Ženevské jezero
Ženevské jezero | |
---|---|
Satelitní snímek jezera v létě | |
Poloha | |
Světadíl | Evropa |
Státy | Švýcarsko Francie |
Kantony Region | Vaud, Valais, Ženeva Horní Savojsko |
Ženevské jezero | |
Zeměpisné souřadnice | 46°27′ s. š., 6°33′ v. d. |
Rozměry | |
Rozloha | 581,3 km² |
Délka | 72 km |
Šířka | 13,7 km |
Objem | 89,9 km³ |
Max. hloubka | 310 m |
Ostatní | |
Typ | ledovcové |
Nadm. výška | 372 m n. m. |
Pobřeží | 199,884 km |
Přítok vody | Rhôna, Venoge, Dranse, Aubonne |
Odtok vody | Rhôna |
Ostrovy | Île de Chillon, Île Rousseau, Île de la Harpe |
Sídla | Lausanne, Ženeva, Montreux, Vevey |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ženevské jezero (francouzsky Léman / Lac Léman, případně také Lac de Genève, německy Genfersee, v Německu a Rakousku psáno také jako Genfer See, italsky Lago di Ginevra, rétorománsky Lai da Genevra) je největší švýcarské a zároveň i francouzské jezero, které leží v západním Švýcarsku na hranicích s Francií. Jihozápadní cíp jezera patří ke švýcarskému kantonu Ženeva, severní břeh ke švýcarskému kantonu Vaud a většina jižního břehu k francouzskému departmentu Horní Savojsko. Malý podíl jihovýchodní části břehu patří také kantonu Valais. Jde o největší jezero v Alpách a po Balatonu o druhé největší ve střední Evropě. Leží mezi Savojskými a Bernskými Alpami na jihu a východě a Jurou na severozápadě. Vzniklo jako výsledná vodní nádrž z jednoho ramene Rhonského ledovce. Jezero se dělí na tři části, zvané Haut Lac, Grand Lac a Petit Lac (Horní jezero, Velké jezero a Malé jezero).
Jezero má rozlohu 581,3 km² (z toho 345 km² ve Švýcarsku a 235 km² ve Francii).[1] Je 72 km dlouhé a maximálně 14 km široké. Dosahuje maximální hloubky 310 metrů.[1] Objem vody činí 89 km³. Leží v nadmořské výšce 372 m.[1]
Název[editovat | editovat zdroj]
Lac Léman[editovat | editovat zdroj]
Jméno Léman pochází z dřívějšího latinského jména kraje Lemanus nebo též Lemannus. Francouzský název jezera lac Léman je vlastně pleonasmus, protože jak francouzské lac, tak Léman znamenají „jezero“.[2]
O jezeru Lacus Lemanus hovořil již Julius Caesar a antičtí geografové, což bylo přejato z keltského lem („velká voda“). Termín Léman pak znovu použili humanisté a kartografové v 16. století, včetně Sebastiana Münstera (1552) a Gerharda Mercatora (kolem roku 1575). V období Helvétské republiky jej používaly úřady kantonu Bern, Léman se stal součástí názvu bývalého kantonu Léman a bývalého francouzského departementu Léman.[2] Kanton Léman obsahoval převážnou část dnešního kantonu Vaud.
Genfersee[editovat | editovat zdroj]
V němčině se dnes toto jezero jmenuje Genfersee (švýcarský pravopis) nebo Genfer See (německý a rakouský pravopis). První zmínka o jezeru v němčině pochází z 15. století.[2] V angličtině se jezero nazývá Lake Geneva.
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Základní charakteristika[editovat | editovat zdroj]
Ženevské jezero je největší jezero na okraji Alp a po maďarském Balatonu druhé největší jezero ve střední Evropě. Má rozlohu 580,03 km², z čehož 345,29 km² (59,53 %) připadá na švýcarské území a 234,74 km² (40,47 %) na území francouzské. Jezero leží v nadmořské výšce 372 metrů.[1] V nejhlubším místě je hluboké 310 m.[1] To z něj zároveň činí nejhlubší jezero ve Francii. Průměrný objem vody v něm činí přibližně 89 km³, což z něj činí největší jezero ve střední Evropě podle objemu vody.
