Underground

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o neoficiálních hnutích. Další významy jsou uvedeny v článku Underground (rozcestník).

Underground (anglicky podzemí) je výraz označující nějaké skryté, neoficiální až ilegální hnutí. Může jít např. o kriminální podsvětí nebo odboj během druhé světové války, v jiných jazycích se označení používá především pro kulturní, hudební a umělecká hnutí, subkultury a kontrakultury vymaňující se z hlavního proudu.

V českém prostředí se tímto termínem označuje především hnutí zvané také druhá kultura, jejímž vůdčím duchem byl český teoretik umění Ivan Martin Jirous a nejvýraznějšími zástupci hudební skupiny The Plastic People of the Universe a DG 307.

Underground v Československu[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Český underground.

V Československu v dobách normalizace byli za underground označování umělci, kteří z důvodů politického pronásledování nemohli svobodně tvořit a šířit svá díla. Umělci buďto tvořili zcela bez publika (tzv. do šuplíku), či se museli spoléhat na (často ilegální) šíření svých děl (knihy, básně, nahrávky...) formou samizdatu. Některá díla byla ovšem vydána v zahraničí, např. nahrávky skupiny The Plastic People of the Universe. V Československu začala díla vycházet legálně až po roce 1989.

Undergroundová hudební a divadelní představení byla ztížena nebo zakázána. Divadelní představení se odehrávala nejčastěji v bytech (tzv. bytové divadlo), pro pár diváku, přičemž hráli zpravidla neherci. Hudební vystoupení neschválených (či přímo zakázaných) interpretů se konala buďto na méně exponovaných místech, kde nebyla tolik "na očích" (např. ve vesnické hospodě), anebo v soukromých domech. Koncerty byly často maskovány jako soukromá oslava pro zvané (například svatba I. M. Jirouse), anebo se konaly zcela tajně. Důvodem utajování byla obava z různé perzekuce účinkujících, organizátorů a návštěvníků. Za pořádání a návštěvu undergroundových koncertů hrozilo vězení, bití, vyhození z práce či ze školy, vyvlastnění domu apod.

Hudební underground[editovat | editovat zdroj]

V hudbě se jako Underground označuje směr, jenž vznikl v šedesátých letech 20. století v oblasti západního pobřeží USA a vzápětí se rozšířil do EvropyVelké Británie, Německa i do tehdejší ČSSR. Undergroundová hudba vychází z psychedelické hudby a avantgardní vážné hudby. Undergroundoví hudebníci patřili často ke „kulturním outsiderům“ a většinou působili v symbióze s dalšími uměleckými kategoriemi – literaturou a dramatem či výtvarným uměním.

Undergroundoví interpreti[editovat | editovat zdroj]

čeští
zahraniční

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. RIEDEL, Jaroslav. Aktual, který inspiroval underground, se vrátil. iHned [online]. 3. listopadu 2005 [cit. 2011-03-04]. Dostupné online. ISSN 1213-7693.  
  2. a b c d RADOCHOVÁ, Pavlína. Pódiové prezentace českých undergroundových a alternativních hudebních skupin. Brno, 2009. Bakalářská diplomová práce. Filozofická fakulta MU. Vedoucí práce PhDr. Aleš Opekar, CSc.. Dostupné online.
  3. Atomová Mihule na stránkách projektu Bigbít
  4. NOVÁČEK, Igor. BBP aneb underground není mrtev. freemusic.cz [online]. 2. července 2005 [cit. 2011-04-15]. Dostupné online.  
  5. NOVÁČEK, Igor. Bílé světlo - Dělníci Bílého světla. freemusic.cz [online]. 3. ledna 2007 [cit. 2011-07-20]. Dostupné online.  
  6. BEZR, Ondřej. Po 34 letech vychází Radio undergroundového písničkáře Charlieho Soukupa. iDnes [online]. 10. srpna 2012 [cit. 2013-02-05]. Dostupné online.  
  7. a b Polí5 - Underrground birthday party
  8. a b c d TAJOVSKÝ, Ladislav. Zápisky (nejen) z podzemí. musicserver.cz [online]. 25. března 2004 [cit. 2011-08-23]. Dostupné online.  
  9. Duševní hrob na stránkách projektu Bigbít
  10. FRIEDMANNOVÁ, Halka. Underground je stále živý. iDnes [online]. 19. listopadu 2001 [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. ISSN 1210-1168.  
  11. KOCÁBEK, Antonín. Nedělní lidé. Kulturní magazín UNI [online]. Roč. 2008, čís. 8 [cit. 2013-07-17]. Dostupné online.  
  12. Manuál k bookletu CD Na věčnou památku, dostupné online.
  13. KOCÁBEK, Antonín. Skrytý půvab byrokracie. Kulturní magazín UNI [online]. 2006, roč. 2006, čís. 11 [cit. 2014-02-11]. Dostupné online.  
  14. HOROVIC, Maxim. Špinavý nádobí: Epitaf. diycore.net [online]. 2009-01-13 [cit. 2014-02-15]. Dostupné online.  
  15. Stará Dobrá Ruční Práce na stránkách projektu Bigbít

Související články[editovat | editovat zdroj]