Subkultura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Subkultura je minoritní skupina se specifickými kulturními znaky, které jí odlišují od většinové kultury. Přestože subkultura nese odlišné znaky v rámci životního stylu, chování, hodnot a norem, je nedílnou součástí této většinové kultury.

Subkultura vzniká vzájemnou interakcí jednotlivců stejného věku, sociálního postavení, nebo stejné geografické lokace. V některých případech je vztah mezi minoritní a majoritní kulturou konfliktní – pokud daná subkultura dominantí kulturu popírá, vyvrací, či je s ní v rozporu, jedná se o tzv. kontrakulturu.[1] S pojmem subkultura jsou spjaty také termíny dominantní kultura (kultura, která převládá a je akceptována většinovou populací)[2] a scéna (prostředí, ve kterém se daná subkultura pohybuje).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Obecně se tohoto pojmu používá pro nevědomě vytvořenou či spontánně vzniknuvší podmnožinu kultury. Může však též znamenat subkulturu, která vědomě pěstuje sama sebe. Má sklon se vůči svému okolí vymezovat a vyvíjet na ně tlak, v případě vědomé se i ostřeji vyhraňovat. Součástí toho bývá kladení důrazu na určitá specifika, která tvoří povahu a převažující trend takové minoritní kultury. Reakce na hlavní trend často vytváří další proudy uvnitř, mírně odlišně zaměřené, které posléze mohou vést k vydělení takového proudu ze subkultury původní. Subkultura může být také tvořena svazkem nezávislých proudů, které si neprotiřečí.

Pojem se začal používat v polovině 20. století pro specifický životní styl či kulturu spontánně vznikajících skupin zejména mládeže. Ty vznikají z potřeby vzájemného porozumění, uznání a úcty, které zejména mladým lidem v moderní masové kultuře chybějí. Skupiny mají sklon vymezovat se vůči svému okolí, vědomě zdůrazňovat a pěstovat své odlišnosti, případně se i ostřeji vyhraňovat.

Součástí tohoto vymezování bývá kladení důrazu na určitá specifika, která tvoří povahu a převažující trend takové minoritní kultury. Vymezení může spočívat v odklonu od myšlenkových, kulturních a politických postojů či hodnot většinové kultury, a navenek se často projevuje zejména odlišným oblečením a životním stylem. Touha po těsnějším a pevnějším společenství i tlak rodinného a společenského okolí vyvolává snahu někam se začlenit a přitahuje k subkultuře další zejména mladé lidi. Často právě tehdy, klade-li tato subkultura důraz na vlastnosti či schopnosti, které dotyčný nemá, a právě proto mu imponují. O takovém člověku se hovoří jako o wannabe (z anglického „wanted to be“, česky „rádoby“) a jde o běžný průvodní jev různých subkultur. Jak se subkultury rozrůstají, mají také sklon dále se vnitřně rozrůzňovat a štěpit na užší proudy.

V sociologii a v kulturní antropologii se pojem používá i pro jiné kulturně a společensky odlišené a více méně vyhraněné skupiny, které se liší například společenským zařazením, způsobem života, povoláním nebo etnickým původem. Oproti subkulturám mládeže, které často rychle vznikají a zanikají a mohou se blížit pouhé módě, jiné subkultury mají trvalejší ráz, ale často také menší soudržnost i slabší vědomí sebe samých. O velmi trvalých subkulturách se někdy hovoří jako o „městských kmenech“.[2]

Subkultura mládeže[editovat | editovat zdroj]

Pojem subkultura bývá nejčastěji spojován s mládeží. Tato část populace má během dospívání sklony se odlišovat od všeho zavedeného a převládajícího. Svůj postoj vyjadřuje pomocí viditelných subkulturních prvků.

Některé známější subkultury mládeže[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

S pojmem subkultura se poprvé setkáváme počátkem 40. let 20. století[3] Miltonem M. Gordonem v rámci společenských věd. Inspirací mu byla tzv. Chicagská škola,[3] která se tímto tématem zabývala již od 20. let 20. století, ač pojem ještě neznala. Gordon tento pojem definoval jako „podskupinu národní kultury, složené z kombinace součinných sociálních situací, jako je třídní status, etnický původ, regionální, venkovské či městské osídlení a náboženská příslušnost, jež vznikají svou vlastní kombinací a působí jednotně, čímž mají celistvý dopad na participující individuum“.[4]

Začátek sociologických studií týkajících se subkultur byl podnítěn velkým přílivem imigrantů do Chicaga. Svým příchodem formovali ráz velkoměsta, který následně svému výzkumu podrobili tehdejší sociologové.

