Vladimir Vysockij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vladimir Vysockij

Vladimir Semjonovič Vysockij (rusky Владимир Семёнович Высоцкий, 25. ledna 1938 Moskva25. července 1980 Moskva) byl ruský písničkář, herec a básník.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce, v letech 1947 - 1949 žil ve městě EberswaldeNěmecku u svého otce, důstojníka Rudé armády. Po návratu do Moskvy začal v r. 1955 studovat strojírenskou fakultu Moskevského institutu, kde strávil jeden rok, poté se dostal na divadelní fakultu MCHAT, kterou úspěšně absolvoval.

V letech 19601964 byl členem Divadla A. S. PuškinaMoskvě. Roku 1964 se stal členem avantgardního divadla Moskevského dramatu a komedie Na Tagance. V tomto divadle se prosadil v několika těžkých rolích; hrál např. Hamleta (William Shakespeare) nebo Galilea (Bertolt Brecht).

Stal se též filmových hercem a hrál v mnoha filmech a několika seriálech - viz jeho profil na ČSFD.

Oženil se s francouzskou herečkou ruského původu Marinou Vladyovou.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Po Sovětském svazu kolovalo asi 2000 jeho písní plus mnoho falzifikátů. Zúčastnil se na přípravě 11 rozhlasových relací a uskutečnil více než 1000 koncertů po celém SSSR a za hranicemi. Byl autorem více než 700 písní a básní. Jeho básnická tvorba představuje hlavně lyrickou poezii, v níž hojně používal ironii a sarkasmus. Největší popularitu získal zhudebněnými básněmi a písněmi, které interpretoval především s doprovodem akustické kytary, jíž pomocí udržoval rytmus. V textech vycházel hlavně z městského folklóru (romance), slovní hry, parodie, parafráze a filozofických úvah. Do oběhu se po jeho smrti dostalo i mnoho falzifikátů vydávaných za jeho písně.

V Čechách a na Slovensku zpívali některé jeho přeložené písně Jaromír Nohavica či Radůza. Nejvýznamnějším překladatelem a také interpretem Vysockého díla je v Čechách rusista Milan Dvořák, který převedl do češtiny několik desítek písní.

Na Slovensku prekládala jeho básně napr. Lýdia Vadkerti-Gavorníková. Mnohé písně vystihovaly názory tehdejší ruské mládeže, velmi populární byly písně s vojenskou tématikou.

Mnoho posluchačů jeho písní nemohlo dlouho uvěřit, že Vysockij nebyl přímým účastníkem 2. světové války. Po nástupu L. I. Brežněva do nejvyšších funkcí byla v mnoha písních patrná skrytá forma politické satiry. V období přísné cenzury se dotýkal mnoha zakázaných témat, kvůli tomu byly něktěré jeho písně zakázané. I proto se velká čast jeho tvorby šířila na podomácky nahrávaných magnetofonových páscích. Kvůli neshodám s nejvyššími predstaviteli mu nebylo umožněno hrát ve vícero filmech, do zahraničí cestoval převážně jen díky možnosti navštěvovat svoji francouzsou manželku. Napsal anebo byl spoluautorem i několika prozaických děl. Jako filmový herec se proslavil v hlavních rolích ve filmech "Miesto stretnutia nemožno zmeniť", "Vertikála", a dále v dalších 24 filmech, kde hrál menší, často až epizodní postavy.

Vladimír Vysockij patří dodnes k najpopulárnějším a najtalentovanějším umelcům v novodobých dějinách Ruské federace a bývalého SSSR.


Básnické sbírky[editovat | editovat zdroj]

  • Melodie (1980)
  • Nerv (1981) – výběr z poezie
  • Klíč
  • Básně a písně
  • Tři čtvrtiny cesty
  • Otázky filozofii (1986)
  • Úsvit (1987)
  • Náš současník (1987)
  • Sputnik (1987)

České výbory z díla[editovat | editovat zdroj]

  • Koně k nezkrocení – Bulat Okudžava a Vladimír Vysockij. Příprava vydání Václav Daněk; překlad Václav Daněk (Bulat Okudžava) a Milan Dvořák (Vladimír Vysockij). Praha : Svaz Hudebníků, 1983. (Edice Kruhu přátel mladé hudby)  
  • VYSOCKIJ, Vladimír. Zaklínač hadů. Překlad Jana Moravcová. Praha : Lidové nakladatelství, 1984. (Edice Kamarád)  

Dále pak ještě za jeho života vyšlo několik desek.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]