Vodní režim[editovat | editovat zdroj]
Hlavním přítokem a zdrojem vody je řeka Rhôna, jež se do jezera vlévá deltou mezi Port-Valais a Villeneuve. Rhôna pramení ve Walliských Alpách a jezero opouští u Ženevy. Její voda potřebuje průměrně 11,4 roku, aby protekla jezerem; voda ze všech přítoků jím protéká v průměru 10,4 roku. Druhý nevýznamnější přítok je Dranse, následovaná řekami Venoge a Aubonne. Řeky v povodí Ženevského jezera mají alpský režim. Velkou část vody získávají z tání sněhu a ledovců. Z toho důvodu je letní úroveň hladiny o jeden metr výše než v zimě, přičemž nejnižšího stavu dosahuje od ledna do dubna. Hladina vody v jezeře je v Ženevě při odtoku regulována přehradní hrází Seujet, jejíž průměrný roční odtok činí přibližně 270 m³ za sekundu.
Teplota povrchové vrstvy vody je v létě 19 až 24 °C a v zimě 4 až 5 °C. Jezero nezamrzá.
Podnebí[editovat | editovat zdroj]
Klima v okolí jezera je mírné, teplé. Ženevské jezero dnes ovlivňuje klima v okolí, zmírňuje zimu ve švýcarské části jezera a ochlazuje léto. Když je na podzim voda teplejší než pevnina, mohou se objevit místní mlhy.
Členění[editovat | editovat zdroj]
Jezero se dělí na tři části podle rozdílné historie jeho vzniku (sedimentace, tektonické zvrásnění, ledovcová eroze):[3]
- Haut Lac (Horní jezero), východní část od ústí Rhôny po linii Meillerie-Rivaz.
- Grand Lac (Velké jezero), největší, nejhlubší pánev s největší šířkou jezera.
- Petit Lac (Malé jezero), jihozápadní, užší a mělčí část od linie Yvoire-Promenthoux u Prangins po ústí Rhôny v Ženevě.
Sídla[editovat | editovat zdroj]
Celé pobřeží jezera je hustě osídlené, s výjimkou skalnatých a strmých částí břehu. Mezi největší a nejvýznamnější sídla na jezeře patří:
- Ženeva na jihozápadním cípu, největší město na jezeře, hlavní město kantonu Ženeva. Po Curychu druhé největší město Švýcarska. Ženeva je sídlem mnoha mezinárodních organizací.
- Lausanne na severním břehu, druhé největší město na jezeře, hlavní město kantonu Vaud. V Lausanne sídlí Mezinárodní olympijský výbor a další mezinárodní sportovní instituce. Je známé pod názvem „Hlavní město olympijských her“ (německy Olympische Haupstadt)[4].
- Montreux na severovýchodní části břehu. Oblíbené turistické středisko se známým filmovým a jazzovým festivalem.
- Vevey na severovýchodní části břehu. Ve Vevey se nachází sídlo společnosti Nestlé.
- Nyon na severozápadní části břehu. V Nyonu se nachází sídlo evropské fotbalové asociace UEFA.
- Thonon-les-Bains na jižním břehu, největší francouzské město na jezeře.
- Évian-les-Bains na jižním břehu. Minerální voda ze sousední obce se mezinárodně prodává pod názvem Evian.
Pobřeží[editovat | editovat zdroj]
Na západě až ke břehům zasahují kopcovitá předhůří. Na východě jsou skalnaté hory, mezi nimiž a jezerem je jen úzká břehová terasa. Podél břehů vedou silnice a železnice. Hospodářsky nejvýznamnější je turistika, jak letní tak zimní, dále rezidence zámožných a slavných, soukromé školy a internáty, a privátní bankovnictví.
Severní břeh[editovat | editovat zdroj]
Severní břeh je také známý jako pravý břeh (francouzsky rive droite) podle směru toku řeky Rhôny. Jeho větší část patří do kantonu Vaud. Hranice s hlavní oblastí kantonu Ženeva leží mezi obcemi Mies (kanton Vaud) a Versoix (kanton Ženeva). Asi šest kilometrů severovýchodně leží Céligny, exkláva kantonu Ženeva. Břeh u Céligny patří rovněž ke kantonu Ženeva.