Chicagská škola[editovat | editovat zdroj]

Chicagskou školu tvořily tři generace:

  1. Hlavními představiteli první z nich byli Robert Ezra Park, Ernest Burgess.[3] V době jejich počínání se však pojem subkultura ještě nepoužíval.
  2. Druhou generaci představuje Herbert Blumer,[3] pro studium subkultur však není příliš významná.
  3. Ve třetí generaci se pojmem subkultura zabýval především Albert K. Cohen, který svou teorii deviantní subkultury ztotožňoval s teorií anomie R. K. Mertona.[3] Jedná se o názor, že jedinec, vyskytující se v problematickém sociálním prostředí, není schopen se zařadit do většinové společnosti a obklopuje se lidmi, s jejichž problémy se může ztotožnit.

R. K. Merton tvrdí, že proces formování subkultury je řízen odmítavým přístupem jedince ke společensky vyžadovaným cílům, či k prostředkům vedoucím k jejich dosažení.

Podmínkou pro vytvoření subkultury je podle Alberta K. Cohena nemožnost jedinců se přizpůsobit majoritní společnosti. Vytvářejí nové a specifické rámce chování, které vedou k jejich vnitřnímu uspokojení. Cohenova teorie se stala základem pro další sociologické výzkumy v této oblasti a dala za vznik subkulturní teorii.

Rozvoj subkulturních konceptů se dělí na dvě hlavní linie. Jednou z nich je americká, jejíž rozvoj se však začal s nástupem odlišného přístupu k subkulturám ve Velké Británii zpomalovat.

Birminghamská škola[editovat | editovat zdroj]

V 60. letech 20. století dojde v anglickém Birminghamu k vytvoření tzv. Birminghamské školy, jiným názvem Centrum pro současná kulturní studia.[3] Vznik školy byl ovlivněn konfrontací jednotlivých sociálních skupin mládeže, což po druhé světové válce vedlo k postupnému vytváření nových subkultur. Studium se zaměřovalo převážně na subkultury dělnické třídy.

Významní představitelé, jako byli například S. Hall, R. Hoggart, M. Clarke, D. Hebdige nebo L. Althusser,[3] se dále zabývali vztahem médií a chováním mládeže. Působením médií na danou subkulturu její výjimečnost upadá a stává se tak kulturou mainstreamovou.

Americké a britské pojetí subkultury se velmi liší. Na rozdíl od Chicagské školy, která pojetím subkultury rozuměla deviantní chování, vnímala Birminghamská škola vytvoření subkulturních skupin jako symbol vzdoru a považuje je za tvůrce alternativní kultury.

Manchesterský institut populární kultury[editovat | editovat zdroj]

V rámci MIPC vzniká v 90. letech 20. století[3] nový vědecký obor – populární kulturní studia, který přichází s pojmem tzv. klubové kultury. Ta o zájem médií nestojí. Jeden ze zástupců MIPC navrhoval, aby pojem subkultura nahradil termín scéna či kulturní vkus. Tyto termíny lépe vystihují situace, ve kterých se příslušníci dělnické třídy ztotožňují s více subkulturními skupinami.

V dnešní době se můžeme setkat s pojmem post-subkultura, který označuje trend, kdy si mladí lidé vybírají dílčí části různých subkultur a dochází tak ke splynutí jednotlivých subkultur. Hranice mezi jednotlivými subkulturami postupně mizí a tím se stávají prostupnějšími. Současný stav zabraňuje subkulturám jasnému vymezení vůči dominantní kultuře. Základem dnešího studia je post-subkulturní teorie.

Mezi současné sociology, zabývající se subkulturou, patří David Muggleton, K. Hazelhurst a C. Hazelhurst.[3] V českém prostředí studium subkultur započalo až ke konci 80. let 20. století,[3] kdy už jednotlivé subkultury měly v rámci společnosti své místo. Jejich působení bylo však dominantní kulturou minulého režimu silně potlačováno.

Světová geneze[editovat | editovat zdroj]

Punk[editovat | editovat zdroj]

Svůj debut prodělal punk v Británii během roku 1976.[5] Tento styl, tvořený kombinancí prvků z různých žánrů, se zrodil v Londýně v okolí King’s Road. Spojení nesourodých prvků se odráží i na vizuální stránce punku. Spínací špendlíky se staly symbolem oné spojitosti. Dalšími viditelnými znaky punku jsou kožené bundy, úzké kalhoty, špičaté boty, číro.

Reggae[editovat | editovat zdroj]

Reggae vzniklo na sklonku 60. let 20. století na Jamajce. Vznik této subkultury je založen na historické posloupnosti migrací z Afriky na Jamajku a dále do Velké Británii. Reggae vychází z originální jamajské orální kultury a výkladu Bible.

