Disco

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Disco
Původ ve stylech Funk • různé Soulové žánry • PsychedelieLatinskoamerická hudba • Afro-kubánská hudba • KlasikaSwingBlues
Kulturní pozadí Konec šedesátých let; US: NYLAATL. Kanada: TorontoMontréal
Typické nástroje cellopianoklávesy • ostatní hudební nástroje (například flétna, aj.)
Všeobecná popularita Popularita obrovská od roku 1975 do pozdních sedmdesátých let
Odvozené styly Post-discoHi-NRGHouse musicEuro discoSpace DiscoItalo discoHip-hop
Směs stylů
Disco-Dnb
Regionální scény
US: New YorkPhiladelphia, AtlantaMiamiLos Angeles
Kanada: TorontoMontréalVancouverOttawa
Jiná témata
Disco hudebníci

Disco je žánr taneční hudby, který se vyvinul v afro-americké, hispánské komunitě na konci sedmdesátých let 20. století.

Mezi charakteristické znaky disco patří ustálený „four-on-the-floor“ rytmus, šestnáctinový či osminový hi-hat činel prokládaný synkopickými linkami elektrické kytary, užívání dechových nástrojů, elektrického piána. V disco skladbách se obvykle vyskytují také latinsko-americky orientované (prvky salsy, rumby, samby). Bohaté hudební pozadí zahrnující nástroje, jako je například flétna, jsou často používány pro různá instrumentální sóla. Případným dalším znakem je i příležitostné použití staccata.

Mezi škálu známých disco interpretů patří například Bee Gees, Donna Summer, Jacksons, Chic či KC & The Sunshine Band. Z těch evropských je to například ABBA, Amanda Lear, Boney M.

Kořeny disco hudby[editovat | editovat zdroj]

Historie1965-1973[editovat | editovat zdroj]

Disco má hudební kořeny v pozdější soulové hudbě, především v Philly soulu a NY soulu (oba tyto soulové žánry pramení z Detroit soulu – též známý jako Motown sound). Do disco hudby se přes Philly soul dostala také latinsko-americká perkuse, a stala se prominentní částí pozdějších disco písní v sedmdesátých letech.

Na konci 60. let 20. století se objevilo množství písní s proto-disco elementy, jako "I Got You" (James Brown, 1965), "Thank You" (Sly & the Family Stone, 1970), "Get Ready" (Temptations, 1965), "Barnadette" (Four Tops, 1967), "Only the Strong Survive" (Jerry Butler, 1968), "Soul Makossa" (Manu Dibango, 1973) a "The Love I Lost" (Harold Melvin & The Blue Notes, 1973).

Původ slova[editovat | editovat zdroj]

Slovo "disco" je vlastně zkrácené slovo "diskotéka". První diskotéka (v originálu: "discothéque") se objevila v roce 1961. V takové diskotéce (přesnější překlad: noční klub) ani nevystupovaly kapely, namísto toho se zde pouštěla hudba přímo z vinylových desek.

Disco v hitparádě 1974–1976[editovat | editovat zdroj]

Písně, které se umístily v americké hitparádě Billboard:

Převaha v populární hudbě: léta 1977–1980[editovat | editovat zdroj]

Hudba k filmu Horečka sobotní noci vydaná v prosinci roku 1977, která se později stala nejprodávanějším soundtrackem vůbec, disco velmi zpopularizovala. Díky tomu také mnoho hudebníků začalo s disco hudbou experimentovat. Řada jejich disco písní tím pádem nebyla to „pravé“ disco, ale byla buď pop (Boney M., Taste of Honey, Donna Summer, ABBA), Village People, Bee Gees, Electric Light Orchestra, Kiss, Doobie Brothers) se znatelným vlivem a elementy disco.

Příklady písní a interpretů 1977–1980[editovat | editovat zdroj]

  • „Stayin Alive“ (1978) od Bee Gees
  • „Night Fever“ (1978) od Bee Gees
  • „Hot Stuff“ (1979) od Donna Summer
  • „YMCA“ (1979) od Village People
  • „Copacabana (At The Copa)“ (1978) od light pop hudebníka Barryho Manilowa
  • „I will Survive“ (1979) od Gloria Gaynor
  • „Ring My Bell“ (1979) od Anita Ward
  • „Don't Let Go“ (1980) od soulového zpěváka Isaaca Hayese
  • „Working My Way Back To You“ (1980) od soulové skupiny The Spinners

Konec popularity: 1980s[editovat | editovat zdroj]

"Celá ta věc s Disco Sucks byla prostě stará dobrá reakce starý, bílý, konzervativní a nenávistný Ameriky, která tam vždycky je někde nakonec schovaná."