Severní břeh začíná na východě jako tzv. Vaudská riviéra (francouzsky Riviera vaudoise) s městy Villeneuve, Montreux a Vevey. U hradu Chillon mezi Villeneuve a Montreux se břeh táhne přibližně severojižním směrem. Lausanne leží na nejsevernější části severního břehu. Městečka Rolle a Nyon leží dále na západ.
Na severním břehu se nacházejí dvě vinařské oblasti: Lavaux mezi Vevey a Lausanne a na západě La Côte.
Jižní břeh[editovat | editovat zdroj]
Jižní břeh je také známý jako levý břeh (francouzsky rive gauche). Vlevo od ústí Rhôny se nachází krátká oblast břehu od Le Bouveret po Saint-Gingolph, patřící kantonu Valais. Hraniční město na francouzsko-švýcarské hranici tvoří dvě politické obce oddělené potokem La Morge: Saint-Gingolph ve švýcarském kantonu Valais a Saint-Gingolph ve francouzském departementu Horní Savojsko.
Na západě leží velká část jižního břehu, která patří Francii (departement Horní Savojsko). Největším francouzským městem je Thonon-les-Bains. Úsek jižního břehu, který patří do kantonu Ženeva, a tedy také do Švýcarska, začíná u Hermance.
Ostrovy[editovat | editovat zdroj]
V Ženevském jezeře leží sedm malých ostrovů (včetně ostrova Île Rousseau), všechny ve švýcarské části:
Č. | Ostrov | Rozloha (m²) |
Vzdálenost od pobřeží (m) |
Poznámka | Obec | Část jezera |
---|---|---|---|---|---|---|
1 | Île de Chillon | 5070 | 2 | s hradem Chillon | – | Haut Lac |
2 | Île de Peilz | 400 | 480 | u Villeneuve | – | Haut Lac |
3 | Île de Salagnon (Île aux Mouettes) | 1450 | 110 | u Clarens | – | Haut Lac |
4 | Île aux oiseaux | 2100 | 0 | u Préverenges vznikl uměle roku 2001 |
– | Grand Lac |
5 | Île de la Harpe | 2368 | 70 | u Rolle | – | Grand Lac |
6 | Île de Choisi | 120 | 70 | u Bursinelu | – | Grand Lac |
7 | Île Rousseau | 3390 | 60 | v Ženevě | Ženeva | Rhôna |
Ostrov Île Rousseau ve skutečnosti již geograficky neleží v Ženevském jezeře, ale několik metrů pod mostem Pont du Mont-Blanc, který označuje jihozápadní hranici jezera při ústí řeky Rhôny.
Fauna a flóra[editovat | editovat zdroj]
V jezeře žije 26 druhů ryb, z toho 6 se zde aklimatizovalo po vysazení člověkem. Vyskytují se zde zejména okounovití, ale i siven alpský, štika obecná, síh malý či pstruh obecný. Význam rybářství v průběhu minulého století silně klesal, nyní se jím zde živí asi 160 rybářů.
V horní části povodí jezera byla zřízena přírodní rezervace Les Grangettes na ochranu hnízdících a stěhovavých ptáků.
U ústí řeky Dranse do jezera, poblíž Thonon-les-Bains, se nachází přírodní rezervace a oblast, kde se do jezera vlévá řeka Aubonne, je chráněnou krajinnou oblastí národního významu pod názvem Chanivaz - Delta de l’Aubonne.
Využití[editovat | editovat zdroj]
Vinařství[editovat | editovat zdroj]
Významné je vinařství – především na svazích nad severním pobřežím, vystavených slunci a mírnému podnebí. Terasovité vinice, budované zejména v 18. a 19. století, jsou střetem zájmů obchodníků s nemovitostmi, ochránců kulturního dědictví a vinařů. Některá vína jsou známá jen znalcům, a jimi i vysoce ceněna, jiná se teprve v posledních desetiletích dostala z úpadku, způsobeném masovou produkcí 70. let (zejména spolkovými subvencemi podporované zemědělství ve Valais).
