak charakteristické.

Dokument o Metallice[editovat | editovat zdroj]

Joe Berlinger i Bruce Sinofsky jsou tvůrci dokumentu o Metallice - Some Kind Of Monster. Film má dvě a půl hodiny. Je v nich výřez z mnoha dnů každodenního života kapely. Mezi lety 2001 a 2003 bylo nahráno tisíc hodin materiálu. Rozpočet filmu je okolo 1,5 miliónu dolarů. Premiéra filmu byla v lednu 2004 na filmovém festivalu v Park City.

V listopadu 2004 skončila jeden a půl roku trvající koncertní šňůra 180 vystoupení. Časopis Rolling Stone vyhlásil Jamese Hetfielda mužem roku 2004.

James Hetfield dostal 12. května 2006 speciální cenu. Jedná se o Cenu Stévie Ray Vaughana a James si ji zasloužil díky podpoře fondu MusiCares MAP a díky vytrvalé pomoci závislým hudebníkům s odvykací léčbou.

Miniturné Escape from the studio ´06[editovat | editovat zdroj]

Metallica se v červnu roku 2006 vydala na miniturné Escape from the studio '06, které začalo na obrovském festivalu v Německu Rock am Ring 2006. Tento koncert byl vysílán v přímém přenosu na MTV. Fanoušci Metallicy byli tímto turné naprosto nadšeni, protože skupina zahrála na koncertech celé legendární album Master of Puppets.

Album Death Magnetic[editovat | editovat zdroj]

V srpnu, po skončení turné, se Metallica vrátila zpět do svého studia HQ, kde pokračují práce na novém albu Death Magnetic. Producentem alba je Rick Rubin.

V květnu 2008 Metallica spustila promo stránku MissionMetallica.com, kde jsou postupně zveřejňovány videa a fotografie z natáčení. Fanoušci si zde mohou album také zakoupit. Death Magnetic vyšlo 12. září 2008. V roce 2011 vyšlo EP Beyond Magnetic, s několika skladbami, které se nedostaly na album.

Album Lulu[editovat | editovat zdroj]

Dne 31. října 2011 vyšlo zcela nové album, které nese jméno Lulu. Metallica v něm spolupracuje se slavným hudebníkem Lou Reedem, album má celkem 10 skladeb. Většinou se dočkalo velmi negativních recenzí. Délka alba dosahuje téměř 90 minut.

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Diskografie Metallicy.

Studiová alba[editovat | editovat zdroj]

Rok Album Prodej v USA Umístění v žebříčku
1983 Kill 'Em All 3 000 000 U.S #120 (1986)
1984 Ride the Lightning 5 000 000 U.S #100
1986 Master of Puppets 6 000 000 U.S #29
1988 ...And Justice for All 8 000 000 U.S #6, U.K #4
1991 Black Album 14 000 000 U.S #1, U.K #1
1996 Load 5 000 000 U.S #1, U.K #1
1997 ReLoad 3 000 000 U.S #1, U.K # 4
2003 St. Anger 2 000 000 U.S #1, U.K #3
2008 Death Magnetic 2 000 000 U.S #1, U.K #1

Záznamy koncertů[editovat | editovat zdroj]

Rok Album Prodej v USA Umístění v žebříčku
1993 Live Shit: Binge & Purge U.S #26
1999 S&M U.S #1, U.K #33
2009 Orgullo, Pasión y Gloria: Tres Noches en la Ciudad de México
2010 The Big 4 Live from Sofia, Bulgaria

Cover album[editovat | editovat zdroj]

Rok Album Prodej v USA Umístění v žebříčku
1998 Garage Inc. U.S #2, U.K #29

Součinné alba[editovat | editovat zdroj]

Rok Album Prodej v USA Umístění v žebříčku
2011 Lulu U.S #36, U.K #36

Video alba[editovat | editovat zdroj]