Reggae úzce souvisí s další subkulturou, tzv. rastafariánstvím, z kterého reggae převzalo určité prvky. Rastafariánstvím se rozumí spojení dredů, maskovací khaki a marihuany a hlásání odcizení od dominantní kultury.

Hipsteři, beatníci a Teddy Boys[editovat | editovat zdroj]

Zástupci těchto tří stylů byli původně běloši, kteří měli blízko ke kultuře černošských ghett a k černošské hudbě. Význam pojmu hipster se začal formovat už ve 40. letech 20. století. Mezi hisptery patřili lidé, kteří se odmítali ztotožnit s tradičími stereotypy práce, rodinného a sociálního života a dalších stereotypů dominantní kultury. Příslušníci této subkultury, kterou tvoří především mladí lidé, se snaží žít skrze hlubší prožitky. Oproti historickému významu pojmu hispter, kdy byla hlavním podnětem členství této subkultury nespokojenost s výše uvedenými stereotypy, je dnes pojem založen především na módním kultu.

Subkultura beatníků se pojí především s 50. léty 20. století a odkazuje na spisovatele Jacka Kerouaca a Allena Ginsberga. Příslušníci této subkultury si zakládají na svobodě, nezávaznosti a nespoutanosti a zaujímají nematerialistický postoj. Tento směr ovlivnil mnohé hudebníky, mezi které patří např. Bob Dylan, Pink Floyd, The Beatles. Za jeden z přínosů beatnické generace lze považovat přiblížení východní kultury a náboženství západní civilizaci.

Teddy Boys oproti předchozím dvěma subkulturám vznikly v Británii, konkrétně v Londýně. Jejich působení se také pojí s 50. léty 20. století. Teddy Boys jsou spojováni především s rock and rollem. V oblasti módy se zástupci této subkultury inspirovali dobou krále Eduarda VII.[5]

Hipsteři, beatníci i Teddy Boys jsou přes všechny své zjevné i nepatrné rozdíly úzce propojeni. Všechny mají také blízo k jazzové hudbě.

Hippies[editovat | editovat zdroj]

Jako hippies je označováno mládežnické hnutí, které vzniklo v Americe v 60. letech 20. století. Slovo hippies je odvzozené od slova hipster a jsou jím popisováni beatníci, kteří obsadili oblasti newyorského Greenwich Village a sanfranciského Haight Ashbury. Příslušníci hippies vytvářeli své vlastní komunity, které byli často uzavřené. Zástupci této subkultury se vyznačovali poslechem psychedelické hudby, otevřeností vůči sexu a často také užíváním různých drog. Hippies měli velký vliv na následující kulturní vývoj nejen na americkém kontinentě.

Hip hop, graffiti[editovat | editovat zdroj]

Hip hop je oproti jiným subkulturám subkulturou poměrně mladou, pojí se s 70. léty 20. století.[3] Je spojena s newyorskou městskou částí jižní Bronx a Harlem.[3] Příslušníky této subkultury byli Afroameričané a Latinoameričané. Hip hop je úzce spojen s graffiti uměním, rapovou hudbou a později i tancem, známým jako breakdance. Výše zmíněné subkultury se staly odrazovým můstkem pro mnohé další, které v průběhu let vznikaly.

České prostředí[editovat | editovat zdroj]

V ČSSR spadala většina subkultur do tzv. undergroundu, jelikož byly tehdejším režimem silně potlačovány. Underground tvořil jakousi opozici k oficiální kultuře, tzv. kontrakulturu. Za zakladatele československého undergroundu je považován Ivan Martin Jirous. Český underground byl zaměřen především na literární, divadelní a hudební scénu.

Jednotlivé subkultury se začaly oficiálně projevovat až po revolučním 1989, kdy na ně přestal režim vyvíjet tlak a mohly se volně prezentovat.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Praha : Portál, 2001. S. 243.  
  2. a b PETRUSEK, Miloslav. Velký sociologický slovník, str. 1248. Svazek 2.. Praha : Karolinum, 1996.  
  3. a b c d e f g h i j k l KUČEROVÁ, Markéta. Městská subkultura hip hop v českém a evropském kontextu. Brno, 2012. 60 s. bakalářská. Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, Katedra sociologie. Vedoucí práce Slavomíra Ferenčuhová. Dostupné online.
  4. Tematické pojmy: Subkultura. [s.l.] : [s.n.]. Dostupné online.  
  5. a b HEBDIGE, Richard. Subkultura a styl. Praha : Dauphin, 2012.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jandourek, J.: Sociologický slovník. Praha: Portál 2001.
  • Petrusek M., Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum 1996. Hesla Subkultura a Subkultura mládeže.
  • Smolík, J.: Subkultury mládeže. Uvedení do problematiky, Praha: Grada 2010. ISBN 978-80-247-2907-7

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]