Vlasta Chramostová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vlasta Chramostová
Vlasta Chramostová
Vlasta Chramostová
Narození 17. listopadu 1926 (88 let)
Brno, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání herec
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka
Manžel Stanislav Milota
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
manžel Stanislav Milota

Vlasta Chramostová (* 17. listopadu 1926 Brno) je česká divadelní a filmová herečka.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Vyrůstala v obci Skryje u Rouchovan (obec zanikla v roce 1976 při stavbě jaderné elektrárny Dukovany). Její teta Bláža Chramostová byla ředitelkou školy v Rouchovanech.

Je vdaná, jejím manželem je kameraman Stanislav Milota. Zahrála si ve filmech jako Spalovač mrtvol, Bílá paní nebo Je třeba zabít Sekala. Byla dvakrát nominována na Českého lva.

V letech 19411945 studovala u profesorů Rudolfa Waltra a Zdeňky Gräfové na brněnské Státní konzervatoři. Za komunistické diktatury hrála ve filmu, v televizi, spolupracovala s rozhlasem i dabingem, ale po podepsání Charty 77 jí byly veškeré umělecké aktivity zakázány, a tak hrála v letech 19761980 doma ve svém bytě pro přátele.[1]

Po druhé světové válce satála u zrodu brněnského Svobodného divadla (1945), poté působila v Městském divadle v Olomouci (1945–1946).[2] Následovaly 4 sezony v Národním (Státním) divadle v Brně (1946–1950),[3] na dalších dvacet let (19501970) spojila svůj umělecký život s pražským Divadlem na Vinohradech.[4] Dostala zde řadu velkých rolí, např. byla titulní Marii Stuartovnou, Annou Kareninou, Roxanou atd. V letech 19701972 byla v angažmá Krejčova Divadla za branou,[5] od roku 1991 členkou souboru činohry Národního divadla[6] (své působení v ND ukončila k 31. 12. 2010).[7] Zasloužilou umělkyní byla jmenována v roce 1965.[5]

Prezident Václav Havel jí v roce 1998 udělil Řád T. G. Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. V těchto letech obdržela, jako čestná a zakládající členka Masarykova demokratického hnutí, rovněž Čestnou medaili T. G. Masaryka, za věrnost jeho odkazu. Roku 2007 si zahrála se svým manželem hlavní roli ve videoklipu k singlu „Plán“ kapely Kryštof, což bylo ze strany kapely vyjádření obdivu k této dvojici (samotná píseň popisuje vztah mezi mužem a ženou a frontman kapely jej napsal pro svoji přítelkyni).[8]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Film[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Bytové divadlo Vlasty Chramostové. In Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů, s. 20–22.
  2. Český film : herci a herečky I, s. 483.
  3. Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského, Státního a Národního divadla v Brně III, s. 113.
  4. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  5. a b Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti 2005, s. 237.
  6. Český biografický slovník XX. století I, s. 557.
  7. Vlasta Chramostová [online]. Archiv Národního divadla. Dostupné online.  
  8. –mor–. Romantik Krajčo režíruje Vlastu Chramostovou [online]. Tyden.cz, 2007-10-17, [cit. 2009-06-10]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 8, 99, 141, 176, 229, 291, 335, 340, 386–7, 419, 446, 474, 486, 488–9, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 20–22, 115, 117, 154, 156, 304, 350, 537.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 483–485.
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 237.  
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského, Státního a Národního divadla v Brně : Český divadelní slovník. III, 1884–1994 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Národní divadlo, 1994. 791 s. S. 113–120.
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 82–3, 85–7, 89, 100, 103, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 556–557.  
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 77, 140, 191–3, 207, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]