Brian Chin, časopis Mojo. Zdroj: Reflex

Výnosy z prodeje a popularita filmu Horečka sobotní noci pobízely velké nahrávací společnosti k masovému produkování hitů v tomto žánru, jakýkoliv jiný hudební styl tím pádem nebyl tak „zaručeně výdělečný“ jako právě zhomogenizované disco zaměřené na širokou veřejnost. Přestože disco hudba nabývala nebývalé popularity, v Americe se mezitím začalo projevovat anti-disco smýšlení. Toto cítění se rozšiřovalo s komercializací disco hudby a její subkultury. Se starostmi o snižující se zisky rockové rozhlasové stanice a rockoví producenti tento anti-disco proud podporovali. Podle Glorie Gaynor hudební průmysl podporoval zánik stylu disco, protože producenti rockové hudby ztráceli peníze a rockoví hudebníci ztráceli pozornost všeobecného publika. Mnoho skalních fanoušků tím pádem vyjádřilo silnou nelibost vůči disco, i přes ohromnou popularitu tohoto stylu. Mezi těmito fanoušky vzrůstala obliba používání sloganu „Disco Sucks“ (což v češtině znamená přeneseně něco jako „disco je na nic“) na tričkách, na plackách a také jako graffiti.

Disco hudba a tanec byly znázorňovány fanoušky rockové hudby jako „hloupé a zženštilé“, jak se například popisuje v satirické písni „Dancin' Fool“ (#45, 1978) od Franka Zappy. Dále, někteří posluchači měli námitky vůči sexuální promiskuitě a nelegálnímu užívání drog, věcmi spjatými s disco subkulturou.

Někteří lidé také uvádějí, že v anti-disco reakci je také zakotven prvek náboženského fanatismu – v knize A Change Is Gonna Come od Craiga Wernera, se uvádí „the attacks on disco gave respectable voice to the ugliest kinds of unacknowledged racism, sexism and homophobia“.

Disco Demolition Night[editovat | editovat zdroj]

Disco Demolition Night nebo také Noc demolice disca – někteří historici uvádějí 12. červenec 1979 jako "den kdy disco zemřelo", protože to se konala nechvalně proslulá anti-disco demonstrace v Chicagu. Redaktoři, Steve Dahl, Garry Meier a Michael Veeck (syn vlastníka týmu Chicago White Sox, Billy Veeckeho) z místní rockové stanice, zinscenovali "Disco Demolition Night" (noc demolice diska), propagační akce s anti-disco tématem, mezihrou White Sox.

Během této události, kdy také vybuchovaly discozáznamy, naštvaný dav zdemolovával sedadla a následně poškodil Comiskey Park (což je plocha stadionu). Škody způsobené na stadionu sahaly až do tisíců dolarů.

Televizní průmysl – inspirující se podněty z hudebního průmyslu – reagoval s anti-disco agendou zcela podobně. Nenávistný postoj na televizních obrazovkách vůči disco hudbě byl například obsažen v televizní situační komedii, "WKRP in Cincinnati".

Prudká zpětná reakce rovněž zasáhla Top 40 rádia, nesnášenlivost a negativní reakce od mnoha posluchačů Top 40 rádií přiměl tato rádia vysadit všechny disco písničky z oběhu a způsobené "díry" vyplnit hudbou jako new wave, punk rock a rockově orientovanými kousky. Jello Biafra z anarcho-punkové skupiny Dead Kennedys přirovnal disco ke kabaretní kultuře Výmarského Německa pro svoji lhostejnost vůči vládní politice a jeho šálivého zavírání očí. O této myšlence se také zpívá v písni "Halloween", B-strana písně "Saturday Night Holocaust".

Je třeba poznamenat to, že na rozdíl od USA, v Evropě nikdy nebyla uskutečněna akce vůči zaměřenému odporu proti disco hudbě, kultury a diskoték.