Typickou odrůdou je chrupka bílá (lokálně nazývána Fendant), jejíž původ v oblasti Lavaux nad Ženevským jezerem byl bezpečně dokázán teprve na počátku 21. století.[5] Od roku 2007 jsou zdejší vinohrady zapsány na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Rybářství[editovat | editovat zdroj]
První předpisy o rybolovu v jezeře byly vypracovány ve 14. století za účelem ochrany ryb.[6] Až do roku 1880 regulovala rybolovná práva šlechta nebo města, která jejich správu často přenechávala odborníkům.[2] Od 16. století byly sítě a úlovky kontrolovány, aby se zabránilo nadměrnému rybolovu. V roce 1880 poprvé podepsána mezinárodní dohoda o řízení rybolovu mezi Savojskem a švýcarskými kantony. Na naléhání profesionálních rybářů z Vaudu byla tato dohoda zrušena. V důsledku toho si každá země opět regulovala rybolov sama.[6]
V roce 1980 byla uzavřena nová dohoda mezi Švýcarskem a Francií, která vstoupila v platnost v roce 1982 poté, co ji schválil francouzský parlament. Ta stanoví, že sportovní rybáři se mohou volně pohybovat a lovit na celém jezeře, ale profesionální rybáři musí zůstat v rámci státních hranic. Od roku 1986 je problematika rybolovu upravována pětiletými plány na základě společných konzultací, v roce 1998 byly vypracovány nové předpisy.[6] Ta počítají se změnou dohody tak, aby profesionální rybáři mohli lovit ve společné zóně bez ohledu na svou státní příslušnost.[6]
Koncem 19. a začátkem 20. století patřily k nejčastěji loveným druhům v jezeře síh ženevský a síh písčinný, které jsou endemické pro Ženevské jezero. Oba druhy jsou v současnosti považovány za vyhynulé, což se přinejmenším částečně přičítá nadměrnému rybolovu.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
V krajině kolem Ženevského jezera se kříží důležité dopravní trasy mezi Itálií a Severním mořem a mezi jižní Francií a střední Evropou. Až do příchodu železnice byla na jezeře intenzivně provozována obchodní lodní doprava. K přepravě se hodilo volně ložené zboží, jako je dřevo, stavební kámen z lomů v Meillerie, písek z delty Rhôny, ale také obilí, víno, sůl a sýry. I když se zboží muselo překládat ve Villeneuve, Vevey, Morges a Ženevě, vodní cesta byla stále považována za rychlou a levnou.
Mezi Ženevou a francouzským městečkem Seyssel nebyla přeprava zboží po Rhôně možná kvůli průsakům v oblasti Pertes du Rhône, a zboží se proto muselo přepravovat po souši.
Jedním z projektů, který byl realizován jen částečně, byl kanál d’Entreroches, vybudovaný v letech 1638–1648, který spojoval řeky Zihl a Venoge až do Cossonay. Kanál měl zajistit spojení s Neuchâtelským jezerem a dále přes Bielské jezero a řeku Aaru do Rýna. Poslední úsek, splavnění Venoge a výstavba zdymadel mezi Cossonay a ústím Venoge do Ženevského jezera, již nemohl být realizován kvůli nedostatku finančních prostředků.[2] S nástupem železnice význam vodní dopravy stále klesal.
Plavba parníkem po Ženevském jezeře začala na počátku 19. století, od 1. července 1823 jezdila mezi Ženevou a Lausanne pravidelně loď Guillaume Tell.[2] Společnost Compagnie générale de navigation sur le Lac Léman (CGN) se v současnosti stará především o osobní lodní dopravu na Ženevském jezeře. Historicky významná nákladní lodní doprava je dnes už zanedbatelná, naproti tomu osobní je nejintenzivnější vždy v létě, kdy na linkách jezdí i kolesové parníky. V Ženevě u nábřeží jsou zakotveny dřívější nákladní „koráby“.
