Funk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Funk
Původ ve stylech Soul s vlivy R n' B, Rock and Rollu, Psychedelic rocku, jazzu
Kulturní pozadí Polovina až konec 60. let, USA
Typické nástroje Kytara - Baskytara (dominantní) - Bicí - Dechové nástroje (trubky atd.)
Všeobecná popularita Vysoká hlavně v 70. letech
Podstyly
Go-go - P-Funk
Směs stylů
Afrobeat - Funkcore - Funk metal - G-Funk

Funk je hudební styl vytvořený afroameričany v 60. letech 20. století. Nejznámějšími představiteli jsou James Brown, Commodores, The Isley Brothers, George Clinton, Ohio Players, Delegation, Earth, Wind & Fire a Kool & The Gang. Největší popularitě se tento styl těšil v 70. letech 20. století, dodnes jsou funkové motivy a samply využívané v jiných hudebních žánrech, především v hip hopu a moderním jazzu.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Předchůdcem funku byl soul. Funk používá komplexnější rytmus, struktura skladby je obvykle jednodušší. Vyznačuje se čtyřčtvrtečním taktem, silnou basovou linkou, ostrou rytmickou kytarou, výraznými na rytmus orientovanými dechy, výraznými bicími, zpívanými a křičenými vokály, najdeme zde i vliv afrických tónů. Důraz se taktéž klade na taneční stránku hudby.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Funk jako žánr, James Brown[editovat | editovat zdroj]

Za samostatný hudební žánr se funk začal považovat v 60. letech, především zásluhou Jamese Browna a jeho hitu „Papa's got a brand new bag“ z roku 1965. Mezi jeho další hity z tohoto období patří „Say It Loud, I'm Black And I'm Proud“ či „Give It Up Or Turn It Loose“.

Originální způsob hudebního vyjádření, specifické rytmy a vokály, přinesené Jamesem Brownem přebraly další kapely jako Charles Wright & the Watts 103rd Street Rhythm Band nebo The Isley Brothers a připravily tak cestu pro funkovou vlnu 70. let. Funk zaujal místo v afroamerické hudbě, a zaplnil tak mezeru mezi rockem Jimiho Hendrixe a soulem Sly & the Family Stone.

P-Funk[editovat | editovat zdroj]

V 70. letech vnesli George Clinton a jeho dvě skupiny Parliament a Funkadelic do funku vlivy jazzu a psychedelické hudby. Parliament a Funkadelic měli víceméně společné členy. Jejich hudba se s stoupající popularitou začala označovat jako „P-Funk“.

Earth, Wind & Fire a Tower of Power obohatili funk o více prvků, delší a složitější instrumentální sóla, perkuse, vokály. Přiblížili tím funk širšímu publiku.

Mezi známé kapely a interprety tohoto období patří dále také The Commodores, War, Kool & the Gang, Betty Davis či Ohio Players.

80. léta[editovat | editovat zdroj]

V 80. letech se začaly původní nástroje funku nahrazovat „umělými“, trubky byly najednou nepopulární, zvuky klasických kláves nahradily moderní syntetizátory, místo „funky bubeníka“ se začaly používat drum machines, přibyly syntetizátorové basy. Pionýrem tohoto nového stylu byl Rick James se svým hitem „Super Freak“ z roku 1981. Pravděpodobně nejznámějším interpretem tohoto období je však Prince.

Populární kapely tohoto období byly například Gap Band, Zapp nebo Cameo.

Někdy se mluví i o tzv. „Electro funku“, především v souvislosti s písní „Planet rock“ od Afrikaa Bambaaty, který vysamploval skupinu Kraftwerk (inspiroval se tzv. 808 beatem ze skladby Numbers a melodií ze skladby Trans Europe Express) a vytvořil tak nový minimalistický electro-funk se syntetizátorovým zvukem, od té doby hodně populární v Hip-Hopu v 80. letech.

Post-disco[editovat | editovat zdroj]

Post-disco
Původ ve stylech R&B
New Wave
Synthpop
Funk
Kulturní pozadí Pozdní 70. léta; USA, Spojené království
Typické nástroje perkuse - baskytara (nebo basový synthezátor) - syntetizátor - bicí (nebo bicí automat)
Odvozené styly House, Hip-Hop, Dance-pop
Jiná témata
Hudebníci z Post-Disco éry

Post-disco (či "boogie" nebo electro-funk) je odklon od tradičního disca do více elektronicky ovlivněné a více R&B orientované hudby.

Termín také může znamenat po discu (after disco), jakožto označení éry, kdy skončilo být disco populární.

Na rozdíl od disca, post-disco již nepoužívá bohaté hudební pozadí s dechy a smyčcemi. Oproti discu má post-disco blíže k hudebnímu stylu house, což je způsobeno experimentováním se synthezátory a novými, unikátními zvuky.

Post-disco, jakožto žánr, je obecně poměrně vzácný hudební styl, ačkoliv některé příklady post-disco písní jsou uvedeny na fiktivní rozhlasové stanici "Paradise FM", v poměrně známé videohře Grand Theft Auto: Vice City Stories. Mezi post-disco písničky patří "Celebration" (1980) od Kool & The Gang či "Love Come Down" (1982) od Evelyn Kingové nebo Fat Larry's Band - Act Like You Know.

Dopad post-disca na hudební scénu se dá poznat v mnoha moderních písní, hlavně ve stylech jako house, hip hop (zvlášť v podžánrech crunk a snap).

Vliv funku dnes[editovat | editovat zdroj]

V druhé polovině 80. let byl funk vytlačen novým stylem v rámci r'n'b hudby nazvaným New Jack Swing. Několik rockových kapel implementovalo prvky funku do své hudby a vytvořili tzv. „funk rock“ a „funk metal“. Například můžeme uvést kapelu Red Hot Chili Peppers.

Funk měl a má velký vliv na zvuk hip hopu. Hip hopoví interpreti pravidelně přebírají motivy Jamesa Browna, Parliametu a Funkadelic a tyto dále zpracovávají a interpretují ve vlastní hudbě. V polovině 90. let byla na vrcholu popularity v USA vlna „G-funku“ ze západního pobřeží s představiteli jako Dr. Dre či Snoop Doggy Dogg.

Existuje taktéž mnoho DJ a sběratelů starých funkových desek, které vycházely jako 7 palcové singly.

Funk v Česku[editovat | editovat zdroj]

Asi nejznámějším a nejsystematičtějším propagátorem funku u nás je Roman Holý, který je frontmanem funkrockové skupiny J.A.R., která byla založena symbolicky 17.11. 1989. Před založením současné populární funkové skupiny Monkey Business v roce 1999, byl ideovým vůdcem hudebního projektu Sexy Dancers z roku 1998.

Mezi další skupiny, které u nás hrají funk či jeho stylové odnože, můžeme řadit například Sly Rabbits, Jedna ku jedný, Takin' Off či Gulo Čar.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]