Subkultura
Subkultura (z lat. sub = 'pod' + kultura) je kultura osobité menšinové skupiny v rámci kultury většinové, převládající nebo oficiální. Minoritní a majoritní (většinovou, dominantní) kulturu spojuje obvykle jazyk a mnoho dalších společných rysů, skupina se však odlišuje například sociálním postavením, věkem, povoláním, názorovou orientací. Proto mezi obecnou kuturou a subkulturou panuje často pnutí. Pokud subkultura většinovou kulturu radikálně popírá a odmítá, hovoří se o kontrakultuře.[1]
Obsah |
[editovat] Popis
Obecně se tohoto pojmu používá pro nevědomě vytvořenou či spontánně vzniknuvší podmnožinu kultury. Může však též znamenat subkulturu, která vědomě pěstuje sama sebe. Má sklon se vůči svému okolí vymezovat a vyvíjet na ně tlak, v případě vědomé se i ostřeji vyhraňovat. Součástí toho bývá kladení důrazu na určitá specifika, která tvoří povahu a převažující trend takové minoritní kultury. Reakce na hlavní trend často vytváří další proudy uvnitř, mírně odlišně zaměřené, které posléze mohou vést k vydělení takového proudu ze subkultury původní. Subkultura může být také tvořena svazkem nezávislých proudů, které si neprotiřečí.
Pojem se začal používat v polovině 20. století pro specifický životní styl či kulturu spontánně vznikajících skupin zejména mládeže. Ty vznikají z potřeby vzájemného porozumění, uznání a úcty, které zejména mladým lidem v moderní masové kultuře chybějí. Skupiny mají sklon vymezovat se vůči svému okolí, vědomě zdůrazňovat a pěstovat své odlišnosti, případně se i ostřeji vyhraňovat.
Součástí tohoto vymezování bývá kladení důrazu na určitá specifika, která tvoří povahu a převažující trend takové minoritní kultury. Vymezení může spočívat v odklonu od myšlenkových, kulturních a politických postojů či hodnot většinové kultury, a navenek se často projevuje zejména odlišným oblečením a životním stylem. Touha po těsnějším a pevnějším společenství i tlak rodinného a společenského okolí vyvolává snahu někam se začlenit a přitahuje k subkultuře další zejména mladé lidi. Často právě tehdy, klade-li tato subkultura důraz na vlastnosti či schopnosti, které dotyčný nemá, a právě proto mu imponují. O takovém člověku se hovoří jako o "wannabe"(z anglického „wanted to be“, česky "rádoby") a jde o běžný průvodní jev různých subkultur. Jak se subkultury rozrůstají, mají také sklon dále se vnitřně rozrůzňovat a štěpit na užší proudy.
V sociologii a v kulturní antropologii se pojem používá i pro jiné kulturně a společensky odlišené a více méně vyhraněné skupiny, které se liší například společenským zařazením, způsobem života, povoláním nebo etnickým původem. Oproti subkulturám mládeže, které často rychle vznikají a zanikají a mohou se blížit pouhé módě, jiné subkultury mají trvalejší ráz, ale často také menší soudržnost i slabší vědomí sebe samých. O velmi trvalých subkulturách se někdy hovoří jako o „městských kmenech“.[2]
[editovat] Některé známější subkultury mládeže
- BDSM
- Black metal
- Cyber
- Decora
- Emo
- Freetekno
- Geek
- Glam
- Goth
- Grunge
- Hip hop
- Hooligans
- Hippies
- Hipster
- Lolita
- Mod
- Nerd
- Otherkin
- Psychobilly
- Punk
- Rave
- Rivetheads
- Rocker
- Rude boys
- Skate
- Skinheads
- Steampunk
- Straight edge
- Tramping
- Visual kei
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ Jandourek, Sociologický slovník, str. 243.
- ↑ Petrusek, Velký sociologický slovník II., str. 1248nn.
[editovat] Literatura
- Jandourek, J.: Sociologický slovník. Praha: Portál 2001.
- Petrusek M., Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum 1996. Hesla Subkultura a Subkultura mládeže.
- Smolík, J.: Subkultury mládeže. Uvedení do problematiky, Praha: Grada 2010. ISBN 978-80-247-2907-7