Rok Album Prodej v USA Umístění v žebříčku
1987 Cliff 'Em All
1989 2 of One
1992 A Year and a Half in the Life of Metallica
1993 Live Shit: Binge & Purge
1998 Cunning Stunts
1999 S&M
2001 Classic Albums: Metallica – Metallica
2006 The Videos 1989–2004
2009 Français Pour Une Nuit
2009 Orgullo, Pasión y Gloria: Tres Noches en la Ciudad de México
2010 The Big 4 Live from Sofia, Bulgaria

Rozšířené nahrávky[editovat | editovat zdroj]

Rok Album Prodej v USA Umístění v žebříčku
1987 The $5.98 E.P.: Garage Days Re-Revisited U.S #28
2004 Some Kind of Monster U.S #37
2010 Six Feet Down Under
2010 Six Feet Down Under (Part II)
2010 Live at Grimey's
2011 Beyond Magnetic

Sbírky[editovat | editovat zdroj]

Rok Název Poznámka
1990 The Good, the Bad and the Live Vydáno 7. května 1990, formát: LP
1993 Live Shit: Binge & Purge vydáno 23. listopadu 1993, formát: CS, VHS, DVD, CD
1995 The Apocalypse Formát: CD
2004 Metallica: Vinyl Box Set Vydáno 23.listopadu 2004, Formát: LP
2009 The Metallica Collection Vydáno: 14. dubna 2004, Formát: Digitálně

Soundtracky[editovat | editovat zdroj]

  • Spawn: For Whom the Bell Tolls
  • Mission Impossible II: I Disappear
  • Zombieland: For Whom the Bell Tolls

1982 - No Life ´til Leather

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Metallica získala 8 ocenění Grammy:

MTV Video Music Awards:

  • 1992 - Nejlepší metalové video: "Enter Sandman" (Black Album)
  • 1996 - Nejlepší metalové video: „Until it Sleeps“ (Load)

American Music Award:

  • 1996 - Nejlepší metalový/hard rockový umělec: „Metallica“
  • 1996 - Nejlepší metalová skladba: „Until It Sleeps“ (Load)

Billboard Music Award:

  • 1997 - Nejlepší Rock and rollový umělec: Metallica
  • 1999 - Catalog Artist of the Year: Metallica
  • 1999 - Catalog Album of the Year: Metallica (The Black Album)

Governor's Award:

  • 2004 - Nejlepší skupina: Metallica

Kerrang!

  • 2003 - Síň slávy (Hall of Fame)
  • 2003 - Nejlepší mezinárodní skupina - Metallica
  • 2004 - Nejlepší skupina na světě - Metallica
  • 2008 - Inspiration Award Winner - Metallica
  • 2009 - Nejlepší album - Death Magnetic

Bammies:

  • 1997: Nejlepší bubeník: Lars Ulrich
  • 1997: Nejlepší Hard Rockové album: ReLoad

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. COSMO, Lee. Get Thrashed: The Story of Thrash Metal [online]. Stylus Magazine, 2007-05-07, [cit. 2010-07-12]. Dostupné online. ((anglicky)) 
  2. Metallica Sues Napster - Forbes.com [online]. Forbes.com, [cit. 2008-11-05]. Dostupné online.  
  3. Legendární Metallica zvítězila nad českými firmami. Nesmějí používat její značku [online]. iDNES.cz, 2010-01-04, [cit. 2010-07-12]. Dostupné online.  
  4. CAULFIELD, Keith. Metallica Scores Fifth Straight No. 1 Album [online]. Billboard, [cit. 2010-07-12]. Dostupné online. ((anglicky)) 
  5. TOP 100 albums [online]. RIAA.com, [cit. 2010-07-12]. Dostupné online. ((anglicky)) 
  6. Top 15 Album Acts of the Bar-Code Era
  7. http://www.youtube.com/watch?v=BgrSwealWCs
  8. http://musicserver.cz/clanek/41401/Metallica-pilne-pracuje-na-novem-materialu/
  9. http://www.metallica.cz/band/cliff97.php

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]