Pamětihodnosti a stavby[editovat | editovat zdroj]
Jednou z pamětihodností je hrad Chillon nedaleko Montreux na východním konci jezera. Je to nejnavštěvovanější historická stavba ve Švýcarsku[7] a nachází se na skalnatém výběžku jezera.
Panorama Ženevy charakterizuje Jet d’eau - fontána v městském přístavu. Její vodní proud stříká do výšky až 140 metrů. Mezi Vevey a Lausanne se rozkládají terasovité vinice Lavaux, zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO.
V Nyonu se nachází Muzeum Ženevského jezera (Musée du Léman), které přibližuje vznik a kulturní historii jezera,[8] a v Saint-Gingolph se nachází Muzeum tradic a lodních lodí (Musée des Traditions et des Barques du Léman), které přibližuje především historii nákladní lodní dopravy.
Vrak lodi Hirondelle leží asi 40 až 60 metrů pod vodní hladinou u La Tour-de-Peilz. Kolesový parník se potopil po nárazu do skály 10. června 1862. Dnes je vrak oblíbeným cílem potápěčů.[9] Přímo před hradem Chillon je možné se potápět k velkolepé podvodní skalní stěně, vysoké asi 100 metrů. Potápěči s menšími zkušenostmi pak navštěvují pět vraků malých lodí u Hermance.[9]
Jezero je bohaté na pozůstatky prehistorických kůlových obydlí. Ty byly objeveny kolem roku 1850 a dnes jsou součástí světového dědictví UNESCO v rámci památky Prehistorická kůlová obydlí v Alpách.[10]
Kontroverze[editovat | editovat zdroj]
V 50. a 60. letech 20. století soukromé společnosti do Ženevského jezera uložily 150 až 1000 tun již nepotřebné munice. V roce 2019 vyšlo najevo, že část munice leží obnažená na dně jezera. Na jednom místě byla munice nalezena v hloubce 50 metrů, asi 150 metrů od plynovodu a odběru pitné vody.[11][12]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Genfersee na německé Wikipedii.
- ↑ a b c d e Seen [online]. Bundesamt für Landestopografie swisstopo [cit. 2024-04-16]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c d e f BERGIER, Jean-François. Genfersee [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2009-03-18 [cit. 2024-04-16]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Le Léman [online]. Bundesamt für Landestopografie swisstopo [cit. 2024-04-16]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Olympische Haupstadt. Lausanne Tourisme - Site officiel du tourisme à Lausanne [online]. [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. (německy)
- ↑ ČERMÁK, Petr. Vinohrady trojího slunce. Víkend DNES. 2020, čís. 23, s. 29.
- ↑ a b c d Geschichte der Fischereibewirtschaftung im Genfersee [online]. Cipel.ch [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Schloss Chillon [online]. Schweiz Tourismus [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Musée du Léman [online]. Schweiz Tourismus [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b KOHMANN, Marco. Tauchplätze Westschweiz [online]. kohmann.ch [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Die UNESCO Pfahlbauten [online]. Morges Tourisme [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. (německy)
- ↑ FUMAGALLI, Antonio. Offene Munition im Genfersee: Wohin mit dem explosiven Erbe? [online]. Neue Zürcher Zeitung, 2020-03-01 [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Antwort auf die Interpellation 19.4396, Gefährliche Munition im Genfersee. Was unternimmt der Bund? [online]. Schweizerischer Bundesrat, 2020-02-12 [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ženevské jezero na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo Ženevské jezero ve Wikislovníku
- (anglicky) Mezinárodní komise na ochranu Ženevského jezera (CIPEL)
- (francouzsky) Přístavy Ženevského jezera
- (francouzsky) CGN
- (francouzsky) Oficiální stránky ženevské jezerní policie
- (anglicky) vodní hladina v Chillonu Archivováno 25. 6. 2009 na Wayback Machine.
- (anglicky) vodní hladina v Saint-Prex Archivováno 25. 6. 2009 na Wayback Machine.
- (anglicky) vodní hladina v Ženevě Archivováno 25. 6. 2009 na Wayback Machine.