Během odporu a mohutnému úbytku popularity, přispělo k tomu, že některé nahrávací společnosti byly sloučeny či rozprodány. TK Records bylo uzavřeno v roce 1981. AMC Records bylo prodáno společnosti MCA Records v roce 1979. Neil Bogart, zakladatel Casablanca Records byl vyhozen v roce 1980 majitelem vlastnické firmy PolyGram. Robert Stigwood opustil RSO Records v roce 1981.

Dědictví a vliv[editovat | editovat zdroj]

Při přechodu sedmdesátých let na počátek osmdesátých, taneční styly lze nejlépe ilustrovat na základě analýzy práce konkrétních umělců, aranžérů, producentů v rámci každého regionu a k danému času.

Například, Patrice Rushen a její největší díla – "Haven't You Heard" (1979) a "Forget Me Nots" (1982) prudce kontrastují a velmi dobře demonstrují změny mezi hudbou z pozdních sedmdesátých a raných osmdesátých let.

Orchestrální prvky "Haven't You Heard", od rytmů až rohy a smyčce byly spoluaranžovány zpěvačkou Patrice Rushen, která rovněž uspořádala minutově dlouhé extravagantní smyčcový arangment pro úvod písně, u které účinkoval 100-místný Los Angeleský symfonický orchestr, který byl veden Charlesem Mimmsem, Jr., Reggie Andrewsem a Charlesem Vealem. V ostrém kontrastu, "Forget Me Nots" používá synthetizátor pro udržení zvuku podobnému zvuku smyčcovému orchestru. Elektronické nástroje jako například ARP Solina String Ensemble, začaly nahrazovat velké orchestry na konci 70. let.

Tento odklon od tradičního disco soundu se nazývá post-disco a mezi interprety patří například Patrice Rushen, D. Train či Kashif.

Během začátku roku 1980, poklesl komplex složitých melodií, princip orchestralizace a struktur, které jsou charakteristické pro disco. Příklady některých písní, na kterých si můžeme ukázat změnu: Kool & the Gang – "Celebration" (1980), Rick James – "Super Freak" (1981), Grace Jones – "Pull It To The Bumper" (1981), Taana Gardner – "Heartbeat" (1981), Evelyn "Champagne" King – "Love Come Down" (1982), The Pointer Sisters – "I'm So Excited" (1982), Prince – "1999" (1982), Madonna – "Holiday" (1983), Irene Cara – "Flashadnce (What A Feeling)" (1983), Michael Jackson – "Thriller" (1983), Jocelyn Brown – "Somebody Else's Guy" (1984) a/nebo Klymaxx – "Meeting in the Ladies Room" (1984)

Ve filmech[editovat | editovat zdroj]

Mezi první filmy, které obsahovaly čistě na disco orientovanou hudbu byla ještě před Horečkou sobotní noci bondovka Špion, který mě miloval (1977). Hudbu zkomponoval Marvin Hamlisch.

Hip hop, Electro[editovat | editovat zdroj]

Disco hudba měla později vliv na vznik hip-hopu a na některé hip-hopové podžánry (jako crunk, snap či hyphy), také na britskou novou vlnu, dále na house a pak také na techno.

Podžánry[editovat | editovat zdroj]

Space Disco[editovat | editovat zdroj]

Space Disco
Původ ve stylech Elektronická hudbaSci-fi hudba, Hi-NRGEuro discopop
Kulturní pozadí sedmdesátá léta; USA, Velká Británie
Typické nástroje klávesy
Všeobecná popularita 1977-1979 (především na diskotékách)

Space Disco je hudební žánr, který spojoval euro disco se synthezátory a se sci-fi motivy.

Popularita tohoto stylu se projevila na konci 70. let v době premiéry známých filmů Hvězdné války a Blízká setkání třetího druhu.

Charakteristické pro tento hudební styl je použití laserových paprsků jakožto světelné efekty na diskotékách a mimozemsky futuristická sci-fi.

Příklady[editovat | editovat zdroj]

Výčet některých umělců[editovat | editovat zdroj]

Více na stránce věnované disco hudebníkům a disco písním

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Disco na anglické Wikipedii a Disco (Musik) na německé Wikipedii.


Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]